Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Zemského archivu v Opavě
pobočka Olomouc
____________________________________________________________
Číslo listu NAD: 2549
Číslo pomůcky: 1610
Velkostatek MĚSTO LIBAVÁ
1559-1885
Inventář
Zpracovala: Stanislava Kovářová
________________________________________________________________________________
Olomouc 2008
OBSAH
Úvod
I. Vývoj původce archivního fondu ................................................................. 3
II. Vývoj a dějiny archivního fondu .................................................................. 4
III. Archivní charakteristika archivního fondu ................................................... 5
IV. Stručný rozbor archivního fondu .................................................................. 5
V. Záznam o uspořádání archivního fondu ....................................................... 5
Použitá literatura ........................................................................................... 6
I. ÚŘEDNÍ KNIHY ................................................................................................... 7
Místní rejstřík .............................................................................................................13
2
ÚVOD
I. Vývoj původce archivního fondu
Počátky pozdějšího libavského statku se datují do konce 13. století a jsou úzce spjaty s
kolonizačním procesem, jehož cílem bylo osídlit dosud neobydlené oblasti. Jednou z nich byl tehdy
les zvaný Střelná, táhnoucí se od Olomouce přes Odru až k řece Moravici, který se stal předmětem
zájmu premonstrátů z Klášterního Hradiska u Olomouce, olomouckého biskupství a kapituly i
šlechtického rodu Šternberků.
Přirozené správní centrum statku představovala Libavá, která je poprvé zmíněna v lat. tvaru
Lubavia v roce 1301, a to již jako město. Ve 13. století ji držel olomoucký biskup společně
s kapitulou, ale v roce 1323 došlo ke změně. Tehdy totiž biskup Konrád postoupil kapitule
biskupský desátek z celé tehdejší diecéze s výjimkou desátků z klášterů Třebíč a Hradisko a za to
získal statky Budišov (nad Budišovkou), Libavou, Bělkovice a Domášov (nad Bystřicí).
Podobně jako jiná biskupská panství bylo i Libavsko již r. 1400 zastaveno králi Zikmundovi,
který ještě téhož roku postoupil zástavu Jiřímu Mensepekovi. Zástavní držba trvala s přestávkami
celé 15. století. Ze zástavní listiny, datované rokem 1456, vyplývá, že v té době patřilo ke statku
kromě Města Libavé pět vesnic - Dřemovice (Drömsdorf), Heroltovice (Herlsdorf), Norberčany
(Nürnberg), Smilov (Schmeil) a Stará Voda (Altwasser) a kromě toho i dvě nejmenované pusté vsi.
K vyplacení statku ze zástavy došlo zřejmě za biskupa Tasa z Černé Hory a Boskovic (1458-1482)
nebo Stanislava Thurza (1496-1540).
V roce 1504 byly poprvé zmíněny Vojnovice (Kriegsdorf), v roce 1535 Olejovice (Öhlstadtl).
Tato vesnice však byla v roce 1545 zapsána jako pustá. V průběhu 16. století přibyly další dvě vsi,
objevující se poprvé v urbáři z roku 1581: Keprtovice (Gepertsau) a Trhavice (Reisendorf). Vesnici
Vojnovice se před rokem 1581 podařilo znovu osadit, neboť v urbáři jsou uvedeni její osedlí i s
povinnostmi. Navíc je v urbáři zapsána i pustá ves Batlsdorf, ležící mezi Vojnovicemi a Starou
Vodou. K uvedenému roku bylo ve Městě Libavé 126 osedlých, z vesnic byl největší Smilov s 35
osedlými, následován Starou Vodou (24 osedlých), Keprtovicemi (23 osedlých) a vesnicí
Norberčany (21 osedlých). Ostatní vsi měly méně než 20 usedlostí a nejmenší Trhavice jen 14.
Statek tedy tehdy tvořilo Město Libavá s devíti vesnicemi a jeho rozsah se již do poloviny 19.
století nezměnil.
