Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Národní archiv



Číslo fondu: 167



Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích



HBMa



1784-1949 (1960)



Inventář



Číslo pomůcky: 1665



Zpracovala:

Lenka Matušíková



Praha 1999







I. Vývoj původce



První židé se v Čechách začali jednotlivě usazovat v 10. století. Již ve 13. století existovala v Praze početná židovská náboženská obec a menší vznikly také v dalších místech Čech a Moravy (např. v Chebu, Kolíně, Příbrami, Slavkově, Znojmě, Jihlavě, Olomouci, Brně a jinde).



Židé žili většinou ve městech, soustředěni do zvláštních ulic či městských čtvrtí (tzv. ghett), a proto měly židovské náboženské obce vnitřní samosprávu. Jejich poměrně stabilní postavení nezměnily ani občasné střety, které byly důsledkem náboženské netolerantnosti a mnohy i sociálního napětí. Úsilí o katolizaci českých zemí vedlo v roce 1726 k vydání tzv. familiantského dekretu, podle něhož byl sňatek povolen pouze prvorozených synům. Snahu omezit počet židovských rodin na území Čech a Moravy podpořily i přísné sňatkové předpisy. Počet židovských rodin byl tak snížen na 8600 a sídlit směly pouze tam, kde byly trpěny v roce 1725. Sňatky byly povoleny pouze prvorozeným synům familiantů, druhorození a vnuci se mohli ženit až po uprázdnění míst ve vymezeném počtu.



Po vydání tolerančního patentu Josefem II. začal judaismus měnit svou středověkou podobu. Mladá buržoazie židovského vyznání usilovala o likvidaci pozůstatků feudálních pozic judaismu a vedle požadavku důsledného zrovnoprávění židů proklamovala také jejich radikální asimilaci. V tomto období se také snižuje počet menších židovských obcí venkovských a vznikají městské obce.



Židovské obce v Čechách i na Moravě měly dvě hlavní funkce: vnitřní spočívala v úpravě vztahů mezi členy obce a vztahů k židům mimo obec. Vnější funkce spočívala v reprezentaci členů obce ve vztazích s nežidovským světem a v určování forem těchto vztahů. Až do roku 1848 byla obec pro židovské obyvatelstvo rovněž nejnižším článkem státní správy. Zvláště před emancipací byly vnitřní záležitosti obce úzce spjaty s náboženskými zvyklostmi a život obce byl řízen náboženským právem. Do tohoto roku dohlížela obec na provedení všech nařízení civilních úřadů. Mezi jiným určovala velikost a místo židovského osídlení podle předchozích instrukcí, shromažďovala poplatky a také vedla matriky židovského obyvatelstva. Zastupovala zájmy obce a jejích členů ve vztazích k okolnímu světu.



Mimo velká města žili židé v Čechách a na Moravě v početně slabých skupinách, které netvořily ani samostatné obce. Proto byli evidováni obvykle v místě, kde sídlila vrchnost. Po roce 1848 nastal značný pohyb židovské populace; ve městech se rozšiřovaly nebo vznikaly nové obce a počet venkovských židovských rodin klesal. Důsledkem tohoto pohybu byla řada problémů s využíváním zařízení obce (synagogy, pohřební pozemky apod.), placením náboženských daní (v praxi poplatek za členství v obci) a s vedením matrik. Proto byly zákonem z roku 1893 stanoveny pevné hranice židovských obcí. Pokračující urbanizace však i nadále vyvolávala řadu změn; některé obce přestaly existovat, počet obcí klesal, ale jejich rozloha se zvětšovala.



Proces přirozené asimilace byl násilně přerušen nacistickou okupací Československa. Po zavedení "norimberských" zákonů na území Protektorátu Čechy a Morava byly židovské náboženské obce zrušeny, židovské obyvatelstvo postupně deportováno do Terezína a odtud do dalších koncentračních táborů. Po druhé světové válce došlo ke značné redukci počtu židovských náboženských obcí v Čechách i na Moravě. Jejich činnost nemohla být obnovena vzhledem k tomu, že se židovští občané nevrátili z koncentračních táborů a transportů smrti.



Činnost židovských obcí na území České republiky je nyní řízena Federací židovských obcí v ČR. Dnes je na území ČR 9 židovských náboženských obcí, a to v Brně, Karlových Varech, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze, Teplicích a v Ústí nad Labem.



II. Vývoj a dějiny archivního fondu



Pokusy o evidenci židovského obyvatelstva v českých zemích se datují od 30. let l8. století a byly vedeny snahou omezit počet židovských rodin v zemi přísnými sňatkovými předpisy. Dvorským dekretem z 31. května l734 byl mimo jiné stanoven nejnižší věk ženicha na l8 let a nevěsty na l5 let.1) Snoubenci měli svůj věk prokázat potvrzením, vystaveným z řádně vedených knih obřízek (Beschneidsbücher) a knih narozených (Geburtsbücher). Ani přes přísné stanovení odpovědnosti vrchností a krajských hejtmanů nebyly knihy řádně vedeny. Na žádost apelačního soudu vydalo české gubernium 27. ledna l766 cirkulární nařízení pro všechny kraje, ve kterém se přikazuje židovským obcím řádně vést knihy obřízek a ukládat je v synagogách na bezpečném místě.2) Rabíni však v praxi dále zapisovali pouze počty obřezaných chlapců do poznámkových knih a řádné knihy obřízek vedeny nebyly.



