Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Zemského archivu v Opavě
Číslo listu NAD: 616
Evidenční číslo pomůcky: 1619
Emil Teltschik a spol., továrna na knoflíky,
kamenolomy a drtírna,
Jakubčovice nad Odrou
(1874) 1885 - 1952 (1953)
Inventář
Zpracovala: PhDr. IvanaTarabová
Opava 2008
O b s a h
Úvod …………………………………………………………………..3 - 9
Přílohy k úvodu inventáře …………………………………………. 10 - 11
A) Písemnosti Teltschikovy osvětové nadace
I. Spisový materiál
a) Správa nadace.......................………………………………………. 12 - 13
b) Majetkoprávní záležitosti...................................................................13
B) Písemnosti ke správě firmy
I. Účetní knihy
a) Evidenční knihy ……………………………………………………14
b) Jiné knihy …………………………………………………………..14
II. Spisový materiál
a) Vedení a správa …………………………………………………… 15 - 16
b) Majetkoprávní záležitosti …………………………………………. 16
c) Záležitosti vodního práva …………………………………………. 16 - 18
d)) Investice ...................................................................................... 18 - 19
e) Zaměstnanci .......................................................................................20
III) Účetní materiál
a)Účetní knihy ……………………………………………………….. 20 - 21
b) Účetní spisy ……………………………………………………….. 21 - 22
IV. Stavební dokumentace
a) Stavební a provozní plány objektů ……………………………….22 - 23
b) Plány vodních staveb ........................................................................23 - 25
V. Jiný materiál …….………………………………………………..25
Příloha k plánům …………………………………………………….26 - 28
Rejstřík věcný ………………………………………………………..29 - 32
Rejstřík místní ……………………………………………………….33 - 34
Rejstřík osobní ……………………………………………………….25
2
I. Vývoj původce archivního fondu
V roce 1862 získal Augustin Teltschik koupí Jakubčovický dolní mlýn od Johana
Wesselského. Po jeho smrti převzal mlýn roku 1873 syn Ferdinand a zřídil zde výrobu
dřevěných kolíků a knoflíků. Mlýn pak v roce 1880 přenechal matce Terezii Teltschikové. Ta
jej postoupila roku 1881 svému synovi Emilu Teltschikovi (* 24.4.1850), který v té době
provozoval místní kamenolom a vlastnil také živnostenský list na hostinskou a výčepní
živnost v domě č. 19 v Jakubčovicích. Po čase se rozhodl zanechat provozu mlýna a podnikat
ve zcela jiném odvětví, a to ve výrobě kamenáčových knoflíků. Již 9. února 1883 byla firma
zapsána do obchodního rejstříku Krajského soudu v Opavě pod názvem „Továrna na knoflíky
v Jakubčovicích“. První tovární budovy byly postaveny ze dřeva a objekty vybaveny na
tehdejší dobu poměrně moderním strojním zařízením. Pro výrobu kamenáčových knoflíků
zakoupil: 15 lisů, 2 páky, 10 pil, 12 leštících strojů, 16 děrovaček a vrtaček, 116 vřeten pro
kamenáčové knoflíky, 10 brusek, oklepávací buben, 1 zařízení pro barvení. K osvětlení
provozních místností se využívalo petrolejových lamp. Výhodou byla také poloha továrny
v blízkosti řeky Odry a možnost využití vodní síly pro pohon strojů. Za tímto účelem zakoupil
Teltschik roku 1890 dva parní stroje o síle 50 HP a jednu turbínu o 25 HP. Výstavbou továrny
tak položil základy pro rozvoj průmyslu v této oblasti. Finanční náklady na vybudování
továrny byly značné. Velkou část prostředků poskytl Teltschikovi jeho přítel a podnikatel
Vincenz Nohel z Vídně. Během krátkého období firma doznala velkého rozmachu. Ve své
době zaměstnávala 3 úředníky, 3 mistry, 56 mužů, 136 žen a 139 mladých pomocných
dělníků. V roce 1890 již bylo vyrobeno 300 000 kamenáčových knoflíků a k jejich výrobě
spotřebováno 3800 kamenáčových ořechů. Úspěšná výroba a velké finanční zisky umožnily
majiteli nakoupit další stroje. V roce 1895 zařízení továrny čítalo 33 pákových lisů, 4 železné