Podle urbáře byla ve Městě Libavé fara, k níž bylo přifařeno všech devět vesnic, a moučný mlýn
s jedním kolem. Mlýny byly také ve Smilově, Staré Vodě, Vojnovicích, Keprtovicích a Olejovicích.
Zatížení poddaných bylo v 16. století vcelku mírné. Své vrchnosti odevzdávali plat na sv. Jiří, na sv.
Václava, na sv. Martina nebo o Vánocích, někteří platili i z luk a klučin, místo roboty dávali robotní
plat a část odváděla naturální dávky (slepice, oves). V osmi vesnicích - s výjimkou Trhavic - byla
dědičná fojtství.
Jak ukázaly výsledky druhé lánové vizitace, která proběhla na libavském statku v září 1676,
zůstal téměř ušetřen zpustošení, které provázelo třicetiletou válku. Z celkového počtu 315 usedlostí
bylo zjištěno jen 25 poustek: Město Libavá - 4, Dřemovice - 1, Smilov - 4, Stará Voda - 2,
Vojnovice - 4, Keprtovice - 4, Olejovice - 2, Heroltovice - 1, Norberčany a Trhavice společně 3. Z
celkového počtu tvořily 88,3% staré usedlosti, 3,5% usedlosti nové, 0,4% staré poustky a 7,9 nové
poustky. Příčinou poustek byla v sedmi případech smrt hospodáře, v ostatních zběhnutí zřejmě kvůli
náboženskému útisku.Většinu osedlých tvořili menší sedláci s rozlohou půdy od 13 do 30 měřic a
převážně zemědělský charakter mělo i Město Libavá. Další polnosti získávalo obyvatelstvo
klučením lesní půdy.
Celou oblast je možné charakterizovat jako převážně pastvinářskou horskou krajinu. Bylo to
způsobeno poměrně vysokou nadmořskou výškou většinou nad 500 m (nejníže položené Vojnovice
455 m., nejvýše Heroltovice a Smilov 580 m.) a málo úrodnou kamenito-písčitou či jílovitou
půdou. Navíc trpěl tento chudý a odlehlý kraj tuhými zimami a celkovým nedostatkem vody. I přes
3
tyto nepříznivé přírodní podmínky představovalo v minulosti pro rozhodující většinu obyvatel
hlavní zdroj obživy zemědělství, tj. pěstování obilí, lnu, konopí a brambor, a také dobytkářství. Z
řemesel vynikalo tkalcovství. Např. v roce 1800 byla ve Městě Libavé tírna lnu a bělírna, po dvou
bělírnách bylo také ve Smilově, Heroltovicích a Norberčanech, jednu měla Stará Voda, tírny lnu se
nacházely v Trhavicích a Keprtovicích. Známí byli též libavští varhanáři.
Pro vrchnost byl výhodným obchodním artiklem prodej dřeva z rozsáhlých lesů. Jistým
specifikem libavského statku byla totiž právě skutečnost, že zde olomoucké (arci)biskupství s
výjimou lesů (v roce 1800 o rozloze 3564 měřic, tj. cca 684 ha) nevlastnilo žádné pozemky, tedy ani
ornou půdu, louky nebo pastviny, a s výjimkou myslivny v Dřemovicích ani žádné budovy.
Výnosné proto pro vrchnost bylo rozsáhlé lesní hospodářství.
Olomoučtí biskupové a od roku 1777 arcibiskupové vykonávali patronát nad farním kostelem
Povýšení sv. Kříže ve Městě Libavé a do roku 1883 nad filiálním a poté farním kostelem sv. Jana
Křtitele ve Smilově. Nejvýznamnějším kulturním centrem panství, které zastiňovalo i Město
Libavou, se ovšem postupně stávala Stará Voda s kostelem sv. Anny a sv. Jakuba Většího. První
zmínky o později proslulých poutích ke sv. Anně do Staré Vody se datují již do roku 1529. Význam
poutního místa však vzrostl až po roce 1690, kdy svěřil olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna
duchovní správu ve Staré Vodě piaristům a dal pro ně vystavět v sousedství kostela klášter a školu.
