Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF

I n v e n t á ř e a k a t a l o g y Z e m s k é h o a r c h i v u v O p a v ě



Číslo listu NAD: 926
Číslo pomůcky: 1624








Pruský královský úřední soud Hlučín

(1718) 1849 - 1920 (1938)

Inventář


























Zpracovali : Pavel Šrámek, Alena Kráslová, Marie Sližová
Opava 2008





Úvod

I. Vývoj původce archivního fondu

Vratislavským mírem ze dne 11.6.1742 byla rakouská císařovna Marie Terezie nucena za poražené Rakousko odstoupit vítěznému Prusku kromě Kladska obrovskou část Slezska včetně Hlučínska. Byla tak završena 1. etapa boje o rakouské dědictví, která poté byla ukončena drážďanským mírem (1745) a definitvním mírem v Cáchách v říjnu 1748 s ostatními mocnostmi, který potvrdil ztrátu Kladska, celého Dolního Slezska a současně značné části Horního
Slezska ve prospěch Pruska. Rakousko tak utrpělo těžkou porážku zejména odnětím průmyslově vyspělého Slezska. Městečka a vsi na Hlučínsku se na téměř 180 let staly součástí Pruského Slezska,
které se postupně přetvořilo na samostatnou provincii Pruska.
Ambiciózní pruský král Fridrich II. začal na území nově získaném zavádět rozsáhlé reformy v rámci upevňování absolutistického režimu a budování rozsáhlého byrokratického aparátu. Byl jmenován samostatný ministr pro Slezsko a vytvořeny 2 vládní obvody ve Vratislavi a Hlohově. Zisk Slezska rozšířil podstatně území království a posílil stát vyspělým manufakturním průmyslem.
Hlučínsko se stalo součástí nově vzniknuvšího hlubčického kraje na samé periferii pruského státu jako pohraniční region na hranici s Rakouskem.
Soudní pruská organizace od roku 1742: patentem ze dne 15.1.1742 byly soudy I. instance soudy patrimoniálními a magistrátů, zatímco odvolací instancí byla Kriegs-und Domänen Kammer ve Vratislavi se dvěma soudními senáty. Současně existovaly knížecí soudy pro privilegované osoby, zahrnující i šlechtice bydlící ve městech, pro něž byl odvolacím soudem Nejvyšší tribunál v Berlíně.
V roce 1744 vznikl v Horním Slezsku (v Opolí) Oberamtsregierung, přímo podléhající pruskému ministru spravedlnosti, jako vyšší státní soud, který byl v roce 1756 přemístěn do Břehu. Byl to současně odvolací soud (II.instance) pro soudy rytířské a městské a rovněž plnil roli prvoinstančního soudu dědičných knížectví.
1. důležitý mezník pruské justiční správy nastal v roce 1808, kdy bylo zcela odděleno soudnictví od státní správy. Již v roce 1807 bylo v Prusku za vlády Fridricha Viléma III.pod vlivem jak francouzské revoluce, tak protinapoleonských válek zrušeno poddanství a v roce 1815 pak došlo k zásadní správní reformě. V soudní správě byly na základě nařízení ze dne 26.12.1808 dosavadní Oberamtsregierungy zrušeny a nově zřízeny Královské vrchní zemské soudy. Současně se městské soudy v královských městech změnily na Královské zemské a městské soudy coby soudy I. instance. V rámci pruské provincie Slezska tak vznikly tři Královské vrchní zemské soudy ve Vratislavi, Hlohově a Ratiboři ( zde pro oblast Horního Slezska). Ratibořský Vrchní zemský soud zahrnoval území 15 okresů, měl dva senáty a plnil roli odvolacího soudu. Současně vykonával civilní jurisdikci nad privilegovanými osobami a jejich majetkem. Navíc v roce 1831 zde byla vytvořena tzv. civilní deputace (pokud předmět sporu nepřesáhl hodnotu 50 tolarů). V obvodu ratibořského vrchního zemského soudu sídlily 4 stavovské knížecí soudy (Nisa, Hlubčice, Pština a Bytom). Nižší soudy pak vykonávaly jurisdikci nad městským a vesnickým obyvateltsvem a dělily se na tři skupiny místních soudů. Královský hornický soud měl sídlo v Tarnovských Horách, knížecí biskupská konzistoř a vikariát ve Vratislavi a Arcibiskupský komisariát olomoucké arcidiecéze v Ketři vykonávaly jurisdikci nad klérem a duchovenstvem. Orgány žaloby byly 4 inkvisitoriáty coby prokuratury v Kožlí, Nise, Hlivicích a Prudniku.
2. etapa pruské justiční reformy proběhla v roce 1849, kdy nařízením ze dne 2.1.1849 (Gesetz-Sammlung für die Königlichen Preusischen Staaten - dále GS) č.1 krále Fridricha Viléma IV. bylo definitivně zrušeno privátní soudnictví (městské, místní, patrimoniální, církevní soudy v záležitostech světských) v civilních věcech a současně zaniklo i soudnictví pro privilegované osoby. V činnost byly uvedeny výhradně státní soudy: jako prvoinstanční byly zřízeny soudy okresní - Kreisgerichty (§ 19-23 výše uvedeného nařízení). Obvod Kreisgerichtu byl vymezen počtem
40 000 - 70 000 obyvatel trvale bydlících v daném okrese nebo rozsahem dvou okresů, kde v jednom bude méně než 40 000 přítomných obyvatel. Ve městech s 50 000 a více obyvateli byl zřízen, vedle okresního i postátněný městský soud. Jak okresní, tak i městský soud se dělil na 2 oddělení: civilní a trestní. U některých okresních soudů byly zřízeny komise pro soudní záležitosti osob bydlících daleko od sídla soudu, což byl i případ Hlučína, kde byla zřízena v průběhu roku 1849 Königliche Kreisgerichtkomission in Hultschin - Komise okresního soudu Ratiboř v Hlučíně.
