Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Zemského archivu v Opavě,
pobočka Olomouc
Č. listu NAD: 2291
Č. pomůcky: 1605
Východomoravské elektrárny,
n. p. Přerov
(1926) 1941 – 1950 (1952)
Inventář
Zpracovala: Mgr. Milena Kallerová
Olomouc 2008
Obsah
Úvod...................................................................................................3
I. Dějiny původce archivního fondu ............................................3
II. Vývoj a dějiny archivního fondu..............................................5
III. Archivní charakteristika archivního fondu .............................6
IV. Stručný rozbor archivního fondu ............................................7
V. Záznam o uspořádání archivního fondu ...................................7
Použité prameny a literatura………………………………………….8
Úřední knihy…………………………………………………………9
Spisy – Vedení a správa…………………………………………….10
- Majetek……………………………………………………..15
- Zaměstnanci………………………………………………...19
Účetní materiál – Účetní knihy……………………………………..20
- Účetní spisy………………………………………20
Rejstřík osob………………………………………………………...24
Rejstřík míst………………………………………………………...25
Rejstřík objektů……………………………………………………..29
Rejstřík věcný……………………………………………………….31
2
Úvod
I. Dějiny původce archivního fondu
Východomoravské elektrárny, akciová společnost Přerov (dále jen VME)
vznikly v 1941 fúzí Středomoravských elektráren, akciové společnosti Přerov (viz
stejnojmenný archivní fond č. NAD 2289) a Moravskoslezských elektráren, akciové
společnosti Moravská Ostrava (viz stejnojmenný archivní fond č. NAD: 2284). Fúzi
schválila mimořádná valná hromada Středomoravských elektráren, a. s. Přerov 12. 9.
1941, která současně změnila název firmy na „Východomoravské elektrárny, akciová
společnost v Přerově“, německy „Ostmährische Elektritätswerk, A. G. in Prerau“. Do
obchodního rejstříku Krajského soudu v Olomouci byla změna zapsána 25. 11. 1941.
Fúze spojila odstoupením Sudet Německu a následujícím vznikem Protektorátu
Čechy a Morava značně okleštěné energetické firmy, které již před svým sloučením
byly nuceny v r. 1940 odprodat společně vybudovanou elektrárnu v Třebovicích, v 30.
letech 20. století největší v Československu, včetně na ni napojených rozvodných sítí
v Sudetech německé firmě Elektrowerke, A. G. Berlin, resp. Reichselektrowerke, A.
G. Berlin (viz Úvod k inventáři archivního fondu Středomoravské elektrárny, akciová
společnost v Přerově).
Nová firma zásobovala elektrickým proudem území střední, východní a
částečně severní Moravy Protektorátu Čechy a Morava. Nadále se podílela na postupu
elektrifikace obcí v oblasti své působnosti. Území působnosti bylo rozděleno na dvě
oblasti – přerovskou a ostravskou. Řízení firmy bylo v německých rukou, ředitelem
byl ing. Alois Paulik, původně ředitel Moravskoslezských elektráren, a. s. Moravská
Ostrava. S výjimkou zápisů několika dílčích prokur do obchodního rejstříku Krajského
soudu v Olomouci nedošlo po celé válečné období ve společnosti k zásadnějším
majetkovým nebo organizačním změnám.
Výroba energie stoupala díky zvýšenému zájmu o elektřinu v odvětvích
válečného průmyslu, kde mohla nahradit nedostatkový benzín, naftu nebo uhlí.
Negativně se na majetku a produkci firmy podepsal až závěr války. Přechod fronty,
bombardování i partyzánské akce poničily rozvodnou síť, elektrárnu v Přerově a
Třebovicích, odkud byl proud dodáván i do sítě ve vlastnictví a správě VME.
Nedostatek elektřiny ve veřejné síti byl vykrýván dodávkami z elektráren podniků.
Ihned po skončení války byla usnesením Okresního národního výboru
v Přerově z 10. 5. 1945 nad firmou ustanovena národní správa ve smyslu X. hlavy
3
Košického vládního programu. Uvalení národní správy bylo potvrzeno rozhodnutím
Okresního národního výboru v Přerově z 28. 6. 1945 a výnosem ministerstva průmyslu
ze 4. 10. 1945, národní správa byla ve firmě zavedena podle dekretu presidenta
republiky č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.
Vyhláškou ministra průmyslu č. 531 z 27. 12. 1945 byla společnost VME
zestátněna znárodněním zpětně k 27. 10. 1945, vyhláška byla uveřejněna v Úředním
listě I č. 30 z 20. 2. 1946.
Vyhláškou ministra průmyslu č. 1231 ze 7. 3. 1946 zveřejněnou v Úředním
listě I č. 83 ze 14. 5. 1946 byl zřízen podnik „Východomoravské elektrárny, národní
podnik se sídlem v Přerově“. Do nového podniku vplynula dosavadní akciová
společnost VME pod národní správou a všechny další energetické podniky v oblasti
její působnosti, tj. i malé elektrárny na vodních tocích, zpravidla při mlýnech, a
energetická zařízení při konfiskovaných německých firmách, včetně výroben elektřiny
a rozvodných sítí, které byly po skončení války převzaty z majetku a správy opavské
expozitury německé firmy Reichselektrowerke, A. G. Berlin v oblasti severní Moravy
a Slezska, resp. příslušné části Sudet. Výjimku tvořily důlní a hutní elektrárny a
elektrárny velkých národních podniků. Celkem se stalo součástí podniku na 100
výrobních jednotek rozdělených do dvou správních oblastí – přerovské a ostravské.
