Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Jeseník


Číslo evidenčního listu NAD: 217
Evidenční číslo archivní pomůcky: 411






Farní úřad Supíkovice

1685 - 1960



Inventář











Zpracovali:
Jiří Švub
Mgr. Květoslav Growka


Jeseník 2008
Úvod

I. Vývoj původce archivního fondu

Obec Supíkovice (něm. Saubsdorf) se poprvé objevuje v písemných pramenech pod jménem Supikovici ("ves lidí Šupíkových") roku 1284, kdy byla uvedena v seznamu vsí, které odnepaměti patřily vratislavským biskupům. Supíkovický statek často měnil majitele, ve 20. letech 15. století patřil zřejmě zemskému fojtu z Nisy Mikuláši ze Supíkovic, jenž z něj odváděl biskupovi poplatek. Po jeho smrti ves přešla do vlastnictví Jana z Lipé, který ji roku 1484 prodal Češce, vdově Markétě po Václavu Bavorovi z Holovous († 1462) - jeho náhrobek najdeme v kostele ve Velkých Kuněticích, kam byly Supíkovice přifařeny. Z rukou Bavorů se statek vrátil odprodejem vratislavskému biskupu Martinu Gerstmannovi roku 1580. Biskup ustanovil na statku hejtmanem Martina Kirchnera, který byl zároveň nájemcem dolního dvora; horní dvůr byl rozparcelován.
Ves byla, jako celé Jesenicko, takřka zdecimována za třicetileté války morem, čarodějnickými procesy, průchody vojsk a rabováním. Koncem války přešlo biskupské supíkovické panství pod jesenického hejtmana. Supíkovický vodní zámek zchátral, jedině činnost vápenek se biskupství vyplácela.
Roku 1710 bylo provedeno přesnější sčítání obyvatel dle výměry, ve vsi žilo 22 sedláků, 22 zahradníků a 25 domkářů. Rozdělením Slezska roku 1741 připadla část supíkovického panství Prusku. Tím se ztížilo využití robot při dvoře, proto biskup roku 1744 odprodal část pozemků šoltysovi Ehrlichovi, který nakonec získal do nájmu i dvůr a vápenky. Ves postihla i sedmiletá válka, jak je patrné z nově sepsaného urbáře roku 1770. Koncem 18. století byl rozparcelován i dolní dvůr, budovy dvora zčásti podlehly zkáze; podobně jako zámek, který sloužil do roku 1756 jako vězení pro provinilé kněze. Počátkem 19. století stoupla poptávka po supíkovickém vápnu, což přispělo k rozvoji obce. Ves čítala roku 1806 108 domů s 618 obyvateli, v roce 1836 113 domů a 758 obyvatel. Součástí obce byla i osada Lomy (Geislerov), v roce 1806 měla 32 čísel a 178 obyvatel, v roce 1836 36 domů a 245 obyvatel. Původně zde stál biskupský dům a zámek, který však zpustl. V zahradách dřívějšího dvora byla postavena kamenická škola.
V druhé polovině 19. století se Supíkovice proměnily, staly se centrem v dobývání a zpracování mramoru, což jim vyneslo symbolické označení "Slezská Carrara". Do počátku 20. století se udržovala i výroba vápna. I přes stagnaci kamenictví v období velké hospodářské krize ve 30. letech, s jejími těžkými sociálními i politickými důsledky, neztratila obec na svém hospodářském významu. Supíkovice byly čistě německou obcí, teprve po roce 1918 s českou menšinou (v roce 1921 zde žilo v 936 domech 1540 obyvatel, z toho 1506 německé, 7 české a 27 jiné národnosti - počet Čechů se v roce 1930 zvýšil na 30). Místní obyvatelstvo vyznávalo téměř výhradně katolické náboženství. Např. v roce 1900 zde bylo 1377 katolíků a 1 evangelík, v roce 1930 pak 1701 katolíků, 20 evangelíků, 1 židovského vyznání, 1 jiného, 11 bez vyznání.
Zásadní zlom přinesl až rok 1945. V důsledku poválečného odsunu obyvatel a nízkého počtu příchozích klesl počet obyvatel až na 766 ve 274 domech v roce 1950. Tento stav se v následujících desetiletích nikterak nezlepšil. Při sčítání lidu v roce 1991 bylo v Supíkovicích zjištěno celkem 689 obyvatel a 181 trvale obydlených domů. K římskokatolickému vyznání se přihlásilo celkem 253 osob, 4 byly vyznání československého husitského, 17 evangelického, 1 osoba se přihlásila k jiným církvím. Bez vyznání bylo celkem 228 osob, v 186 případech nebylo vyznání zjištěno.
Supíkovice byly až do roku 1822 přifařeny do Velkých Kunětic. Podle zprávy ve vizitačním nálezu z roku 1666 dostával kunětický farář 3x ročně za odsloužené mše od obce 12 tolarů a od statku 2 tolary; farní správce půl měřice špaldy o od obce 1 tolar, příspěvek k Novému roku, Velikonocím a k posvícení, 35 chlebů ročně, třetinu dotace z náboženského fondu a odměnu za zvonění. Prvním kostelním hospodářem byl Georg Lux, který věnoval kostelu 20 tolarů.