Dle tzv. jednacího regulativu Královského vrchního zemského soudu v Ratiboři za dne 15.2.1849 a následně nařízením o jednacích regulativech pro soudy I.instance ze dne 18.7.1850 - částka 84/1850, otištěným v Justiz - Ministerial - Blatt, byla u jednotlivých Kreisgerichtů zřízena dvě oddělení: 1. vyřizovalo sporné a trestní záležitosti a některé druhy prezidiální agendy - v čele oddělení stál přednosta, který byl současně předsedou soudu a měl k dispozici 2 a více soudních komisařů. 2. oddělení mělo na starosti rozsáhlou škálu nesporného soudnictví - zejména rodinného práva, v čele oddělení stál přednosta, který byl zároveň zástupcem předsedy soudu.
Kreisgericht Ratiboř (1 ze 16 Kreisgerichtů v obvodu Apelačního soudu Ratiboř) měl pouze jedinou soudní komisi v Hlučíně a žádnou zřízenou deputaci.
Do kompetence komisí Kreisgerichtů náležely tyto agendy: bagatelní trestní věci (urážky na cti, přestupky), pokárání, mandátní žaloby, věci nucené správy, exekuční nařízení ve smírčích narovnáních, podání a vyřízení žalob v civilních věcech, úvěrové záležitosti, dobrovolné dražby, prohlášení za mrtva, vedení rejstříků pro disidenty a židovské osoby, záležitosti pečetění.
Do kompetence sborových deputací u Kreisgerichtu náležely zejména pozůstalostní, poručenské a hypoteční záležitosti.
Komise Kreisgerichtu Ratiboř v Hlučíně sídlila zprvu na hlučínském zámku a od 4.7.1868 v 1. patře nové hlučínské radnice v pronájmu za 350 tolarů ročně. Územní rozsah byl dán teritoriem rozsáhlých velkostatkových celků Hlučín, Dolní Benešov, Zábřeh, Kravaře a Šilheřovice. Personálně
měla komise Kreisgerichtu v Hlučíně k dispozici 1 soudce, 1 soudního komisaře, 1 účetního receptora, 2 exekutory, 4 kancelářské úředníky a 1 vězeňského dozorce.
Pro trestní záležitosti u soudů I. instance fungovaly porotní soudy. Pro rozhodnutí sborová byly do terénu vysílány deputace okresního soudu, kterým nepříslušely záležitosti manželské, veřejných dražeb a nucených správ. Soudní komisi obvykle tvořil 1 soudní komisař, soudící v daném místě drobné a bagatelní civilní a trestní věci. Mohl jím také být v místě bydlícící soudce či jeden z členů Kreisgerichtu, který tam pravidelně dojížděl. Žalobci byli u porotních soudů vždy prokurátoři. Soudy II. instance - dosavadní tři vrchní zemské soudy byly zrušeny a nahrazeny apelačními soudy. Ty se dělily na senáty a oddělení v čele s předsedy a vedoucími oddělení. V čele soudu stál prezident a hlavními agendami, kromě příslušnosti odvolací, byly záležitosti lenní, fideikomisní, rekursní, vizitační, disciplinární aj. Soudem III. - nejvyšší instance - byl Nejvyšší tribunál v Berlíně.
3. etapa pruské justiční reformy proběhla v letech 1877 - 1879 a v nezměněné podobě trvala do roku 1922. Změna ústavy Německé říše vedla k zásadní reorganizaci celého soudnictví, kdy byla zřízena soustava soudů řádných a speciálních. Byly zrušeny apelační, městské, okresní soudy, soudní komise a deputace, úřady pozemkových knih i Nejvyšší tribunál v Berlíně. Naopak byly zřízeny
4 instance pruských řádných státních soudů: Amtsgerichty, Landesgerichty, Oberlandesgerichty a Reichsgericht.
I. nejnižší a základní soudní instance byly Amtsgerichty (úřední soudy). Tento typ soudu existoval v Pruském Slezsku nepřetržitě až do roku 1945. Byly zřízeny na základě říšského ústavního zákona ze dne 27.1.1877 (Reichsgesetzblatt č. 4/1877), ale jejich konstituování a praktické uvedení jurisdikční účinnosti bylo upraveno nařízeními v letech 1878 -1879. Nařízením ze dne 26.7.1878 (GS č.25/1878) bylo zřízeno v obvodu Zemského soudu v Ratiboři celkem 9 úředních soudů: v Bavorově, Hlučíně, Hlubčicích, Ketři, Kožlí, Ratiboři, Rybniku, Vladislavi a Žorech. Úřední soudy měly stanoveny tyto kompetenční pravomoci: v civilních záležitostech - spory majetkové do hodnoty 500 říšských marek, věci nájemních smluv, pracovních sporů, alimentační záležitosti, věci rodinného práva (dědické, pěstounské, opatrovnické, závětí a testamentů), pozemnoknižní, firemní a společenstevní rejstříky, adopce, dobrovolná jurisdikce, škody způsobené zvěří či dobytkem aj. V trestních záležitostech příslušely úředním soudům: přestupky a přečiny, kde hrozil trest odnětí svobody na 3 měsíce nebo peněžní trest do výše 600 říšských marek, privátní žaloby, krádeže, ublížení na těle, vyhrožování, lesní a polní pych aj. Trestní záležitosti vyřizoval kmetský soud při úředním soudu, skládající se ze soudce a 2 přísedících.
II. instancí pruské soudní soustavy byly Landesgerichty - Zemské soudy, zřízené obdobnou zákonnou normou jako soudy úřední. Zákonem ze dne 4.3.1878 (GS č.12/ 1878) byl mj. zřízen
i Zemský soud v Ratiboři jako jeden ze 14 zemských soudů v obvodu Vrchního zemského soudu ve Vratislavi. Tento ratibořský soud zahrnoval územní obvod okresů Hlubčice, Kožlí, Ratiboř a Rybnik. Byl především odvolacím orgánem pro 9 podřízených úředních soudů a skládal se ze dvou komor (civilní a trestní), někdy dočasně zřízena 3. komora pro sporné obchodní záležitosti. Těžší a závažnější zločiny soudil porotní soud při zemském soudu v čele s předsedou (později prezidentem).
III. instancí řádných soudů byly Oberlandesgerichty - Vrchní zemské soudy, kterých bylo zřízeno v Prusku celkem 13 (viz GS č.12/1878). Byly to sborové soudy v čele s prezidentem, předsedy senátů a soudními rady. Měly 2 senáty (civilní a trestní), byly odvolacím orgánem pro výroky zemských soudů. Současně byly soudem pro záležitosti revizní, nadační, fideikomisní a nesporné věci stavovské.