Nadřízeným orgánem nového národního podniku se stalo ústřední ředitelství
národních energetických podniků (pozdější Československé energetické závody)
v rezortu ministerstva průmyslu.
Úkolem národního podniku VME bylo obnovit válkou poškozené výrobny a
rozvody elektřiny, zajistit zvýšení její výroby, převážně navýšením kapacity
stávajících elektráren, zlepšit rozvodnou síť a pokračovat v elektrifikaci obcí.
Ve výše uvedené podobě měl trvat podnik do konce r. 1949. K 1. 1. 1950 došlo
k reorganizaci energetických podniků, kdy byla jejich síť přizpůsobena novému
krajskému územnímu uspořádání státu a byla oddělena výrobní a rozvodná činnost
energetických podniků. Z VME vznikly „Olomoucké energetické rozvodné závody,
národní podnik se sídlem v Přerově“ (dále viz archivní fond Olomoucké energetické
rozvodné závody, n. p. Přerov, č. NAD: 2286) a „Ostravské energetické rozvodné
závody, národní podnik se sídlem v Ostravě“ (dále viz archivní fond Ostravské
energetické rozvodné závody, n. p. Ostrava, č. NAD: 2288). K faktické likvidaci
podniku došlo až během r. 1950 po ukončení delimitací majetku a činností na nově
vzniklé energetické rozvodné závody.
4
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
O způsobu manipulace a uložení dokumentů ve firmě pozdějším národním
podniku VME Přerov nemáme žádné zprávy. Vzhledem k velikosti a významu firmy
lze předpokládat nějaký kancelářský pořádek, v dochovaných archiváliích však o něm
nejsou žádné zmínky. Případné stopy manipulace přímo na dokumentech byly
narušeny pozdějším uložením v podnikovém archivu Severomoravských
energetických závodů Ostrava, resp. ve spisovně akciové společnosti Severomoravská
energetika Ostrava.
Vlastník, resp. správce dokumentů firmy VME Přerov se postupně měnil v
souladu s právním nástupnictvím a organizačními změnami v energetických podnicích
– akciová společnost Východomoravské elektrárny Přerov, po r. 1945 národní podniky
Východomoravské elektrárny Přerov, Olomoucké rozvodné závody Přerov,
Energotrust Ostrava, Energetické rozvodné závody Přerov, Severomoravské rozvodné
závody Přerov a konečně Severomoravská energetika, akciová společnost Ostrava.
Tyto změny a s tím spojené přemísťování materiálu zřejmě byly hlavní příčinou
značné mezerovitosti fondu a místy chybného zařazení dokumentů (viz níže, kapitola
III. úvodu).
Archivní fond byl uložen v podnikovém archivu národního, resp. státního
podniku Severomoravské energetické závody Ostrava v Křižíkově ulici č. 3 v Ostravě,
v budově bývalé rozvodny, která současně sloužila jako ústřední spisovna podniku a
po jeho privatizaci i akciové společnosti. Tyto prostory se postupem času ukázaly jako
nevyhovující jak z hlediska ochrany zde uloženého materiálu, tak z hlediska
pracovních podmínek podnikových archivářů a správců ústřední spisovny. V r. 1997
byly dokumenty přestěhovány do nově upravené spisovny akciové společnosti
Severomoravská energetika Ostrava v Sokolské ulici.
U akciové společnosti byly archiválie uloženy od r. 1994 na základě depozitní
smlouvy z 21. 12. 1994, čj. ZA 2798/95-Sei a z 27. 4. 1998, čj. ZA 3458/97-Bi. Po
vypovězení depozitní smlouvy v r. 2005 byl fond převzat koncem roku 2007 do
Zemského archivu v Opavě, do depozitáře v Novém Jičíně, přírůstkové č. 1/2008,
odkud byl v květnu 2008 převezen na pobočku v Olomouci k archivnímu zpracování a
trvalému uložení.
5
III. Archivní charakteristika archivního fondu
Ve fondu se nedochovaly žádné registraturní pomůcky, chybí i spisové řády
nebo jiné pokyny pro organizaci kanceláře firmy, i když vzhledem k její velikosti je
lze předpokládat. Stopy po případné původní manipulaci s písemnostmi byly setřeny
pozdějším uložením a pokusem o uspořádání v podnikovém archivu Severomoravské
energetiky, a. s. Ostrava.
Dále bylo zjištěno promíchání s dokumenty fondu Středomoravské elektrárny,
a. s. Přerov (č. NAD: 2289), zejména z doby fúze s Moravsko-slezskými elektrárnami
Moravská Ostrava. Soubory byly pořádány současně a dokumenty byly zařazeny do
správných fondů.