soustruhy, 1 vysekávací soustruh, 12 kruhových pil, 8 leštících strojů, 38 vrtaček a děrovaček,
41 oklepávacích bubnů, 46 frézovaček, 24 vrtaček a 3 brusky. V následujících letech se
výroba rozrostla natolik, že knoflíkové výrobky byly vyváženy nejen do evropských, ale i
zámořských států. Firma měla zastoupení v Hamburku, Berlíně, Kodani, Londýně, Paříži a
Varšavě. V roce 1895 zaměstnávala továrna 7 úředníků, 11 mistrů, 110 mužů, 157 žen a 95
mladistvých pracovníků. Vyrobeno bylo 450 000 kamenáčových knoflíků ročně. Úspěšný
rozvoj produkce zastavil roku 1896 velký požár. Továrna úplně vyhořela a bylo nutné
vybudovat nové objekty. V této situaci opět pomohl přítel Teltschika, již zmíněný Vincenz
Nohel z Vídně, který poskytl na obnovení továrny značnou finanční částku. Jako první byla
vybudována v roce 1897 hlavní budova. Objekt byl jednopatrový, dlouhý 30.85 metrů. Ve
sklepním prostoru byla umístěna bubnová leštírna, v přízemí pak vrtárna a řezárna ořechů a
v 1. patře frézovna. V dalším období prošla budova několika adaptacemi. V témže roce
probíhala výstavba dvoupatrové tovární budovy. Ve sklepě byla umístěna klepárna na ořechy
a třídírna, v přízemí sklad hotových knoflíků a kanceláře. V prvním patře se nacházela třídírna
a lisovna, druhé patro a podkroví sloužilo jako skladiště. Mezi první a druhou budovou byla
postavena roku 1897 loupárna na ořechy a sušárna. Dále se uskutečnila výstavba strojovny.
V suterénu se nacházela místnost pro dynamo, turbínu a čerpadlo, v přízemí parní stroj. Do
konce roku 1897 se ještě realizovala výstavba stolárny. K dalším provozním budovám patřila
barvírna a vařírna na dřevo, stříkárna na knoflíky, výpravna zboží. Počátkem 20. století
vznikaly v areálu závodu ubytovny pro dělníky. Rozsáhlá výstavba továrny umožnila již
v roce 1897 zahájit v omezené míře výrobu. Velký význam pro plynulý provoz továrny mělo
otevření železniční zastávky v obci Jakubčovice roku 1891 na železniční trati Suchdol -
Budišov nad Budišovkou.
3
Prostřednictvím železniční dopravy byl zajištěn pravidelný přísun uhlí a kamenáčových
ořechů a naopak expedice hotových výrobků do různých koutů tehdejšího Rakouska -
Uherska. Stavba železnice však měla ještě jeden významný dopad. Při její stavbě se zjistilo,
že kámen z údolí Odry se hodí na stavbu silnic a železnic. Toho využil Teltschik a spolu
s dalšími místními občany otevřeli jižně od železniční zastávky kamenolom s drtírnou. V roce
1914 Teltschik drtírnu modernizoval a vybavil ji na tehdejší dobu moderními stroji. Provoz
kamenolomu a zisky z něj umožnily alespoň částečně pokrýt finanční ztráty, které v tomto
období postihly výrobu knoflíků. Odbytová krize projevující se počátkem 20. století se
prohloubila s vypuknutím první světové války a trvala prakticky až do roku 1923. Přesto ještě
před koncem první světové války pokračovala další výstavba nových objektů. Investice
tentokráte směřovaly ke zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců. V roce 1916 byla
postavena kuchyň pro dělnictvo a v roce 1919 prádelna. Místem odpočinku se staly nově
postavené lázně v areálu závodu. K velmi využívaným objektům patřil také starý hostinec,
kde se nacházel taneční sál, 3 hostinské místnosti, kuchyň, obytné pokoje, předsíň, sklep.
Konec první světové války přinesl s sebou vznik nových států, znehodnocení staré měny a
narušení starých obchodních spojení. Chyběly dodávky kamenáčových ořechů z jižní
Ameriky a v důsledku toho se neustále snižovaly exportní zásilky do Anglie a Francie.
Situaci měl pomoci řešit bratranec Emila Teltschika, dr. Rudolf Teltstchik, který byl povolán
k vedení provozů. Práce v knoflíkárně jej však příliš nezajímala a záhy z podniku odešel.