IV. nejvyšší soudní instancí (zejména odvolací a revizní) byl Reichsgericht - Říšský soud v Lipsku. Měl 7 civil-ních a 4 trestní senáty a jeho vedoucí představitele jmenoval pruský král. Plnil současně roli ústavního soudu.
Soudy speciálními v Prusku se staly např. tajná justiční rada, dvorský soud, vojenské soudy, disciplinární soudy, soudy obchodní a průmyslové, pro privilegované stavy aj.
Hlučínsko v důsledku rozsáhlé správní reformy ze dne 30.4.1815 se stalo součástí Vládního obvodu Horní Slezsko se sídlem v Opolí, který byl ustaven dne 7.5.1816, kam náležely i kraje hlubčický a ratibořský. Právě součástí ratibořského kraje se stalo Hlučínsko v roce 1818 a setrvalo v něm po stránce administrativně-správní až do roku 1920. Dodejme, že ratibořský kraj se dělil na 40 úředních obvodů.
Hlučínsko od roku 1879 bylo rozděleno z hlediska soudní působnosti do obvodů 2 úředních soudů: většina hlučínských obcí náležela do obvodu Pruského královského úředního soudu Hlučín (obce Antošovice, Bělá, Bobrovníky, Bohuslavice, Borová, Darkovice, Darkovičky, Dlouhá Ves, Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Hošťálkovice, Koblov, Kouty, Kozmice, Kravaře, Lhotka u Hlučína, Ludgeřovice, Malé Hoštice, Markvartovice, Petřkovice, Šilheřovice, Velké Hoštice, Vřesina, Zábřeh,Závada). Navíc sem náležely do roku 1920 obce dnes ležící v Polsku (Annaberg - dnes Chałupki, Ruderswald - dnes Rudyszwald a Zabelkau - dnes Zabełków) - celkem 29 obcí.
Do obvodu úředního soudu Ratiboř až do roku 1920 příslušely Hněvošice, Chlebičov, Chuchelná, Kobeřice, Oldřišov, Píšť, Rohov, Služovice, Strahovice, Sudice, Štěpánkovice, Třebom, a Vrbka - celkem 13 obcí.
Jednacím řádem pro soudní pisárny úředních soudů ze dne 1.8.1879 (příloha I Justiz - Ministerial - Blatt ze dne 8.8.1879, č. 32/1879) byla vydána podrobná spisová norma pro rozdělení agendy, vedení registraturních pomůcek, ukládání spisů, užívání předepsaných formulářů a označení spisových značek u úředních soudů - s výjimkou prezidiálních písemností. Norma je rozdělena na 5 částí (všeobecná nařízení, civilní, konkursní, trestní agenda a závěrečná klausule). Pisárny lze považovat za oddělení soudu v čele se sekretářem. Soud v Hlučíně měl v roce 1892 v čele dozorčího soudce Franze Struzinu a 2 úřední soudce Heinricha Przybylku a Julia Wieheho. Zprvu měl hlučínský soud 3, poté (od r.1907) 5 oddělení.
V roce 1913 byla u PKÚS Hlučín náplň práce v 5 odděleních soudu rozdělena takto:
1. oddělení s 2 sekretáři vyřizovalo záležitosti soudní správy a soudní pokladny, vězeňské (1 sekretář byl současně vězeňským inspektorem), protokolu, registratury, tlumočnické a dozorčí záležitosti.
2. oddělení s 2 úředníky vyřizovalo civilní procesní agendu.
3. oddělení v čele se sekretářem vyřizovalo záležitosti rodinného práva a listinných úkonů.
4. oddělení v čele se sekretářem a soudním asistentem mělo na starosti pozemnoknižní a hypotekární agendu včetně záležitostí dobrovolné soudní pravomoci a právní pomoci.
5. oddělení v čele se sekretářem zajišťovalo trestní procesní agendu včetně záležitostí konkursních a upomínacích.
V roce 1907 (s účinností od 1.1.1907) vstoupil v platnost nový jednací řád pro pisárny Amtsge- richtů ze dne 11.10.1906, který se dělil na 12 částí a zahrnoval potřebné formuláře, vzory rejstříků a signatury pro označování těchto spisových agend: civilní procesní záležitosti (signatury C-A), nucené správy, dražby a exekuční záležitosti (sign. J-N), trestní procesní záležitosti (sign. A-G), listinná osvědčení právních úkonů (sign. I-III) a věci rodinného práva (sign. VII-XI).
Nařízením ze dne 6.9.1900 o zničení (skartaci) písemností, rejstříků a listin pruských justičních úřadů se poprvé objevují lhůty úschovy písemností a podrobnosti vyřazování písemností. Norma je rozdělena na 4 části: agenda sporného soudnictví, dobrovolného soudnictví (nesporné záležitosti), justiční správa a všeobecné předpisy. Pruské justiční úřady v oblasti vyřazování písemností rozlišovaly lhůty povinné úschovy dle druhů agend na 30, 10 a 5 let. Dále jsou zmíněna akta, která nesmějí být skartována a jsou ze zničení vyloučena. Současně byly stanoveny podmínky označení, přípravy a předání vybraných archiválií do místně příslušného státního archivu.
Uveďme, že u soudů v Prusku byly ze skartace vyloučeny až na výjimky prezidiální spisy, agenda civilních matričních úřadů, záležitosti výstupu z církve, fideikomisů, lenních statků, nadací, rejstříkové, pozemnoknižní, dědické věci, záležitosti rodinného práva stejně jako agenda uschovací a těžařská. Po 30 letech se směly skartovat např. osobní spisy úředníků soudu, záležitosti disciplinárního řízení, protokolární knihy smírčích soudů, pozůstalostní spisy, některé pravomocné soudní rozsudky a spisy o hlavním líčení v trestních causách, odvolací spisy, smírčí, manželské, hraniční a konkursní věci, zbavení svéprávnosti aj. Skartaci účetních a pokladních dokladů a knih včetně souvisejících příloh upravovalo v resortu pruského ministerstva spravedlnosti nařízení ze dne 21.6.1902 - tyto písemnosti většinou mohly být skartovány po uplynutí 10 let od ukončení a uzavření daného kalendářního roku.