Díky dlouholetému působení piaristů získávala Stará Voda věhlas a každoročně se zde konávaly
četné poutě, které vrcholily na svátek sv. Anny (26.7.) a jichž se účastnila procesí i jednotliví
poutníci z celé Moravy.
Patronát měla vrchnost i nad školami ve městě Libavé, Smilově a Vojnovicích, zatímco školu v
Norberčanech vystavěly společně obce Norberčany a Trhavice a také ji vydržovaly.
x x x x x
Město Libavá s okolními vesnicemi patřilo k tzv. komorním statkům, tj. takovým, které drželi
olomoučtí (arci)biskupové lénem od České koruny. Vedle libavského statku se k nim řadil i statek
Budišov a vesnice v okolí Olomouce. Libavské “panstvíčko” patřilo v minulosti vzhledem ke své
malé rozloze, ale i díky tomu, že zde vrchnost vlastnila jen lesní půdu, k těm, které neměly vrchního
správce ani vlastní správu. Spravovali je s přestávkami do roku 1848 vrchní úředníci z Kroměříže
nebo byl jeho správcem budišovský vrchní úředník. Po zrušení roboty a poddanství bylo všech
devět obcí libavského statku začleněno do soudního okresu Libavá se sídlem ve Městě Libavé; od
roku 1909 se staly součástí správního okresu Moravský Beroun.
V roce 1869 byl statek alodizován a v roce 1914 jej olomoucké arcibiskupství prodalo
olomoucké metropolitní kapitule u sv. Václava. Ta při první pozemkové reformě vykázala 1 100,15
ha převážně lesní půdy, která zůstala v záboru. V letech 1948-1950 byl v rámci druhé pozemkové
reformy statek rozdělen.
Nová éra, znamenající ovšem zánik části obcí bývalého libavského statku, nastala po druhé
světové válce. Vzhledem k tomu, že mělo obyvatelstvo německé národnosti v této oblasti naprostou
převahu, došlo k jeho odsunu. Dnem 1. října 1946 byl zřízen na kastrálním území 24 obcí okresů
Moravský Beroun, Šternberk, Hranice a Olomouc Vojenský výcvikový prostor Libavá. V průběhu
následujících let byly opuštěné vesnice, jejich usedlosti, ale i kostely, kaple nebo další objekty
postupně demolovány. Přesto byly ještě v roce 1948 přejmenovány Keprtovice na Údolnou.
Dnes zůstalo pouze Město Libavá jako sídlo vojenského újezdu, z devíti obcí bývalého
libavského statku Norberčany s osadou Trhavice a také Heroltovice, které se podařilo znovu zčásti
zabydlet. Ostatní vesnice nenávratně zanikly. Zůstal však i zdemolovaný kostel ve Staré Vodě,
zatímco bývalou obec Smilov dnes připomíná již jen název železniční zastávky na trase z
Olomouce do Opavy - Hrubá Voda-Smilov. Je však neprávný, neboť zastávka leží již na katastru
dnes rovněž zaniklé obce Nepřivaz.
4
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
Fond vznikl teprve v roce 2001 na novém pracovišti olomoucké pobočky Zemského archivu v
Opavě (U Husova sboru 10), a to vyčleněním ze Sbírky pozemkových knih. Do evidence PEvA byl
zapsán 10.12.2001 v rámci generální inventury pod číslem 2549.
III. Archivní charakteristika archivního fondu
Ještě před vyčleněním ze Sbírky pozemkových knih byl fond zčásti zpřístupněn formou ručně
psané lístkové kartotéky, část knih však zůstala nezpracována. Zpracováno a zařazeno do kartotéky
bylo 49 knih (3,37 bm), nezpracovanou část představovalo 25 knih (1,68 bm).
