Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Jeseník


Číslo evidenčního listu NAD: 283
Evidenční číslo archivní pomůcky: 407






Archiv obce Bílá Voda
1748 - 1945




Inventář







Zpracoval:
Mgr. Květoslav Growka





Jeseník 2008

-2-
Úvod

I. Vývoj původce archivního fondu

Český název Bílá Voda (1882) i německý Weisswasser (1532) vznikly pravděpodobně podle vod zdejšího potoka. Od roku 1748 byly rozlišovány dvě části Bílé Vody - městys a ves. Dále k ní patřily osady Kamenička (Kamitz-Überschar) a Růženec (Rosenkranz) a též několik samot.
Bílá Voda jako ves s tímto názvem vznikla až značně pozdě, kolem roku 1532. Zřejmě šlo ale o nové osídlení na místě zpustlé vsi Vyssoka, doložené již koncem 13. století v okolí Rychleb (Reichenstein, dnes Złoty Stok). Bílou Vodu založila pravděpodobně rodina Schoffova, zvaná též Gotsche (Schaffgotsch). Bělovodský statek byl až do roku 1794 majetkově spojen se statkem v Hertwigswaldau (dnes Doboszowice). Roku 1579 čítala ves 10 sedláků včetně šoltyse a 42 zahradníků, kteří pracovali na panském dvoře. Po Gotschově smrti se ves dostala do rukou protestanta Seyfrída z Promnic. Jeho žena Voršila, roz. Gotschová, vyměnila r. 1582 bělovodské dědictví za majetek katolíka Alberta Maltize v Horní Lužici. Rodina Maltizů přišla na mizinu za třicetileté války, kdy byly ves a statek zpustošeny a roku 1639 prodány věřiteli Jiřímu svob. pánu Hodicovi, zemskému hejtmanu niského knížectví. V roce 1687 statek podědil zeť vdovy Hodicové František Karel hrabě z Lichtenštejna, pocházející z kladské větve Lichtenštejnů. Za něj byl roku 1691 sepsán urbář, v němž se rozlišuje rytířské sídlo (zámeček) a vlastní vesnice, kde bydlelo 42 zahradníků a jen 7 sedláků. Když se roku 1722 sepisovala ves pro přiznání k dani, bylo v ní 8 sedláků, 24 velkých a 15 malých zahradníků.
Za správy Lichtenštejnů ves prošla značným rozvojem, zejména po převzetí statku olomouckým kanovníkem Jakubem Arnoštem z Lichtenštejnu roku 1714. Ten v Bílé Vodě postavil vlastním nákladem piaristickou kolej, v níž bylo roku 1727 zahájeno vyučování. Zástavba domů kolem kláštera a koleje byla roku 1748 povýšena na městys. Bílá Voda se stávala proslulým vzdělanostním a zejména hudebním centrem. Avšak slibný vývoj Bílé Vody byl přetržen první slezskou válkou, v jejímž důsledku - po anexi větší části Slezska Pruskem a vratislavském míru roku 1742 - se ves ocitla na samotné státní hranici. Negativní ekonomické vlivy z toho plynoucí a další slezské války doléhaly jak na městys, tak na ves i piaristickou kolej. Příjemnější události druhé poloviny 18. století zažila Bílá Voda roku 1779 při návštěvě císaře Josefa II. během inspekční cesty po rakousko-pruském pohraničí a po vybudování apretury lnu bratry Goebelovými. Textilní výroba se však v Bílé Vodě dlouho neudržela.
Lichtenštejnský majetek zdědil Karel Oto hrabě Salm, který neměl ani přílišné pochopení pro potřeby piaristické koleje, ani pro správu statku. Statek proto střídal majitele, aby byl zadlužený nakonec zakoupen roku 1818 penzionovaným francouzským rytmistrem Ludvíkem hrabětem d'Ambly. Roku 1836 bylo v Bílé Vodě 192 domů a 1296 obyvatel, v osadě Růženec 11 domů a 63 obyvatel. V Kameničce, která připadla městu Pačkov (Patschkau, dnes Paczków), bylo tehdy 32 domů a 216 obyvatel. Po smrti Ludvíka d'Ambly roku 1839 se ujala správy statku vdova Betina. Dostala se však do soudního sporu se svými poddanými, který se táhl až do roku 1848 a vyvrcholil jejich vzpourou.
Po zrušení poddanství připadla Bílá Voda k soudnímu okresu Javorník a politickému okresu Jeseník. Zdejší statek vlastnila od roku 1853 princezna Marianna Oranje-Nassau, od roku 1884 princezna Alexandra Pruská, od 1906 princezna Charlotte von Reuß, až se roku 1917 dostal do nešlechtických rukou. Rytířský velkostatek koupil v roce 1934 obchodník židovského původu z Vratislavi Max Weiss, aby unikl před rasovou perzekucí v Německu. V únoru 1938 získal se svou ženou československé státní občanství, ale rychlý vývoj událostí ho donutil v roce 1939 Bílou Vodu pod nátlakem prodat německému nacistickému velvyslanci v Paříži von Welczekovi.
Vedle velkostatku se v obci těžil vápenec, dočasně se dolovala olovnatá ruda, stály tu pily, mlýn a cihelna.V 30. letech se objevilo několik nových menších firem, zejména výroba plnicích per Haro přetrvala i přes rok 1945. V obci fungovaly hotel, záložna, elektrifikační družstvo, konzum, pošta. Pohraniční obec byla po roce 1900 sídlem inspektorátu finanční stráže, vedlejšího celního
-3-

