Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Zemského archivu v Opavě,
pobočka Olomouc
Č. listu NAD: 2254
Č. pomůcky:1598
Akciová společnost První moravská továrna
na vodovody a pumpy, Antonín Kunz Hranice
1885 – 1948 (1977)
Inventář
Zpracovala: Mgr. Milena Kallerová
Olomouc 2008
3
Obsah
Úvod……………………………………………………………………………..3-12
I. Dějiny původce archivního fondu………………………………………3-8
II. Vývoj a dějiny archivního fondu…………………………………........8-9
III. Archivní charakteristika archivního fondu………………………......9-12
IV. Stručný rozbor archivního fondu……………………………………….12
V. Záznam o uspořádání archivního fondu…………………………………12
Použité prameny a literatura…………………………………………………...13
A) Spisy – I. období – Antonín Kunz………………………………………14-20
- 1. Vedení……………………………………………………14-15
- 2. Obchod……………………………………………………....15
- 3. Projektová dokumentace…………………………………16-17
- 4. Výrobní dokumentace…………………………………...17-20
- II. období – akciová společnost………………………………...20-32
- 1. Vedení…………………………………………………..20-21
- 2. Majetek - a) Hmotný majetek…………………………...21-22
- b) Nehmotný majetek………………………...22-23
- 3. Daně………………………………………………………...23
- 4. Výroba - a) Obecně………………………………………23-24
- b) Výrobní dokumentace - vlastní výrobky……24-25
- cizí výrobky…….....25-
26
- c) Projektová dokumentace - stavební zakázky..26-27
- továrna………….27-
29
- 5. Zaměstnanci……………………………………………...29-30
- 6. Obchod - a) Obecně……………………………………........31
- b) Prospekty – vlastní…………………………….31
- cizí…………………………….31-
32
B) Účetní spisy…………………………………………………………………33
C) Fotografie……………………………………………………………………34
Rejstřík osobní………………………………………………………………….35
4
Rejstřík místní……………………………………………………………….36-38
Rejstřík institucí……………………………………………………………..39-40
Rejstřík věcný……………………………………………………………….41-48
Úvod
I. Dějiny původce archivního fondu
Významná hranická firma na výrobu čerpadel byla založena r. 1883 jako malá
dílna vyučeného zámečníka Antonína Kunze, původem z Plzně. Do Hranic přišel ve
svých 24 letech z továrny na hospodářské stroje v Přerově. V tehdejší Horní ulici č. p.
355 v Hranicích si pronajal od Františka Fuska nádvorní budovu, spíše kůlnu, kde
spolu se svým otcem začal s výrobou a opravami hospodářských strojů pro zemědělce.
V r. 1885 dílnu spolu s celou usedlostí č. p. 355 koupil (spolu se svou manželkou
Marií). Prodával a opravoval také čerpadla, tehdy od jediné firmy tohoto druhu
v Rakousko-Uhersku – Rumpel a Niklas z Vídně.
V r. 1885 zahájil vlastní výrobu čerpadel, přidal výrobu větrných motorů
k čerpání vody vlastní konstrukce, která byla kombinací větrných motorů německé
firmy Filler a Halladayova větrného motoru, včetně nosné věže. Původně dřevěné věže
byly postupně nahrazeny součástkami z oceli a železa. Kunzovy větrné motory brzy
vytlačily cizí firmy z tuzemského trhu a expandovaly do Polska, Maďarska, Bulharska,
Jugoslávie, Ruska, Turecka, Sýrie a Egypta. Ke každému větrnému motoru dodával
čerpadlo, hloubil studny a instaloval vodovod nebo jiné zařízení na rozvod vody.
Výroba nabyla tovární charakter. Firma byla zapsána v r. 1886 do obchodního
rejstříku firem jednotlivců Krajského soudu v Novém Jičíně pod názvem „Erste Mähr.
Weisskirchner Maschinenfabrik und Metallgiesserei Ant. Kunz M. Weisskirchen“
(První hranická strojírna a slévárna Ant. Kunz Hranice).
