Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
1
I n v e n t á ř e a k a t a l o g y Z e m s k é h o a r c h i v u v O p a v ě
Číslo listu NAD: 2770 Evidenční číslo pomůcky: 1602
Rudolf Gudrich
1876-1932
Inventář
Zpracovala: Eva Hájková
Opava 2008
2
Obsah
ÚVOD.......................................................................................................................................3
1. Osobní a rodinné doklady.............................................................................................8
2. Dokumenty k učitelskému působení..............................................................................9
3. Veřejná a politická činnost............................................................................................10
3.1. Korespondence od jednotlivců...........................................................................................10
3.2. Národní strana....................................................................................................................11
3.3. Národní rada česká (československá) a její slezský odbor................................................11
3.4. Zemský národní výbor pro Slezsko...................................................................................13
3.5. Veřejná uznání, čestná členství, gratulace.........................................................................13
3.6. Spolupráce se spolky.........................................................................................................14
4. Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského............................................................14
3
Úvod
I. Vývoj původce archivního fondu
Rudolf Gudrich se narodil 10.března 1862 v Hrabyni jako syn pekaře Jana Gudricha a Karolíny
rozené Reichelové. Dětství prožil v rodné obci, kde na něj hluboce zapůsobil vlastenecký farář Jan
Böhm, který údajně přiměl rodiče nadaného chlapce, aby ho nechali studovat, přestože finanční
poměry rodiny nebyly příznivé. V letech 1876-1882 studoval Gudrich na učitelském ústavu v
Opavě. V roce 1882 nastoupil na své první podučitelské místo na tehdejší trojtřídní škole v
Kylešovicích. V roce 1885 byl jmenován učitelem tamtéž. Dne 7.2.1887 se oženil s Marií
Vajnarovou a usadil se s ní v Raduni, kde byl od 1.3.1887 pověřen vedením tamní jednotřídky,
rozhodnutím Zemské školní rady v Opavě z 9.11.1895 rozšířené v trojtřídku. Tam působil jako
řídící učitel téměř 20 let, až do roku 1917, kdy byl okresní školní radou jmenován ředitelem
pětitřídní obecné školy v Kylešovicích. Tuto školu převzal Gudrich zdevastovanou válkou a načas
obsazenou vojskem a zůstal jejím ředitelem až do svého odchodu do penze v roce 1927; za jeho
působení byla postupně zvelebena, rozšířena a zmodernizována. Gudrich bydlel zpočátku v místech
svého učitelského působení, tedy v Raduni a v Kylešovicích, později v Opavě. S manželkou Marií
měli dvanáct dětí (7 dcer a 5 synů), z nichž osm se dožilo dospělého věku. Aby zajistil svou
početnou rodinu, koupil v roce 1920 dům v Opavě-předměstí na Černé ulici č. 25, v němž bylo ve
dvacátých letech také sídlo ZHJS a její podporovací pokladny a hasičské Svépomoci. V tomto
domě, jehož vlastnictví pak přešlo na dceru Emilii, Gudrich žil do konce svého života. Dům už dnes
nestojí, byl silně poškozen za 2. světové války a pak stržen.
Mimo své povolání se Rudolf Gudrich věnoval od mladých let spolkové činnosti, při níž se
stýkal jak s významnými českými osobnostmi ve Slezsku, jako s J. Kolofíkem, J. Zacpalem, F.
Stratilem, R. Dubovým a dalšími, tak i s prostými vesnickými občany Raduně a Kylešovic. Byl
spoluzakladatelem opavského Sokola, hrál ochotnické divadlo, vedl učitelský pěvecký sbor
(Sdružení učitelů-pěvců ve Slezsku), v Raduni založil Čtenářsko-hospodářskou besídku Raduňskovršovskou
a Spolek pro vzájemné pojišťování dobytka. Nejvíce se však věnoval hasičství, protože v
něm rozpoznal oblast, která mimo jiné mohla sehrát i důležitou roli v obrozeneckém hnutí. Matice
opavská si natolik cenila činnosti hasičských sborů, že u příležitosti Gudrichových šedesátin v r.
