Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Zemského archivu v Opavě
pobočka Olomouc
________________________________________________________________
Číslo listu NAD: 1829 Číslo pomůcky: 1594
Velkostatek SVITAVY
1572-1945
Inventář
Zpracovala: Stanislava Kovářová
___________________________________________________________________________
Olomouc 2007
OBSAH
Úvod ................................................................................................................................ 3
I. Vývoj původce archivního fondu ........................................................................... 3
II. Vývoj a dějiny archivního fondu ............................................................................ 7
III. Archivní charakteristika archivního fondu ............................................................. 8
IV. Stručný rozbor archivního fondu ........................................................................... 9
V. Záznam o uspořádání archivního fondu ................................................................. 9
Použitá literaura ..................................................................................................... 10
I. Úřední knihy ........................................................................................................ 11
I.1. Dominikální agenda ............................................................................................... 11
I.2. Agenda přenesená .................................................................................................. 14
I.3. Lesní úřad ............................................................................................................... 29
II. Spisy ...................................................................................................................... 30
II.1. Registraturní pomůcky ........................................................................................ 30
II.2. Registratura .......................................................................................................... 31
III. Účetní materiál ................................................................................................. 38
III.1. Účetní knihy .......................................................................................................... 38
III.2. Účetní spisy ........................................................................................................... 39
IV. Mapy a plány .................................................................................................... 42
Rejstřík osobní ................................................................................................................ 47
Rejstřík věcný ................................................................................................................. 49
Rejstřík místní ................................................................................................................ 56
2
ÚVOD
I. Vývoj původce archivního fondu
Slovanskou osadu s kostelem sv. Jiljí, později označovanou jako Stará Svitava,
založili na Trstěnické stezce na vyvýšenině blízko brodu přes řeku Svitavu snad ještě před
rokem 1200 premonstráti z Litomyšle. V důsledku kolonizační činnosti olomouckého biskupa
Bruna ze Šaumburka, která v této oblasti probíhala od druhé poloviny 13. století, vzniklo na
pravém břehu nové sídliště, které dostalo název Nová Svitava. Poprvé je zmíněno v listině
z roku 1256, považované však za dobové falzum, kterou byl ukončen vleklý spor o hranice
území mezi premonstráty a olomouckým biskupstvím. Kolem Svitav byly postupně zakládány
další vesnice a rodící se panství vytvořilo s pozdějšími zisky ve 14. a 15. století nejzápadnější
výspu moravských biskupských statků. Až do husitských válek představovalo jejich přirozené
správní centrum město Svitavy.
Zřejmě z finančních důvodů však bylo svitavské panství v 15. století několikrát
zastaveno. V roce 1436 je uváděn jako držitel města Vok ze Sovince a po něm husitský
hejtman Pardus z Vratkova a Rychenburka, který je však vydal biskupovi. V roce 1448 musel
biskup Pavel z Miličína znovu zastavit město Přeclavovi z Petrovic a ještě téhož roku
Jaroslavovi ze Šelmberka. Brzy poté město získal do zástavy rádce, přítel a pomocník
budoucího českého krále Jiříka z Poděbrad Zdeněk Kostka z Postupic, v roce 1480 Bohuše
Kostka a v roce 1484 Ješek Svojanovský z Boskovic. Po vyplacení zástavní sumy se sice
panství vrátilo do rukou církevní vrchnosti, ale zároveň došlo k jeho spojení s panství
mírovským, což znamenalo, že ve Svitavách již nebyl obnoven vrchnostenský úřad a
hejtmanem spojeného mírovsko-svitavského panství se stal hejtman sídlící na mírovském
hradě.
V průběhu 16. století - a zejména v jeho závěrečné fázi - se snažily Svitavy získat co
možná největší nezávislost na své vrchnosti. Dosvědčuje to mj. fakt, že v roce 1580 město
koupilo od lenního písaře Jiříka Kamenohorského z Kamenné Horky v tehdejším Grándorfu
(dnešním Hradci nad Svitavou) 13 poddaných, kteří se stali městskými poddanými a
představovali tak základ městského panství. V roce 1599 zase Svitavy vykoupily od rychtáře
Lorence městskou rychtu se vším příslušenstvím i právy a z vrchnostenského rychtáře, který
do té doby dohlížel na městskou radu a život ve městě, se stal městský úředník mající na
starosti jen policejní záležitosti města.