Rychlý růst firmy si vyžádal její přemístění do prostor s možností dalšího
rozšíření – Kunz koupil v r. 1892 usedlost č. p. 328, rovněž v Horní ulici, se všemi k ní
náležejícími pozemky zapsanými v knihovní vložce č. 320 pro k. ú. Hranice. Zde
postavil nové tovární budovy a v r. 1897 i reprezentativní administrativní budovu
s bytem pro majitele. V době svého rozmachu firma vyráběla a dodávala veškeré stroje
a příslušenství pro čerpání a rozvody vody, včetně prací související s instalací, od
vyvrtání studny po kohoutek v bytě. Provedla i stavby obecních vodovodů celkem v
1056 obcích, z toho v 146 městech, Hranice k nim však nepatřily.
5
Se soustředěním výroby na vodovodní a čerpací zařízení souvisela i změna
názvu na „Erste Mährische Wasserleitung-& Pumpenbauanstalt Ant. Kunz in
Weisskirchen, Mähren“ (První moravská továrna na vodovody a pumpy Ant. Kunz
v Hranicích, Morava) z r. 1895.
Koncem 19. století rozšířil A. Kunz výrobu o zařizování plynáren, domácích na
tzv. vzduchoplyn, i velkých na výrobu svítiplynu, a ústředního topení.
Zaměstnával 130 kvalifikovaných dělníků, 54 úředníků a na 400 pomocných
dělníků (včetně staveb).
V r. 1905 získal a do obchodního rejstříku si nechal zapsat titul „c. a k. dvorní
dodavatel“. Vrcholu firma dosáhla v r. 1908. V r. 1910 zřídil A. Kunz vzorkový sklad
v Praze, ale ještě téhož roku stála firma téměř před krachem. Po třech nevydařených
velkých stavebních akcích (vodovod pro zámek Konopiště, městský vodovod
v Benešově, havárie největšího větrného motoru „Samson“ na velkostatku
v Petrovicích u Benešova) spáchal A. Kunz sebevraždu (30. 8. 1910). K špatné situaci
firmy přispěl i nedostatek provozního kapitálu, nekoncepčnost využívání získaných
finančních prostředků často na projekty nesouvisející s výrobou, nedostatečné
investice do výroby a bývalý konstruktér firmy si v Praze založil konkurenční podnik.
Po smrti A. Kunze byly ještě v r. 1910 jeho nezletilé děti Anton, Anna a Marie
zapsány jako veřejní společníci, zastupováni poručníkem Jaroslavem Burešem,
ředitelem Hospodářské zimní školy v Hranicích a zemským poslancem.
Podle úředního osvědčení Okresního soudu v Hranicích z 11. 1. 1911
obsahoval kodicil A. Kunze z 25. 9. 1909 ustanovení, že firmu má po jeho smrti vést
vdova s dětmi, v případě nezletilosti zastupovanými J. Burešem. V pozůstalostním
řízení byla pozůstalost po A. Kunzovi odevzdána jeho dětem, každému 1/3, děti byly
zapsány jako noví majitelé v březnu 1912, současně s jejich zastupováním J. Burešem.
Původní firma byla fakticky zrušena a z berního katastru vymazána v r. 1912,
od prosince 1913 běželo řízení o výmazu firmy z obchodního rejstříku Krajského
soudu v Novém Jičíně, lhůta k podání žádosti o výmaz byla prodlužována vzhledem
k probíhajícím sporům a vymáháním pohledávek až do konce války. V r. 1919 předal
J. Bureš vzhledem ke své nemoci poručenství Tomáši Gazdovi a tím i starost o
záležitosti výmazu, přetrvávaly pohledávky v Haliči a v Maďarsku. Výmaz původní
firmy A. Kunze byl proveden až v březnu 1923, jako důvod výmazu byla udávána
změna v akciovou společnost.
6
K zachování výroby a existence firmy vůbec bylo nutno zajistit další provozní
kapitál k likvidaci závazků a zajištění další konkurenceschopnosti. To bylo možné
pouze přeměnou v akciovou společnost. Byl ustaven zvláštní „zařizující výbor“ v čele
s tehdejším starostou Hranic Dr. Františkem Šromotou a Jaroslavem Burešem,
zemským poslancem, ředitelem Hospodářské zimní školy v Hranicích a poručníkem
dětí A. Kunze, dědiců původní firmy.
Ustavující valná hromada proběhla 30. 11. 1912. Vznikající akciová společnost
převzala břemen prostý majetek od První moravské továrny na vodovody a pumpy
Antonína Kunze, resp. od jeho dědiců: - 1. usedlost č. p. 328 v Hranicích a všechny
další parcely z knihovních vložek č. 320, 724, 1138, s veškerým příslušenstvím budov,
tj. vodovod, topení, rozvody plynu, elektřiny.