Situaci tak zachraňovali bývalí úředníci, kteří po skončení války nastoupili zpět do továrny.
Jednalo se o Ferdinanda Lipowskeho, Rudolfa Jaschka a Eduarda Kaspera. Do tohoto
neklidného období náhle přišla smrt Emila Teltschika.
Emil Teltschik zemřel dne 10. května 1921 ve věku 70-ti let. Krátce před svou smrtí
rozhodl, aby jeho podniky byly dále vedeny pod správou osvětové nadace. Posledním
pořízením zřídil nadaci těmito slovy: „Za dědice dosazuji určitý účel, který spočívá v tom, že
bude zřízeno a v činnost stále udržováno zařízení ku zvýšení vyspělosti, mravní úrovně a tím i
odolnosti a kultury příslušníků arijského plemene“. Provedením závěti pověřil dr.
Wesselského, kterému zároveň svěřil kontrolu nad vedením obchodní správy podniků.
Existenci nadace potvrdila Moravskoslezská finanční prokuratura v Brně svým vyjádřením ze
dne 4. října 1921. Následně Okresní soud v Odrách rozhodnutím ze dne 10.5.1922 určil
Teltschikovu pozůstalost do výhradního vlastnictví nadace. Původní nadační stanovy byly
schváleny Zemskou správou politickou v Opavě výnosem ze dne 8.11.1922 čís.IV-1802/38.
Nadace tímto dnem vstoupila v život jako „Teltschikova osvětová nadace“.
Nadační jmění tvořila: tovární budova č.19 a obytný dům č. 20, stodola, stavební parcely a
zahrada v Jakubčovicích, pozemek ve Spálově, budova v kamenolomu stojící na
propachtovaném pozemků, stroje a zařízení kamenolomu, tovární majetek a jmění
kamenolomu.
Činnost nadace se soustředila do tří okruhů:
1. k řízení nadačních podniků
2. k obci Jakubčovice
3. k širší kulturní a osvětové činnosti v rámci republiky.
Právě v oblasti kultury a osvěty měla nadace široké pole působnosti. Udělovala podpory a
stipendia žákům a studentům, zasloužila se o založení české menšinové školy v obci.
Podporovala zřizování knihoven, vědeckých ústavů, ale také tělovýchovných spolků.
V národnostní otázce usilovala o dosažení parity počtu českých a německých zaměstnanců
v závodě s cílem posílení českého vlivu v kraji. V čele nadace stálo kuratorium složené ze
čtyř členů jmenovaných nebo potvrzených prezidentem Zemské správy politické v Opavě.
4
Jako pátý člen byl jmenován kontrolor nadačních podniků – podle závěti určen advokát dr.
Wesselský. V případě projednávání obecních záležitostí byl přizván zástupce obce.
Kuratorium volilo ze svého středu na dobu tří let předsedu a jeho náměstka. Ze své činnosti se
zodpovídalo Zemskému úřadu v Brně.
Při svém ustanovení byli v kuratoriu zastoupeni:
dr.Lyonel Koschut - vládní rada
dr. Hugo Fux - vládní rada
dr. Antonín Wesselský - advokát
dr. Miloš Čeleda - obchodní znalec
Ing. Adolf Novotný - zemský stavební rada
Význam nadace potvrdila svým výnosem ze dne 6.5.1924 čís.IV-1154/5 Zemská správa
politická v Opavě a označila jej za ústav obecně užitečný a humanitní. Nadace byla korporací
nepolitickou.
Od roku 1923, kdy došlo k stabilizaci měny, vzrostl mírně odbyt výrobků. Zatímco v roce
1912 továrna vyrobila 230 000 knoflíků, v roce 1923 to bylo stále jen 80 000. V roce 1927
byl odbyt výrobků již patrný a roční výroba obnášela 163 000 knoflíků. Také počet
zaměstnanců opět narůstal a v továrně pracovalo kolem 150 dělníků. Většina výrobků
směřovala do zahraničí, a to až 60% z celkové výroby, a asi 40% výrobků směřovalo na
domácí trh. Obchod se uskutečňoval prostřednictvím obchodních zastupitelstev v zahraničí,
která měla svá sídla v Hamburku, Kodani, Londýně, Budapešti, Sofii, Rio de Janeiru a jiných
státech. Prostřednictvím cizích exportérů vyváželo se zboží i do Japonska a Číny. Nová
odbytiště byla nalezena v Rusku. Peněžní obrat v tomto období kolísal od 2 a půl mil. Kč, až k
3 a půl mil. Kč. Přesto bylo nutné hledat i další zdroje financí. Jednou z možností bylo
využití odpadů z výroby kamenáčových knoflíků. Kuratorium zadalo úkol odborníkům
z výzkumu urychleně najít řešení využití odpadu k dalšímu zpracování. Chemickým procesem
se týmu odborníků podařilo získat umělou hmotu k výrobě knoflíků a jiných produktů. V roce
1929 byla dokonce vybudována nová hala pro tuto produkci. Nakonec tato snaha skončila
neúspěchem a finanční ztráta věnovaná výzkumu v letech 1927 – 1929 byla dosti velká.
