Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Národní archiv



Číslo fondu:



Nikolajev Semjon Nikolajevič



Nikolajev



1880 - 1976 (2002)



Inventář



Číslo pomůcky: 1690



Zpracovala:

Raisa Machatková, prom.hist.



Praha 2008







I. Vývoj původce



Semjon Nikolajevič Nikolajev se narodil 20. dubna (dle nového kalendáře 3. května) roku 1880 v čuvašské vesnici Načar Ubejevo (nynější název Krasnomajsk) v Simberské gubernii Ruska jako syn rolníka Nikolaje Zacharoviče a jeho manželky Mavry Sergejevny. Téhož dne byl ve vesnici Jembulatovo pokřtěn podle pravoslavného obřadu. Jak vzpomíná ve svých pamětech, otec dbal o to, aby Semjon a jeho sourozenci navštěvovali školy a dosáhli patřičného vzdělání. Nadané děti svého otce nezklamaly.

Jako desetiletý chlapec se stal Semjon žákem obecné školy a po jejím absolvování v roce 1894 byl přijat do čuvašské učitelské školy v Simbirsku (nyní Uljanovsk), kde pak několik roků působil jako učitel ruštiny a matematiky. V letech 1903-1906 navštěvoval pravoslavný bohoslovecký seminář v Simbirsku. Následovalo čtyřleté studium na právnické fakultě Kazaňské univerzity, které ukončil v roce 1910. Téhož roku se oženil s Naděždou Danilovnou Čumejkinovou, rodačkou ze Simberska.

Po absolvování univerzity zastával funkci jednatele a později vyšetřujícího soudce u Okružního soudu v Simbirsku a smírčího soudce v Čeboksarech.

V průběhu školních a studijních let se aktivně zapojil do revolučního hnutí v Rusku. V roce 1905 se podílel na vzniku žákovské organizace strany socialistů - revolucionářů (eserů) v Simbirsku, redigoval ilegální žákovský časopis a byl autorem výzvy k posluchačům středních škol v Simbirsku, která byla schválena městským stranickým výborem a vydaná tiskem. V následujícím roce se zúčastnil ilegálního čuvašského sjezdu, na němž byla založena čuvašská organizace eserů a S. N. Nikolajev byl zvolen tajemníkem stranického výboru a tajemníkem časopisu Chypar.

V revoluční dny roku 1917 byl čuvašským obyvatelstvem Simbirské gubernie zvolen do Všeruského ústavodárného shromáždění. V březnu 1918 byl jmenován vedoucím čuvašské sekce v komisařství osvěty Sibirské gubernie a v červenci téhož roku se přestěhoval do Samary, kde do příchodu bolševiků působil jako tajemník výboru strany eserů a stal se spoluzakladatelem Komitétu členů Ústavodárného shromáždění (Komuče). 1) Úkolem Komuče byl boj proti bolševikům, vytvoření jednotné státní správy na územích osvobozených od bolševiků a pokračování války proti rakousko-německé koalici až do jejího vítězného konce. Před nastupující Rudou armádou se členové Komuče v říjnu 1918 dobrovolně rozešli a přestěhovali se na východ do Ufy. Dále následovala cesta po Sibiři (Čeljabinsk, Jakatěrinburg, znovu Ufa). V Ufě byl S. N. Nikolajev spolu s dalšími členy bývalého samarského Komuče z rozkazu generála Kolčaka zatčen a převezen do Omska. 2) Po osvobození z vězení v lednu 1919 byl S. N. Nikolajev zaregistrován v Omsku jako smírčí soudce
a po přesídlení do Vladivostoku v březnu 1919 se zde stal smírčím soudcem a členem Okružního soudu. V roce 1921 byl přijat za člena advokátní komory.

Za pobytu ve Vladivostoku pokračovala i jeho politická činnost. Stal se členem, Dálněvýchodního ústavodárného shromáždění (Přímořského parlamentu), členem oblastního výboru strany eserů a spolupracovníkem stranického časopisu Volja.

Během svého pobytu v Samaře a putování po Sibiři se několikrát setkal s oddíly československých legionářů, o čemž píše ve svých memoárech a v článcích o Komuči. 3) Tato setkání ovlivnila jeho další život. V lednu roku 1922 emigroval z Vladivostoku společně se svou chotí Naděždou Danilovnou a usadil se v Praze.

