Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF

Inventáře a katalogy Zemského archivu v Opavě Číslo listu NAD : 231 Číslo pomůcky : 1614 Říšské župní muzeum Opava (1894) 1938 - 1945 I n v e n t á ř Zpracoval : Mgr. Zdeněk Kravar ___________________________________________________________________________ O p a v a 2008 O b s a h Úvod 3 – 10 Literatura a prameny 11 Seznam použitých zkratek 12 Příloha – Návrh stanov Říšského župního muzea Opava 13 – 14 Inventární seznam A. Spisový materiál 1. Vedení a správa muzea 15 – 16 2. Úřední korespondence a. Werner Kudlich, korespondence s osobami 16 – 19 b. Werner Kudlich, korespondence s institucemi 19 – 21 c. Werner Kudlich, tajná korespondence 21 – 22 d. Fotodílna 22 – 23 3. Osobní záležitosti zaměstnanců muzea 23 – 24 4. Inventáře sbírek, depoty muzea, přírůstky 25 – 27 5. Muzejní výstavy 27 6. Záchranné akce 28 – 29 7. Kulturní akce – pozvánky a programy 29 – 30 8. Odborné články a novinové výstřižky 30 – 31 B. Účetní materiál 1. Účetní knihy 31 2. Účetní spisy 32 – 34 Osobní rejstřík 35 – 39 Místní rejstřík 40 – 42 ÚVOD I. Vývoj původce archivního fondu Opava jako historické centrum rakouského a od roku 1918 československého Slezska se stala logicky také místem, odkud vycházely kulturní a vědecké aktivity německých i českých historiků, vlastivědných pracovníků a národopisných nadšenců. Vyjádřením těchto 2 snah, jejichž kořeny sahají do počátku 19. století, bylo založení nejstaršího muzea na území České republiky v roce 1814, tzv. Gymnaziálního muzea. Jeho orientace sbírek i muzejní knihovny byla zejména na přírodní vědy. Muzeum se netěšilo podpoře státních institucí a během druhé poloviny 19. st. nevyvíjelo veřejnou činnost, nemělo ani placeného zaměstnance. V roce 1938 přesto vykazovalo pozoruhodných 60 000 muzejních exponátů a 45 000 knih v knihovně. Druhé opavské muzeum, tzv. umělecko průmyslové, bylo naopak zřízeno za bohaté finanční podpory ze strany opavské obchodní a živnostenské komory, a to v roce 1883. Původně bylo umístěno v prvním poschodí Hlásky, od roku 1895 získalo muzeum své důstojné sídlo v nově postavené budově (dnešní hlavní muzejní budova). Největšího rozmachu dosáhla tato instituce za ředitele Edmunda Wilhelma Brauna, kdy se stala jedním z předních muzeí habsburské monarchie. V roce 1921 bylo muzeum, nyní ve správě země slezské, přejmenováno na Slezské zemské muzeum a jeho orientace směřovala více k regionu. Za českého ředitele Karla Černohorského bylo zde zřízeno archeologicko numismatické oddělení a v plánu bylo rovněž oddělení etnografické. Jeho základem byly sbírky dalšího opavského muzea, které vzniklo v roce 1884 z iniciativy českých národních buditelů, Matičního muzea při Matici opavské. Po odchodu Vincence Praska, klíčové postavy muzea, od konce 19. st. muzeum stagnovalo. Stálá expozice, jejímž těžištěm byly sbírky etnografické a numismatické, byla otevřena v Matičním domě na Rybím trhu v roce 1901. V roce 1922 převzalo matiční sbírky (asi 4500 knih a 4000 exponátů) jako depozitum Slezské zemské muzeum, kde byly bez využití uloženy do roku 1945. V roce 1924 byla v Opavě založena pobočka Československého zemědělského muzea se sídlem v Praze. Vůdčí osobností opavského zemědělského muzea byl František Myslivec. První expozice byla v roce 1927 otevřena na vyšší hospodářské škole, od roku 1932 využívalo muzeum Blücherův palác. V rámci posílení kultu legií a podílu Slezanů na vzniku Československa bylo v Opavě v roce 1927 otevřeno Muzeum památek národního osvobození, tzv. Legionářské muzeum, jež fungovalo v rámci Zemědělského muzea. Z iniciativy opavské městské rady vzniklo v roce 1896 Městské muzeum v Opavě, jehož náplní měla být „německá“ historie města a země. Jeho prvním kustodem byl Moritz Hartel. Od roku 1903 byla pro veřejnost otevřena expozice na Hlásce, a to až do roku 1945. Muzeum mělo v době svého zániku asi 8000 exponátů, z nichž většina byla zničena při osvobození města v dubnu 1945. V roce 1938 tedy v Opavě fungovalo šest institucí muzejního charakteru, z nichž ovšem Muzeum Matice opavské již fakticky neexistovalo. Gymnaziální muzeum zůstalo pouze místem shromaždování exponátů. Slezské zemské muzeum za vedení českých muzejníků, stejně jako Zemědělské muzeum spolu s Legionářským muzeem, dávalo prostor vyjádření