- 2. veškerý movitý majetek, tj. zařízení,
stroje, přístroje apod.
- 3. všechny dosavadní koncese – stavění
vodovodů, plynáren, výroba a opravy parních kotlů pro strojírenství a slévárenství,
podnikání spojené se stavbou vodovodů a plynovodů.
- 4. zásoby surovin, hotových i
rozpracovaných výrobků.
- 5. pohledávky za prováděné stavby,
zejména v obcích.
Společnost dále přikoupila usedlost č. p. 330 v Hranicích se všemi pozemky
zapsanými v knihovní vložce č. 1425.
Účelem společnosti byla – 1. výroba čerpadel a všech k vodovodům a
plynovodům potřebných strojů a přístrojů, všech druhů odlitků a modelů, jakož i
provádění stavby vodovodů a plynovodů, opatřování veškerých prací z oboru
strojnického, zámečnického, soustružnického, slévačského, kotlářského, stolářského,
natěračského, mostárenského a kovotepeckého, zřizování průmyslových závodů a
jejich opatřování všemi potřebnými druhy strojního zařízení.
- 2. budování, nabývání nebo najímání jiných strojíren a
dílen, zvláště sléváren železa, ocele nebo továren a dílen s podobnými závody
souvisejícími doma i v cizině, jakož i zúčastňování se takových podniků.
- 3. obchodování nejen s vlastními výrobky, nýbrž i
s výrobky téhož i příbuzných odvětví na účet vlastní a přijímání účasti v podobných
obchodních podnicích.
7
Počáteční kapitál 1, 000. 000 korun v 2500 kusech akcií, jedna po 400
korunách, vydaných na jméno.
Správní rada měla 9 členů volených valnou hromadou na 3 roky a nejvíce 6
kooptovaných členů, maximálně tedy 15 členů. Každý rok z 9 volených členů
vystoupila třetina a ta byla nahrazena opět volbou na valné hromadě, dokud nebyl
pořad vystupování určen tříletou dobou úřadování, stanovilo se losem, kdo má
vystoupit, tedy první tři roky existence společnosti.
První správní rada měla toto složení: Jaroslav Bureš, ředitel školy v Hranicích,
Dr. Bedřich hrabě Deym, velkostatkář z Nemyšle, Ladislav Fischer, císařský rada,
Antonín Hanamann, vrchní stavební rada, Max Honsík, kožešník, Eduard Jaroš,
velkostatkář, Hilarius Kautský, obchodník, František Ottahal, továrník z Olomouce,
Ludvík Popp, majitel realit, v té době starosta Hranic, který byl i prvním předsedou
správní rady.
Dozorčí rada měla 3 řádné členy a 2 náhradníky volené valnou hromadou,
přičemž členové dozorčí rady nesměli být členy správní rady nebo úředníky
společnosti
Prvními členy dozorčí rady byli: František Rozehnal, městský radní a pokladník
Okresní nemocenské pokladny v Hranicích, Jan Ulrich, František Zikeš, účetní
Městské spořitelny v Hranicích.
K projevení vůle společnosti bylo potřeba spolupůsobení dvou členů správní
rady nebo jednoho člena správní rady a jednoho prokuristy nebo dvou prokuristů.
Stejně se dělo i znamenání společnosti podpisy ke znění firmy jakkoliv psaném nebo
vytištěném.
Takto ustavená akciová společnost byla do obchodního rejstříku Krajského
soudu v Olomouci zapsána 17. 1. 1913 pod názvem „Akciová společnost První
moravská továrna na vodovody a pumpy, Antonín Kunz v Hranicích“. Společenská
smlouva byla schválena na základě pověření c. k. ministerstva vnitra ze 7. 10. 1912 č.
31524 místodržitelstvím v Brně 7. 11. 1912 č. 85.293, jím byly schváleny i stanovy
vznikající společnosti.
Období I. světové války přineslo firmě i objednávky vojenského eráru –
instalační práce v lazaretu v Hranicích, výroba granátů, firma podléhala vojenské
správě, správcem byl setník Eduard Polovic. Válečná výroba firmu fakticky zachránila
před zánikem, ztráty z předchozího období byly téměř umořeny, zařízení dílen bylo
lepší než na počátku války, přesto přetrvával nedostatek kapitálu hlavně na investice.
