Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF

Inventáře a katalogy Zemského archivu v Opavě pobočka Olomouc ____________________________________________________________ Číslo listu NAD: 2549 Číslo pomůcky: 1610 Velkostatek MĚSTO LIBAVÁ 1559-1885 Inventář Zpracovala: Stanislava Kovářová ________________________________________________________________________________ Olomouc 2008 OBSAH Úvod I. Vývoj původce archivního fondu ................................................................. 3 II. Vývoj a dějiny archivního fondu .................................................................. 4 III. Archivní charakteristika archivního fondu ................................................... 5 IV. Stručný rozbor archivního fondu .................................................................. 5 V. Záznam o uspořádání archivního fondu ....................................................... 5 Použitá literatura ........................................................................................... 6 I. ÚŘEDNÍ KNIHY ................................................................................................... 7 Místní rejstřík .............................................................................................................13 2 ÚVOD I. Vývoj původce archivního fondu Počátky pozdějšího libavského statku se datují do konce 13. století a jsou úzce spjaty s kolonizačním procesem, jehož cílem bylo osídlit dosud neobydlené oblasti. Jednou z nich byl tehdy les zvaný Střelná, táhnoucí se od Olomouce přes Odru až k řece Moravici, který se stal předmětem zájmu premonstrátů z Klášterního Hradiska u Olomouce, olomouckého biskupství a kapituly i šlechtického rodu Šternberků. Přirozené správní centrum statku představovala Libavá, která je poprvé zmíněna v lat. tvaru Lubavia v roce 1301, a to již jako město. Ve 13. století ji držel olomoucký biskup společně s kapitulou, ale v roce 1323 došlo ke změně. Tehdy totiž biskup Konrád postoupil kapitule biskupský desátek z celé tehdejší diecéze s výjimkou desátků z klášterů Třebíč a Hradisko a za to získal statky Budišov (nad Budišovkou), Libavou, Bělkovice a Domášov (nad Bystřicí). Podobně jako jiná biskupská panství bylo i Libavsko již r. 1400 zastaveno králi Zikmundovi, který ještě téhož roku postoupil zástavu Jiřímu Mensepekovi. Zástavní držba trvala s přestávkami celé 15. století. Ze zástavní listiny, datované rokem 1456, vyplývá, že v té době patřilo ke statku kromě Města Libavé pět vesnic - Dřemovice (Drömsdorf), Heroltovice (Herlsdorf), Norberčany (Nürnberg), Smilov (Schmeil) a Stará Voda (Altwasser) a kromě toho i dvě nejmenované pusté vsi. K vyplacení statku ze zástavy došlo zřejmě za biskupa Tasa z Černé Hory a Boskovic (1458-1482) nebo Stanislava Thurza (1496-1540). V roce 1504 byly poprvé zmíněny Vojnovice (Kriegsdorf), v roce 1535 Olejovice (Öhlstadtl). Tato vesnice však byla v roce 1545 zapsána jako pustá. V průběhu 16. století přibyly další dvě vsi, objevující se poprvé v urbáři z roku 1581: Keprtovice (Gepertsau) a Trhavice (Reisendorf). Vesnici Vojnovice se před rokem 1581 podařilo znovu osadit, neboť v urbáři jsou uvedeni její osedlí i s povinnostmi. Navíc je v urbáři zapsána i pustá ves Batlsdorf, ležící mezi Vojnovicemi a Starou Vodou. K uvedenému roku bylo ve Městě Libavé 126 osedlých, z vesnic byl největší Smilov s 35 osedlými, následován Starou