Až do roku 1783 se guberniální nařízení týkala pouze evidence chlapců. 8. října l783 vydalo gubernium nařízení pražským židovským starším a zemským deputovaným vést u všech židovských škol řádné knihy narozených, kam budou kantoři jmenovitě zapisovat narozené židovské dívky.3) Tyto seznamy měli vždy na konci roku odevzdat rabínům. Židé, žijící na venkově, kteří se obřadu udělení jmen ve škole nezúčastnili, měli místo, datum narození a jméno dcery hlásit hospodářskému úřadu.



Zavedení matrik k evidenci židovského obyvatelstva se podařilo prosadit až za vlády Josefa II. 20. února l784 byl vydán patent o vedení matrik křesťanského a židovského obyvatelstva, který přes četné novelizace a úpravy zůstal v platnosti až do roku 1949.4) Patent stanovil povinnost katolických farářů vést matriky narozených, oddaných a zemřelých a přesně určoval jejich rubriky. Záznamy byly vpisovány do předtištěných formulářů, aby byla zajištěna jednotnost jejich vedení. Paragraf 6 patentu pak ukládal židovským matrikářům vést stejné druhy matrik, ale připouštěl úpravu rubrik, jak to vyžadovala židovská víra. V místech, kde byl ustanoven, byl vedením matriky pověřen rabín, u osaměle žijících židovských rodin měl provádět matriční zápis rabín z nejblíže položené židovské obce.



Toto nařízení bylo plně respektováno, takže první zápisy matrik Židovského města v Praze pocházejí z prvních dnů května l784, kdy měl patent vstoupit v platnost. O tři roky později, 28. července l787 vydává Josef II. k podpoře snah o zavedení evidence židovského obyvatelstva patent o vedení matrik a knih obřízek v jazyce německém a s německými pevně stanovenými jmény a příjmeními.5) Dosud se totiž zachycovala pouze jména rodná. Až do listopadu téhož roku probíhala (ve Vídni i v Praze) jednání, vyvolaná připomínkami židovských představených k počtu a navrhovanému znění jmen. Ty však nebyly přijaty a výsledný dvorský dekret z 12. listopadu l787 povolil užívání 110 mužských a 35 ženských jmen. Rabíni, kteří by neuposlechli, měli být nejprve potrestáni 50 zl. pokuty, podruhé pak propuštěním z úřadu.



Jednání, vedená zemskými židovskými deputovanými k otázce zápisu do matrik osaměle žijících rodin, skončila zdůrazněním povinnosti těchto rodin hlásit narození, sňatky a úmrtí nejbližším rabínům. Na dodržování všech předpisů měly dohlížet vrchnostenské úřady.



Ještě několikrát v posledních letech l8. století zasáhl stát do vedení židovských matrik, vždy s cílem zajistit přesnost a kontrolovatelnost matričních záznamů. Vzhledem k tomu, že zjišťované nedostatky nebyly způsobeny chybou v předpisech, ale osobami, které matriky vedly, vydalo l2. června l794 české gubernium nařízení, podle kterého porodní babičky ohlašovaly napříště při narození dítěte číslo domu, datum, jméno, pohlaví, lože, jméno rodičů a svědků místnímu představenému nebo rychtáři, který hlášení postoupil krajskému úřadu.6) Byl to počátek snah o změnu osoby zapisovatele matričních údajů a zavedení duplicity matrik pro snadnou a přesnou kontrolu.



Vztah židovského obyvatelstva a státu změnil radikálně a zásadně až systemální patent ze 3. srpna l797, který v jednotlivých paragrafech určoval práva a povinnosti židovského obyvatelstva v Čechách a ze zásadních otázek ponechal budoucímu vyřešení pouze berní systém.7) Vedení židovských matrik se speciálně týkal § 9 a 10 patentu. Byli jím pověřeni židovští učitelé a v místech, kde nebyly školy, osoby určené vrchností a vzaté pod přísahu. Katolickým duchovním byl svěřen dohled nad židovskými matrikáři a vedení duplicitní řady matrik narozených, oddaných a zemřelých, tzv. kontrolních židovských matrik.



Ve stanoveném způsobu vedení matrik nebyly učiněny žádné změny až do roku 1838. Guberniální dekret vydaný v tomto roce byl v příloze doplněn o návod pro vedení židovských matrik.8) Dekret adresovaný krajským úřadům, konsistořím a fiskálním úřadům shrnoval v šesti bodech vše, co bylo třeba zajistit pro řádné vedení matrik podle připojeného návodu, který podle bodu 1 vstupoval v platnost 1. listopadu 1839. Druhým bodem bylo nařízeno krajským úřadům určit po předešlém jednání s ostatními úřady v kraji obvody, pro něž měli být jmenováni a vzati pod přísahu matrikáři. Bylo třeba zvážit velikost obvodů, matrikář měl bydlet v místě s největším počtem židovského obyvatelstva a ve středu obvodu. Ve 3. bodě byly stanoveny podmínky, které musí matrikář splňovat při zdůraznění důvěryhodnosti, setrvání na místě a dokonalé znalosti německého jazyka. Doporučené pořadí volby matrikáře krajským úřadem bylo následující: a) místní rabíni, b) učitelé, c) církevní správci, d) školní zpěváci, e) schopní hospodáři (pokud není
k dispozici nikdo z předešlých). Dále tu byl určen úřední postup pro žadatele o jmenování matrikářem. Uvolněná místa měla být obsazována bez prodlení. Bod 5. nařizoval matrikářům složit u krajského úřadu přísahu, kterou se zavazovali zapisovat do svěřených matrik všechna jim známá narození, sňatky a úmrtí, sestavovat předepsané výtahy a v termínech je odevzdávat a uchovávat pečlivě matriky se všemi příslušnými listinami. Konečně v 6. bodě bylo znovu potvrzeno vedení kontrolních židovských matrik místními duchovními, jak tomu bylo již v nařízení ze 12. července l794. Dohledem na správné vedení matrik byl pověřen místní úřad, okresní vikář a krajský úřad. Na závěr byl stanoven způsob nápravy případných zjištěných nedostatků.