8
Potřeba kapitálu přivedla do vedení zástupce Brněnské banky, pozdější Moravské
banky v Brně, která měla rozhodující vliv mezi akcionáři a tedy i na řízení firmy. I
přes potíže s kapitálovým zajištěním se výroba postupně rozšiřovala, vznikaly nové
výrobky, prováděly se stavby vodovodů v obcích apod.
Valná hromada 30. 10. 1922 schválila změnu správního (účetního) roku ve
firmě, původně trval od 1. 4. jednoho roku do 31. 3. roku následujícího, změna dala do
souladu správní rok s kalendářním, přičemž první období trvalo od 1. 4. 1923 do
31. 12. 1924.
Od r. 1919 bylo zajištění a správa výroby rozdělena do 4 míst. Továrna
s centrálou v Hranicích. Filiálka a tovární sklad v Praze, nejdříve se sídlem v Obecním
domě (Pařížská 1), od r. 1923 v Praze I, Řetězová 3. Filiálka byla zrušena v r. 1925.
Technická kancelář v Trenčíně, ze které byla v r. 1921 zřízena filiálka a přeložena
do Bratislavy, Kotlářská 1, i tato filiálka byla zrušena v r. 1924. Další reprezentace
firmy ve Lvově (tehdy v Polsku) byla prodána v r. 1925 jejímu vedoucímu úředníkovi
Stiksovi.
Valná hromada 7. 9. 1925 schválila sloučení s firmou „Emil Káš, továrna na
vodovody, čerpadla a ústřední topení v Brně“ a změnu názvu na „Akciová společnost
První moravská továrna na vodovody a pumpy, Antonín Kunz, Hranice – Emil Káš,
Brno, v Hranicích, Morava“, změna do obchodního rejstříku Krajského soudu
v Olomouci byla zapsána v prosinci 1927. Emil Káš v té době byl hlavním akcionářem
a současně i ředitelem závodu. K původnímu názvu se vrátila firma po valné hromadě
29. 5. 1931, po úmrtí Emila Káše.
V období hospodářské krize došlo k částečnému omezení výroby. Plné oživení
výroby a další rozvoj závodu nastal v r. 1936.
Za firmu zpravidla jednali dva prokuristé, přičemž jeden z nich byl obvykle
současně i ředitelem hlavního závodu v Hranicích.
Počet zaměstnanců se z 50 dělníků, 1 dílenského vedoucího, 2 mistrů, 24 učňů a
21 úředníků na konci I. světové války zvýšil do r. 1936 na 170 dělníků včetně učňů,
v r. 1938 již bylo zaměstnáno 240 dělníků, počet úředníků se zvýšil jen nepatrně,
zahrnoval i techniky.
V období II. světové války byla firma zařazena mezi závody pracující pro
Wehrmacht, civilní výroba přetrvala v omezené míře. Kvůli válečné výrobě se zvýšil i
počet zaměstnanců, převážně v rámci totálního nasazení. Rovněž strojní vybavení bylo
9
pořizováno pro válečnou výrobu. V této době měla společnost ještě sklad v Českých
Budějovicích. Řízení a správa firmy v době válečné byly v podstatě beze změny, oba
prokuristé byli původem Němci z Hranic, Ing. Willibald Lang byl prokuristou už
v době 1931 – 1939, znovu pak v letech 1943 – 1945, a Ing. Fritz Gebhard byl
prokuristou v letech 1943 – 1945. V r. 1940 požadovaly úřady prohlášení o
nežidovském původu majitelů, resp. akcionářů a úředníků firmy.
Po osvobození republiky byla 13. 6. 1945 výměrem Zemského národního
výboru v Brně č. j. Pz-IX/4-6 z 13. 6. 1945 zavedena ve firmě národní správa. Nový
výměr Zemského národního výboru Brno č. j. 13 955-II/8/1945 z 20. 10. 1945 zrušil
původní a zavedl novou národní správu již ve smyslu dekretu presidenta republiky č.