Vodou (24 osedlých), Keprtovicemi (23 osedlých) a vesnicí Norberčany (21 osedlých). Ostatní vsi měly méně než 20 usedlostí a nejmenší Trhavice jen 14. Statek tedy tehdy tvořilo Město Libavá s devíti vesnicemi a jeho rozsah se již do poloviny 19. století nezměnil. Podle urbáře byla ve Městě Libavé fara, k níž bylo přifařeno všech devět vesnic, a moučný mlýn s jedním kolem. Mlýny byly také ve Smilově, Staré Vodě, Vojnovicích, Keprtovicích a Olejovicích. Zatížení poddaných bylo v 16. století vcelku mírné. Své vrchnosti odevzdávali plat na sv. Jiří, na sv. Václava, na sv. Martina nebo o Vánocích, někteří platili i z luk a klučin, místo roboty dávali robotní plat a část odváděla naturální dávky (slepice, oves). V osmi vesnicích - s výjimkou Trhavic - byla dědičná fojtství. Jak ukázaly výsledky druhé lánové vizitace, která proběhla na libavském statku v září 1676, zůstal téměř ušetřen zpustošení, které provázelo třicetiletou válku. Z celkového počtu 315 usedlostí bylo zjištěno jen 25 poustek: Město Libavá - 4, Dřemovice - 1, Smilov - 4, Stará Voda - 2, Vojnovice - 4, Keprtovice - 4, Olejovice - 2, Heroltovice - 1, Norberčany a Trhavice společně 3. Z celkového počtu tvořily 88,3% staré usedlosti, 3,5% usedlosti nové, 0,4% staré poustky a 7,9 nové poustky. Příčinou poustek byla v sedmi případech smrt hospodáře, v ostatních zběhnutí zřejmě kvůli náboženskému útisku.Většinu osedlých tvořili menší sedláci s rozlohou půdy od 13 do 30 měřic a převážně zemědělský charakter mělo i Město Libavá. Další polnosti získávalo obyvatelstvo klučením lesní půdy. Celou oblast je možné charakterizovat jako převážně pastvinářskou horskou krajinu. Bylo to způsobeno poměrně vysokou nadmořskou výškou většinou nad 500 m (nejníže položené Vojnovice 455 m., nejvýše Heroltovice a Smilov 580 m.) a málo úrodnou kamenito-písčitou či jílovitou půdou. Navíc trpěl tento chudý a odlehlý kraj tuhými zimami a celkovým nedostatkem vody. I přes 3 tyto nepříznivé přírodní podmínky představovalo v minulosti pro rozhodující většinu obyvatel hlavní zdroj obživy zemědělství, tj. pěstování obilí, lnu, konopí a brambor, a také dobytkářství. Z řemesel vynikalo tkalcovství. Např. v roce 1800 byla ve Městě Libavé tírna lnu a bělírna, po dvou bělírnách bylo také ve Smilově, Heroltovicích a Norberčanech, jednu měla Stará Voda, tírny lnu se nacházely v Trhavicích a Keprtovicích. Známí byli též libavští varhanáři. Pro vrchnost byl výhodným obchodním artiklem prodej dřeva z rozsáhlých lesů. Jistým specifikem libavského statku byla totiž právě skutečnost, že zde olomoucké (arci)biskupství s výjimou lesů (v roce 1800 o rozloze 3564 měřic, tj. cca 684 ha) nevlastnilo žádné pozemky, tedy ani ornou půdu, louky nebo pastviny, a s výjimkou myslivny v Dřemovicích ani žádné budovy. Výnosné proto pro vrchnost bylo rozsáhlé lesní hospodářství. Olomoučtí biskupové a od roku 1777 arcibiskupové vykonávali patronát nad farním kostelem Povýšení sv. Kříže ve Městě Libavé a do roku 1883 nad filiálním a poté farním kostelem sv. Jana Křtitele ve Smilově. Nejvýznamnějším kulturním centrem panství, které zastiňovalo i Město Libavou, se ovšem postupně stávala Stará Voda s kostelem sv. Anny a sv. Jakuba Většího. První zmínky o později proslulých poutích ke sv. Anně do Staré Vody se datují již do roku 1529. Význam poutního místa však vzrostl až po roce 1690, kdy svěřil olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna duchovní správu ve Staré Vodě piaristům a dal pro ně vystavět v sousedství kostela klášter a školu. Díky dlouholetému působení piaristů získávala Stará Voda věhlas a každoročně se zde konávaly četné poutě, které vrcholily na svátek sv. Anny (26.7.) a jichž se účastnila procesí i jednotliví poutníci z celé Moravy. Patronát měla vrchnost i nad školami ve městě Libavé, Smilově a Vojnovicích, zatímco školu v Norberčanech vystavěly společně obce Norberčany a Trhavice a také ji vydržovaly. x x x x x Město Libavá s okolními vesnicemi patřilo k tzv. komorním statkům, tj. takovým, které drželi olomoučtí (arci)biskupové lénem od České koruny. Vedle libavského statku se k nim řadil i statek Budišov a vesnice v okolí Olomouce. Libavské “panstvíčko” patřilo v minulosti vzhledem ke své malé rozloze, ale i díky tomu, že zde vrchnost vlastnila jen lesní půdu, k těm, které neměly vrchního správce ani vlastní správu. Spravovali je s přestávkami do roku 1848 vrchní úředníci z Kroměříže nebo byl jeho správcem budišovský vrchní úředník. Po zrušení roboty a poddanství bylo všech devět obcí libavského statku začleněno do soudního okresu Libavá se sídlem ve Městě Libavé; od roku 1909 se staly součástí správního okresu Moravský Beroun. V roce 1869 byl statek alodizován a v roce 1914 jej olomoucké arcibiskupství prodalo olomoucké metropolitní kapitule u sv. Václava. Ta při první pozemkové reformě vykázala 1 100,15 ha převážně lesní půdy, která zůstala v záboru. V letech 1948-1950 byl v rámci druhé pozemkové reformy statek rozdělen. Nová éra, znamenající ovšem zánik části obcí bývalého libavského statku, nastala po druhé světové válce. Vzhledem k tomu, že mělo obyvatelstvo německé národnosti v této oblasti naprostou převahu, došlo k jeho odsunu. Dnem 1. října 1946 byl zřízen na kastrálním území 24 obcí okresů Moravský Beroun, Šternberk, Hranice a Olomouc Vojenský výcvikový prostor Libavá. V průběhu následujících let byly opuštěné vesnice, jejich usedlosti, ale i kostely, kaple nebo další objekty postupně demolovány. Přesto byly ještě v roce 1948 přejmenovány Keprtovice na Údolnou. Dnes zůstalo pouze Město Libavá jako sídlo vojenského újezdu, z devíti obcí bývalého libavského statku Norberčany s osadou Trhavice a také Heroltovice, které se podařilo znovu zčásti zabydlet. Ostatní vesnice nenávratně zanikly. Zůstal však i zdemolovaný kostel ve Staré Vodě, zatímco bývalou obec Smilov dnes připomíná již jen název železniční zastávky na trase z Olomouce do Opavy - Hrubá Voda-Smilov. Je však neprávný, neboť zastávka leží již na katastru dnes rovněž zaniklé obce Nepřivaz. 4 II. Vývoj a dějiny archivního fondu Fond vznikl teprve v roce 2001 na novém pracovišti olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě (U Husova sboru 10), a to vyčleněním ze Sbírky pozemkových knih. Do evidence PEvA byl zapsán 10.12.2001 v rámci generální inventury pod číslem 2549. III. Archivní charakteristika archivního fondu Ještě před vyčleněním ze Sbírky pozemkových knih byl fond zčásti zpřístupněn formou ručně psané lístkové kartotéky, část knih však zůstala nezpracována. Zpracováno a zařazeno do kartotéky bylo 49 knih (3,37 bm), nezpracovanou část představovalo 25 knih (1,68 bm). V rámci Sbírky pozemkových knih byly všem knihám přiděleny signatury, a to tím způsobem, že knihy byly uspořádány abecedně podle německých názvů jednotlivých lokalit a v rámci každé