Jak již bylo řečeno, přílohou k dekretu gubernia z 24. dubna 1838 byl i vlastní "Návod k vedení židovských matrik". Ve 40 paragrafech velmi podrobně a detailně rozváděl body obsažené v guberniálním dekretu tak, aby napříště byly vyloučeny mylné výklady a nejasná praxe. Prvních 16 paragrafů se týkalo všeobecných pravidel vedení matrik (např. osoby matrikáře, rejstříků, rubrik, svědectví cizích osob, oprav zápisů, bezpečného uložení matrik, poplatků a kontroly vedení matrik). Zbývající 24 paragrafy se týkaly jednotlivých druhů matrik a přesného stanovení záznamů při narození, sňatku a úmrtí. Počet rubrik byl značně zvýšen a tím byly zpřesněny a konkretizovány matriční zápisy. Přesto, že návod pro zavedení matrik měl vejít v platnost až 1. listopadu 1839, nestačila tato doba na projednání způsobu jeho zavedení do praxe. Matriky s novými typy rubrik byly proto zavedeny až od počátku let čtyřicátých. V Židovském městě v Praze byly navíc matriky narozených vedeny od roku 1840 zvlášť pro hochy i pro dívky.



Podobná praxe jako u vlastních židovských matrik byla i při vedení kontrolních židovských matrik duchovními. S tím rozdílem, že v některých případech byly teprve nyní zavedeny a ve většině případů až do tohoto nařízení opravdu pečlivě vedeny.



V důsledku guberniálního dekretu z 24. dubna 1838 došlo ke značnému zpřesnění matriční evidence, i když v praxi to vždy neznamenalo dokonalé vedení matrik. Předpisy nebyly plně respektovány při poskytování výtahů pro zápisy do kontrolních matrik. Na žádost pražské konzistoře uložilo české gubernium krajským úřadům dohled nad židovskými matrikáři. Přes hrozbu přísnými tresty byly vlastní židovské matriky většinou vedeny pečlivěji a spolehlivěji než matriky kontrolní.



Již od roku 1840 bylo patrno, že bude třeba věnovat pozornost hlášení narození, sňatků a úmrtí a hlášení o matričních změnách. Po několika letech dotazů a jednání byl 21. listopadu 1843 vydán v této věci guberniální dekret pro krajské úřady, konzistoře a komorní prokuraturu.9) V sedmi bodech tu byl upřesněn způsob ohlašování matričních změn. V prvních 4 bodech bylo stanoveno, kdo je povinnen podat hlášení při narození, sňatku a úmrtí se zdůrazněním závazné povinnosti matrikářů předat oznámení duchovním pro zápis do kontrolních matrik. Bod 6 určoval termín pro podání hlášení matrikářů do 6 dnů, katolickému duchovnímu do 14 dnů. V posledním bodě byly stanoveny peněžité tresty i vězení za porušení těchto nařízení. Za dodatek k tomuto dekretu gubernia je možno považovat guberniální nařízení z 27. října 1844. Jím bylo uloženo krajským úřadům dohlížet, aby podřízenými panstvími a židovskými matrikáři byla podávána hlášení o narození, sňatcích a úmrtí pražských nebo cizích židů, dočasně se zdržujících na venko
vě. Pražskému magistrátu a ochrannému panství měla být předkládána ke čtvrtletním výkazům.10)



Mezi významnější guberniální nařízení, která byla v následujících letech vydána, je možno zařadit nařízení z 28. února 1845, snažící se o nápravu nesrovnalostí při zápisu nemanželských dětí.11) Stalo se tak na základě stížnosti budějovické konzistoře, že židovské nemanželské děti jsou často zapisovány pod jménem otce a nikoli matky, jak určují předpisy. Matrikářům bylo proto uloženo přesvědčit se, zda byl rodičům udělen svatební konsens a zda jsou opravdu oddáni. Krajským úřadům byla zdůrazněna povinnost dohlížet na odstranění tohoto nešvaru a netrpět židovské konkubináty.