tradic československého Slezska, zatímco opavské městské muzeum bylo platformou zdejší německé většiny. Poměrně vysoký počet muzeí v Opavě byl výrazem živelnosti při jejich zakládání, což se z hlediska organizace i financování jevilo jako nepraktické. Převratné změny v souvislosti s odstoupením československého pohraničí Německu na základě Mnichovské dohody v září 1938 umožnily mimo jiné radikální řešení na poli muzejnictví, a to nejen v Opavě. Již během léta 1938 proběhly v muzeu přípravné práce, jejichž smyslem bylo převezení muzejních sbírek v případě válečného nebezpečí do Brna. Od 25. září 1938 probíhaly evakuační práce. Ředitel muzea dr. Černohorský narukoval dne 26. září do armády a předal správu muzea zemskému archiváři Leopoldu Peřichovi, který souběžně řídil i evakuaci archiválií opavského archivu. Po nezbytném zúžení výběru bylo dne 28. září 1938 odesláno do Moravského zemského muzea v Brně 26 beden sbírkových předmětů spolu s osmi bednami archiválií zemského archivu. Zásilka byla uložena ve sklepení muzea. 3 Dne 7. října 1938 předal odstupující ředitel Slezského zemského muzea v Opavě dr. Karel Černohorský správu muzea oficiálce muzea Luise Hirtové a svému předchůdci E. W. Braunovi. První fáze období říšskoněmecké správy opavských muzeí až do vzniku Říšského župního muzea v Opavě je poznamenána úsilím o prosazení instituce jako vedoucího muzea v celých Sudetech. Souběžně s tím však probíhala likvidace dosavadních českých muzeí ve městě, respektive začlenění muzejních institucí do jediné organizace. Zemědělské muzeum Dne 8. října 1938 je oficiálně převzal městský archivář Wolfgang Wann jako komisařský vedoucí. Sídlo muzea – Blücherův palác – bylo předáno úřadu opavského landráta a v průběhu února 1939 byly sbírky odstěhovány. Původním záměrem nejen Wanna, ale také Wernera Kudlicha nebylo muzeum zrušit, a to zejména s ohledem na jeho mimořádné sbírky. Wann navrhl převzetí muzea zemským muzeem, což bylo provedeno na podzim 1939 a podepsán majetkový převod s posledním kustodem a předsedou Františkem Novákem. Ke dni 6. listopadu 1939 přešlo jmění muzea na Sudetskou župu, přestože protektorátní vláda právní platnost této smlouvy zpochybnila, neboť neodpovídala stanovám spolku. Gymnaziální muzeum Na základě rozhodnutí kolegia muzea bylo usneseno jeho spojení se zemským muzeem, což se právně stalo k 1. květnu 1939. Muzeum neslo označení „Přírodovědné muzeum“, později „Přírodovědné oddělení“ (Naturwissenschaftliche Abteilung). Vedli jej penzionovaní učitelé Norbert Piffl a Anton Baron. V létě 1939 muselo muzeum uvolnit část svých prostor pro úřad vládního prezidenta. Legionářské a Matiční muzeum Obě muzea nebyla samostatnými institucemi ani před rokem 1938 a měla být automaticky zařazena do zemského muzea. Dr. Černohorský jednal v Němci v lednu 1939 o navrácení sbírek do českých rukou. W. Kudlich byl ochoten vyměnit legionářské sbírkové předměty bez hlubšího vztahu k Opavsku za materiál, jenž by byl pro Němce zajímavý. O předání Matičního muzea, které se vázalo přímo k Opavě a Opavsku, neuvažoval. Sbírky zůstaly v Opavě a některé z nich postihl kuriózní osud, když například předměty z legionářského muzea byly poskytnuty na akce zimní pomoci (Winterhilfswerk). Městské muzeum jako jediné v Opavě zůstalo samostatnou institucí až do roku 1945. Jeho expozice setrvala v prostorách Hlásky, kde také byla v drtivé většině zničena. Hlavní postavou, která se zasadila o povznesení opavského muzejnictví mezi přední v tehdejší Německé říši, byl komisařský vedoucí muzea Werner Kudlich. V závěru roku 1938 také jménem muzea vyjednával s českými muzejníky v Brně o navrácení sbírkových předmětů zpět do Opavy. Jednal také s ostatními muzei na území vládního obvodu Opava, z nichž byly na podzim 1938 odvezeny sbírky do českého vnitrozemí. Jednání o navrácení opavských sbírek bylo poznamenáno krádeží části sbírkových předmětů 26.12.1938, z nichž ale většina byla po dopadení pachatelů nalezena. Svou roli při zdlouhavém vyjednávání s úřady Česko – Slovenska hrála jistě i malá ochota celou záležitost vyřídit bez průtahů, takže k jejímu definitivnímu uzavření došlo až po okupaci zbylého území republiky. Předání beden se sbírkami proběhlo ve dvou fázích, a to 27. března a 20. června 1939, a pak na základě výnosu ministerstva vnitra ze 17.3.1939 a výnosu prezidia zemského úřadu v Brně z 22.3.1939. 