V průběhu 16. a 17. století bylo svitavské panství dvakrát pronajato. Poprvé k tomu
došlo v roce 1590, kdy je biskup Stanislav Pavlovský pronajal spolu s mírovským panstvím
na jeden rok svému bratrovi a mírovskému hejtmanovi Hanuši Pavlovskému z Pavlovic na
Újezdě za sumu 4 500 zl. moravských, podruhé se stal v roce 1617 nájemcem Martin Půhončí
z Předmostí za roční plat 8 300 zl. moravských.
V době stavovského povstání se panství postavilo na stranu stavů a tedy proti císaři i
biskupovi, za což bylo potrestáno odnětím dříve udělených privilegií, ne však nadlouho. Již
v roce 1624 došlo kardinálem Františkem z Ditrichštejna k jejich obnovení. V době třicetileté
války byla celá oblast pustošena císařským a později i švédským vojskem procházejícím
krajem. V roce 1639 byly Švédy přepadeny a vyloupeny Svitavy, Švédové se objevili znovu
v letech 1642 a 1643, ale od dalšího pustošení v závěrečné fázi války uchránil poddané
ochranný list generála Torstensona, vydaný 31. července 1645 pro Svitavy a Březovou.
Kraj stojící stranou válečných událostí vyšel z třicetileté války poměrně dobře.
3
Dosvědčují to i údaje lánových rejstříků, vzešlé z tzv. druhé lánové vizitace, která na
svitavském panství proběhla v roce 1677. Podle ní bylo na panství zaznamenáno 668 starých
osedlých, 16 nových, jen tři staré poustky a 34 poustek nových. Zdá se tedy, že se panství
začalo poněkud vylidňovat až po třicetileté válce, a příčinou mohl být náboženský útlak, který
měl za následek zbíhání poddaných.
Zásah do poddanských poměrů a jejich úpravu s sebou přinesla dohoda, kterou uzavřel
administrátor biskupských statků Jakub Mercurianus se Svitavami, Březovou a ostatními
vesnicemi panství v roce 1651. Týkala se výčepu vína a kořalky, roboty, robotních platů i
omezení samosprávy, stavění sirotků či kompetencí rychtářů a ve svých důsledcích se stala
zdrojem budoucích nepokojů. K vyostření situace vedlo i to, že vrchnost založila v roce 1653
ve Čtyřiceti Lánech pivovar a v roce 1715 tamtéž i palírnu a koželužnu, což s sebou neslo
nárůst robotních povinností - a v tom spatřovali poddaní porušení mercuariánských dohod.
Stížnost na biskupa Schrattenbacha zaslali měšťané i venkovští poddaní panovníkovi již v
roce 1715, ale teprve v roce 1767 (!) došlo k rozhodujícím jednáním, která vyvolala revoltu,
hrozící otevřenou vzpourou proti vrchnosti. Situaci sice dočasně vyřešila reluice roboty a
uzavření aboličních smluv v roce 1786, ale konečné řešení otázky přinesl až rok 1848 a
období následující.
x x x x x
Na Svitavsku, rozloženém na česko-moravské hranici a tvořícím i rozhraní mezi
Olomouckým a Brněnským krajem, panovaly odedávna složité majetkové poměry. Již ve 14.
století byl svitavský hrad centrem manského obvodu, k němuž patřila biskupská léna i
městská rychta. Panství jako celek bylo konstituováno v roce 1513 a tehdy k němu patřilo
město Svitavy, městečko Březová a 14 vesnic, resp. jejich dílů. I samotné město Svitavy
drželo od 16. století jako léno díly vsí Grándorfu (dnes Hradce n.S.), Čtyřiceti Lánů,
Kamennné Horky a Moravského Lačnova. Městečko Březová zase mělo své poddané v
Muzlově a Moravské Dlouhé, přičemž Březová, Muzlov, Moravská Dlouhá, Moravská
Chrastová a Chrastová Lhota vytvářely v rámci svitavského panství tzv. Dolní statek.