K soudcovské a advokátní praxi se již nevrátil, avšak svou odbornost a zkušenosti využil ve veřejné a publikační činnosti v komunitě ruské emigrace, kde se věnoval především otázkám jejího sociálního a právního postavení. 4) Tyto možnosti mu poskytlo členství ve vedení přední organizace ruské emigrace v Československu, jíž bylo Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv (Zemgor). Od roku 1922 pracoval S. N. Nikolajev v kanceláři Zemgoru, v letech 1925-1933 byl jednatelem výboru Zemgoru, od roku 1929 až do konce druhé světové války byl knihovníkem Ruské knihovny T. G. Masaryka v Praze 5) a zároveň členem vědecké komise Ruského zahraničního historického archivu v Praze.

Veřejná činnost S. N. Nikolajeva byla spjata i s členstvím v ruské straně eserů. Napřed byl řadovým členem její pražské skupiny, po vzniku v roce 1923 v Praze oblastního výboru zahraničních organizací strany byl zvolen jeho tajemníkem. Tuto stranickou funkci zastával až do ukončení činnosti výboru v roce 1929. 6)

S. N. Nikolajev neměl československé státní občanství a byl držitelem nansenovského průkazu totožnosti. Během nacistické okupace žil v ústraní v přátelsky mu nakloněném českém prostředí.

Další období svého života nazval ve svých vzpomínkách křížovou cestou. 24. května 1945 byl v Praze zatčen sovětskými orgány NKVD a s početnou skupinou ruských emigrantů odvlečen do Sovětského svazu. Napřed byl držen v obávaných moskevských věznicích Lubjanka a Butyrky, v říjnu roku 1945 byl odsouzen k pětiletému vězení, které strávil v neméně známé věznici ve Vladimiru. Po odpykání trestu následovalo čtyřleté vyhnanství ve vesnici Bogučany na břehu sibiřské řeky Angary, kde se živil jako dělník.

V červenci roku 1954 mu bylo povoleno přestěhovat se blíže ke svému rodišti. 2 roky bydlel v Uljanovsku a zde v roce 1955 obdržel sovětské státní občanství.

Několikaleté snahy manželů Nikolajevových o jeho návrat do Československa byly nakonec úspěšné. V květnu roku 1956 S. N. Nikolajev se vrátil do Prahy. Ani v důchodu nezůstal nečinným. Jeho zajímavý a strastiplnný život a literární nadání se navíc staly ideálními podmínkami k sepsání memoárů. Jejich text pod jednoduchým názvem Vospominanija vznikl v letech 1958-1961. Rozsah memoárů je kolem 1000 stran strojopisného textu. 7)

Poslední roky života strávil S. N. Nikolajev v Praze jako bezdětný vdovec (jeho manželka zemřela v roce 1968), zemřel v září 1976 ve věku 96 let. Společný hrob manželů Nikolajevových je na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.

V roce 1991 byl S. N. Nikolajev posmrtně sovětskými justičními orgány rehabilitován.



II. Vývoj a dějiny archivního fondu



Ještě za života S. N. Nikolajeva navázali s ním písemný kontakt zástupci vědeckých institucí v Čeboksarech, hlavním městě Čuvašské autonomní republiky - ředitel Ústředního státního archivu Čuvašské autonomní republiky J. J. Muzykantov a vysokoškolský pedagog tamější univerzity G. A. Aleksandrov. 8) Výsledkem jejich korespondence z první poloviny 70. let minulého století byl souhlas S. N. Nikolajeva s tím, aby jeho osobní archiv a některé knihy 9) byly převezeny do Čeboksar. V roce 1975 J. J. Muzykantov se obrátil na Hlavní archivní správu SSSR v Moskvě se žádostí o zastřešení celé akce a zprostředkování archivního převozu, avšak odpovědi se nedočkal.

Po úmrtí S. N. Nikolajeva zdědil jeho archiv Grigorij Aleksejevič Ovsjannikov, vykonavatel závěti zemřelého, jemuž S. N. Nikolajev již dříve osobně předal nejcennější část svého archivu - rukopis memoárů. Autor rukopisu předpokládal, že o 40 roků mladší přítel, syn jeho bývalého spoluvězně ve Vladimiru, se dožije doby, kdy bude možno vzpomínky zpřístupnit veřejnosti.