1922 ve své gratulaci a poděkování Gudrichovi označila první české hasičské sbory ve Slezsku za
„národní gardy“ venkova. Gudrich se vskutku stal duší slezské hasičské organizace, významným
hasičským činovníkem nejen v českých zemích a pak v Československu, ale znali ho i hasiči v
zahraničí, s jejichž organizacemi udržoval kontakty. Byl čestným členem hasičstva francouzského,
lucemburského, jugoslávského a polského. Rudolf Gudrich byl také skvělý řečník, což uplatňoval
například na slavnostech a táborech lidu pořádaných Maticí Opavskou. Byl redaktorem Slezského
věstníku, jenž několikrát v průběhu svého vycházení změnil svůj název i charakter z čistě
hasičských novin na politické a naopak. Vycházel od roku 1897 jako Slezský věstník hasičský, v
roce 1901 byl změněn na politický Slezský věstník a po zániku Opavského týdeníku v roce 1913 byl
přejmenován na Opavský věstník (čímž v podstatě deklaroval splynutí obou periodik). V roce 1919
byl přejmenován na Rady a pokyny a zabýval se již zase pouze hasičskou tématikou a od roku 1929
vycházel jako Slezský věstník, se stejným zaměřením.
Gudrichova politická činnost úzce souvisela s jeho národním cítěním a jako službu národu ji také
chápal. Věnoval všechny své schopnosti posílení českého živlu ve Slezsku, kde se na počátku 20.
století zostřovaly národnostní konflikty mezi Čechy a Němci. Od r 1909 byl poslancem zemského
sněmu v Opavě za českou národní stranu ve Slezsku. Málo scházelo k tomu, aby zasedl i v říšské
radě, což překazila 1. světová válka. Za války nebyly dobré podmínky pro politickou činnost, proto
se Gudrich věnoval hasičské práci, práci v české pobočce Zemského pánského a dámského
pomocného spolku Červeného kříže a v sirotčích spolcích (Sirotčí spolek v Opavě a okresní
pobočka spolku K. k. Österreichischer Militär- Witwen- und Waisenfond a Deutsche Landesstelle
4
für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Schlesien).
Na táboru lidu na Ostré hůrce dne 22.9.1918 se Gudrich otevřeně přihlásil k ideji samostatného
československého státu. V prvních dnech po jeho vzniku se osobně účastnil na přejímání moci
českými orgány na Opavsku, přičemž se často (zejména na územích obývaných Němci) dostával do
střetu i s nepřáteli nového státu. Tuto práci vykonával s velkým nasazením, neboť to považoval za
svou vlasteneckou povinnost, a nebyl za ni oceněn jinak než morálním uznáním. V roce 1919 byl
několik měsíců neschopen své učitelské praxe pro „nemoc nervovou“, jak si zapsal do svého
osobního výkazu (viz inv.č.23). Z téhož je patrno, že občas trpěl také ischiasem. Možná tedy i kvůli
zdravotním problémům se brzy po stabilizaci nových poměrů více méně stáhl z politiky a věnoval
se hlavně hasičství, v němž se angažoval bezmála až do konce života (13.9.1937). Byl uznávanou
slezskou osobností, jedním z národních buditelů slezského lidu.
Je známo, že Gudrich působil ve Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského v mocnářství
rakousko-uherském (dále jen Sdružení), jehož písemnosti tvoří větší část tohoto fondu, avšak méně
se ví o tom, co vlastně Sdružení bylo a proč vzniklo. Sdružení mělo být slovanskou protiváhou
německorakouského říšského hasičského svazu Österreichischer Feuerwehr-Reichsverband, (dále
jen Reichsverband), v němž původně byli organizováni i čeští hasiči. Prosazování národnostního
principu v organizaci hasičské práce nad principem územním u nás začalo zakládáním národních
hasičských sborů na místní úrovni a pokračovalo přes župy a zemské jednoty až ke vzniku
celorakouské organizace. Tato strategie odpovídala filozofii národní inteligence, která hasičstvo v té
době vedla. Sdružení tvořily zemské hasičské jednoty: česká, moravská, slezská, haličská, kraňská a
dolnoštýrská (poslední tři jmenované měly doslovné názvy: Krajowy związek ochotniczych straży
pożarnych w królewstwie Galicyi i Lodomeryi z wielkiem księstwem krakowskiem, Zveza
prostovoljnih gasilnih društev Kranjske a Zveza slovenskih prostovoljnih gasilnih društev na Sp.