V rámci Sbírky pozemkových knih byly všem knihám přiděleny signatury, a to tím způsobem,
že knihy byly uspořádány abecedně podle německých názvů jednotlivých lokalit a v rámci každé
lokality byly seřazeny chronologicko-tématicky všechny k ní dochované knihy. Toto řazení bylo
respektováno i při zpracování fondu. U knihy označené sign. 5659 (Městská privilegia města
Libavé) bylo na kartotečním lístku poznamenáno, že byla v roce 29.12.1967 předána tehdejšímu
Okresnímu archivu v Olomouci a zařazena do fondu Archiv obce Město Libavá.
Fyzický stav přibližně dvou třetin dochovaných knih je dobrý, známky většího fyzického
poškození však vykazuje 22 knih (inv. č. 1,9,13-17, 25, 27, 28, 31, 40, 41, 48, 54, 57, 58, 59, 62, 66,
70 a 71).
Jazykem fondu je němčina a čeština.
I přes malý rozsah byl inventář pro lepší orientaci opatřen místním rejstříkem, odkazujícím na
jednotlivá inventární čísla.
Vnitřní skartace nebyla z pochopitelných důvodů provedena; zpracovaný fond má 74
inventárních jednotek (úředních knih) a metráž 5,05 bm.
IV. Rozbor obsahu archivního fondu
Fond obsahuje pouze úřední knihy, a to knihy pozemkové (purkrechtní a gruntovní), knihy
emfyteuticky zakoupených pozemků, knihy kupů a prodejů, sirotčí knihy, knihy ševcovských a
řeznických lavic, půjček a obligací, ale i knihy dluhů a hypoték nebo knihy svatebních smluv, z
nichž může badatel získat základní informace zejména o majetkových poměrech a převodech
majetku poddaných.
Nenalezne zde však ostatní archiválie, které vznikaly z běžné agendy statku, který zřejmě nikdy
vlastní správu ani neměl. Nedochoval se totiž žádný aktový materiál, účty ani mapy, a proto je
třeba, aby badatel při studiu kombinoval informace získané z tohoto fondu s archiváliemi
uloženými zejména ve fondech Ústřední ředitelství arcibiskupských statků (ÚŘAS) a
Arcibiskupství Olomouc (AO), s opavským fondem Velkostatek Budišov a také s obecními archivy
jednotlivých obcí libavského statku včetně Města Libavé, které jsou deponovány v SOkA Olomouc.
V. Záznam o uspořádání archivního fondu
Fond zpracovala v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě v roce 2008 PhDr. Stanislava
Kovářová, která sestavila inventář včetně úvodu a místního rejstříku.
5
Literatura:
ČERNÝ, Norbert: Historický místopis střední a severní Moravy. Vlastivěda střední a severní
Moravy II/2. Přerov 1942.
GLONEK, Jiří: Hic sunt leones aneb fragment ze zapomenuté historie zaniklých sídel Vojenského
výcvikového prostoru Libavá. In: AUPO, Historica 33, 2007, s. 217-220.
TÝŽ: Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. Ostrava 2007.
HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země moravskoslezské. VI. Přerovský kraj. Brno 1936.
HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. I. a II. díl. Praha
1970, 1980.
MATĚJEK, František.: Lánové rejstříky Přerovského kraje z let 1675-1676. In: Ostrava. Sborník
příspěvků k dějinám a výstavbě města 14. Ostrava 1987, s. 355-444.
TUREK, Adolf: Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava 2004.
Použity byly rovněž úvody zpracovaných fondů ÚŘAS a AO, které jsou uloženy v olomoucké
pobočce Zemského archivu v Opavě, a úvod k fondu Velkostatek Budišov, uložený v Zemském
archivu v Opavě.
6
Název fondu: Velkostatek Město Libavá
Značka fondu: Vs Město Libavá
Časové rozmezí: 1559-1885
Počet inventárních jednotek: 74 (úřední knihy)
Rozsah v bm: 5,05
Stav ke dni: 26.11.208
Fond zpracovala: PhDr. Stanislava Kovářová
Pomůcku sestavila: PhDr. Stanislava Kovářová
Počet stran: 14
Inventář schválil: PhDr. Karel Muller
Čj: ZAO-Ol/538/2008
14