V 80. letech byl z Čeboksar navázán písemní kontakt s panem Ovsjannikovem, kde se hlavně jednalo o možnostech zveřejnění memoárů S. N. Nikolajeva v Rusku, avšak ani tento záměr nebyl z finančních důvodů realizován.

Osobní archiv S. N. Nikolajeva zůstal v Praze a v roce 2006 byl získán Národním archivem České republiky společně s malým množstvím písemností a fotografií dalších představitelů ruské emigrace v Československu a bývalých členů ruské strany eserů J. K. Breško-Breškovské, B. N. Rabinoviče a Larisy a Vasilije G. Archangelských. Materiál byl přijat v neuspořádaném stavu podle 387 položek předávacího seznamu, který bohužel obsahoval četné věcné chyby.

Nyní je osobní fond S. N. Nikolajeva v péči 6. oddělení NA, které spravuje fondy a sbírky nestátní provenience, a uložen v depozitáři Chodovec.



III. Archivní charakteristika fondu



Při archivním zpracování materiálu byla dodržena základní pravidla pro zpřístupnění osobních fondů. Jako pomůcka posloužilo především schéma pro pořádání osobních fondů vypracované v Ústředním archivu Akademie věd České republiky. 10)

Archiválie byly rozděleny na kapitoly: životopisný materiál, korespondence, odborná a publikační činnost, veřejná činnost, mapy a plány, fotografická dokumentace, tisková dokumentace, materiály a předměty ikonografické povahy, písemnosti Nikolajevové Zinaidy Danilovny, manželky původce fondu, písemnosti Ing. Ovsjannikova Grigorije Aleksejeviče, vykonavatele závěti původce fondu.

Uvnitř uvedených kapitol a dále podkapitol byly archiválie rozděleny do nejmenších možných věcných skupin, které tvoří inventární jednotky, např. druh osobních dokladů, odesílatel dopisu, korespondující instituce, tiskový titul apod.

U některých inventárních jednotek (osobní doklady, korespondence, fotografie, dopisnice, tiskoviny, bankovky apod.) jsou ve zvláštní kolonce uvedeny počty archiválií. V některých případech není naopak vyplněna kolonka uložení, poněvadž příslušné archivní dokumenty jsou uloženy mimo archivní krabice. Jedná se o vysokoškolský diplom původce fondu, mapu a situační plán (inv. č. 3, 126, 127), které pro velký formát jsou uchovány v depozitáři map a plánů. Zvláštní uložení v depozitáři fotoarchivu mají fotografie a dopisnice (inv. č. 128-194, 216-241).

Většina dokumentů je psána rusky, čeština se vyskytuje pouze v korespondenci s československými úřady.

K inventárnímu seznamu jsou vypracovány rejstříky věcný, osobní, zeměpisný a rejstřík institucí, které odkazují na inventární čísla.



IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu



Ačkoliv osobní pozůstalost S. N. Nikolajeva není rozsáhlá, je cenným zdrojem informací o předrevolučním a porevolučním Rusku, zvláště pokud se jedná o život vesnického obyvatelstva, o vývoj revolučního hnutí a průběh občanské války, především v Povolží a na Sibiři, kde s proměnlivými výsledky probíhaly střety monarchistických a demokratických sil s bolševiky. S. N. Nikolajev byl svědkem všech těchto událostí a vylíčil je poutavě a s udivujícím přehledem ve svých rozsáhlých memoárech, ačkoliv je psal s velkým časovým odstupem až po návratu ze sovětského vězení do Československa. Okolnosti zatčení a následného vězení a vyhnanství popsal zde v samotné kapitole. Memoáry lze označit za nejcennější část jeho osobního archivu. 11) Pozornost badatele zaujmou i články a referáty S. N. Nikolajeva, aktivního představitelé ruské emigrantské komunity v předválečném Československu. Četné dopisy příbuzných a přátel z bývalého Sovětského svazu, zvláště z 20.-30. let minulého století, dokumentují existenční starosti jeho ob
yvatel. Předkládaný osobní fond obsahuje značné množství fotografií, pohlednic, tiskovin, ukázky ruského emigrantského tisku, který vycházel v Československu, Lotyšsku, Francii a Německu.