Štajerskem). Vedení se snažilo získat k účasti i chorvatské hasiče (Hrvatsko-slavonska vatrogasna
zajednica), ale ti se nestali členy Sdružení, ačkoliv s ním udržovali styky.
Založení slovanského svazu bylo dohodnuto zástupci slovanských hasičských jednot na schůzi
v Přerově už v červenci 1901, ale Sdružení bylo ve skutečnosti ustaveno teprve na sjezdu konaném
26.7.-27.7.1902 v haličském městě Bochnia, poté co byly schváleny ministerstvem vnitra jeho
stanovy (7.6.1902 ). Prvním starostou se stal Dr. L. Cwiklicer z Haliče. V r. 1904 byl vystřídán M.
Mayerem z Horažďovic, zástupcem České ústřední hasičské jednoty a v r. 1908 K. Vozábem,
zástupcem Moravské zemské hasičské jednoty. Od roku 1912 připadlo vedení R. Gudrichovi. Ve
Sdružení pracovali významní hasičští činovníci uvedených zemských jednot. Každá jednota vysílala
do výboru tři své zástupce. Výbor se ustavoval vždy na tři roky. Kromě výše jmenovaných předsedů
byli dalšími činovníky Sdružení z Čech a Moravy např. L. A. Seidl, J. A. Jindra, B. Křečan, R. A.
Smekal; z cizích F. Trošt a F. Barle (Kraňsko), A. Bahr (Halič), R. Bergman (Štýrsko) aj.
Sdružení se od počátku snažilo dosáhnout uvnitř monarchie svého zrovnoprávnění s
Reichsverbandem a nezávislosti na něm, ale usilovalo také o to, aby i v zahraničí vzniklo určité
povědomí o slovanském hasičstvu v Rakousku. Vláda totiž často navenek prezentovala
Reichsverband jako jediného oficiálního zástupce veškerého rakouského hasičstva, tedy i
slovanského. Tak například v roce 1904 se chystala účast na mezinárodní hasičské konferenci v
Budapešti, avšak podle pravidel určených Mezinárodní hasičskou radou byly jako jednací jazyky
přípustné jen francouzština a jazyk země, v níž se konference konala; později se prosadily kromě
francouzštiny ještě angličtina a němčina. V Budapešti se mělo tedy jednat v těchto třech jazycích a
v maďarštině. Proti tomu Sdružení podalo písemný protest Mezinárodní hasičské radě v Ettelbrucku
v Lucembursku a odmítlo se za takových podmínek konference zúčastnit. Dále Sdružení po svém
ustavení usilovalo o státní subvenci, neboť Reichsverband také dostával pravidelnou roční podporu
od státu. Subvence byla vymožena za pomoci českých poslanců v Říšské radě A. Zázvorky a J. G.
Maštalky v roce 1908 a obnášela 4000,- K ročně. Na činnost Sdružení též finančně přispívaly
zúčastněné zemské jednoty.
V roce 1912 se zástupci Sdružení účastnili mezinárodního hasičského kongresu a výstavy v
5
Petrohradě. V roce 1913 plánovali činovníci Sdružení uspořádat týdenní hasičskou školu (kurs) s
účastí všech zastoupených slovanských zemských jednot. Termín kursu byl neustále posouván, až
byl konečně stanoven na srpen 1914, ale 1. světová válka jeho konání znemožnila. Došlo k
částečnému přerušení činnosti na několik měsíců, až do září 1915, kdy se ve Vídni Sdružení sešlo,
aby se dohodlo, jak dál. Okolnosti je nutily navázat užší spolupráci s německým Reichsverbandem
a hlavně s Červeným křížem. Sdružení nabídlo (obdobně jako to učinil hned na počátku války
Reichsverband) pomoc Rakouské společnosti Červeného kříže, ta s ním však z počátku odmítla
jednat a dohody chtěla uzavírat přímo s konkrétními zemskými jednotami, k čemuž také došlo.