5/1945 Sb. § 3 (Národní správa budiž zavedena do všech podniků (závodů) i do všech
majetkových podstat, kde toho vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života,
zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových,
které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu státně nespolehlivých osob.). Národními
správci byli jmenováni Ing. Antonín Kunz, Karel Petržela, Ing. Josef Vít. Firma byla
znárodněna již 27. 12. 1945 vyhláškou ministra průmyslu č. 104/1945 Ú. l. Na tyto
vyhlášky navázala změna v národní správě – výměrem Zemského národního výboru
Brno č. j. 8282-IVa/24-46 ze 17. 9. 1946 byl národním správcem jmenován Ing.
Vladimír Malík, ředitel n. p. Sigma Pumpy Olomouc, bývalý zaměstnanec a v období
listopad 1937 – červenec 1938 prokurista firmy. Národní správa byla zrušena 16. 4.
1947 výměrem Zemského národního výboru Brno č. j. IV/9-83668/47 z důvodu vnosu
firmy do národního podniku Sigma Pumpy Olomouc, kam byla začleněna vyhláškou
ministra průmyslu č. 1192/1946 Ú. l. ze 7. 3. 1946.
Z obchodního rejstříku Krajského soudu v Olomouci byla firma vymazána až
19. 1. 1959 z důvodu znárodnění a začlenění majetkové podstaty do národního
podniku Sigma Pumpy Olomouc.
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
Způsob uložení a evidence dokumentů v původní firmě se nám
z dostupných materiálů nepodařilo zjistit. Lze předpokládat, že jistá péče byla věnována
výrobní a projektové dokumentaci, která se dochovala ve velmi dobrém fyzickém stavu,
i přesto, že většina plánků je provedena na pauzovacím papíru. Dochované dokumenty
10
byly po znárodnění převzaty národním podnikem Sigma Pumpy Olomouc, uloženy však
zůstaly v hranickém závodě, později v podnikovém archivu národního, resp. státního
podniku Sigma Hranice. Fond byl zaevidován pod názvem „Akciová společnost První
moravská továrna na vodovody a pumpy, Antonín Kunz, Hranice“ s časovým rozsahem
1883 – 1948. Od r. 1994 byl veden u nástupce státního podniku Sigma Hranice akciové
společnosti KUNZ Hranice jako depozitum Zemského archivu v Opavě, depozitní
smlouva čj. ZA 2943/94-Sei ze 7. 11. 1994. Do Zemského archivu byl převzat po
vypovězení depozitní smlouvy v r. 2000, č. přírůstku 41/2000, a uložen v depozitáři
v Bílovci. Odtud byl převezen v roce 2007 ke konečnému uložení do olomoucké
pobočky Zemského archivu.
III. Archivní charakteristika archivního fondu
Jak je zmíněno výše, o evidenci dokumentů u původce se nedochovaly
žádné doklady. Ve firmě byla dodržována určitá administrativní pravidla, jak dokládá
schéma administrativního postupu při vyřizování objednávek (inv. č. 99, karton č. 5),
nezachovaly se však žádné registraturní pomůcky. Ojediněle se objevují na
dokumentech stopy po evidování, zejména u výrobní a projektové dokumentace, ale
vzhledem k tomu, že nemáme žádný podací deník nebo repertář, nelze přesně určit, zda
je evidenční poznámka původní. Poznámky jsou psány na přebalech dokumentů, které
jsou evidentně mladší než vlastní dokument a lze oprávněně předpokládat, že byly
zapsány až v době převzetí materiálu do spisovny národního podniku, resp.
podnikového archivu.
O první archivní zpracování se pokusil podnikový archivář Sigmy Hranice
Ivo Malík v r. 1976. Materiál rozdělil chronologicky na dvě části – období 1883 – 1911,
kdy byla firma přímo ve vlastnictví Antonína Kunze, a období 1912 – 1948, kdy
existovala jako akciová společnost. V rámci těchto dvou období byly archiválie řazeny
nahodile, bez jasného věcného členění. Takto vzniklé seznamy sloužily k základní
orientaci po fondu v podnikovém archivu a následně jako předávací seznamy při předání
do Zemského archivu. Na evidenčním listu NAD fondu je poznamenáno, že v této době
byla provedena i vnitřní skartace, zápis o ní však s dokumentací k fondu předán nebyl
a nelze tedy říci, co podnikový archivář z fondu vyloučil.
Z výše uvedeného je zřejmé, že rekonstrukce původního ukládacího
pořádku, byl-li vůbec nějaký, nebyla možná. Pro současné archivní zpracování proto
11
bylo zvoleno umělé pořádací schéma, které je v Zemském archivu v Opavě používáno
pro tento typ fondů – fondy firem do znárodnění.