4 Ihned po odstoupení československého pohraničí navštívily Sudety politické špičky Třetí říše, čehož využili i muzejníci k podpoře svých zájmů. Při prohlídce opavského muzea, kdy Werner Kudlich provázel vládního radu Borsdorfa z úřadu opavského vládního prezidenta, navrhl Borsdorf Kudlichovu návštěvu v Krnově příštího dne, kde se měl setkat s ministrem propagandy Goebbelsem. Borsdorf představil na krnovské radnici Kudlicha Goebbelsovi a setkání skončilo ministrovým návrhem, aby mu Kudlich připravil projekt výstavby reprezentativního slezského muzea. Po návratu do Opavy obdržel Kudlich telegram z Liberce, kam ještě téže noci odjel, protože měl u příležitosti Hitlerovy návštěvy přichystat muzejní výstavu o Sudetech. Také této příležitosti hodlal Kudlich využít k posílení pozice Opavy. V pátek 2. prosince 1938 si Hitler ve společnosti Konrada Henleina prohlédl výstavu, aniž by mu bylo Henleinem opavské muzeum připomenuto. Zklamaný Kudlich byl odkázán na plánovanou Hitlerovu návštěvu Opavy, při níž bude dost příležitostí probrat i roli zdejšího muzea. Návštěva Opavy se však nikdy neuskutečnila, takže politické špičky Třetí říše se pro věc slezského muzejnictví nepodařilo zainteresovat. V prosinci 1938 podpořil výstavbu župního muzea také opavský magistrát, v jehož čele stál bratr Wernera Kudlicha – Reinhard Kudlich. Výsledkem společného úsilí v součinnosti s úřadem vládního prezidenta byla devítibodová zpráva o opavském muzejnictví z 23. ledna 1939. 1. V Opavě se nachází nejstarší muzeum v Sudetech a jedny z nejstarších německých sbírek vůbec. 2. Zemské muzeum je jediným říšským majetkem obsahujícím sudetoněmecké sbírky. 3. Jsou zde uloženy nejen mezinárodní, ale i ryze sudetoněmecké umělecké poklady. 4. Jednotlivé sbírky a oddělení jsou bez výhrad uznávány jako nejbohatší a vědecky nejcennější v celých Sudetech. 5. Těžiště vědeckého bádání na východě se po „osvobození“ rozprostírá nejen na severní Moravu a Těšínské Slezsko, ale na celé Horní Slezsko, čímž vzniká významná protiváha muzeu v Katovicích. 6. Kromě zemského muzea se v Opavě nacházejí ještě čtyři další sbírky, jejichž sjednocením vznikne příkladné muzeum pro dějiny města i země, přírodní vědy, lidové umění a umění Sudet. 7. Následkem nedostatku prostor muzeum nemůže uskutečnit výstavu národopisného oddělení, jež je pro práci muzea nepostradatelné. 8. Prostory pro výstavy i uložení sbírek, knihovna a sál pro umělecké výstavy již dlouho nevyhovují rostoucím požadavkům doby a muzeum nedisponuje žádnou dílnou ani pracovními prostory. 9. Dosud muselo muzeum odstoupit jiným úřadům 10 místností, gymnaziální muzeum přírodních věd a gymnaziální knihovna budou v nejbližší době nuceny rovněž odevzdat své prostory. Odpovídajícím řešením by byly velkorysé stavební úpravy. Tlaku úřadů, jež usilovaly o získávání muzejních prostor, se snažilo zabránit nařízení říšského komisaře pro sudetoněmecká území z 31.1.1939 o povinném dobrozdání a ochraně úřadu landrátů při podobných aktivitách. Přesto byl právě opavskému úřadu landráta přidělen Blücherův palác, dřívější sídlo zemědělského muzea. Rozhodnutím říšského místodržitele v Liberci ze dne 27. září 1939 bylo zřízeno v Opavě jako nová instituce říšské župní muzeum (Reichsgaumuseum Troppau), a to jako složka župní samosprávy. Zde podléhalo muzeum IV. oddělení, resp. jeho pododdělení c – umělecká péče (Kunstpflege). Kromě říšského župního muzea sem spadaly ještě pobočka 5 Institutu výtvarného umění Praha v Liberci, Liberecká galerie, Sudetoněmecká filharmonie a Správa zámku Kuks. Muzeum patřilo mezi nejvýznamnější instituce svého druhu ve Třetí říši. Nepřímým dokladem této skutečnosti je rozmach výstav v letech 1939 - 1941, které byly v Opavě zorganizovány nebo do města zapůjčeny odjinud. Také spolupráce s ostatními německými muzei a univerzitami byla po zmizení státní hranice intenzivnější. Naopak logicky zcela ustala spolupráce s českými muzei v Protektorátu. Werner Kudlich se stal vůdčí osobností sudetoněmeckého muzejnictví s teritoriálním přesahem také na východní dobytá území. Na základě výnosu říšského ministra pro vědu, výchovu a lidovou osvětu ze dne 26. března 1941 byl na návrh říšského místodržícího v župě Sudety Kudlich, tehdy již župní vrchní správní rada (Gauoberverwaltungsrat), pověřen odborným dohledem nad muzei (Pfleger der Heimatmuseen) v Sudetské župě s následujícími úkoly: 1. Poradní činnost, zejména dobrozdání ve finančních záležitostech, ve věci muzeí vůči všem státním úřadům. 