Revoluční události v letech 1848-1849 znamenaly počátek úplného zrovnoprávění židů s křesťanským obyvatelstvem. Kabinetní list z 8. dubna 1848 a spojení Židovského města v Praze s ostatními čtvrtěmi, ke kterému došlo po předchozích jednáních 27. dubna 1850.12)



Takové změny se nutně projevily i v židovské matriční evidenci. Vznikla otázka, zda stávající předpisy vyhovují a zda je, vzhledem k emancipaci židů, nutný další dohled katolických duchovních na vedení matrik. Po dotazech místodržitelství u krajských úřadů bylo konstatováno, že tento dohled neodpovídá zásadně rovnoprávnosti náboženství, a bylo by proto vhodnější jej přenést na světské úřady. Provedení změn se však nedoporučovalo před reorganizací židovské správy. Dosavadní předpisy tedy zůstaly v platnosti a dohled katolických duchovních měl být prováděn ze státního pověření.



Celá otázka byla vyřešena až zákonem č. 12 z 10. července 1868. 13) Židovské matriky vedené pověřenými matrikáři, jakož i matriční lístky byly prohlášeny prvním článkem za veřejné listiny s plnou průkazní mocí. Článkem 2 tohoto zákona byla kontrola, ověřování a vidování židovských matrik a výtahů katolickými duchovními zrušena. Všechny dosavadní předpisy a nařízení pro vedení židovských matrik byly ponechány v platnosti, s výjimkou těch, které odporovaly smyslu čl. 1 a 2. Zákon z roku 1868 je tak možno považovat za poslední významný zásah do vedení židovských matrik až do jejich zrušení.



Do konce 19. století byly matriční předpisy upřesněny ještě několika výnosy. Zásadnějšího významu byl výnos ministerstva vnitra ze 6. prosince 1873, č. 14 102, a výnos českého místodržitelství ze 14. prosince 1873, č. 67 377, které řešily otázku duplikátů matrik. Dohled nad matrikami byl převeden na civilní správní úřady. Židovským matrikářům bylo nařízeno vést od 1. ledna 1874 druhopisy matrik i s příslušnými rejstříky a předkládat je vždy za uplynulý rok okresnímu úřadu, ve městech s vlastním statutem obecnímu úřadu, které byly povinny druhopisy bezpečně uchovávat a přesvědčovat se příležitostnými zkouškami nahlédnutím o souhlasu s originály.



Nařízení a předpisy z předchozích dvou století přetrvaly svým významem až do první poloviny století dvacátého. Nedošlo k podstatným změnám v členění rubrik a ve způsobu vedení matrik. Okresním úřadům zůstal dohled nad vedením originálů matrik a povinnost uchovávat jejich duplikáty.



Po okupaci Československa a zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl nacisty shromažďován archivní materiál a majetek židovských náboženských obcí. Všechny služebny gestapa v pohraničí věnovaly v letech 1938/1939 pozornost zajištění židovských písemností a matrik. Řídící úřadovna gestapa v Liberci založila kartotéku židů. Podobná kartotéka byla později založena i v Protektorátě. V letech 1939-1944 nebyly matriky, soustředěné v sídle sudetské župy, vedeny. Po ukončení války se přistoupilo ke zpětnému doplnění zápisů. Matrikář židovské náboženské obce v Praze byl pověřen provedením dodatečných záznamů o úmrtích obětí rasové perzekuce.



V roce 1942 nařídil Úřad říšského protektora odevzdat všechny originály židovských matrik z celého Protektorátu úřadu zvanému "Zentralamt zur Regelung der Judenfrage". Počátkem roku 1943 byly zemské úřady v Praze a Brně vyzvány také k odevzdání duplikátů matrik uložených dosud u okresních úřadů. Péčí českých zaměstnanců Zentralamtu byly matriky posléze postoupeny Rodopisnému úřadu pro Čechy a Moravu (Sippenamt für Böhmen und Mähren). Duplikáty matrik soustředěné u zemského úřadu v Praze byly převezeny na zámek Český Šternberk, moravské druhopisy posílaly okresní úřady již přímo do Českého Šternberka. Na zámku byly rovněž uloženy shromážděné kontrolní matriky (kdysi spravované katolickými farními úřady).



V dubnu 1945 byly na příkaz gestapa originály židovských matrik převáženy do papírny Kubik v Bubenči a zde ničeny. Konec války na počátku května přinesl záchranu především duplikátům, které byly převezeny do Prahy a předány židovské náboženské obci. Ministerstvo vnitra prohlásilo duplikáty židovských matrik z let 1880-1949 za originály. Shromážděné matriky, včetně originálních, které se již nepodařilo zničit, zůstaly uloženy u židovské náboženské obce v Praze, která spravovala matriční agendu pro celé Čechy a Moravu.



Vedení židovských matrik bylo ukončeno zákonem ze 7. prosince 1949, který zrušil vedení matrik jednotlivými církvemi a zaváděl jednotné státní matriky spravované příslušnými národními výbory.14)



Na základě tohoto zákona předala židovská náboženská obec v Praze shromážděné matriky ONV Praha 1. V roce 1983 převzal matriky Státní ústřední archiv.