Podle urbářů sepsaných v letech 1526 a 1581 tvořilo svitavské panství město Svitavy s
předměstím, městečko Březová a vesnice Čtyřicet Lánů, Javorník, Moravský Lačnov, Ostrý
Kámen, Vendolí, Grándorf, Kamenná Horka, Sklené, Horní Hynčina, Muzlov, Dlouhá, Rudná
a Chrastová Lhota. O dalších osm původně lenních vsí - Rumberk, Deštná, Horní Smržov,
Chlum, Bezděčí, Svárov, Novičí a Kochov - se po složitém majetkovém a územním vývoji
rozdělila panství Letovice ležící v Brněnském kraji a biskupské Svitavy, k nimž byly díly vsí
většinou připojeny. Tyto vsi jsou uvedeny již v lánovém rejstříku, sepsaném pro svitavské
panství v roce 1677, přičemž ještě v 19. století byla první čtveřice těchto vesnic označována
jako tzv. velké manství a druhá jako tzv. malé manství.
Na začátku 19. století patřily ke svitavskému panství následující města, městečka a
vesnice, resp. jejich části:
Něm. název 1. zmínka poznámka
Svitavy Zwittau 1256 pravděpodobně falzum
Březová nad Svitavou Brüsau 1295 zřejmě již 1323 městečko, od 17.
stol. město; patřily mu vsi Muzlov
4
a Dlouhá; 1976 součástí Brněnce,
poté samostatné
Čtyřicet Lánů Vierzighuben 1372 patřily Svitavám; 1775-1849 sídlo
správy panství, od 1960 místní část
Svitav
Dlouhá Mährisch
Wiesen poddána městu Březová nad
Svitavou
Dolní Rudná Nieder
Rauden 1513 od 1950 část obce Rudná
Horní Hynčina Ober
Heinzendorf 1270 od 1960 součást obce Pohledy
Hradec nad Svitavou Greifendorf 1270 díl vsi patřil Svitavám; ještě v roce
1906 název Grándorf
Javorník Mohren 1320 do roku 1990 u Svitav, poté
samostatná obec
Kamenná Horka Mährisch
Hermersdorf 1266 díl vsi patřil Svitavám
Moravská Chrastová Mährisch
Chrostau 1320 od 1976 místní část Brněnce, její
součástí je osada Chrastová Lhota
Moravský Lačnov Mährisch
Lotschnau 1320 od 1960 místní část Svitav, od roku
1945 - po sloučení s obcí Český
Lačnov - název Lačnov
Muzlov Muslau 1513 zaniklá obec, po roce 1948
vysídlena a asanována v důsledku
zřízení ochranného vodárenského
pásma vodovodu Březová –
Brno, katastr sloučen s obcí
Dlouhá (dříve Česká Dlouhá),
která je nyní součástí města
Březová nad Svitavou; vesnice
byla poddána městu Březová nad
Svitavou
Ostrý Kámen Mährisch
Rausenstein 1310 od 1976 část obce Trstěnice, od
1991 část obce Karle
Sklené Glaselsdorf 1320
Vendolí Stangendorf 1320
Původní biskupská léna, jejichž jeden díl patřil později k panství svitavskému a druhý
k panství letovickému:
Bezděčí (1320), Deštná (1320), Chlum (1320), Kochov (1274), Novičí (1320), Rumberk
(1274), Horní Smržov (1320) a Svárov (1320)
5
x x x x x
Přirozeným centrem správy biskupského svitavského panství se staly zpočátku
Svitavy. Za husitských válek a v době po nich následující byl vliv biskupů na správu panství
téměř zanedbatelný, neboť ze zástav bylo definitivně vyplaceno a vykoupeno až v roce 1486.
Panství se tak sice dostalo opět do rukou olomouckého biskupství, ale Svitavy zároveň
ztratily status správního centra, neboť došlo ke sloučení svitavského panství s panstvím
mírovským a vrchním úředníkem takto spojených panství se stal mírovský hejtman .
Tento stav se změnil až v roce 1775, kdy došlo k opětnému rozdělení obou panství a k
obnovení samostatného úřadu pro svitavské panství, nikoliv však již se sídlem ve Svitavách,
nýbrž ve Čtyřiceti Lánech (dnes jižním svitavském předměstí). Není bez zajímavosti, že tehdy
se stal po téměř třech stoletích prvním vrchním úředníkem či hejtmanem obnoveného a
samostatného svitavského panství František Josef Schwoy, autor později vydaného díla
Topographie vom Markgrafthum Mähren.