2. Přezkoumání předpokladů pro zřizování muzeí. 3. Přezkoumání schopností fungování muzeí a jejich teritoriálního záběru. 4. Školení vedoucích muzeí. 5. Teoretické a praktické poradenství vedoucích muzeí. 6. Posuzování vhodnosti osob navržených na vedení muzeí. Kudlich vystoupil se svým návrhem výstavby sudetoněmeckých muzeí na zasedání župní pobočky Svazu německých muzeí v červenci 1941. V souvislosti s tím byl v únoru 1942 vypracován návrh stanov muzea, jenž vycházel i ze stanov jeho předchůdců (viz příloha). Ambiciózní plány muzea se podařilo částečně realizovat v prvních letech od zavedení říšskoněmecké správy, nejvíce v době do vypuknutí války. Tehdejší euforie byla provázena poměrně intenzivním výstavním úsilím, jehož leitmotivem bylo pochopitelně zdůraznění němectví v umění. Muzeum činorodě spolupracovalo s ostatními instituce podobného charakteru, zejména v oblasti sousedního Horního a Dolního Slezska. Se zhoršující se situací na frontách se začalo omezování projevovat i v oblasti kultury. K definitivnímu utlumení muzejní činnosti, tedy především aktivit spojených s výstavami a nákupem uměleckých předmětů, došlo po vyhlášení totální války v zimě 1943. Mezi významná pracoviště muzea patřila zdejší fotodílna, zřízená jako samostatné oddělení v roce 1939. U jejího zrodu stál opavský fotograf a současně účetní muzea Rudolf Chodura. Jako amatérský fotograf zaujal ředitele Brauna již ve 20. letech, kdy byl získán pro fotodokumentaci kulturních památek ve Slezsku. Za svou dlouholetou činnost vytvořil sbírku 20 000 negativů, na nichž byla zachycena stará Opava a umělecké předměty Slezska. Dnes je základem sbírky negativů slezského muzea. Chodura byl také politicky aktivní, byl členem SdP, opavským radním, vedoucím úřadu pro úředníky (Amt für Beamte). Vedle Brauna se v závěru války nejvíce podílel na organizování evakuace sbírek. Závěrečná epocha existence Říšského župního muzea v Opavě je provázena pouze jediným druhem činnosti, jež byla charakteristická pro všechny úřady v té době. Již od roku 1939 v souvislosti s válkou s Polskem platila základní opatření pro ochranu před leteckým nebezpečím (Luftschutz), která byla stále aktuálnější od roku 1944, kdy se přiblížila východní fronta. Zabezpečení muzejních sbírek se tak stalo základním a později i jediným úkolem 6 instituce, podobně jako tomu bylo například i u opavského říšského archivu. Oba ředitelé – muzejní ředitel Werner Kudlich i archivní ředitel Walther Latzke – byli již od zahájení války proti SSSR nasazeni na východních územích, kde plnili na funkce spojené s povahou jejich úřadů. Kudlich pracoval v rámci SS divize Totenkopf, kde vedl jednu ze dvou skupin, pracujících pro Hermanna Göringa. Kudlichova skupina měla sídlo v Krakově. Za svoji práci na východních územích si ředitel opavského muzea Kudlich vysloužil v roce 1941 Válečný kříž za zásluhy II. stupně a po válce v nepřítomnosti označení za válečného zločince v oblasti kultury. První Kudlichova nepřítomnost v Opavě skončila v červenci 1940, odkdy se podílel na největším rozkvětu muzea ve městě, které bylo provázeno nákupními cestami do Holandska, Francie a Belgie. Od ledna 1943 jej ovšem pro nepřítomnost trvale zastupoval bývalý ředitel E.W. Braun, který se největší měrou podílel na první fázi evakuačních opatření. Ta začala v květnu 1943 pod názvem „Bergungsaktion“. Za místa, kam budou umístěny sbírky tak, aby byly chráněny před válečným nebezpečím a ohněm, byly vybrány tři zámky v okolí Opavy, a to ve Velkých Heralticích, Štáblovicích a Raduni. Výlučně ovšem byla vymíněna přednost vojenského velení, které mohlo objekty zabrat v případě potřeby. V další fázi byly některé sbírkové předměty posílány od února 1945 dále do vnitrozemí, na území Protektorátu. Proběhlo celkem 20 evakuačních akcí, během nichž se podařilo zabezpečit většinu nejcennějších sbírek. Pokud by byly ponechány v Opavě, čekal by je zřejmě podobný osud, jaký měla gymnaziální knihovna, jež padla za oběť požáru minoritského kláštera o Velikonocích 1945. Dne 26. března 1945 