lokality byly seřazeny chronologicko-tématicky všechny k ní dochované knihy. Toto řazení bylo respektováno i při zpracování fondu. U knihy označené sign. 5659 (Městská privilegia města Libavé) bylo na kartotečním lístku poznamenáno, že byla v roce 29.12.1967 předána tehdejšímu Okresnímu archivu v Olomouci a zařazena do fondu Archiv obce Město Libavá. Fyzický stav přibližně dvou třetin dochovaných knih je dobrý, známky většího fyzického poškození však vykazuje 22 knih (inv. č. 1,9,13-17, 25, 27, 28, 31, 40, 41, 48, 54, 57, 58, 59, 62, 66, 70 a 71). Jazykem fondu je němčina a čeština. I přes malý rozsah byl inventář pro lepší orientaci opatřen místním rejstříkem, odkazujícím na jednotlivá inventární čísla. Vnitřní skartace nebyla z pochopitelných důvodů provedena; zpracovaný fond má 74 inventárních jednotek (úředních knih) a metráž 5,05 bm. IV. Rozbor obsahu archivního fondu Fond obsahuje pouze úřední knihy, a to knihy pozemkové (purkrechtní a gruntovní), knihy emfyteuticky zakoupených pozemků, knihy kupů a prodejů, sirotčí knihy, knihy ševcovských a řeznických lavic, půjček a obligací, ale i knihy dluhů a hypoték nebo knihy svatebních smluv, z nichž může badatel získat základní informace zejména o majetkových poměrech a převodech majetku poddaných. Nenalezne zde však ostatní archiválie, které vznikaly z běžné agendy statku, který zřejmě nikdy vlastní správu ani neměl. Nedochoval se totiž žádný aktový materiál, účty ani mapy, a proto je třeba, aby badatel při studiu kombinoval informace získané z tohoto fondu s archiváliemi uloženými zejména ve fondech Ústřední ředitelství arcibiskupských statků (ÚŘAS) a Arcibiskupství Olomouc (AO), s opavským fondem Velkostatek Budišov a také s obecními archivy jednotlivých obcí libavského statku včetně Města Libavé, které jsou deponovány v SOkA Olomouc. V. Záznam o uspořádání archivního fondu Fond zpracovala v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě v roce 2008 PhDr. Stanislava Kovářová, která sestavila inventář včetně úvodu a místního rejstříku. 5 Literatura: ČERNÝ, Norbert: Historický místopis střední a severní Moravy. Vlastivěda střední a severní Moravy II/2. Přerov 1942. GLONEK, Jiří: Hic sunt leones aneb fragment ze zapomenuté historie zaniklých sídel Vojenského výcvikového prostoru Libavá. In: AUPO, Historica 33, 2007, s. 217-220. TÝŽ: Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. Ostrava 2007. HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země moravskoslezské. VI. Přerovský kraj. Brno 1936. HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. I. a II. díl. Praha 1970, 1980. MATĚJEK, František.: Lánové rejstříky Přerovského kraje z let 1675-1676. In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města 14. Ostrava 1987, s. 355-444. TUREK, Adolf: Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava 2004. Použity byly rovněž úvody zpracovaných fondů ÚŘAS a AO, které jsou uloženy v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě, a úvod k fondu Velkostatek Budišov, uložený v Zemském archivu v Opavě. 6 Název fondu: Velkostatek Město Libavá Značka fondu: Vs Město Libavá Časové rozmezí: 1559-1885 Počet inventárních jednotek: 74 (úřední knihy) Rozsah v bm: 5,05 Stav ke dni: 26.11.208 Fond zpracovala: PhDr. Stanislava Kovářová Pomůcku sestavila: PhDr. Stanislava Kovářová Počet stran: 14 Inventář schválil: PhDr. Karel Muller Čj: ZAO-Ol/538/2008 14