Sdružení se snažilo alespoň prosadit jistou samostatnost slovanského hasičstva v rámci této
spolupráce a také jeho jazyková práva.
V letech 1915-1916 se v Rakousku jednalo o novém hasičském zákoně, kterým mělo být
hasičstvo vyloučeno z oblasti působení spolkového zákona, jímž se dosud řídilo, a v zájmu potřeb
války mělo nadále podléhat tomuto samostatnému zákonu. Hasičstvo bylo válkou velmi oslabeno,
mnoho členů muselo narukovat a zbytek se věnoval hlavně transportu raněných a nemocných.
Činnost Sdružení sice nezanikla úplně, ale na valné hromadě 1916 bylo rozhodnuto, že prozatím
nebude volen nový starosta a výbor, nýbrž že stávající zůstanou ve funkcích až do konce války. V
opačném případě by bylo podle stanov nutné přenést sídlo Sdružení do Dolního Štýrska nebo
Kraňska, aby se tak postupně vystřídali zástupci všech zúčastněných zemí. Sdružení tak v omezené
míře fungovalo do roku 1918 pod vedením R. Gudricha. Po válce neobnovilo už svou činnost, a tak
jeho písemnosti zůstaly uloženy u Gudricha. Konec války přinesl nové státoprávní poměry, proto
byl založen nový hasičský svaz v rámci změněných státních hranic - Svaz dobrovolného hasičstva
československého, později přejmenovaný na Svaz československého hasičstva. Sdružení bylo
definitivně oficiálně rozpuštěno teprve v r. 1931 Gudrichovým oznámením o ukončení činnosti
Zemskému úřadu Brno.
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
Dějiny fondu, jenž byl původně součástí Zemské hasičské jednoty slezské (ZHJS), jsou v
podstatě totožné s dějinami fondu ZHJS, tedy její starší, předválečné části, která před německou
okupací putovala v roce 1938 do Frýdku, aby tam přečkala nejen válku, ale ještě i patnáctileté
období po válce (viz úvod k fondu Zemská hasičská jednota Slezská). Gudrichova pozůstalost byla
vyčleněna při pořádání ZHJS v roce 2006 a evidována jako samostatný fond (záznam o vnitřní
změně č.j. ZA/242/2007).
III. Archivní charakteristika archivního fondu
Písemnosti archivního fondu byly rozčleněny takto: Část, kterou tvoří kapitoly 1, 2, 3 byla
nalezena před uspořádáním ZHJS v kartonu s nápisem „Věci národně politické“. Jedná se o osobní
dokumenty, zejména týkající se Gudrichovy profesní činnosti, kvalifikace a také písemnosti z
Gudrichovy politické a veřejné činnosti (poslanecká práce, redakční práce). Část těchto písemnosti
je psána německy. Písemnosti kapitoly 4 pocházejí z Gudrichova působení ve Sdružení. Tato část
byla sice také označena, ale byla více méně pomíchána se spisy ZHJS. Při pořádání bylo zvažováno,
zda ze Sdružení nevytvořit samostatný fond, ale nakonec bylo rozhodnuto pro malé množství
materiálu (jak vlastní Gudrichovy pozůstalosti - tak archiválií Sdružení) obě části spojit dohromady.