opustili opavští muzejníci město, které se chystalo na frontové boje a přeměnu na pevnost. Ředitel Braun úřadoval ze Šternberka a služebna muzea byla umístěna v městském muzeu v Šumperku. V Opavě zůstal pouze Rudolf Chodura, který organizoval evakuaci sbírek ze zámků na Opavsku dále do vnitrozemí. Po skončení války se bývalý ředitel Braun účastnil scelování sbírek a poskytoval informace k průběhu evakuačních prací. Povedlo se tak většinu zachráněného materiálu soustředit zpět do Opavy. Největší ztráty tak byly způsobeny přímo ve městě následkem válečných událostí, i když část evakuovaných sbírek se stala obětí rabování, čímž byla ztracena většina numismatické sbírky. V závěrečných květnových dnech se do Opavy vrátil ředitel Karel Černohorský, jenž byl v srpnu 1945 jmenován inspektorem slezských muzeí. Při obnově instituce usiloval zprvu o získání budovy bývalé zemské sněmovny, ale nakonec byla muzeu přidělena Janottova vila na Tyršově ulici, dnes sídlo ředitelství muzea. Poválečný rozvoj muzea byl výrazně odlišný od předválečné doby. Dřívější muzea již nebyla obnovena jako samostatné jednotky, jako poslední bylo do struktury Slezského muzea v Opavě (název od roku 1949, kdy spadalo pod ministerstvo školství) začleněno městské muzeum v roce 1950. Po odchodu ředitele Černohorského do brněnského muzea v roce 1948 byla instituce spravována prozatímními vedoucími do roku 1954, kdy byl funkcí ředitele pověřen Bohumil Sobotík. Od následujícího roku bylo Slezské muzeum v Opavě zařazeno mezi státní vědeckovýzkumné ústavy. II. Vývoj a dějiny archivního fondu Písemnosti fondu Říšské župní muzeum Opava a jeho předchůdců byly od svého vzniku uloženy v sídle instituce a částečně předány tehdejšímu říšskému archivu, aniž by byly archivním způsobem uspořádány. V době vzniku říšského muzea byl písemný materiál jeho 7 právních předchůdců soustředěn na jedno místo do výstavní budovy muzea a sdílel pak osudy společně s agendou říšského župního muzea. V souvislosti s evakuací sbírek v závěrečné části války byla z Opavy převezena část archivu, zatímco část byla ponechána v Opavě a zazděna. Po druhé světové válce byl ve Slezském muzeu v Opavě postupně soustředěn písemný materiál muzejní provenience přesahující rozsah instituce. K prvnímu odbornému zpracování některých muzejních písemností došlo až v roce 1968, kdy archiváři Adolf Turek a Gustav Šmidák uspořádali fondy Československé zemědělské muzeum v Opavě (1901) 1925 – 1948 a Československé zemědělské muzeum ve Frýdku 1924 – 1934. Až do 80. let 20. st. nebyly další archiválie zpracovány. V roce 1984 pořídil Milan Myška soupis archiválií v muzeu, jenž byl téhož roku revidován archivářem Pavlem Šrámkem. Na základě protokolu ze dne 9.7.1985 byly písemnosti dočasně převzaty do spisovny muzea. Zemský archiv v Opavě zahájil přebírání archiválií z muzea v roce 1995. Na základě předávacího protokolu ze dne 27.5.1995 bylo archivem převzato celkem 58 kartonů písemností z 15 fondů, mezi nimi také fond Říšské župní muzeum Opava o celkovém rozsahu 17 kartonů (1,70 bm), číslo přírůstku 57/95. Protože byl materiál ve velmi špatném fyzickém stavu, následkem uložení ve vlhkých prostorách, byl očištěn a přebalen do nových kartonů. Přiřazováním dalších přírůstků, jež nejsou v evidenci podchyceny, byl rozsah fondu při generální inventuře v roce 2001 již 19 kartonů (2,10 bm). V roce 2007 byl Zemskému archivu v Opavě předán materiál nalezený v kanceláři zemřelého pracovníka muzea dr. Ericha Šefčíka, mezi nimž se nacházela i obálka s dokumentací prof. Hugo Zukala z přírodovědných sbírek Říšského župního muzea Opava, jež byla přiřazena k fondu, aniž by se změnila jeho metráž. Fond byl evidován jako nezpracovaný pod číslem NAD 231. III. Archivní charakteristika archivního fondu Písemný materiál fondu Říšské župní muzeum Opava byl při převzetí archivem přebalen a nové kartony obecně popsány podle druhu akt (účetní materiál, správa budov, osobní věci, atd.). Při uspořádání v roce 2008 byly písemnosti vybaleny a zbaveny původních, většinou již značně poškozených sloh, přebalů či desek s kovovými částmi. Přestože odhadovaný časový rozsah se kryl s obdobím existence muzea (1939 – 1945), byly nalezeny ve větším rozsahu písemnosti právních předchůdců muzea. Některé z nich, u nichž nebylo možné prokázat