III. Archivní charakteristika archivního fondu



Nejstarší matriky židovského obyvatelstva se lišily od křesťanských úpravami, které vyžadovala židovská víra. Pro matriky narozených byly předepsány rubriky: den, měsíc a rok narození, číslo domu, jméno, pohlaví, původ (manželský - nemanželský) dítěte, rodiče (otec, matka), kmotři (Pathen: jméno a stav). Matriky oddaných měly obsahovat rubriky: den, měsíc a rok sňatku, číslo domu, ženich (jméno, stáří, svobodný - vdovec), nevěsta (jméno, stáří, svobodná - vdova), svědci (Beistand: jméno, stav). V matrikách zemřelých byly vyplňovány rubriky: den, měsíc a rok úmrtí, číslo domu, jméno zemřelého, pohlaví, stáří, nemoc a přičina smrti. Při podrobnějším studiu nejstarších matrik se však ukázalo, že předpis nebyl důsledně dodržován. Zápisy jsou velmi stručné, často zachycují jen data a jména osob. Úpravu zápisu volil ten, kdo matriky vedl. Od roku 1787 byly matriky důsledně vedeny v jazyce německém, s pevně stanovenými jmény a příjmeními.



V této podobě byly na předtištěných formulářích matriky vedeny až do roku 1838, kdy byl jako příloha guberniálního dekretu z 24. dubna vydán "Návod k vedení židovských matrik" (Unterrichts über die Führung der Juden Matriken) o 40 paragrafech. Počet rubrik byl značně zvýšen, záznamy při narození, sňatku a úmrtí byly pevně stanoveny. Tím byly také zpřesněny a konkretizovány matriční zápisy. Pro matriky narozených byly vedeny tytro rubriky: 1. běžné číslo, 2. datum a číslo ohlašovacího lístku, 3. den, měsíc a rok narození, číslo domu, místo a politický okres, 4. děti, jež se narodily mrtvé (pohlaví), 5. den, měsíc, rok obřezání či udělení jména, číslo domu, místo 6. jméno dítěte (s přesným udáním pořadu porodu), pohlaví, původ manželský - nemanželský, 7. jméno, stav, bydliště, příslušnost a narození otce, jména jeho rodičů, 8. jméno, stav, bydliště, příslušnost a narození matky, jména jejích rodičů, 9. podpisy svědků s udáním bydliště, 10. podpis a bydliště toho, kdo obřízku provedl, 11. podpis a udání by
dliště pomocnice při porodu (porodní babičky), 12. poznámka.



Matrika oddaných měla tyto rubriky: 1. běžné číslo, 2. datum a číslo úředního povolení k sňatku, 3. jméno, místo narození, zaměstnání, bydliště, číslo domu ženicha a jméno a stav jeho rodičů, stáří ženicha jeho stav (svobodný - ovdovělý), 4. jméno a místo narození nevěsty, jméno, stav a bydliště jejích rodičů, stáří a stav nevěsty (svobodná - ovdovělá), 5. den, měsíc, rok, místo a okres, kde byly učiněny ohlášky, 6. den, měsíc, rok, místo a okres konání sňatku, 7. u příbuzných údaje o udělení místodržitelského povolení, 8. jméno obřad konajícího rabína a jména svědků, 9. údaje o domovské příslušnosti snoubenců ("tito zde zanesení snoubenci jsou ohledně místa, kde se tato matrika vede cizí a patří do..."), 10. poznámka.



Konečně pro matriky zemřelých byly stanoveny tyto rubriky: 1. běžné číslo, 2. datum a číslo úředně stvrzeného úmrtního listu a jméno ohledatele mrtvoly, 3. hodina, den, měsíc a rok úmrtí a číslo domu, okres, 4. den, měsíc, rok a místo pohřbu, 5. jméno zaměstnání zemřelého, u osob svobodných jména rodičů, jména manželů (dětí), zemře-li osoba manželská nebo ovdovělá, bydliště, číslo domu, okres, 6. pohlaví, 7. stáří (roky, měsíce), 8. stav (svobodný, ženatý - vdaná, ovdovělý), 9. nemoc, příčina úmrtí, 10. záznam o těch, kteří dosáhli věku přes sto let, 11. domovská příslušnost u osob cizích ("zemřelý jest cizí a patří do..."), 12. poznámka. V poznámkách byly v případě nutnosti uváděny změny a opravy údajů. Originální matriky byly vedeny rabíny nebo určenými osobami pod přísahou u jednotlivých židovských obcí. Současně s nimi byly katolickými duchovními vedeny matriky kontrolní se stejnými rubrikami. Po zrušní kontroly a ověřování matrik duchovními bylo židovským matrikářům nařízeno vést od 1. ledna 1874 d
uplikáty matrik a vždy za uplynulý rok je předkládat okresnímu úřadu, kde byly ukládány.



Tyto duplikáty shromažďované od počátku roku 1943 z příkazu Úřadu říšského protektora a uložené později spolu s došlými duplikáty z okresních úřadů moravských na zámku v Českém Šternberku, byly po osvobození také předány Radě židovských náboženských obcí v Praze a vytvořily s originálními matrikami jednu řadu, protože byly s ohledem na ztráty v období okupace prohlášeny za originály.



Celek doplnily indexy původně vepisované nebo vevazované do matrik (za kalendářní rok, případně za celé časové období), později byly vedeny v samostatných svazcích. Vzhledem k pohnutému osudu matrik a snaze nacistů o jejich likvidaci, se zachovalo u některých obcí více indexů než vlastních matrik.



Jak již bylo řečeno, originály, duplikáty i indexy matrik židovských obcí shromážděné Ústřední židovskou matrikou pro Protektorát Čechy a Morava, převzala v roce 1945 Rada židovských náboženských obcí v Praze. Zde také byly matriky centrálně vedeny až do konce roku 1949.