Náplastí se měla stát náhradní výroba drobného zboží. V nově zřízeném oddělení zahájili
výrobu dětských stavebnic, skládaček, hlavolamů, různého galanterního a památkového zboží
( kalamáře, popelníčky, těžítka), umělých mramorových ploten. Hlavní výrobní program však
nadále spočíval ve výrobě kamenáčových knoflíků. V roce 1928 bylo uskutečněno 16000
dodávek, z nichž většina směřovala do zahraničí. Od roku 1928 byly také ze sortimentu
zámořských dřevin zhotovovány módní knoflíky pro dámské oblečení. Nově se začaly
zhotovovat knoflíky pro kroje zdobené květinovými vzory a ručně malované. Květinové
vzory byly na knoflíky vytlačeny elektricky vytápěnými razidly. Stejnou technikou byly
zhotovovány dřevěné ozdoby a brože, náramky, přívěsky a jiné výrobky. Tyto umělecké
artikly směřovaly do závodu v Jablonci nad Nisou a odtud byly dále dodávány na místní trh.
Postupně se začaly také vyrábět knoflíky látkové, kovové, knoflíky z umělého rohu. Nejvíce
jich bylo vyvezeno do Anglie a Francie. Velmi žádané v zahraničí byly barevné knoflíky
zhotovené z javorového dřeva a ručně dobarvované do odstínu červené, zelené, modré, žluté.
Odbyt kamenáčových knoflíků stále více ustupoval a v roce 1933 jich bylo vyexpedováno jen
2600 kusů v hodnotě 1 200 000 Kč.
V 30. letech pokračovala další výstavba závodu. V roce 1931 byla postavena nová
5
kancelářská budova s pěti místnostmi. K ubytování úředníků sloužila původní Teltschikova
vila.V roce 1937 se uskutečnila přestavba barvírny a sušárny. V roce 1938 pak probíhala
nadstavba dvou nových pracovních sálů nad sušírnami. Napjatá politická situace doma i
v zahraničí se začala opět projevovat odbytovou krizí. V roce 1938 se velmi zhoršily vyhlídky
knoflíkárny, zatímco kamenolom dosahoval dobrých obchodních výsledků.
Teltschikova nadace byla protiprávně zrušena na základě rozhodnutí komisaře pro zrušení
organizací v Liberci, ze dne 6.7.1939. Kuratorium pro správu majetku bylo rozpuštěno a její
členové zbaveni svých funkcí. Také nadační majetek byl bez náhrady zabaven a převeden na
Fond pro výstavbu ve Vídni, pobočka v Liberci. Tento fond prodal nadační podniky podle
kupní smlouvy ze dne 12.12.1941 německým příslušníkům Kurtu Lemkemu a Viktoru
Fuchsovi, za částku 510 000 RM. Oba podniky byly vedeny pod názvem „Spojené
jakubčovické průmyslové závody“. Kupní smlouvou ze dne 30.9.1942 přešla továrna na
knoflíky do rukou Viktora Fuchse. Ten ji vlastnil až do května roku 1945 pod názvem
„Jakubčovická továrna na knoflíky, majitel Viktor Fuchs“.