návaznost na říšské župní muzeum, či byly uzavřeny ještě před jeho vznikem, byly z fondu vyřazeny a převedeny do fondu Gymnaziální muzeum Opava (0,10 bm). Z torza materiálů Zemského muzea v Opavě vznikl nový archivní fond o rozsahu 0,40 bm , který byl opatřen prozatímním inventárním seznamem. Protože se nedochoval spisový plán úřadu, byl materiál uspořádán podle věcného hlediska, a to následujícím způsobem: A. Spisový materiál 1. Vedení a správa muzea 2. Úřední korespondence a. Werner Kudlich, korespondence s osobami b. Werner Kudlich, korespondence s institucemi c. Werner Kudlich, tajná korespondence d. Fotodílna 3. Osobní záležitosti zaměstnanců muzea 4. Inventáře sbírek a depoty muzea, přírůstky 8 5. Muzejní výstavy 6. Záchranné akce 7. Kulturní akce – pozvánky a programy 8. Odborné články a novinové výstřižky B. Účetní materiál 1. Účetní knihy 2. Účetní spisy Kromě materiálu, který byl přeřazen do jiných fondů, nebyl z fondu žádný další materiál vyčleněn ani skartován. Z důvodu neúplnosti registratury muzea byl ve fondu ponechán i účetní materiál, který může poskytnout informace k fungování instituce, jež mohla obsahovat její zničená a nedochovaná agenda. Písemnosti byly částečně uloženy v původních deskách a v některých případech označeny (například účetní materiál s písmeny D1 – D 4) nebo popsány (Kudlichova korespondence). Také materiál zahrnující širší a dlouhodobější agendu (záchranné akce) byl ponechán v původním stavu, proto jsou některé akce zahrnuty pod jedno inventární číslo. Ostatní materiál byl přizpůsoben zvolenému schématu a hlavním hlediskem řazení byla časová posloupnost. Osobní spisy zaměstnanců jsou označeny číselně u agendy pocházející z doby fungování muzea, ale protože k nim byla přiřazena i priora, byly seřazeny abecedně bez ohledu na číselnou posloupnost. Pozvánky a programy kulturních akcí byly seřazeny podle míst a abecedně, zatímco opisy článků a výstřižky, jež jsou opatřeny razítkem muzea, jsou řazeny podle jména autora. Přestože datum vzniku muzea jako říšské instituce bylo stanoveno rozhodnutím říšského místodržitele ze dne 27. září 1939, počátek muzea je spojen s převzetím muzea do německé správy v říjnu 1938. Z toho důvodu nelze agendu z let 1938 a 1939 (před 27.9.1939) považovat za priora a za počátek časového rozmezí fondu byl zvolen rok 1938. Fond zahrnuje 2,50 bm archiválií, 383 inventárních a 22 evidenčních jednotek (21 kartonů a 1 úřední kniha). Mezi písemnostmi je uloženo 21 kusů fotografií a 1 plán, které jsou součástí aktového materiálu. Priora ve fondu pocházejí z činnosti právních předchůdců muzea a také z poměrně rozsáhlého osobního spisu E.W. Brauna a osobních spisů některých dalších zaměstnanců. Jazykem archiválií je němčina a čeština. Fyzický stav písemností je s přihlédnutím na obecně nízkou kvalitu válečného papíru dobrý. IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu Fond představuje velmi cennou pramennou základnu pro dějiny muzejnictví v Opavě i v bývalé župě Sudety v období let 1938 – 1945 s přesahy do let minulých, a to i přes skutečnost, že se nedochoval v úplnosti. Po zpřístupnění registratury nástupnické organizace, Slezského muzea v Opavě, budou oba fondy jistě využívány při zpracovávání témat z oblasti dějin kultury, muzejnictví, ale i každodennosti ve městě a regionu. I když to samozřejmě není možné v úplnosti, mohou archiválie ve fondu alespoň částečně pokrýt nedostatek písemností 9 opavských úřadů (zejména z fondu Archiv města Opavy), které byly zničeny v závěrečných měsících druhé světové války. První etapa existence Říšského župního muzea Opava byla uzavřena, podobně jako jinde v Říši, vyhlášením totální války na jaře 1943. Ve fondu se nacházejí k období let 1938 – 1943 poměrně kompletní materiály dokládající fungování muzea. Úřední korespondence se však dochovala jen jako torzo. Většinu úřední korespondence vyřizoval v letech 1938 – 1939 ředitel Werner Kudlich, je k ve fondu zřejmě v úplnosti, protože byla abecedně seřazena v šanonu. Pokud existovala podobně utříděná Kudlichova korespondence i z následujících let, je nutno ji považovat za ztracenou. Kudlichova korespondence s označením „tajná“ byla uložena v jedné složce a sahá až do roku 1944, proto je možné předpokládat, že se dochovala v úplnosti. Korespondence fotodílny, která