Archiválie fondu jsou rozděleny do tří základních kapitol – na spisy,
účetní spisy a fotografie. Detailněji je členěna kapitola spisy. Časové rozdělení
materiálu na dvě manipulační období - na období, kdy byla firma v majetku Ant. Kunze
(1883 – 1911), a na období akciové společnosti (1912 – 1948), bylo převzato
z podnikového archivu. V rámci těchto dvou hlavních podkapitol jsou archiválie
uspořádány věcně a chronologicky do dalších podkapitol. Strom kapitol a podkapitol
vlastního inventárního seznamu je následující:
A) Spisy – I. období (1885 – 1911) – v majetku Antonína Kunze
- 1. Vedení
- 2. Obchod
- 3. Projektová dokumentace
- 4. Výrobní dokumentace
- II. období (1912 – 1948) – akciová společnost
- 1. Vedení
- 2. Majetek - a) Hmotný majetek
- b) Nehmotný majetek
- 3. Daně
- 4. Výroba - a) Obecně
- b) Výrobní dokumentace - vlastní výrobky
- cizí výrobky
- c) Projektová dokumentace - stavební zakázky
- továrna
- 5. Zaměstnanci
- 6. Obchod - a) Obecně
- b) Prospekty - vlastní
- cizí
B) Účetní spisy
C) Fotografie
V I. manipulačním období se v projektové a výrobní dokumentaci dochovaly
pouze výkresy k výrobkům a plány staveb, převážně k výstavbě vlastní továrny
v Hranicích. Při popisu v regestu bylo s těmito archiváliemi nakládáno jako s plány.
Z důvodu přehlednosti inventárního seznamu byla dána přednost ponechání těchto plánů
12
v rámci spisů I. období v podkapitolách „Projektová dokumentace“ a „Výrobní
dokumentace“ před vytvořením samostatné kapitoly „Plány“. Ve II. období do
podkapitoly „Nehmotného majetku“ byly zařazeny doklady o registraci ochranných
známek a patentů firmy v tuzemsku a v zahraničí. Projektová a výrobní dokumentace
staveb a výrobků v II. manipulačním období má již charakter spisu, jehož součástí jsou
kromě technických výkresů a stavební plánů i stavební a kolaudační povolení, rozpočty,
technické popisy a návody k montáži. S dokumentací bylo při popisu naloženo jako se
spisem, v regestu je uveden pouze počet plánů.
Z účetního materiálu se dochovaly jen účetní spisy, a to až od 30. let 20. století,
především souvislá řada ročních bilancí z let 1937 – 1947.
Do kapitoly „Fotografie“ bylo zařazeno i několik osobních fotografií z dovolené
Antonína Kunze v Egyptě a z jeho pohřbu. Jako posteriora zde byly ponechány snímky
hrádku Kunzova a fotografie původní dílny před její demolicí ze 70. let minulého století.
Součástí fondu nebyly dokumenty výlučně osobního charakteru, s výjimkou
výše uvedených fotografií, i testament Antonína Kunze (inv. č. 6, kart. č, 1) se dotýkal
správy firmy, proto v pořádacím schématu chybí kapitola „Písemnosti majitele“.
Původní stav fondu zahrnoval jednu úřední knihu, v předávacím seznamu
označená jako korespondenční kniha. Nejednalo se však o úřední knihu ani klasický
kopiář, šlo o dodatečně svázané průklepy obchodní korespondence, tedy aktový materiál
zařazený do „Spisů“ (inv. č. 261, kart. č. 28).
V dřívější evidenci fondu nebyla rovněž zohledněna posteriora u fotografií (viz
výše), dochází tedy i k úpravě časového rozsahu fondu na 1883 – 1948 (1977). Ne
všechny archiválie byly jednoznačně datovány (např. plány, fotografie), v případech,
kdy bylo možné určit datum alespoň přibližně, je použita hranatá závorka, kde odhad
nebyl možný, je užita zkratka s. d. (bez datace).
Archiválie jsou v dobrém fyzickém stavu, s výjimkou několika potrhaných a
hůře čitelných plánů.