Rozhodnutím Okresního národního výboru v Opavě ze dne 27.7.1945 byla do podniku
zavedena národní správa. Následným výměrem ze dne 23. 8. 1945 byl nadační majetek
prohlášen za konfiskát. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání Miloš Čeleda, bývalý
předseda kuratoria, a členové dosazené národní správy. Ti zaslali dopis na Ministerstvo
školství v Praze s protestem, že nadace jako taková nemohla být v souladu s testamentem
Teltschika zrušena, jen její činnost mohla být pozastavena rozhodnutím vlády. Ministerstvo
školství nejdříve svým výměrem ze dne 3.4. 1947 zrušilo rozhodnutí německých úřadů o
převedení nadačních podniků na „Aufbaufond“ ve Vídni. Současně rozhodlo o obnovení
nadace a zrušení národní správy jako bezpředmětné. Nadace měla nadále nést název
„Jakubčovická osvětová nadace“.
Také továrna na knoflíky byla usnesením Okresního soudu ve Vítkově ze dne 16.3. 1950
restituována a zpět předána do vlastnictví Jakubčovické osvětové nadace. Toto restituční
usnesení nabylo platnosti 8.6.1950. Do rejstříku Okresního soudu v Ostravě byl zanesen nový
název firmy „Jakubčovická továrna na knoflíky“. Naopak druhý nadační podnik, kamenolom
a štěrkovna, byly výnosem ministerstva průmyslu znárodněny a dnem 1. ledna 1948 včleněny
do majetkové podstaty Moravského průmyslu kamene, n.p. Přerov.
Ve smyslu rozhodnutí rady KNV v Ostravě ze dne 18.2.1952 byl veškerý majetek továrny
převeden do vlastnictví lidového družstva Slezská tvorba v Opavě. K výmazu firmy došlo
dne 29.12. 1952 u Okresního soudu civilního v Ostravě.
Literatura:
Rolleder Anton: Dějiny města a soudního okresu Odry. Město Odry, 2002.
http:/www.odersko.cz/encyklopedie/objekty
6
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
Písemná agenda firmy Teltschik byla od svého založení vedena stálými úředníky. Ti vedli
záznamy o nákupech materiálu, odbytu zboží, o počtu vyrobených knoflíků. Důkladně byla
prováděna evidence všech zaměstnanců a zaznamenávána do mzdových knih. Významné
doklady k založení firmy a později k nadační činnosti byly ukládány odděleně a před
vypuknutím války zřejmě uschovány u některého z členů kuratoria (podle písemných
záznamů u dr. Lyonela Koschuta). Koncem války byly objekty továrny z velké části zničeny a
s nimi i část písemností.
Fond byl převzat na základě předávacího seznamu z Okresního archivu v Novém Jičíně dne
30.3.1988. Ve Státním oblastním archivu v Opavě byl zaevidován pod přírůstkovým číslem
11/1988.
III. Archivní charakteristika archivního fondu
Fond byl převzat z Okresního archivu v Novém Jičíně jako nezpracovaný. Po stránce
objemové vykazovala jeho metráž před zahájením pořádacích prací 3, 35 bm. Po obsahové
stránce byl materiál různorodý a největší jeho část představovaly úřední knihy. Součástí
převzatého fondu byly také písemnosti vzniklé z činnosti Teltschikovy osvětové nadace, pod
jejiž správu patřila i továrna na knoflíky a kamenolom. Před zahájením pořádacích prací tak
bylo nutné rozhodnout, zda písemnosti nadace vyčlenit jako samostatný fond nebo jej
ponechat v rámci celku. Vzhledem k tomu, že většina písemností nadace se týkala řízení
nadačních podniků a jen malá část se vztahovala k samotnému vedení nadace a její osvětové
činnosti, byla zvolena druhá varianta. Celý fond tak byl rozdělen na dvě části a označen
písmeny A a B. Do první části A byly zařazeny písemnosti ke správě nadace a písemnosti
týkající se jejích majetkových záležitostí. K významným dokumentům této části patří stanovy
nadace, nadační list, zápisy ze schůzí kuratoria, korespondence s ministrem financí dr.
Englišem, kupní smlouvy na prodej pozemků soukromým osobám a institucím, aj.