Spisový materiál fondu HBMa tvoří především ohlédací listy z terezínského ghetta a na jejich základě do matrik zapsaná či nezapsaná úmrtí, hlášení o úmrtích (případně sňatcích a narození dětí) v době okupace a dále sbírky dokladů a matričních listin z období po roce 1945. Týkají se především zápisů prohlášení za mrtva, dodatečných zápisů úmrtí, dále jsou tu výměry o změnách jmen a příjmení, hlášení o nově narozených dětech a uzavíraných sňatcích. Závěrem přichází sbírka listin a podkladů k provedení zápisů do rekonstrukčních matrik.



K fondu byly připojeny dochované instrukce pro vedení židovských matrik z roku 1838, seznamy matrik pořízené za okupace Ústřední židovskou matrikou a seznamy užívané při vyřizování matriční agendy u židovské náboženské obce v Praze.



Seznam vyhotovený nacisty poskytuje přehled o matrikách shromážděných Ústřední židovskou matrikou a je doplněn podrobnými poznámkami o zápisech vztahujících se k židům, pokud byly provedeny přímo v katolických matrikách, a také o změnách v příslušnosti k náboženské nebo matriční obci. Zápisy o židech byly v katolických matrikách označeny červeným "J". Stalo se tak na základě směrnice zemského úřadu v Praze z 22. května 1942 o vedení matrik farními úřady náboženských společností v Protektorátě Čechy a Morava.15)



Matriky židovských náboženských obcí převzalo I. oddělení SÚA od ONV Praha 1 v roce 1983, a to podle původního soupisu těchto matrik, který byl vyhotoven u židovské náboženské obce v Praze a podle něhož byly matriky předány ONV Praha 1 v roce 1950. Vedle knih převzal Státní ústřední archiv také spisový materiál z období po roce 1941.



Řadu knih tvoří originály matriky židovských náboženských obcí, z nichž nejstarší pocházejí z let 1784-1788, dále duplikáty matrik, vzniklé po roce 1888 a konečně indexy k jednotlivým matrikám, pokud byly vedeny v samostatných svazcích.



Matriky byly při převzetí řazeny abecedně podle německých názvů lokalit se sídlem židovské obce, u níž byla matrika vedena a podle současných signatur. Při pořádacích pracech byly seřazeny abecedně podle českých názvů původních obcí. Uvnitř obcí zůstaly matriky řazeny chronologicky podle schématu: narozených (N), oddaných (O), zemřelých (Z). Tam, kde byly z důvodů slučování menších židovských obcí vedeny i matriky společné (to znamená narozených, oddaných a zemřelých v jednom svazku), byly tyto řazeny opět chronologicky za nejmladší úmrtní matriku v obci. Řadu matrik pro každou obec uzavírají indexy (pokud byly vypracovány) řazené podle zmíněného schématu a chronologicky. V některých případech se pro obec zachoval pouze index, matrika byla zničena nebo ztracena. Matriční listiny náhodně v knihách uložené a zapomenuté nebyly z matrik vyjímány.



Vzhledem k potřebě sjednotit využívání židovských matrik, rozhodla AS MV ČSR, aby tyto matriky byly i z jiných archivů soustředěny v jedné sbírce. Oběžníkem z 20. září 1985 byly státní oblastní archivy a jejich prostřednictvím i okresní archivy a archivy měst Prahy a Brna požádány o soupis všech druhů v jejich fondech dochovaných židovských matrik (i kontrolních). Některé extradice již byly provedeny, šlo však vždy o matriky, které doplní fond HBM, tj. matriky kontrolní.



Zvláštní skupinu tvoří matriky pro Prahu a jednotlivé pražské čtvrti (pokud pro ně matriky byly vedeny). Zde bylo dochováno pořadí Praha (vnitřní město) a čtvrti Břevnov, Karlín, Libeň, Michle, Smíchov, Vinohrady, Žizkov. Uvnitř bylo opět dochováno schéma N - O - Z a chronologické řazení. Matriky narozených židovské náboženské obce Praha byly od roku 1840 vedeny zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. Na konec řady byly připojeny rekonstrukční matriky pro Čechy a Moravu, kniha povolení k uzavření sňatku města Chrudimi z let 1855-1864, indexy a knihy, které nebylo možno blíže lokalizovat. Po tomto uspořádání bylo každé knize přiděleno inventární číslo.



Druhou část tvoří spisy vzniklé z činnosti matričních úřadů v době okupace a po osvobození, ohlédací listy z Terezína, žádosti o dodatečné zápisy úmrtí a prohlášení za mrtva, změny příjmení a jmen, rozvody, adopce a poručnictví, hlášení o nově uzavřených sňatcích a narozených dětech. V posledně jmenovaných jsou vedle potvrzení porodnických ústavů přikládány také opisy oddacích, rodných či domovských listů rodičů, případně výpisy z matrik. Některé osobní doklady (potvrzení o státním občanství, osobní průkazy atd.) se dochovaly i jako přílohy k hlášením o úmrtích.