Nařízení ze dne 6.9.1900 a 21.6.1902 nahradila původní nařízení ze dne 14.4.1880 - částka 15/1880 a ze dne 13.9.1881 - částka 87/1881 ohledně odevzdání archiválií do stáního archivu, kde bylo mj. pregnantně stanoveno, za jakých podmínek převzetí probíhá a co je povinen zajistit soud a co archiv.
Je ovšem zřejmé, že praxe vypadala značně odlišně a bylo evidentní snahou soudu starší nepotřebné spisy ukládat na půdě než občas připravit a podrobit se skartačnímu řízení. Ani v kancelářských a jednacích řádech pruského ministerstva spravedlnosti nebyla jednoznačně stanovena pravidelná periodizace průběžného skartačního řízení.
Po ukončení činnosti PKÚS Hlučín byly zřejmě provedeny razantní skartace zejména trestní agendy, která je z období existence zmíněného soudu dochována velmi torzovitě, stejně jako podací protokoly. Je samozřejmé, že hlavní pozornost byla z praktických důvodů věnována pozemkovým knihám a potažmo celému složitému systému vedení pozemnoknižní agendy pro Hlučínsko. Rovněž přes všechny osudové peripetie dotyčného fondu je velmi dobře dochována prezidiální agenda.
Pozemnoknižní agenda: vedení pozemkových knih na Hlučínsku v souladu s pruskými normami mělo značně odlišný charakter od rakouského Slezska. Rozdílné stupně zdanění pozemkového majetku způsobovaly řadu výjimek ve formě zvláštních ustanovení pro daňové úlevy, např. rytířským statkům, a znamenaly především nerovnoměrnost daňové zátěže.
Zákonem ze dne 21.5.1861 o nové úpravě pozemkové daně (tzv. katastrální zákon) dle pruského zákoníku bylo stanoveno úplné oddělení domovní daně a daně pozemkové dle výše stanoveného čistého výtěžku. Zápis parcel, výměra parcel a kultury včetně vcenění do bonitních tříd byly základem pro zápis do pozemkového katastru. Do katastru nebyly vůbec zanešeny pozemky sloužící veřejné službě či veřejnému užívání - např. obce, školy, církve, ulice, náměstí, železnice, cesty, mosty, potoky, jakož i zastavěné plochy, zdaňované samostatnou domovní daní, včetně nádvoří a domácích zahrad o výměře menší než 1 pruské jitro (2553 m2). Rakouský právní řád také neznal velkostatky jako územní samosprávné jednotky - rozdělení katastrálních území na Hlučínsku na zavedené obecní a zvláštní velkostatkové obvody bylo jednou z dalších specifik pruské pozemkové evidence.
Stabilizaci probíhajícího procesu změn dovršilo vydání Pozemnoknižního řádu ze dne 5.5.1872, který vstoupil v platnost dnem 1.10.1872. Současně dalším nařízením pruského ministerstva spravedlnosti č. 65 ze dne 14.11.1872 o správě a vedení pozemkových úřadů byl koncem roku 1872 zřízen Pozemkový úřad v Hlučíně. Dále byla zmíněným Pozemnoknižím řádem nově upravena rubrikace zápisů do existujících pozemkových knih. Současně byly stanoveny procedurální zásady zápisů evidence pozemků: každý zapsaný pozemek měl vlastní pozemkový list (obdoba knihovní vložky), evidovaný v pozemkové knize dané obce. Číslo pozemkové knihy tak bylo totožné s číslem pozemkového listu ve svazku (obvodu) lokality, k němuž byl veden pozemkový spis (tzv. Grundakta). V pozemkovém spisu byly rovněž zakládány listiny ke všem podáním pro pozemkovou knihu. Tento stav pozemkové evidence přes masivní rozparcelovávání a scelování pozemků trval na Hlučínsku až do roku 1920 - do doby zániku PKÚS Hlučín.
Vznik ČSR v roce 1918 z různých důvodů se zprvu území Hlučínska nijak nedotkl, neboť nebyla ukončena diplomatická jednání o mírových smlouvách s poraženým Německem. PKÚS Hlučín stále užíval na náměstí v Hlučíně č.p. 24 dvoupatrový dům, kde byly úřední místnosti, služební byty dozorce vězňů a soudního sluhy na základě nájemní smlouvy ze dne 8.7.1879 s městem Hlučínem včetně dodatků z let 1880, 1889 a 1910. Roční nájemné činilo 3200 marek a vztahovalo se také na jednopatrovou budovu věznice ve dvorním traktu soudu. Začátkem roku 1920 bylo u PKÚS Hlučín zaměstnáno celkem 16 lidí: 3 soudci, 5 kancelářských sekretářů, 1 kancelářský asistent, 4 kancelářští diurnisté, 2 písaři a soudní sluha - nezahrnut byl vězeňský personál.
Na základě mírové smlouvy versaillské ze dne 28.6.1919, která vstoupila v platnost dne 10.1.1920, bylo Hlučínsko připojeno dne 4.2.1920 k Československé republice. Dne 30.1.1920 zákonem č.76/1920 Sb. byla suverenita československého státu rozšířena na území Hlučínska (zákon o inkorporaci kraje Hlučínského). Vládním nařízením č. 65/1920 Sb. ze dne 24.1.1920 jmenovala vláda pro toto území Zplnomocněného komisaře republiky Československé, kterým se stal zemský prezident slezský. Byl vytvořen samostatný politický a soudní okres Hlučín.
Úprava soudnictví mj. i na území Hlučínska byla potvrzena nařízením vlády ČSR č. 152/1920 Sb. ze dne 11.3.1920, které vstoupilo v platnost dnem 1.5.1920. Definitivně završila stabilizaci právních poměrů Československo - Německá úmluva o přenesení soudnictví na Hlučínsku ze dne 3.2.1921 v Berlíně, kde byla Německá říše zastoupena pruskou justiční správou a obě strany reprezentovali ministerští radové z ministerstev spravedlnosti. Úmluva je velmi podrobná a je rozdělena do 5 částí.
Vznik Okresního soudu v Hlučíně dne 1.5.1920 byl současně definitivním ukončením de iure i de facto vlastní činnosti a existence Pruského královského úředního soudu Hlučín.