úřadu a četnické stanice. Po vzniku Československa přišli do Bílé Vody i obyvatelé české národnosti, dle sčítání obyvatel v roce 1930: 31 čs. a 941 něm. národnosti, 132 jiné, celkem v obci žilo 1104 obyvatel v 217 domech.
V roce 1872 převzal od piaristů péči o školství v obci (kromě dvou obecních škol) nový konvent školských sester de Notre Dame, který zde vybudoval penzionát a otevřel několik dívčích škol. Na katastru obce se nachází několik cenných nemovitých kulturních památek: klášter piaristů s kostelem Nanebevzetí P.Marie, barokní sochy, areál hřbitova.
Politická orientace německého obyvatelstva Bílé Vody ve 20. století odpovídala vývoji celých Sudet. Převaha vlivu křesťanské sociální (DCV) a sociálně demokratické strany (DSD) ve 20. letech byla v dalším desetiletí vystřídána stranou národně socialistického zaměření. Ve volbách roku 1935 zvítězila Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP), z 541 volitelů jí hlas dalo 365. I v Bílé Vodě se projevilo irredentistické hnutí, jehož směřování vyvrcholilo nacistickým pučem na Jesenicku v září 1938. Po mnichovské konferenci připadl okres Jeseník i obec Bílá Voda Německu. Na konci války táhl přes obec tzv. pochod smrti vězňů z Osvětimi; jeho oběti se nacházejí v hromadném hrobu na hřbitově. Bílá Voda byla osvobozena 5. 5. 1945.

Seznam zjištěných starostů obce:

Leopold Werner 1919-1923
Eduard Wolf říjen-listopad 1923
Willibald Gottwald 1923-1927
Leopold Werner 1927-1933
Gustav Langer 1934-1937
August Tinter 1937-1938
Leopold Werner říjen 1938-1945


II. Vývoj a dějiny archivního fondu

První zprávou o registratuře obecního úřadu je zápis o skartační dohlídce z 12. 9. 1952, kterou provedla V. Smolková, archivářka MNV v Javorníku, pověřená ředitelem Krajského archivu v Janovicích u Rýmařova. Podle tohoto zápisu se v písemnostech Místního národního výboru Bílá Voda nenacházel žádný materiál vzniklý z činnosti bývalého obecního úřadu. Údajně byl roku 1947 odvezen spolu s knihovnou z budovy určené pro klášter do Prahy. Materiál, který tvoří obsah fondu, byl částečně evidován archivním průzkumem dne 14. 1. 1960 s doporučením hlásit další případný nález Okresnímu archivu v Jeseníku. Archiválie převzal ke dni 24. 6. 1965 pod poř. č. 24/J archivář javornické pobočky Okresního archivu Šumperk PhDr. Rudolf Zuber. V roce 1987 došlo ke zrušení pobočky v Javorníku a veškeré archiválie byly převezeny do centrály v Šumperku.
Fond Archiv obce Bílá Voda (NAD 283) byl jako neuspořádaný převzat ze Státního okresního archivu Šumperk na základě delimitačního protokolu k 1.1.1996 do Státního okresního archivu Jeseník. Fond v roce 1998 uspořádal Jiří Švub, inventář včetně k úvodu k němu v témže roce sestavil Roman Musil. 28. 12. 2000 byly k fondu vnitřní změnou přiřazeny archiválie ze zrušených sbírek městských muzeí: 1 fascikl jednotlivin (domovské listy, tržní řád 1874, upomínkový list na slavnost 100. výročí návštěvy císaře Josefa II. z roku 1879).
27. 2. 2004 delimitoval Zemský archiv v Opavě do fondu duplikáty - parcelní protokol, knihu pozemnostních archů a matriku výnosů (1787-1820). Tyto přírůstky byly důvodem k reinventarizaci fondu. V roce 2005 byly 2 pergamenové listiny (inv. č. 1, 2) konzervovány v konzervační dílně ZA v Opavě (konzervační protokol č. 36/2005). Zároveň byly pořízeny jejich studijní a bezpečnostní kopie (Listiny - film č. 2). Místo původního kartonu byly listiny uloženy do krabic EMBA.