V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky



Osobní fond S. N. Nikolajeva obsahuje písemný, tiskový a fotografický materiál z let 1880-2002 rozsahem 1,4 bm a tvoří jej 311 inventárních jednotek. Při jeho archivním zpracování nebyla provedena žádná skartace. Fyzický stav dokumentů je dobrý.

Osobní fond uspořádala a inventární seznam s podrobným obsahem, s úvodem, poznámkami a rejstříky vypracovala Raisa Machatková, prom. hist.

Přepis archivní pomůcky vyhotovila Lucie Fišerová.





Odkazy a poznámky



1) NA, osobní fond S. N. Nikolajeva, inv. č. 11, 32-33

2) Tamtéž, inv. č. 200, 207

3) Tamtéž, inv. č. 33, 200, 207

4) Tamtéž, inv. č. 98-104

5) Ruská knihovna byla založena v roce 1921 Zemgorem, napřed působila při Zemgoru, později byla spracována Společností Ruská knihovna v Praze, začátkem 40. let byla smluvně předána do správy Ruské svobodné univerzity v Praze; viz osobní fond S. N. Nikolajeva, inv. č. 115-122

6) Tamtéž, inv. č. 33

7) Tamtéž, inv. č. 33

8) Tamtéž, inv. č. 53, 64

9) Osobní knihovna S. N. Nikolajeva se po válce dostala do Hoowerovy knihovny v USA, viz inv. č. 62, koncept dopisu S. N. Nikolajeva V. Mal´ginové do USA z 31.10.1975

10) Ederová R.- Podaný V.: K problematice osobních archivních fondů. Sborník archivních prací, 34, 1984, č. 2, s. 310-350

11) Několik svázaných počítačových přepisů memoárů S. N. Nikolajeva se nachází ve Slovanské knihovně v Praze, která v roce 2006 poskytla jejich xerokopii G. A. Aleksandrovovi, docentu Státní univerzity v Čeboksarech. Memoáry byly ve zkrácené podobě uveřejněny na pokračování v místním literárním časopise Lik. V tomtéž časopise byly v roce 2006 uveřejněny dopisy S. N. Nikolajeva ze 70. let minulého století adresované jmenovanému. V roce 2004 byla v Moskvě připravena k tisku v čas. Voprosy istorii kapitola memoárů pod názvem Komuč o událostech v Samaře v roce 1918. Tyto informace sdělil G. A. Aleksandrov v dopise PhDr. Křesťanovi, CSc., vedoucímu 6. odd. NA. Kopie dopisu a kopie článku jmenovaného o původci fondu z místního časopisu Čuvašija segodňa z 1. září 2004 je uložena ve spisu o fondu v 6. oddělení.





Způsob objednávání z archivního souboru



Archiválie z tohoto dílčího archivního fondu se objednávají a půjčují (pouze prezenčně) ve studovně Národního archivu v Praze na Chodovci (archivní areál). Vzhledem k nutné přípravě archiválií je lhůta předložení 1 pracovní den.



Pro objednání je nutno uvést:



1) číslo fondu (1634)

2) karton (zkratka "ka")

3) číslo kartonu (z rozsahu 1-10)



U fotografického materiálu je při objednání nutné uvádět inventární čísla.

V případě zájmu o studium se informujte podrobně o podmínkách na internetových stránkách Národního archivu nebo osobně ve studovně.



Tiráž



Název archivní pomůcky:

Nikolajev Semjon Nikolajevič

Časové rozmezí archivní pomůcky:

1880 - 1976 (2002)

Počet zpřístupněných evidenčních jednotek:

144 (10 kartonů, 2 mapy, 132 fotografií)

Počet inventárních jednotek:

311

Rozsah zpřístupněných archiválií:

1,4 bm

Stav ke dni:

2.7.2007

Archivní soubor zpracoval:

Raisa Machatková, prom. hist.

Archivní pomůcku sestavil:

Raisa Machatková, prom. hist.

Počet stran:

40

Schválil:

PhDr. Eva Drašarová, CSc. dne 17.10.2008

čj. NA 1820/2008-06