II. Vývoj a dějiny archivního fondu

Registratura Pruského královského úředního soudu Hlučín byla zprvu uložena na hlučínském zámku, poté (1868) přenesena do suchých půdních prostor hlučínské radnice, kde byla deponována do roku 1922. Téhož roku byla převzata Okresním soudem v Hlučíně a jím spravována spolu s písemnostmi OS Hlučín do roku 1950, kdy byla 1. část pozemnoknižních spisů přestěhována do tehdejšího Státního (dnes Zemského) archivu v Opavě. Uloženým písemnostem značně uškodilo rozhodnutí Vrchního zemského soudu Brno, které v roce 1948 přikázalo Okresnímu soudu Hlučín staré pruské materiály přenést z půdy do sklepních prostor budovy. V nevhodných sklepních místnostech uložená materie značně utrpěla vlhkem a spolu s necitlivými prvorepublikovými skartacemi a také následkem válečných událostí byla těžce poškozena celistvost dochované agendy.
. Po zániku Okresního soudu Hlučín v roce 1960 převzalo bývalé Státní notářství Opava začátkem 60.let 20.století existující pozemnoknižní agendu někdejšího PKÚS Hlučín. V letech 1966, 1973 a 1975 byly do Státního archivu v Opavě převzaty dochované části soudní a pozemnoknižní agendy včetně pozemkových knih, tyto byly provizorně očištěny, vysušovány a poté uloženy v přízemním traktu budovy na Sněmovní ulici č.1 v Opavě. Po havárii archivu dne 7.1.1984 byly následně písemnosti PKÚS Hlučín provizorně nakartonovávy a spolu s ostatními justičními fondy vyvezeny do depozitáře v Olomouci. V polovině 90.let 20.století byly po získání budovy bývalé Osevy opět převezeny do Opavy zpět a uloženy na definitivní místo v 1. patře zmíněné Osevy v dosti špatném fyzickém stavu. Do konečné podoby rozsahu materiálu byl fond doplněn delimitacemi nalezených archiválií ze SOkA Opava v roce 2000 a pak v letech 2003 - 2004.
Byť o osudu registratury fondu před rokem 1950 máme jen velmi sporadické a nepřímé zprávy, faktem zůstává, že po připojení Hlučínska k nově vzniknuvší ČSR v letech 1920 - 1923 nastaly značné komplikace s prolongací předávání soudní agendy německou stranou - především těch obcí, které byly až do roku 1920 součástí PKÚS Ratiboř. Proces delimitace a odevzdání spisů a knih se táhl až do roku 1930, přičemž obce Hať a Píšť byly začleněny do svazku ČSR v roce 1923 jako poslední lokality pod dřívější pruskou správou. Největší potíže činily soudy a úřady landratů v Ratiboři a Ketři.
Naopak ČSR předala do Ratiboře v březnu - dubnu 1921 na základě povolení Finančního inspektorátu v Opavě osobně Vrchním oficiálem Rajským z Okresního soudu Hlučín veškerou požadovanou a dohodnutou agendu bývalého PKÚS Hlučín, týkající se území dříve pruského, pak německého, dnes polského. Jednalo se konkrétně o pozemkovou agendu včetně dvorů a veškerou soudní dokumentaci včetně protokolů a knih 3 bývalých obcí z obvodu PKÚS Hlučín (Zabelkau, Ruderswald a Annaberg), které jsou dnes součástí Polska. Dodejme, že již v listopadu 1920 byla pruskému komisaři pro převod justiční správy dr. Maxi Beckerovi vydána veškerá pruská razítka bývalého PKÚS Hlučín a uložena u soudu v Ratiboři.