Jazykem fondu je hlavně čeština. V korespondenci s úřady a projektové
dokumentaci ke stavebním zakázkám se objevuje němčina. V dokumentech
k ochranným známkám a patentům pak přibývá angličtina a francouzština, prospekty
jsou i v maďarštině a polštině.
Inventář byl opatřen rejstříky osobním, místním, institucí a věcným, které
odkazují na inventární čísla. V rejstříku místním byly jednotlivé lokality upřesněny
zařazením do okresů s použitím „Místopisného rejstříku obcí českého Slezska a severní
13
Moravy“ (Zemský archiv v Opavě, Opava 2004) a „Statistického lexikonu obcí České
republiky 2005“ (Český statistický úřad, MV ČR, Ottovo nakladatelství, Praha 2005).
V rámci vnitřní skartace bylo vyloučeno 2,10 bm materiálu duplicitního, resp.
multiplicitního z let 1912 – 1948. Šlo převážně o další tisky prospektů a mzdové a
personální listy, z kterých byly ponechány jen vzorky, a druhá a další paré projektové a
výrobní dokumentace, zpravidla neúplná a poškozená, ponecháno bylo vždy jen jedno
paré, co nejúplnější.
Fond čítá 332 inventárních jednotek uložených v 156 evidenčních jednotkách,
z toho je 34 kartonů aktového materiálu, 50 plánů (uloženy ve 2 kartonech č. 2 a 3
v řadě s ostatním aktovým materiálem), 2 propagační alba a 70 jednotlivých fotografií
(uloženy v 1 kartonu mimo číselnou řadu kartonů).
IV. Rozbor obsahu archivního fondu
Archiválie fondu „Akciová společnost První moravská továrna na vodovody a
pumpy, Antonín Kunz, Hranice“ poskytnou badateli přehled o jedné z výrazných
českých firem, která si získala jméno i ve světě. V její tradici výroby zejména vodních
čerpadel pokračoval i pozdější národní, resp. státní podnik Sigma ve všech jeho
podobách a formách, kterými prošel od znárodnění v r. 1948 do privatizace v r. 1992.
Navazuje na ni v současnosti i firma Kunz a. s. Hranice, která vznikla po privatizaci
hranického závodu státního podniku Sigma.
K nejcennějšímu materiálu fondu patří výrobní a projektová dokumentace
výrobků a stavebních akcí prováděných firmou a stavební a projektová dokumentace
včetně stavebních plánů na stavbu, opravy a rozšiřování mateřského závodu firmy
v Hranicích.
V. Záznam o uspořádání archivního fondu
Fond na přelomu let 2007 – 2008 zpracovala v olomoucké pobočce Zemského
archivu v Opavě archivářka Mgr. Milena Kallerová, která rovněž sestavila inventář
včetně úvodu a rejstříků osobního, místního, institucí a věcného.
14
Použité prameny a literatura:
Prameny:
Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc (ZAOl): fond Krajský soud Olomouc,
firemní spisy, kniha č. I/24 (rejstřík k signatuře B II, fol. č 203), kniha č. I/26 (rejstřík
k signatuře B IV, fol. č. 65), karton č. 281, sign. B IV 65 (spis).
Zemský archiv v Opavě: Krajský soud Nový Jičín, firemní, sign. A I 227, karton č. 9
(spis).
Literatura:
75 let závodu Sigma Hranice. Hranice, 1958. (viz též ZAOl: fond Sigma Hranice, kart.
č. 69)
90 let n. p. Sigma Hranice. Hranice, 1973. (viz též ZAOl: fond Sigma Hranice, kart. č.
183)
Sigma Hranice, 1883 – 1983, 100 let čerpací techniky. Hranice, 1983. (viz též ZAOl:
fond Sigma Hranice, kart. č. 202)
15
Název fondu: Akciová společnost První moravská továrna na vodovody a pumpy,
Antonín Kunz Hranice
Značka fondu: KUNZ a. s.
Časové rozmezí: 1885 – 1948 (1977)
Počet evidenčních jednotek: 156 (34 kartonů, 50 plánů, 2 alba, 70 ks fotografií)
Počet inventárních jednotek: 332
Rozsah v bm: 3,74
Stav ke dni: 1. 4. 2008
Fond zpracoval: Mgr. Milena Kallerová
Pomůcku sestavil: Mgr. Milena Kallerová
Počet stran: 49
Inventář schválil: PhDr. Karel Müller,
Č. j.: ZAO-Ol/188/2008
16