Z torza dochovaného účetního materiálu lze vyvodit, že ve Čtyřiceti Lánech potom
působily vedle lesního úřadu i úřady důchodní, purkrabský, obroční i stavební.
Správní reforma, provedená po roce 1848, znamenala pro Svitavy, resp. Čtyřicet Lánů
sice zrušení vrchnostenského úřadu, ale také to, že se město stalo sídlem soudního okresu v
rámci politického okresu Moravská Třebová. Základ svitavského soudního okresu vytvořila
většina obcí svitavského panství, k Jevíčku připadly obce Bezděčí, Deštná, Horní Smržov a
Svárov, k Boskovicím Chlum, Kochov a Novičí.
Změn doznala po roce 1848 také správa velkostatku (ještě dlouho však v
písemnostech označovaného jako "panství"). Přestal být první instancí veřejné správy a sféra
jeho působnosti zůstala omezená pouze na oblast hospodářství, v tomto případě většinou na
oblast lesního hospodářství. Velkostatek Svitavy tak spravoval správce, který byl zároveň
představeným lesního úřadu. K lesnímu úřadu Svitavy/Čtyřicet Lánů patřily tři revíry -
Deštná s lesy Chrastovským a Manským, Javorník s lesy Městským a Vysokým a Sklené s
lesy Březovským, Haide a Titz. O dalším vývoji správy viz dále.
x x x x x
Počtem měst, městeček, vesnic i poddaných se svitavské panství řadilo k menším
panstvím, patřícím olomouckému biskupství (od roku 1777 arcibiskupství). V 16. století
došlo ve Svitavách k rozvoji textilních řemesel. Vedle tkalců získali významnou roli v
hospodářském rozvoji města i soukeníci, zatímco centrem obchodu s vlnou se stalo městečko
Březová. Vrchnost sama zde však až na výjimky (několik rybníků, pivovar, palírna, mlýny) v
tomto směru ve vlastní režii nijak významně nepodnikala. Územní poloha panství,
rozloženého na výběžcích Českomoravské vrchoviny, je totiž předurčovalo především k
lesnicko-zemědělské činnosti, v jejímž rámci později lesní hospodářství zcela převážilo. Díky
jeho cílenému rozvoji bylo od polnohospodářství upuštěno a převážný zdroj příjmů začala
představovat lesní půda. Následující tabulka přináší údaje o celkové výměře zemědělské a
lesní půdy:
zemědělská lesní celkem
1812 - - 910,85
1840 - - 893,74
6
1857 - - 810,80
1867 22,25 813,30 835,55
1882 35,20 798,- 833,20
1899 - - 836
1918 - - 833
post 1921 25,62 842,78 (veškerá)
1935 24,- 860 884
1948 - - 887
Pozemková reforma byla na svitavském panství realizována v letech 1923-1924 s
těmito výsledky:
zemědělská půda/ha veškerá půda/ha
výměra lesního hospodářství 25,62 842,78
jednomu přídělci přiděleno --- 1,85
v záboru zůstalo 25,62 840,95
Po pozemkové reformě byla výměra svitavských lesů rozšířena o dalších přibližně 40
ha tzv. Manského lesa u Roubaniny, který byl odkoupen od velkostatku Velké Opatovice. V
roce 1934 došlo ke zrušení Lesního úřadu Svitavy se sídlem ve Čtyřiceti Lánech a o jeho lesy
byl rozšířen Lesní úřad na Mírově.
Mnichovským diktátem se značná část velkostatku Mírov - Svitavy dostala na území
německé říše a jen malá část zůstala na území neobsazeném, tedy v pozdějším protektorátu.
Lesy byly sice i nadále spravovány Ústředním ředitelstvím arcibiskupských statků se sídlem v
Kroměříži, ovšem čeští úředníci i hajní byli nuceně vystěhováni. Po zřízení protektorátu byl
pověřen dohledem nad hospodařením hospodářských celků na zabraném území generální
vikář olomoucké arcidiecéze pro území sudetské župy a území ve vlastním Německu, světící
biskup dr. Nathan, který sídlil v Branticích. V roce 1940 byla zřízena nová správa pro tyto
arcibiskupské statky se sílem v Tlustomostech, která sice byla formálně podřízena ředitelství
statků v Kroměříži, ale vůči německým úřadům vystupovala jako samostatný subjekt.