III. Archivní charakteristika archivního fondu

Fond Pruského královského úředního soudu Hlučín obsahuje písemnosti z let (1718)1849-1920(1938).
Specifikum fondu spočívá ve skutečnosti, že dochovaná agenda je z období, kdy Hlučínsko náleželo k Prusku - tudíž jen stěží jsou aplikovatelné metody "Návod pro zpracování fondů okresních soudů", uveřejněné ve Sborníku archivních prací 10, 1960. Společná je zásada vnitřního dělení fondu na 2 části: vlastní soudní agenda a agenda pozemkových knih. Vlastní soudní agenda je pak členěna na evidenční pomůcky a spisy dle manipulačních období: 1849-1879, 1879-1906, 1907-1920. Evidenční pomůcky jsou v každém období rozděleny na civilní a trestní a uspořádány jsou chronologicky dle druhu.
Schéma inventáře:
Vlastní soudní agenda
I. Evidenční pomůcky

Období 1849 -1879
a) civilní

Období 1879 - 1906
a) civilní
b) trestní

Období 1907 - 1920
a) civilní
b) trestní
II. Spisy

Období 1849 - 1879
a) spisy prezidiální
b) spisy civilní

Období 1879 - 1906
a) spisy prezidiální
b) spisy neprezidiální a nesignované
c) spisy civilní