byla vyřazena z osobního fondu Rudolf Chodura, zahrnuje jen roky 1940 – 1942 a je tedy možné rovněž předpokládat, že je zachována jen částečně. Počáteční fáze rozkvětu opavského muzea dokládá aktový materiál k uspořádaným výstavám (inv. č. 264 – 279), v němž je důrazem na německou kulturu také nepřímo ukázán vliv režimu v oblasti muzejnictví a kultury. Cenný materiál pro dějiny opavského muzejnictví představují písemností vzniklé z evakuačních aktivit českých a německých muzejníků. První evakuaci do Brna v září 1938 dokládá rozsáhlý materiál inv. č. 224 – 229, který doplňují původní sbírkové inventáře opavských muzeí (inv. č. 232 – 234). Písemný materiál týkající se záchranných akcí (Bergung) v letech 1943 – 1945 (inv. č. 280 – 296) je rovněž dochován v úplnosti a na jeho základě lze tyto práce poměrně detailně rekonstruovat. Sbírkové inventáře a přírůstky muzea z doby války (inv. č. 236 – 241, inv. č. 247 – 263) s nesouvislou řadou přírůstkových čísel ukazují, že ne všechny získané předměty lze písemně doložit. Bez kompletní evidence by bylo možné vytvořit přesný obraz o stavu sbírek muzea pouze po detailním prostudování dochovaných soupisů, jež však umožňují podat přehled o jednotlivých částech muzea. O perzonálním stavu instituce podává informace aktový materiál k osobním záležitostem zaměstnanců (inv. č. 190 – 220). Zajímavé informace obsahuje i po válce sestavený, česky psaný přehled zaměstnanců (inv. č. 223). Účetní materiál ve fondu není co do rozsahu velký, proto byl ve fondu ponechán pro dokreslení chodu instituce. Navíc obsahuje některé velmi důležité informace, které jinde nejsou k nalezení, kdy například z vyúčtování služebních cest zaměstnanců muzea je možné podrobně analyzovat jejich aktivity i mimo region (v dobytém Polsku). V. Záznam o uspořádání archivního fondu Fond uspořádal, inventář s místním a osobním rejstříkem sestavil a úvodem opatřil Mgr. Zdeněk Kravar v Zemském archivu v Opavě v lednu až říjnu 2008. 10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BAKALA, Jaroslav. Sjednocení opavského muzejnictví. In: 150 let Slezského muzea 1814 - 1964. Ostrava 1964, s. 55 – 71. BRAUN, Edmund Wilhelm. Die letzten Erwerbungen im Reichsgaumuseum. Deutsche Post, 11.9.1941, 13.9.1941, 14.9.1941. CHRISTOVÁ, Eva. Ztráty v uměleckohistorických sbírkách Slezského muzea, způsobené poslední válkou. ČSM-B 8, 1959, s. 42 – 57. CHRISTOVÁ-KLIMEŠOVÁ, R. – ORLÍK, J. – VACKOVÁ, Z. Ztráty ve sbírkách Slezského muzea, způsobené poslední válkou. ČSM-B 9, 1960, s. 55 – 64. KALUS, Jaromír – PERNES, Jiří – TKÁČ, Vladimír. Muzea na Moravě a ve Slezsku. Ostrava 1988, s. 184 – 195. KLIMEŠOVÁ, Eva. Braunův archiv ve Slezském muzeu v Opavě. Informace SM, 1970, č. 5, s. 26 – 30. MARTINEK, Branislav. Rudolf Chodura. K osudům jednoho Opavana. VL 27, 2001, č. 2, s. 12 – 15. PLAČEK, Vilém. Slezské muzeum v Opavě v prvních letech po osvobození. ČSM-B 28, 1979, s. 6 – 24. ŠEVČÍK, Erich. Opavská muzea v letech 1814 – 1939. VL 10, 1984, č. 1, s. 1 – 3. Týž. Přehled vývoje opavských muzeí v letech 1814 – 1938. ČSM-B 33, 1984, s. 1 – 44. ŠOPÁK, Pavel. Život zasvěcený umění (E.W.Braun). Bulletin Uměleckohistorické společnosti, 1997, s. 3 – 4. Týž. Edmund Wilhelm Braun. VL 23, 1997, č. 2, s. 21 – 23. SEZNAM PRAMENŮ Archivní fondy Zemského archivu v Opavě Gymnaziální muzeum Opava, 1814 – 1939, nezpracovaný fond, 1,37 bm. Slezské zemské muzeum, 1945 – 1998, nezpracovaný fond, 53 bm, Československé zemědělské muzeum Opava, (1869) 1925 – 1948, 1,69 bm, inventář 1968. Československé zemědělské muzeum Frýdek, 1924 – 1934, 0,12 bm, inventář 1968. Osobní fond Werner Kudlich, 1915 – 1945, 0,48 bm, inventář 2002. Osobní fond Rudolf Chodura, (1890) 1894 – 1945, 0,36 bm, inventář 2002. Vládní prezident Opava, 1938 – 1945, inv. č. 3627. 11 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK bm - běžný metr č.j. - číslo jednací ČSM - Časopis Slezského muzea inv. - inventární NAD - Národní archivní dědictví NSDAP - Nacionálně socialistická dělnická strana Německa (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei) ŘŽM - říšské župní muzeum SdP - Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei) SM - Slezské muzeum SS - Schutzstaffeln SSSR - Svaz sovětských socialistických republik VL - Vlastivědné listy 12 PŘÍLOHA Návrh stanov Říšského župního muzea v Opavě z února 1942 I. Úkoly muzea 1) podporovat v duchu nacionálně socialistického světonázoru umělecký a kulturní vývoj ve vládním obvodu Opava. 