Druhou část fondu, označenou písmenem B, pak tvoří písemnosti dochované z činnosti
továrny na knoflíky a kamenolomu. Na úvod této části byly zařazeny úřední knihy, dále
dělené na „Evidenční knihy“ a „Jiné knihy“. Patří zde mzdové knihy zaměstnanců, knihy
spotřeby materiálu, objednávek materiálu, evidence výroby knoflíků. Po nich následuje
spisový materiál rozdělený podle osvědčeného schématu na oddíly vedení a správa,
majetkoprávní záležitosti, záležitosti vodního práva, investice a zaměstnanci. Do každé
z jmenovaných skupin byly zařazeny písemnosti odpovídající názvu celé kapitoly. První oddíl
„Vedení a správa“ zachycuje písemnosti z let 1876 – 1951. Písemnosti zde uvedené jsou však
velmi různorodé a nepodávají celkový obraz o vývoji firmy. Nejvýznamnějšími dokumenty
této části jsou ochranná známka na výrobu kamenáčových knoflíků, výpisy z obchodního
rejstříku, živnostenský list Emila Teltschika. Ucelenější část pak tvoří písemnosti z období
národní správy. Následující skupina „Majetkoprávní záležitosti“ obsahuje jen několik
inventárních čísel k prodeji a směně pozemků v Jakubčovicích mezi firmou a jednotlivými
osobami. Obsahově významnou část fondu představují vodoprávní spisy. Tento oddíl
podchycuje materiál týkající se využití vodních zdrojů a z toho vyplývajících vodních práv
pro majitele firem a soukromých osob. Obsahuje protokoly a nařízení Okresního úřadu
v Opavě k vodním stavbám, dále technické zprávy a znalecké posudky k vodním dílům, také
protokol ke stavbě vodovodu v obci Jakubčovice, zápisy vodních staveb do vodních knih, aj.
Následující kapitola „Investice“ obsahuje z velké části protokoly k výstavbě továrních a obyt-
7
ných objektů v areálu továrny, k tomu náležející finanční rozpočty, smlouvy se stavebními
firmami a plány. Plány zde byly ponechány jako součást spisů a popsány v samostatné
příloze. Na závěr této části pak byly zařazeny písemnosti k elektrifikaci továrny, dále
písemnosti týkající se výstavby lokální silnice a korespondence vedená k těmto záležitostem.
Malou skupinu písemností jen o třech inventárních číslech tvoří oddíl „Zaměstnanci“ . Jsou
zde pracovní smlouvy se zaměstnanci, nábory osob pro práci ve firmě a pracovní řád závodu.
Po spisovém materiálu následuje účetní agenda. Právě tato část fondu je nejobsáhlejší a její
největší část tvoří účetní knihy. Protože se nedochovaly hlavní knihy, byly ponechány
pomocné knihy účetní, dále knihy inventur, knihy kont, knihy pokladní, knihy směnek a
měnových kurzů, aj. Knihy byly řazeny podle svého významu a na úvod dány knihy inventur
majetku firmy, po nich následují pomocné knihy účetní. Podobně tomu bylo i u aktového
materiálu, kde na úvod byly zařazeny zprávy o ekonomicko – obchodní situaci firmy v letech
1923 - 1945. Dále jsou zde obsaženy bilance, revizní zprávy k vedení účetnictví, ocenění
objektů a strojního zařízení, korespondence s bankami a další písemnosti této povahy.
Následuje kapitola nazvaná „Stavební dokumentace“ dále dělená na dokumentaci objektů a
zařízení a na skupinu nazvanou „Jiné plány“. Do jiných plánů byly začleněny plány k vodním
stavbám na řece Odře, plány turbín, situační plány vodních staveb, situační plány terénu,
plány zavodňovacích zařízení, aj. U některých plánů se nepodařilo identifikovat jméno autora,
neboť byly použity iniciály – F.L. Tyto iniciály byly uváděny při popisu plánu v závorce.
Posledním oddílem této části je skupina nazvaná „Jiný materiál“. Zde byly soustředěny
písemnosti tištěné povahy vzájemně spolu nesouvisející. Např. nabídky firem na koupi strojů,
také úmrtní oznámení Emila Teltschika nebo úřední tiskopisy firmy.
Při určování časového rozsahu byl rozhodující rok 1883, kdy firma byla zapsána u
Krajského soudu v Opavě. Písemnosti před tímto datem jsou považovány za priora. Z období
po založení firmy je nejstarší písemnost ve fondu datována k roku 1885 – protokoly z jednání
k zavodňování luk na pozemcích Jana hraběte Platera. Tento rok je zároveň počátkem celého
fondu. Závěr fondu je ohraničen rokem 1952, kdy byla firma vymazána z firemního rejstříku
Okresního civilního soudu v Ostravě. Jako posteriorum je stanoven rok 1953. Časové rozmezí
celého fondu je určeno roky (1874)1885 – 1952 (1953).