Období 1907 - 1920
a) spisy prezidiální
b) spisy civilní
c) spisy trestní

III. Agenda pozemkových knih 1849 - 1920

1. Pozemkové knihy
2. Spisový materiál
a) evidenční pomůcky
b) pozemkové spisy (Grundakten)
K pořádání a inventerizaci fondu je třeba předeslat, že 1. manipulační období (1849-1879) muselo být zvoleno z toho důvodu, že vlastní PKÚS Hlučín se konstituoval až v roce 1879, avšak již roku 1849 vznikla v Hlučíně Komise Královského úředního soudu Ratiboř a existující agenda zmíněné samostané komise přešla plynule do vlastní agendy PKÚS Hlučín (markantní je tato skutečnost u záležitostí rodinného práva, pozůstalostního řízení a zejména pozemnoknižních věcí). Pro toto období je běžné vedení civilních záležitostí v prezidiální agendě. Je zapotřebí uvést, že žádný spisový plán, spisové značky, či rozdělení materie na věcné skupiny není k dispozici pro období 1849 - 1879. Na rozdíl od rakouské normy 26 věcných skupin pro prezidiální agendu nebyla nalezena (až do roku 1920) věcná klasifikace a rozdělení prezidiálních spisů dle závazné instrukce, byť jednací řády pro ostatní (neprezidiální spisy) jsou přehledné a spisové značky obsahují.
Současně na tomto místě je třeba zdůraznit další specifikum pruského soudnictví - všechny spisy jsou zásadně sešity (např. u PKÚS Hlučín soudní úřední sluha Cieplik kromě úklidových prací výhradně v mimopracovní době sešíval veškeré soudní spisy za zvláštní příplatek 135 marek ročně). Každý spis obsahoval jedinou věcnou záležitost - tudíž priorování spisů je zcela vyjímečné. Navíc označení skartačních lhůt , resp. doby povinného uschování spisu je uvedeno na obalu spisu na tuhých deskách s uvedením roku možného vyřazení. Pruský systém šitých soudních spisů při uložení v registratuře rozlišuje a současně označuje spisy vnějškově všitou obdélníkovou záložkou s uvedenou ukládací signaturou či spisovou značkou (tzv. Aktenschwanz). Tyto všité či vlepené záložky (či také jazyky) se často utrhly při stěhování či neodborné manipulaci se spisy (nezřídka absentuje i 1.strana tuhých desek šitého spisu). Ztráta záložky závažným způsobem ztěžuje prvotní orientaci a zejména identifikaci obsahu spisu (typické především pro manipulaci 1849 - 1879).
Další zvláštností, resp. odlišností pruského soudnictví je pozemnoknižní evidence a agendy k pozemkům vůbec. Hlavní rozdíly oproti zavedené rakouské normě je nepovinný zápis pozemků právnických osob, nesoulad s katastrem, zvláštní úprava břemen, absence vyměření veřejného statku, stavebních částic a městských pozemků. Zcela chybí mapy (s výjimkou kopií prvotisků). Vlastní pruský knihovní zákon je opřen o pruské hmotné občanské právo. Spisy nebyly vedeny dle čísla deníku a nebyly řádně paginovány, parcely na každém listu začínají od čísla 1 v téže katastrální obci bez označení čísla listu mapy.
Od roku 1899 (na základě pruského královského nařízení ze dne 13.11.1899) byla nově zavedena již 3.rubrikace pozemkových knih v Prusku. Skládala se ze 4 částí (knihovních vložek), které připomínaly vložky hlavní knihy rakouského vedení pozemkových knih: 1. seznam a označení pozemků (14 rubrik), 2.seznam s vlastnictvím spojených práv (9 rubrik), 3. seznam váznoucích omezení a břemen (8 rubrik), 4. seznam hypoték, pozemkových a rentovních dluhů (11 rubrik). Tento stav a vedení pozemkových knih na Hlučínsku trval až do roku 1920. Současně vedená pozemková agenda ve formě pozemkových spisů dle svazků a listů jako knihovních vložek (Grundakten) pro danou obec činila z pozemkových spisů velmi složité předivo vazeb hypoték, dluhů a odstupů, zástav, prohlášení, pohledávek, výhradních práv, rent, ručení, nabývacích titulů, nucených dražeb, evidence nedoplatků pozemkové daně aj. Pozemnoknižní řád byl mimořádně komplikovanou právní závaznou normou a není divu, že v letech 1920 -1921 českoslovenští soudní úředníci se zprvu vůbec nedokázali ve vedení převzaté pozemnoknižní agendy pruského typu orientovat - v Hlučíně tuto agendu v rámci PKÚS vyřizoval 1 tajemník, 1 asistent a 3 kancelářské, středoškolsky vzdělané síly.
Pořádání nejstaršího období (1849-1879), které z působnosti Komise Pruského královského soudu Ratiboř v Hlučíně je dochováno torzovitě, bylo charakterizováno naprostou absencí podacích protokolů a trestních spisů a také tím, že existující civilní spisy obsahují v podstatě jen protokolaci firem a částečně projednání konkrétních pozůstalostí. Bohatěji je dochována je prezidiální agenda, kde jsou podchyceny záležitosti nesporného soudnictví, věci rodinného práva, demarkační změny, vyvazování z roboty, záležitosti soudních úředníků. Je třeba dodat, že k této manipulaci nebyla nalezena žádná norma, instrukce či přehled signatur.
Období 1879 - 1906 - z evidenčních pomůcek civilní agendy jsou dochovány pro některé obce podací protokoly s rejstříky k záležitostem rodinného práva a rejstříky k pozůstalostem, testamentům a osob žalovaných v civilních sporech, zatímco z trestní agendy protokoly o zasedáních
dobrovolných smírčích soudů pro některé obce, knihy vězňů a trestní podací protokoly, byť neúplné.
Spisy: prezidiální jsou velmi podrobné, dělí se na 10 hlavních věcných skupin, dále dělených na četné podskupiny.
V rámci neprezidiálních a nesignovaných spisů jsou uloženy záležitosti nesporného soudnictví, železniční a silniční věci včetně pozemnoknižních a katastrálních.
Civilní spisy - dle závazné platné normy (jednací řád pro soudní pisárny úředních soudů ze dne 1.8.1879 - příloha I Justiz - Ministerial Blatt ze dne 8.8.1879, částka 32/1879) byly zavedeny tyto spisové značky (signatury):
2C spory civilní
2E zbavení svéprávnosti
2F hypotekární agenda a umořování listin
2aHL soudní peněžní depozita
2HRA protokolace firem
III, poté V testamenty, závěti, poslední vůle
VIII, poté XII opatrovnictva, kurately
3IX dědická řízení
3X ostatní záležitosti rodinného práva
3XI poručenská agenda
3XIV intabulace a převody pozemků
3XV inventáře pozůstalostí
XVII nucená opatrovnická výchova
Období 1907 - 1920 - nařízením pruského ministerstva spravedlnosti ze dne 11.10.1906 byl vydán nový jednací řád pro pisárny úředních soudů, který vstoupil v platnost dne 1.1.1907. Zahrnoval také signatury (spisové značky) pro označení těchto spisových agend: civilní procesní záležitosti (sign. C-H), nucené správy, dražby a exekuční záležitosti (sign. J-N), trestní procesní záležitosti (sign. A-G), listinná osvědčení právních úkonů (sign. I-III) a věci rodinného práva (sign. VII-XI). Z evidenčních pomůcek jsou dobře dochovány z civilní agendy podací protokoly (zejména k záležitostem rodinného práva včetně rejstříků), rejstříky k obchodnímu soudnictví a notářským osvědčením, z trestních evidenčních pomůcek jen nekompletní podací protokoly.
Spisy - prezidiální - vcelku dobře dochované, dělí se na 15 hlavních věcných skupin, dále dělených na četné podskupiny.
Civilní spisy zahrnovaly tyto signatury:
2C civilní spory
2F hypotekární agenda a umořování listin
GR záležitosti majetkového práva
2D směnečné žaloby
BR uznání otcovství
2A smírčí řízení
3IV testamenty, závěti, poslední vůle
3V pozůstalostní řízení
3VI dědické řízení
3VII poručenská agenda
3VIII opatrovnictva a kurately
3X ostatní záležitosti rodinného práva
3XI nucená opatrovnická výchova
5GnR spořitelní a záloženské pokladní spolky
8GnR zemědělský lihovar Oldřišov
Trestní spisy byly značeny v dochované materii písmeny A - E:
5A lesní a polní pych
5B soukromé žaloby v trestním řízení
5C trestní procesní řízení
5D přečiny
5E přestupky
Pozemnoknižní agenda - při pořádání z pochopitelných důvodů nemohla být dodržena manipulační období.
Agenda pozemkových knih - princip řazení: po knize rytířských statků a hospodářských dvorů následují obce abecedně - zde je nutno zdůraznit, že obce do roku 1920 spadající do obvodu někdejšího PKÚS Ratiboř (Bělá, Hať, Hněvošice, Chlebičov, Chuchelná, Kobeřice, Malé Hoštice, Oldřišov, Píšť, Pusté Jakartice, Rohov, Služovice, Strahovice, Sudice, Štěpánkovice, Třebom, Velké Hoštice a Závada) mají své starší (do roku 1920) pozemkové knihy uloženy dodnes na Katastrálním úřadu v Opavě. Obdobně jako u matrik je na Hlučínsku zásadním identifikačním problémem absence čísla popisného domu u zápisu v pozemkové knize či v pozemkovém spisu - zde vždy figuruje pro danou obec číslo svazku s následným uvedením čísla listu (vše pochopitelně bez vevázaného jmenného indexu).
Evidenční pomůcky - velmi cenným a užitečným materiálem je rejstřík k pozemkovým spisům řazený abecedně dle příjmení majitelů v rámci bývalého PKÚS Hlučín, poté Okresního soudu Hlučín. Je z období 1872 - 1938 - tedy od založení bývalého Pozemkového úřadu v Hlučíně až do zániku prvorepu- blikového okresního soudu tamtéž. Rejstřík má celkem 10 svazků a je praktickou pomůckou.
Pozemkové spisy (tzv. Grundakta ) - tato zásadní materie na rozdíl od pozemkových knih je dochována kompletně včetně obcí z obvodu bývalého PKÚS Ratiboř. Řazení je abecední dle obcí (s výjimkou Pustých Jakartic, které byly součástí politické obce Malé Hoštice, ale s vlastní pozemnoknižní evidencí). V rámci dané obce jsou nejdříve řazeny spisy dle svazků a v nich dle listů jako pozemkových vložek. Poté je zahrnuta agenda rytířských statků, částí velkostatků a všeobecné záležitosti pozemkové agendy. Vlastní pozemkové spisy jsou uzavřeny v letech 1918 - 1920, někde až v r.1922; v případě Hatě a Píště v r.1924 a zahrnují v závěru také torza grundakt přiléhajících polských obcí a pozemků Smolkova (okr. Opava).
Obecně lze konstatovat, že u celé pozemnoknižní agendy s ohledem na četné zvláštnosti oproti rakouskému usu a s ohledem na její praktickou možnost využívání byl respektován původní způsob evidence a uložení, neboť nebylo možné jakékoliv přemanipulování - proto také není u pozemkových spisů uváděn konkrétní časový rozsah toho kterého spisového materiálu.
Fyzický stav fondu je pouze uspokojivý, četné písemnosti jsou ve špatném stavu - poškození zejména hnilobou, vlhkem, utržením evidenčních jazyků, prachem aj. Jazyk archiválií je výhradně německý. Rozsah materiálu je takřka totožný před a po inventarizaci (skartace s ohledem na vyjímečnost fondu nebyla prováděna s výjimkou několika desítek zcela shnilých a rozpadlých torz tzv. Grundakt). Evidenční jednotky jsou dochovány následovně: 127 úředních knih, 77 podacích protokolů, 48 indexů, 3489 kartonů spisů. Ke dni uspořádání má fond 689 inventárních jednotek, metráž fondu činí 361,20 bm.
Vnitřní skartace nebyla při pořádání prováděna, vyřazeny byly pouze tam nepatřící spisy bývalých Úředních soudů Opava a Horní Benešov. Pro stanovení inventární jednotky jsme zvolili každou knihu a každou spisovou značku - v rámci chronologické řady jsou spisy řazeny dle jedné věcné skupiny. S ohledem na bohatost obsahu zejména prezidiální agendy byly k fondu vyhotoveny rejstříky věcný a místní. V inventáři jsou obsaženy spisy z let (1718)1849 - 1920(1938).

IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

Fond Pruského královského úředního soudu Hlučín je zásadním pramenem ke zkoumání hospodářského, sociálního, společenského a právního vývoje Hlučínska od 2. poloviny 19. století až do roku 1920. Mezi nejcennější patří spisy rodinného práva, týkající se vyřizování pozůstalostí, poručenstev a opatrovnictev pro zkoumání genealogických vazeb, pro výzkum hospodářských poměrů i stavebního vývoje. Četné inventáře jmění obsahují stavební popisy obytných a hospodářských budov a jsou tak vítaným kunsthistorickým a etnografickým materiálem. Velmi dobře dochovaná agenda prezidiální přesvědčivým způsobem dokumentuje značné rozdíly mezi rakouskou a pruskou judikaturou a soudnictvím vůbec. Nejzajímavější jsou prakticky v úplnosti existující pozemkové spisy veškerých obcí Hlučínska, které přes mnohé odlišnosti prezentují úroveň života obcí po stránce zemědělské, řemeslné, živnostenské a zejména specifickou formu pozemkové držby. Rovněž doklady o chodu samotného soudu v Hlučíně jsou zastoupeny v dochované agendě, zejména v mladších manipulacích, adekvátní měrou.

V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky

Fond uspořádali, po provedení předchozí nezbytné identifikace a rozdělení úplného rozsypu pozemkových spisů pracovníky I.a II oddělení a studenty - brigádníky v letech 2005 - 2008 Alena Kráslová, Marie Sližová a Pavel Šrámek, inventář sestavil a úvodem opatřil P. Šrámek, rejstříky vyhotovila Alena Kráslová.



































Seznam pramenů


Vybrané ročníky:

1) Gesetz - Sammlung für die Königlichen Preussischen Staaten

2) Justiz - Ministerial - Blatt für die preussische Gesetzgebung und Rechtspflege

3) Lexikon des Deutschen Rechts

4) Reichs - Gesetzblatt für das Deutsche Reich




Seznam zkratek

PKS - Pruský královský soud

PKÚS - Pruský královský úřední soud

GS - Gesetz - Sammlung

OS - Okresní soud


































Název fondu : Pruský královský úřední soud Hlučín
Značka fondu:
Časové rozmezí: (1718) 1849-1920 (1938)
Počet evidenčních jednotek: 3741 (127 úředních knih, 77 protokolů, 48 indexů,
3489 kartonů)
Počet inventárních jednotek: 689
Rozsah v bm: 361,20 bm
Místo uložení: Opava, Praskova 8
Stav ke dni: 31.12. 2008
Archivní fond zpracovali: Pavel Šrámek, Alena Kráslová, Marie Sližová
Pomůcku sestavili: Pavel Šrámek, Alena Kráslová
Počet stran: 174
Pomůcku schválil: PhDr. Karel Müller
č.j.: ZA/1832/2008