Po osvobození byl obnoven původní předválečný stav a v březnu 1948 byl tento lesní
majetek zestátněn převzetím arcibiskupského lesního majetku n.p. Státní lesy a statky.
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
Z dochovaných archiválií nebylo možné zjistit, jakým způsobem byly písemnosti
původně evidovány a ukládány. Na některých z nich byly sice napsány signatury, ale
netvořily souvislou řadu z hlediska tématického ani chronologického. Lze to vysvětlit tím, že
se z původního a jistě rozsáhlejšího fondu zachovalo jen torzo archiválií, které jsou běžně
součástí velkostatkových fondů (viz IV. kapitola). Bylo to způsobeno tím, že v podstatě od
husitských válek až do roku 1775 bylo panství součástí panství mírovsko-svitavského a jeho
správa sídlila na mírovském hradě (viz I. kapitola).
Dne 1. července 1964 předal Státní archiv v Brně do správy Státního archivu
v Olomouci písemnosti Arcibiskupství olomouckého a v jejich rámci i písemnosti vzniklé
z činnosti správy svitavského panství (přír. č. 37/64), které byly uloženy v depozitáři na
kroměřížském zámku. V průběhu následujících let k nim byly postupně připojovány dodatky.
7
Jednalo se o jednotliviny předávané v letech 1969-2002, a to z janovické pobočky ( přír. č.
6/69 ze 14.4.1969), z okresního archivu ve Svitavách (přír. č. 7/70 ze 6.5.1970), ze Státního
archivu v Brně (přír. č. 1/77 z 26.1.1977), z okresního (?) archivu v Litomyšli (přír. č. 4/78
z 9.8.1978, 1/96 z 29.2.1996 a 2/96 z 29.2.1996) a konečně z Moravského zemského archivu
v Brně (přír. č. 34/02 z 15.3.2002). Již v roce 1974 byly k fondu připojeny archiválie
vyčleněné z fondu Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž (ÚŘAS) a byla
založena evidenční karta JAF.
V září 1997 byl fond přestěhován z Kroměříže do novostavby olomoucké pobočky
Zemského archivu v Opavě, U Husova sboru 10. Generální inventura fondu byla provedena
v lednu 1987 a v říjnu 2001.
III. Archivní charakteristika archivního fondu
Kromě ručně psané lístkovnice k pozemkovým knihám, seřazené podle jejich signatur,
fond dosud nebyl zpracován. Vzhledem k tomu, že rekonstrukce původního uložení nebyla
možná a jednalo se jen o torzo archiválií, bylo v souladu s pravidly pořádání archivních fondů
vytvořeno následující jednoduché schéma:
I. Úřední knihy
I.1. Dominikální agenda
I.2. Agenda přenesená
I.2.1. Správa politická
I.2.2. Soudní agenda
I.2.2.1. Pozemkové knihy
I.3. Lesní úřad
II. Spisy
II.1. Registraturní pomůcky
II.2. Registratura
II.2.1. Panství/statek
II.2.1.1. Správa
II.2.1.2. Majetek
II.2.1.3. Práva, oprávnění
II.2.1.3.1. Patronát
II.2.1.4. Urbarialia
II.2.1.5. Lesní úřad
II.2.1.5.1. Období okupace
II.2.2. Agenda přenesená
II.2.3. Soudní agenda
III. Účetní materiál
III.1. Účetní knihy
III.2. Účetní spisy
IV. Mapy a plány
8
Archiválie jsou psány německy, jen výjimečně a velmi ojediněle se objevuje také
čeština. Celkově se nacházejí v dobrém fyzickém stavu, výjimku představují poškozené
(polámané) vazby několika pozemkových knih a podobně poškozen je také aktový materiál
vzniklý ve 40. letech minulého století.
Vnitřní skartace nebyla provedena, z fondu však byly vytříděny archiválie týkající se
léna Kamenná Horka (0,02 bm) a také archiválie patřící k jiným panstvím/velkostatkům: Vs
Kroměříž (0,14 bm), Vs Vyškov (0,03 bm) a Vs Mírov (0,05 bm), tedy celkem 0,24 bm
archiválií, které byly uloženy jako dodatky k těmto fondům. Naopak byly k fondu Vs Svitavy
připojeny archiválie fondu Arcibiskupský lesní úřad Svitavy (0,65 bm) a fond byl nově
uložen. Jeho metráž nyní činí 13,42 bm.