Mezerovitost materiálu zmíněná v kapitole II. se týká zejména dokumentů
vedení společnosti – chybí např. zápisy z řádných valných hromad, dochovány jsou
jen výroční zprávy pro valné hromady. O práci dalších orgánů vedení společnosti
vypovídá pouze kniha protokolů a zápisů ze schůzí správní rady, dále se nedochovaly
písemnosti o výrobě a obchodu, z dokumentů zaměstnaneckých zůstalo jen torzo.
Neúplné jsou rovněž dokumenty účetního charakteru, s výjimkou bilancí a účetních
výkazů investic z období 1946 – 1949. Z dochovaných dokumentů stojí za zmínku
seznamy akcionářů, doklady o fúzích s dalšími energetickými společnostmi
působícími na Moravě a ve Slezsku a písemnosti o znárodňování drobných
energetických zařízení a jejich včleňování do společnosti Východomoravské
elektrárny Přerov, která byla po válce rovněž znárodněna, resp. do stejnojmenného
národního podniku.
Z uvedeného je zřejmé, že při zpracování fondu nebyla možná rekonstrukce
podle uložení dokumentů u původce a bylo nutno zvolit umělé pořádací schéma běžně
používané v Zemském archivu Opava pro pořádání fondů firem do znárodnění.
Struktura jednotlivých kapitol a podkapitol je následující:
Úřední knihy
Spisy – Vedení a správa
- Majetek
- Zaměstnanci
Účetní materiál – Účetní knihy
- Účetní spisy
Fyzický stav dochovaných dokumentů je dobrý, s výjimkou knihy č. 1, která je
vytržena z vazby.
6
U několika dokumentů byly záznamy v nich započaty před vznikem firmy,
resp. po zániku podniku. Protože nebylo možné jejich fyzické oddělení, bylo s těmito
materiály pracováno jako s priory a posteriory. Jazykem fondu je čeština, jen v
několika dokumentech z doby okupace se objevuje němčina.
Fond čítá celkem 241 inventárních jednotek uložených v 51 evidenčních
jednotkách, z nichž je 11 úředních knih a 40 kartonů. Kniha č. 1 je a byla vzhledem k
poškození uložena do kartonu č. 1.
Při pořádání fondu Východomoravské elektrárny, a. s. Přerov byla provedena
vnitřní skartace. Vyskartovány byly převážně duplicitní a multiplicitní materiály a
písemnosti z historického a dokumentárního hlediska bezvýznamné, šlo převážně o
kopie účetních výkazů z let 1946 – 1949. Metráž skartovaných písemností je 1,31 bm.
Inventář fondu byl opatřen rejstříky osobním, místním, objektů a věcným. Pro
upřesnění lokace míst a obcí v místním rejstříku do okresů byl použit Statistický
lexikon obcí České republiky z roku 2005.
IV. Stručný rozbor archivního fondu
Fond podává i přes nevelký rozsah ucelený obraz o dalším postupu
elektrifikace a využívání elektřiny na střední Moravě.
Za pozornost stojí i archiválie o postupném srůstání energetických firem a
snaze státu o ovlivňování jejich činnosti v době okupace Československa Německem.
Cenným materiálem jsou dokumenty o znárodňování a začleňování drobných
elektráren do národního podniku Východomoravské elektrárny Přerov. Často to jsou
jediné doklady o těchto elektrárnách, protože začlenění do národního podniku
znamenalo zpravidla jejich likvidaci.
Další informace o firmě Východomoravské elektrárny, akciová společnost
Přerov badatel získá ve fondu Krajský soud Olomouc – firemní spisy, sign. B I 199,
karton č. 263.
V. Záznam o uspořádání archivního fondu
Fond v r. 2008 zpracovala, inventář sestavila a úvod napsala archivářka Mgr.
Milena Kallerová. Fond je uložen v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě.
7
Použité prameny a literatura
Prameny:
Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc. Fond Východomoravské elektrárny, a. s.
Přerov, kniha č. 1, karton č. 1 – 5.
Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc. Fond Krajský soud Olomouc – firemní
spisy, sign. B I 199, karton č. 263.
Literatura:
Pospěch Pavel: Výroční zpráva Severomoravské energetiky, akciové společnosti, za
správní roky 1919 – 1999. Vydal: Severomoravská energetika, a. s., Rozvodný závod
Přerov, výrobní úsek – marketing v r. 1999.
Statistický lexikon obcí České republiky 2005. ČSÚ a MV ČR, Praha 2005.
8
Název fondu: Východomoravské elektrárny, n. p. Přerov
Značka fondu: VME Přerov
Časové rozmezí: (1926) 1941 – 1950 (1952)
Počet evidenčních jednotek: 51 (11 úředních knih, 40 kartonů)
Počet inventárních jednotek: 241
Rozsah v bm: 4,69
Stav ke dni: 25. 9. 2008
Fond zpracoval: Mgr. Milena Kallerová
Pomůcku sestavil: Mgr. Milena Kallerová
Počet stran: 35
Inventář schválil: PhDr. Karel Müller, ZAO-Ol/436/2008
9