Spisový materiál byl roztříděn do věcných skupin takto: ohlédací listy zemřelých v Terezíně (3. 12. l941 - 5. 9. 1943), zapsaná úmrtí z Terezína (abecedně podle jmen A - Z) a abecední kartotékové seznamy osob. Žádosti o dodatečné zápisy úmrtí v Terezíně byly vyhotovovány na základě ohlédacích listů a vedeny ve dvou řadách. První řadu abecední tvoří skutečně zapsaná úmrtí v matrice pro Terezín (A - Z). Druhá řada je uspořádána podle čísel jednacích. Jde tu o žádosti o zapsání úmrtí postoupené židovskou náboženskou obcí v Praze, ONV Litoměřice a biskupské konzistoři tamtéž, protože u zemřelých nebylo prokázáno židovské vyznání. Všechny tyto žádosti jsou vlastně druhopisy a pocházejí z roku 1948.



Následují do matrik zapsaná prohlášení za mrtva (A - Z podle jmen osob) s abecedními kartotékovými seznamy, žádosti národních výborů z Čech a Moravy o zápisy prohlášení za mrtva, které nebyly provedeny (A - Z) a žádosti Zemského národního výboru v Praze z roku 1948 o tytéž zápisy, které nebyly provedeny (A - Ž).



Další skupinu spisů tvoří ohlédací listy a zapsaná úmrtí pro Prahu (1942-1949), ohlédací listy a zapsaná úmrtí mimo Prahu (1944-1949), ohlédací listy a zapsaná úmrtí z Teplic (A - Z) a hlášení o narození dětí z Teplic (A - Z). V době, kdy sbírka matrik přešla do správy židovské náboženské obce v Praze, která na základě hlášení z mimopražských obcí zápisy do matrik prováděla, vedla židovská náboženská obec v Teplicích matriční agendu samostatně. Podobná hlášení doplněná o matriční doklady pocházejí také z Prahy, Trutnova, Ústí nad Labem a Děčína.



Další větší skupinu tvoří vyřízené (podle jmen A - Z) a nevyřízené žádosti o změny jména, dále písemnosti týkající se rozvodů, adopce, poručnictví apod. a sbírka matričních dokladů k provedeným rekonstrukčním zápisům (A - Z). Po roztřídění bylo každé skupině písemností přiděleno inventární číslo. Fond uzavírají původní soupisy matrik z předchozích institucí.



Židovské obce měnily v průběhu 19. století velmi často svou rozlohu, mimo velká města žili židé v početně slabých skupinách, které mnohdy netvořily samostatné obce. Podle guberniálního dekretu z roku 1838 byly matriční obvody vymezeny tak, aby obec s největším počtem židovského obyvatelstva byla uprostřed obvodu a zároveň sídlem matrikáře. Pokud nebylo místo matrikáře obsazeno, bylo třeba hlásit narození, sňatek či úmrtí u další nejblíže vedené matriky. Tato skutečnost značně rozšiřuje počet lokalit uvedených v každé matrice, a proto byl pro lepší vyhledávání údajů a zpřístupnění matrik badatelské veřejnosti vypracován místní rejstřík ke sjednocené řadě matrik pro Čechy, Moravu a pro Prahu.



IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu



Matriky židovských náboženských obcí jsou důležitým pramenem pro demografický výzkum židovské populace na území Čech a Moravy. Zvláště rozšíření rubrik po vydání směrnic v roce 1838 umožňuje studium rodinných poměrů, zaměstnání, věku židovského obyvatelstva a studium územního rozsahu a správní agendy židovských náboženských obcí a matričních obvodů. Nelze opomenout ani význam matrik pro genealogická bádání.



Vzhledem k tomu, že byly vedeny až do roku 1949 jsou zároveň materiálem dosud živým a pro ty, kdož přežili nacistickou perzekuci, jsou mnohdy jediným právním podkladem pro vystavení osobních a úředních dokladů. Ohlédací listy zemřelých v Terezíně stejně jako prohlášení za mrtva jsou otřesným svědectvím zrůdnosti norimberských rasových zákonů. Totéž lze říci i o spisovém matreiálu, v němž především matriční listiny a doklady z období po roce 1945 jsou podkladem pro studium poměrů repatriantů a běženců, kteří se usazovali v pohraničí.



Spisová pozůstalost je ukázkou, jak byla židovská matriční agenda vedena u národních výborů všech stupňů, které postupovaly své dotazy a hlášení židovské náboženské obci v Praze se žádostí o zápis do matrik. Hlášení jsou nezřídka doplněna výpisy nebo duplikáty matričních dokladů rodičů, snoubenců či zemřelých. Ve zlomcích korespondence jsou i náznaky vedení agendy u náboženské obce samé. Již dnes slouží spisový materiál při vyřizování nahlédací agendy matričnímu oddělení OÚ Praha 1 a po zpřístupnění doplní chybějící údaje tam, kde zápisy do matrik nebyly po roce 1945 (případně 1949) provedeny.



Závěrem je třeba upozornit, že při genealogickém studiu v matrikách před rokem 1874 je třeba vzít v úvahu také řadu matrik kontrolních, protože část originálních matrik byla na sklonku války na příkaz gestapa zničena.



V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky



Fond zpracoval a uspořádal v roce 1987 kolektiv pracovníků I. oddělení SÚA, inventář sestavila dr. Lenka Matušíková. Fond HBMa obsahuje 2977 inventárních jednotek, to jest 2955 knih, 127 kartonů spisů a 24 krabic kartotékových abecedních seznamů, celkem 82 bm.