Fond Velkostatek Svitavy má ke dni uspořádání 349 inventárních jednotek uložených
v 250 evidenčních jednotkách, z nichž je 184 úředních knih, 7 podacích protokolů, 1 repertář,
22 kartonů a 36 map a plánů.
Inventář má jmenný, věcný a místní rejstřík. Vzhledem k tomu, že místní rejstřík
odkazuje s výjimkou Kolína n.R., Litomyšle, Mírova, Moravské Třebové a Olomouce jen na
obce okresů Svitavy a Blansko, není u nich příslušnost ke správnímu okresu uvedena.
K okresu Blansko přitom patří pouze osm obcí, a to Bezděčí, Deštná, Chlum, Kochov, Novičí,
Rumburk, Horní Smržov a Svárov.
IV. Stručný rozbor archivního fondu
Základ fondu Velkostatek Svitavy představují gruntovní a pozemkové knihy, z nichž
nejstarší se dochovaly ze 16. století, a to pro Kamennou Horku od roku 1572 (inv. č. 73),
Hradec nad Svitavou od roku 1583 (inv. č. 60), Javorník od roku 1586 (inv. č. 92) a Sklené od
roku 1591 (inv. č. 113). Z ostatních knih si zaslouží pozornost např. inventáře mobiliáře ze
druhé poloviny 19. století, opisy aboličních smluv (inv. č. 32), opisy lánové vizitace a
přiznávací tabely 1. tereziánského katastru.
Z aktového materiálu patří k nejcennějším archiválie týkající se dědičných rychet (inv.
č. 186), mlýnů (inv. č. 187), škol (inv. č. 196 a 197) a sporů poddaných s vrchností (inv. č.
198 ad.). Zajímavé informace přinášejí rovněž archiválie týkající se provozu lesního úřadu a
jeho zaměstnanců v období okupace (inv. č. 223 ad.), stejně jako lesnické mapy, pokrývající
období od roku 1896.
Naopak jen torzo písemností je dochováno z tzv. přenesené agendy, z agendy soudní
se kromě pozemkových knih téměř žádné archiválie se nedochovaly.
Z tohoto důvodu je třeba doplňovat při studiu informace o svitavském panství/statku
archiváliemi uloženými ve fondech Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž
(ÚŘAS), Velkostatek Mírov (dosud nezpracovaný), případně též v dalších církevních
fondech (Arcibiskupství Olomouc, Metropolitní kapitula Olomouc).
V. Záznam o uspořádání archivního fondu
Fond Velkostatek Svitavy uspořádala, inventář včetně úvodu sepsala a rejstříky
zpracovala PhDr. Stanislava Kovářová v roce 2007.
9
Použitá literatura:
Hosák, L.: Historický místopis země moravskoslezské. V. Olomoucký kraj. Brno 1936.
Lánové rejstříky Olomouckého kraje z let 1675-1678. K vyd. připr. F. Matějek. Olomouc
1994.
Mackerle, J. - Továrek, F. - Vacová, P.: Moravskotřebovský okres. Vlastivěda Jevíčska,
Svitavska a Moravskotřebovska. Jevíčko 1946.
Moravskotřebovsko. Svitavsko. Vlastivěda moravská. Red. V. Nekuda. Brno - Moravská
Třebová - Svitavy 2002.
Svitavy. Dějiny a současnost města. Red. J. Růžička. Hradec Králové 1987.
10
Název fondu .......................................... Velkostatek Svitavy
Značka fondu ........................................ Vs Svitavy
Časové rozmezí ..................................... 1572-1945
Počet evidenčních jednotek ................... 250 (184 úředních knih, 8 registraturních pomůcek,
z toho 8 podacích protokolů a 1 repertář, 22 kartonů,
36 map a plánů)
Počet inventárních jednotek ................... 349
Rozsah v bm ........................................... 13,42
Stav ke dni .............................................. 28.12.2007
Fond zpracovala ..................................... PhDr. Stanislava Kovářová
Pomůcku sestavila .................................. PhDr. Stanislava Kovářová
Počet stran ............................................... 59
Inventář schválil ...................................... PhDr. Karel Müller (čj. Za.Ol/11/2007)
59