Fond je tedy tvořen písemnostmi z činnosti nejen samotného Gudricha, ale i předchozích starostů
Sdružení. Relativní samostatnost písemností Sdružení byla zohledněna vytvořením zvláštní kapitoly
v rámci fondu. Při pořádání bylo zcela respektováno původní řazení, které bylo velmi jednoduché:
písemnosti z každého roku ve zvláštní složce. Takovým způsobem byly písemnosti funkcionáři
6
původně uchovávány. Nejedná se o čistou korespondenci, i když velkou část tvoří dopisy, určené s
největší pravděpodobností starostům Sdružení (od r. 1912 jím byl Gudrich). Mimo to jsou tu však i
pozvánky na valné hromady, sjezdy, zápisy z jejich jednání, návrhy stanov a podobně. Každá složka
obsahovala původně seznam o několika bodech (obsah). V některých složkách se seznam dochoval
a může mít pro písemnosti objasňující význam, proto bylo rozhodnuto je nerozčleňovat, nýbrž
časový systém ponechat. Každý rok tak tvoří jedno inventární číslo (v závorce je poněkud rozveden
obsah, ale není vždy uvedeno úplně vše, spíš jsou zdůrazněny některé jednotliviny). Inventární číslo
106 obsahuje Gudrichovy písemnosti z let 1900-1906 týkající se přípravy založení Sdružení. Jedná
se o korespondenci se zakladateli a pozdějšími starosty Sdružení; souvisí to snad s Gudrichovou
dřívější jednatelskou činností ve Sdružení. Dokumenty jsou sešity, proto se vymykají řazení po
jednotlivých létech. Charakter písemností je stejný jako bylo uvedeno výše, tedy nejenom čistá
korespondence. Dále bylo patrné, že si Gudrich během válečných let vedl zvlášť korespondenci
týkající se zdravotní dopravní služby nemocných a raněných, kterou zajišťovalo hasičstvo (a tudíž
se jí zabývalo i Sdružení) a korespondenci týkající se válečného sběru kovů pro Metallzentrale ve
Vídni (týkalo se nepotřebných součástek hasičských strojů a jiných kovových předmětů). Tyto
písemnosti tvoří inv. č. 107 a 108. Značná část písemností fondu je v cizích jazycích, nejčastěji v
polštině, dále ve slovinštině, ale i chorvatštině, francouzštině a němčině. Celý fond byl při pořádání
rozčleněn takto:
5. Osobní a rodinné doklady
6. Dokumenty k učitelskému působení
7. Veřejná a politická činnost
3.1. Korespondence od jednotlivců
3.2. Národní strana
3.3. Národní rada česká (československá) a její slezský odbor
3.4. Zemský národní výbor pro Slezsko
3.5. Veřejná uznání, čestná členství, gratulace
3.6. Spolupráce se spolky
8. Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského
Skartovány byly pouze multiplikáty tiskovin a menší množství účetních dokladů (celkem 0,05
bm. Fond tvoří 3 kartony spisů o celkové metráži 0,36 bm. Písemnosti se dochovaly téměř
nepoškozené.
IV. Stručný rozbor archivního fondu
Fond, třebaže je malého rozsahu, přináší významné informace o životě slezského buditele R.
Gudricha. Jím shromažďované doklady – například rozhodnutí Okresní školní rady Opava-venkov a
Zemské školní rady v Opavě týkající se jeho služebního zařazení – by mohly přispět k většímu
osvětlení jeho učitelské kariéry. Část dokumentů může posloužit při studiu jeho veřejného a
politického působení. Část 4. - Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského dokládá jeho činnost
v národním a mezinárodním hasičském hnutí. Osobní pozůstalostní fond s názvem Rudolf Gudrich
má ve svých sbírkách také Slezské zemské muzeum v Opavě. Je uložen v Památníku Petra Bezruče
(PPB) a obsahuje dopisy z let 1902 až 1911 (z významnějších odesílatelů např. Dr. F. Stratil a V.
Hauer), jejichž xerokopie byly zařazeny do našeho fondu stejně jako Gudrichova báseň z pozdějších
let : „Již zemru rád...“ Muzejní fond dále obsahuje fotografie z mládí i dospělosti (22 kusů), album
fotografií z Gudrichova pohřbu a výstřižky z novin a časopisů týkající se Gudrichovy činnosti.
Dokumenty PPB darovala Gudrichova dcera Emilie.
7
V. Záznam o uspořádání archivního fondu
Fond v roce 2008 uspořádala a inventář napsala archivářka Bc. Eva Hájková.
Literatura o fondu:
PAVELČÍKOVÁ, N. Rudolf Gudrich. Muž, se kterým se doba snažila držet krok. Opava, 2007.
Slezský věstník hasičský. Zvláštní příloha k sedmdesátinám R. Gudricha. Opava, 1932.