Prameny a literatura



Seznam literatury a pomůcek použitých pro určování obcí v rejstříku



Bartůněk, V.: Historický vývoj matrik, Časopis Rodopisné společnosti v Praze, 1940, r. XII, č. 1, s. 6-17

Heřman, J.: Archivy židovských obcí z Čech a Moravy, Judaica Bohemiae VII/1, 1971

Hrubý V.: Entstehung und Entwicklung der Jüdischen Matriken in Böhmen, Judaica Bohemiae XVII/2, 1981, s. 90-102

Maur, E.: Církevní matriky jako historický pramen, SAP, 1970, r. XX, č. 2, s. 425-457

Sadek, V. - Junga, J.: Židovské náboženské obce v ČSR, SPVC MK ČSR, Praha 1983

Sládek, O.: Zločinná role gestapa. Nacistická bezpečnostní policie v českých zemích 1938- 1945, Praha 1986

Kukánová, Z. - Matušíková L.: Matriky židovských náboženských obcí v Čechách a na Moravě z let 1784-1949, Paginae historiae, Sborník Státního ústředního archivu v Praze 0/1992, s. 103-127, 1/1993, s. 72-150, 2/1994, s. 90-138, 3/1995, s. 208-248, 4/1996, s. 152-181, 5/1997, s. 180-.



Seznam pomůcek k určování obcí v rejstříku



Ortschaften-Verzechniss der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder, Wien 1892

Lexikon obcí pro království a země na říšské radě zastoupené, I.díl, lexikon obcí pro Čechy, Vídeň 1904

Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder, Mähren, Wien 1906

Pfohl, Ernst: Orientierungslexikon der Tschecho-slowakischen Republik, Reichenberg 1922

Statistický lexikon v zemi české, Praha 1934

Přehled obcí a částí obcí v Československé socialistické republice, jejichž názvy zanikly, byly změněny, nebo se staly místními částmi v době od 5.5. 1945 - 1.7. 1964, Praha 1964

Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, Praha 1976

Rospond, Stanislav: Slownik Nazw Geograficznych Polski, II.

Batowski, Henryk: Slownik nazw miejscowych Europy srodkowej i wschodniej XIX i XX wieku, Warszawa 1964

Andrees allgemeiner Handatlas, Bielefeld u. Leipzig 1899

Malý atlas světa, Praha 1956

Mapový lexikon obcí ČSSR, Praha 1968

Geografický místopisný slovník, Praha Academia 1993



Seznam používaných zkratek



N - matriky narozených

O - matriky oddaných

Z - matriky zemřelých

(i) - index vevázán

ka - karton

kn - kniha



Seznam zkratek použitých v rejstřících

o. - okres

ob. - obec

os. - osada

os. ob. - osada obce

m. č. - místní část

m. č. ob. - místní část obce

m. o. - městský obvod

dř. ob. - dříve obec

t. - též





Poznámka k zeměpisnému rejstříku



Rejstřík zeměpisný byl vypracován k 2955 matrikám a indexům matrik židovských náboženských obcí z Čech a Moravy včetně Hlavního města Prahy a jeho čtvrtí. Při určování jednotlivých lokalit bylo použito Statistického lexikonu obcí ČSSR 1974, Praha 1976. Vzhledem k rozsáhlosti materiálu bylo mnohde třeba určovat dnes již neuváděné místní části obcí a osad, případně osady a obce zaniklé. Lexikon z roku 1976 neuvádí místní části obcí a ani Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, Praha 1978 není přesný, proto byly při určování lokalit použity i lexikony starší. Seznam použitých lexikonů a místopisných pomůcek je uveden v literatuře.

Odkazy v rejstříku míst jsou odkazem na inventární čísla, pod kterými je matrika v inventáři uvedena. Naopak čísla uvedená písmenem k. (např. k.10) odkazují na kartony s opisy záznamů o židovských rodinách, které na příkaz nacistů vyhledali faráři v katolických matrikách narozených, oddaných a zemřelých.

Při určování lokalit mimo území ČR bylo použito českého názvu tam, kde jde o název vžitý (Paříž, Vídeň, Mnichov), v ostatních případech jsou lokality uváděny v příslušném jazyce.



Způsob objednávání z archivního souboru



Archiválie z tohoto dílčího archivního fondu se objednávají a půjčují (pouze prezenčně) ve studovně Národního archivu v Praze na Chodovci (archivní areál). Vzhledem k nutné přípravě archiválií je lhůta předložení 1 pracovní den.



Pro objednání je nutno uvést:



1) číslo fondu (1159)

2) karton (zkratka "ka") nebo kniha (zkratka "kn")

3) číslo kartonu nebo číslo knihy



V případě zájmu o studium se informujte podrobně o podmínkách na internetových stránkách Národního archivu nebo osobně ve studovně.



Tiráž



Název archivní pomůcky:

Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích

Časové rozmezí archivní pomůcky:

1784-1949(1960)

Počet zpřístupněných evidenčních jednotek:

2955 knih, 127 kartonů, 24 kartotéčních krabic

Počet inventárních jednotek:

2977

Rozsah zpřístupněných archiválií:

18 bm

Stav ke dni:

31.12.1987

Archivní soubor zpracoval:

Kolektiv pracovníků I. oddělení Státního ústředního archivu

Archivní pomůcku sestavil:

PhDr. Lenka Matušíková

Počet stran:

325

Schválil:

PhDr. Vácslav Babička

Vydáno jako publikace SÚA, 1. vydání 1999