2) prohlubovat vlastivědu a vědecké bádání ve vládním obvodu a s ním historicky spojených územích. Za tím účelem shromažďuje muzeum staré i nové kulturní památky ve vládním obvodu a okolních oblastech, konzervuje je, stará se o jejich vystavování a vědecké zpracování. Říšské župní muzeum může být partnerem spřízněných institucí za stejných nebo podobných podmínek. 3) Mimo vládní obvod sbírá říšské župní muzeum podle svých prostředků a za spoluúčasti soukromých sběratelů umění a řemeslnou výrobu v Sudetských zemích, aby tam prohloubilo pocit sounáležitosti sudetských Němců a pochopení pro jejich výkony. Nad tento rámec sbírá muzeum evropské umění do té míry, pokud to přináší podněty pro domácí uměleckou tvorbu. II. Muzejní sbírky Říšské župní muzeum se skládá z těchto oddělení: 1. přírodovědecké oddělení 2. prehistorické sbírky 3. národopisné sbírky 4. sbírky k dějinám města a země 5. umělecko historické sbírky (malířství, sochařství, umělecké řemeslo, kresby) 6. sbírka mincí, medailí a pečetí 7. odborná knihovna se sbírkou grafiky 8. fotoarchiv 9. studijní knihovna, její odborné vedení náleží Knihovně říšské župy Sudety III. Výstavy Říšské župní muzeum pořádá pravidelně výstavy kulturně politického a uměleckého druhu za účelem lidové osvěty a vzdělání lidu. Podmínky pro výstavy budou stanoveny v souladu s župní samosprávou. IV. Správa říšského župního muzea Muzeum podléhá úřadu říšského místodržitele v Sudetech, župní samosprávě. Říšský místodržitel jmenuje úředníky a zaměstnance a kryje věcné i osobní výdaje instituce v rámci každoročně schvalovaného rozpočtu. Provádí dohled nad správní a odbornou prací úředníků a zaměstnanců. Odbornou správu muzejních sbírek v rámci muzea vykonávají vědecky vzdělaní úředníci podle pokynů ředitele. Úředníci a zaměstnanci jsou úředníci, resp. zaměstnanci župy se všemi právy a povinnostmi. Práce odborných úředníků se řídí podle pracovního programu v rámci rozpočtu. Obsahuje konzervování, vystavování a odpovídající popis předmětů, přesné vedení inventářů a katalogů, údržbu a rozšiřování sbírek na co nejširší základně. Ředitel říšského župního muzea je současně předsedou kanceláře muzea. Za jeho nepřítomnosti jej zastupuje služebně nejstarší úředník, jehož práva a povinnosti jsou upraveny zvlášť. Kancelář muzea řídí finanční a vědecký chod muzea, správu muzejních budov a dohlíží na agendu muzea, jakož i na poštovní styk s úřady a stranami. 13 V. Publikování Říšské župní muzeum vydává vlastní publikace ve formě průvodců, katalogů, výročních zpráv a v návaznosti na dřívější věstník „slezského zemského muzea“ také periodický časopis. VI. Hospodaření Peněžní hospodářství říšského župního muzea se řídí podle pracovního programu v rámci ročního rozpočtu a na základě předpisů župního hejtmana. VII. Župní hejtman může jmenovat na návrh ředitele vědecké korespondenty. VIII. Dovolená Pro dovolenou muzejních úředníků a zaměstnanců platí stejná pravidla jako pro ostatní zaměstnance župy. Ředitel je oprávněn udělit v odůvodněných případech v rozsahu nejvýše 6 dnů. Všechny delší dovolené schvaluje pan župní hejtman, který také rozhoduje, zda budou tyto dovolené zahrnuty mezi placené volno IX. Disciplinární řízení V disciplinárních záležitostech se úředníci i zaměstnanci říšského župního muzea řídí podmínkami stanovenými župní samosprávou v Liberci. X. Sbírky a knihovny říšského župního muzea, které vděčí za svůj vznik iniciativě a prostředkům německého obyvatelstva Opavy, tvoří integrální součást kulturní práce východních Sudet a nemohou být ani dočasně vzdáleny z města Opavy. XI. Právo měnit tyto stanovy mají pan župní hejtman ve spolupráci s ředitelem říšského župního muzea. 14 Název fondu: Říšské župní muzeum Opava Značka fondu: ŘŽM Opava Časový rozsah: (1894) 1938 – 1945 Počet inventárních jednotek: 383 Počet evidenčních jednotek: 22 (21 kartonů a 1 úřední kniha) Rozsah archiválií: 2,50 bm Místo uložení: Opava, Sněmovní 1 Stav ke dni: 31.10. 2008 Fond uspořádal a inventář sestavil: Mgr. Zdeněk Kravar Inventář napsal: Mgr. Zdeněk Kravar Počet stran : 43 Inventář schválil : PhDr. Karel Müller (ZA 1548 / 2008) 15