Při pořádání fondu byla prováděna vnitřní skartace a při ní vyřazeny knihy saldokont, další
knihy – záznamy o výrobě frézárny, denní výkazy výroby, evidence zásilek, dodávky štěrku,
objednávky materiálu. Celkově bylo vyskartováno 15 knih. Dále byly vyřazeny bezvýznamné
jednotliviny, např. faktury, dodací listy, formuláře k pojištění, oběžníky, rozhlasová koncese,
hodinové listy zaměstnanců, pracovní smlouvy, formuláře k přihlášce pohledávek a závazků
vůči Německu, tužkopisy - kontrola vývozu a dovozu v Praze a jiné bezcenné písemnosti.
Celkové množství vyskartovaného materiálu činí 0, 75 bm. K inventáři byly zpracovány
rejstříky. Popis plánů, které tvoří přílohu spisů, je uveden v příloze k inventáři.
Písemnosti jsou psány převážně německy, částečně česky, jejich fyzický stav je dobrý.
Fond má rozsah 2,55 bm, tvoří jej 170 inventárních jednotek a 91 evidenčních jednotek,
z toho 59 knih, 8 kartonů, 24 plánů.
IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu
Písemnosti fondu zachycují budování továrny v Jakubčovicích od konce 19. století, až po
začátek 50. let 20. století. Významným zdrojem k tomuto poznání jsou plány k výstavbě
jednotlivých objektů v areálu továrny. Neméně zajímavé jsou plány k vodním stavbám na
8
řece Odře vypovídající o důležitosti vodního zdroje pro budování průmyslových podniků
v jeho blízkosti. S výstavbou továrny souvisí také důležitá majetkoprávní korespondence
k výkupu pozemků, dělení pozemkových parcel, směně pozemků v obci Jakubčovice.
Významným pramenem pro samotnou historii obce Jakubčovice jsou také písemnosti
k výstavbě místní silnice, k vybudování vodovodu v obci, k elektrifikaci obce.
Právní vývoj firmy zachycují zápisy do obchodního rejstříku Krajského soudu v Opavě.
Účetní materiál nám dává nahlédnou do ekonomických poměrů firmy. Celý fond obohacují
písemnosti dochované z činnosti osvětové nadace, jejíž snahou bylo pozvednutí kulturní
úrovně kraje a zlepšení životních podmínek místního obyvatelstva.
V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky
Fond uspořádala a inventář sestavila v prosinci 2008 PhDr. Ivana Tarabová
9
Přílohy k úvodu inventáře :
Ukázka firemních záhlaví
10
Název fondu: Emil Teltschik a spol., továrna na knoflíky, kamenolomy a drtírna, Jakubčovice
nad Odrou
Značka fondu: Teltschik Jakubčovice n.O.
Časové rozmezí: (1874)1885 - 1952 (1953)
Počet evidenčních jednotek: 91 (59 knih, 8 kartonů, 24 plánů)
Počet inventárních jednotek: 170
Rozsah v bm: 2,55
Stav ke dni: 31.12.2008
Fond zpracovala: PhDr. Ivana Tarabová
Pomůcku sestavila: PhDr. Ivana Tarabová
Počet stran: 36
Inventář schválil: PhDr. Karel Müller
Písemnosti fondu zachycují budování továrny v Jakubčovicích od konce 19. století, až po
začátek 50. let 20. století. Významným zdrojem k tomuto poznání jsou plány k výstavbě
jednotlivých objektů v areálu továrny. Neméně zajímavé jsou plány k vodním stavbám na řece
Odře vypovídající o důležitosti vodního zdroje pro budování průmyslových podniků v jeho
blízkosti. S výstavbou továrny souvisí také důležitá majetkoprávní korespondence k výkupu
pozemků, dělení pozemkových parcel, směně pozemků v obci Jakubčovice. Významným
pramenem pro samotnou historii obce Jakubčovice jsou také písemnosti k výstavbě místní
silnice, k vybudování vodovodu v obci, k elektrifikaci obce.
Právní vývoj firmy zachycují zápisy do obchodního rejstříku Krajského soudu v Opavě.
Účetní materiál nám dává nahlédnou do ekonomických poměrů firmy. Celý fond obohacují
písemnosti dochované z činnosti osvětové nadace, jejíž snahou bylo pozvednutí místního
obyvatelstva.