-4-

III. Archivní charakteristika archivního fondu

Pro zpracování archivního fondu byl použit Metodický návod na pořádání a inventarizaci archivních fondů Archiv obce (AS MV, čj.: AS/1-284/2000). Inventární seznam je členěn do následujících oddílů:

A. LISTINY
B. ÚŘEDNÍ KNIHY
1. Knihy pamětní
2. Knihy správní a evidenční
3. Knihy Josefského katastru slezského a Matriky výnosu pozemků
C. SPISOVÝ MATERIÁL
1. Spisy
D. OSTATNÍ MATERIÁL
1. Stavební a situační plány
2. Písemnosti dokumentačního charakteru

Registratura původce je dochována torzovitě. Pořádací schéma metodického návodu bylo přizpůsobeno omezenému rozsahu fondu. Ze stejného důvodu nebyly vyhotoveny rejstříky. Při reinventarizaci fondu nebyla provedena vnitřní skartace. Časový rozsah fondu je 1748-1945. Primárním jazykem fondu je němčina, v některých dokumentech, zejména v úředních dvojjazyčných nařízeních, se vyskytuje čeština. Fyzický stav fondu lze hodnotit jako poškozený (přelomení, část knih má poškozené vazby - inv. č. 7, 8).
Pamětní kniha (inv.č. 3) je uložena mimo fond u obecních kronik. Stavební a situační plány (inv.č. 21-29) jsou uloženy v kartonu č. 1. Byla přehodnocena fotodokumentace uložená u pamětní knihy, čímž došlo ke změně evidenčních jednotek a datace (inv. č. 30-35) - je rovněž uložena v kartonu č. 1. Duplikáty katastrálních elaborátů Josefského katastru a Matriky výnosu pozemků (inv.č. 7-9) jsou vykazovány jako úřední knihy. S ohledem na fakt, že duplikáty elaborátů nevznikly z činnosti správy obce, jsou v regestech uvedeny odkazy na příslušné fondy uložené v Zemském archivu v Opavě.
Ke dni dokončení reinventarizace obsahuje fond 35 inventárních jednotek a 41 jednotek evidenčních, tj. 2 listiny z let 1748-1797, 7 úředních knih z let 1787-1944, 1 karton z let 1827-1945, 1 mapa z roku 1870, 8 plánů z let 1869-1932, 20 fotografií z let [1910-1938], 1 grafický list a 1 kresba z let [1850-1930]. Celkem fond měří 0,42 bm.


IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

Cennou součástí fondu je obecní kronika z let 1923-1944 obsahující popis průběhu henleinovského puče na podzim roku 1938 a privilegia obce z let 1748 a 1797 vydaná ve Vídni císařovnou Marií Terezií a císařem Františkem II. Zařazením duplikátů katastrálních elaborátů k fondu se zlepšila přístupnost tohoto pramene pro badatele. Zmíněné dokumenty jsou archiváliemi I. kategorie. Ostatní dokumenty jsou pouhým torzem původní registratury. Badatele lze odkázat na fond Velkostatek Bílá Voda (Zemský archiv v Opavě), v němž je pod inv. č. 75 uložena korespondence s obecním úřadem.


V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky

V roce 2008 fond reinventarizoval a inventář včetně úvodu zpracoval Mgr. Květoslav Growka.

-5-

Literatura:

ADOLF, P.: 200 Jahre Piaristenkollegium und 150 Wiederkehr der Weihe der Pfarkirche in Weisswasser. Reichenstein 1927. 15 s.
BARTOŠ, Josef - SCHULZ, Jindřich - TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. XIII. Olomouc 1994, s. 127-128.
KNOPP, Tomáš: Osud Maxe Weisse, majitele rytířského statku Bílá Voda v letech 1934-1939, a jeho manželky Else Weissové. Ročenka Vlastivědné muzejní společnosti v Jeseníku, 1998, s. 44-49.
MELZER, Miloš - SCHULZ, Jindřich a kol.: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993, s. 193-197.
PACHL, Hans.: Jauernig und Jauerniger Ländchen. Regensburg 1983, s. 539-563.
Piaristé v Bílé Vodě. In: Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631-1950. Prievidza 1992, s. 63-65.
Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník. Olomouci 2001. s. 14-21.
SPURNÝ, František: Henleinovský puč na Jesenicku. Severní Morava, sv. 11, Šumperk 1965, s. 41-45.
ZUBER, Rudolf: Poddanské nepokoje v Bílé Vodě a Horních Hošticích. Vlastivědné zajímavosti, č. 56, Šumperk 1972.
ZUBER, Rudolf: Jesenicko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1966. s. 199-207.




-10-

























Název fondu: Archiv obce Bílá Voda
Značka fondu: AO Bílá Voda
Časové rozmezí: 1748-1945
Počet evidenčních jednotek: 41 (2 listiny, 7 úředních knih, 1 karton, 20 fotografií, 1 mapa, 8 plánů, 1 grafický list, 1 kresba,)
Počet inventárních jednotek: 35
Rozsah v bm: 0,42 bm
Stav ke dni: 13. 5. 2008
Fond zpracoval: Mgr. Květoslav Growka
Pomůcku sestavil: Mgr. Květoslav Growka
Počet stran: 10
Inventář schválil: Mgr. Bohumila Tinzová
Č. j.: SOkA-Je/ 73 /2008