Kostel však v obci byl již před rokem 1651, kdy ho zaznamenala vizitační zpráva. Podle ní byl zasvěcen P. Marii, podle vizitačního nálezu z roku 1666 již patronce Slezska sv. Hedvice; toto zasvěcení kostelu zůstalo dodnes. Kostel byl zděný s dřevěným stropem a dřevěnou střechou. Před průčelím byla představena vysoká zděná věž - zvonice, zakončená vlaštovčími ocasy. Uvádí se, že se na ní rozdělávaly signální ohně. V kostele byly tři oltáře, ale bez výzdoby, nacházela se zde pouze socha P. Marie (údajně 1651) a kazatelna z roku 1666. Kostel měl dva zvony, větší roku 1671 ulil Hans Grosch z Nisy, menší, cca 200 kg, zasvěcený sv. Šebastiánu Wolfgang Straub z Olomouce.
Takřka 150 let trvalo úsilí obce, aby měla vlastního kněze. O zřízení lokálie se nejvíce zasloužili šoltys Franz Schnaubelt a jesenický děkan Johann Rotter. Dne 4.12.1822 byl do Supíkovic dosazen jesenický kaplan Josef Neugebauer. Listina o vytvoření samostatné lokálie je datována dnem 4.4.1823. Důležitou součástí tohoto aktu bylo finanční zajištění kostela jak obcí, tak příspěvky jednotlivých farníků, zejména odkazy majetků, mešními nadacemi a štólovými poplatky. To umožnilo již v roce 1824 opravu kostela a věže. V roce 1825 postavil Johann Schmidt z Horního Údolí nový hlavní oltář a o tři roky později novou kazatelnu. Přihodilo se i neštěstí, v noci z 11. na 12. 7.1849 vnikl do sakristie zloděj a zcizil dva kalichy, kasuli a peněžní hotovost. Do válečného roku 1866 se podařilo kostel dále dovybavit o novogotický oltář sv. Hedviky, nové boční oltáře a křtitelnici. V roce 1869 byl Andreasem Theuerem pořízen třetí zvon vysvěcený jménem sv. Ondřeje. Všechny zvony však byly zrekvírovány počátkem první světové války. Za faráře Aloise Krauseho byl v roce 1923 pořízen nový zvon - zasvěcený opět sv. Ondřeji, ulitý brněnskou firmou Hiller, vdova a syn (váha 530 kg, průměr 107 cm). Pořízení malého zvonu, umíráčku, zaplatili manželé Anton a Rosa Kretschmerovi. Byl vysvěcen jménem sv. Josefa na památku jejich stejnojmenného syna, který padl roku 1917 ve válce. Tento zvon nebyl za druhé světové války zrekvírován.
O přestavbu kostela se zasloužil farář Emanuel Brosig, jenž dal zbudovat nejprve předsíň a schodiště na kůr. Celkový vzhled kostela pak změnila přestavba nyní 36 m vysoké věže v historizujícím slohu. Do makovice věže byly vloženy seznamy supíkovických občanů, kteří se finančními dary podíleli na opravách a přestavbách kostela - schránka byla otevřena při poslední velké opravě kostela, jež probíhala v letech 1967-1970. Největším donátorem byla rodina stavitele Georga a Elisabethy Theuerových, jejich synové Amand a Andreas v jejich dobročinnosti pak pokračovali, mj. přispěli k pořízení varhan. Ty však byly roku 1936 nahrazeny novým elektrickým přístrojem firmy Rieger z Krnova. Po výstavbě fary roku 1879 však nastal pokles příjmů z nadací, protože obec připravovala velké projekty na výstavbu nové obecné školy a zřízení kamenické od-borné školy. Právě z dílny této školy pro zpracování mramoru pochází umělecky hodnotná novo-gotická lavice pro svaté přijímání navržená ředitelem Eduardem Zelenkou (1912). V 60. letech 20. století byl interiér kostela doplněn na základě liturgické reformy o obětní, resp. oltářní stůl. V letech 1931-1932 proběhla velká oprava hřbitova obklopujícího kostel.
Podle pověsti v roce 1760 se v lese na kopci Niederberg jednomu lovci přihodilo neštěstí, z něhož nakonec však vyvázl ve zdraví. Jako poděkování zavěsil na strom mariánský obraz. V letech 1860-1870 byla poblíž postavena z iniciativy několika supíkovických rodin dřevěná kaplička, již vysvětil jesenický děkan Josef Peiker. V roce 1873 u ní místní farář vysvětil kamenný obětní kříž jezuitské misie, která zavítala do Supíkovic. V blízkosti kaple postupně vyrůstaly další malé dřevěné objekty, do nichž byly umísťovány svaté obrázky a jiné devocionálie. Po tom, co byl vrchol kopce v 90. letech 19. století odlesněn, začal farář Hofmann připravovat plány na postavení nové kaple i s křížovou cestou pro přicházející poutníky. Stará kaple byla přestavěna na presbytář. Novostavbu "lesní kaple" (Waldkapelle) obohatil novogotický oltář z dílny Bernharda Kutzera z Horního Údolí, obraz P. Marie namaloval Alois Bauch z Vidnavy. Peníze na stavbu věnovaly opět supíkovické rodiny, pozemek a 500 korun daroval vratislavský biskup Georg kardinál Kopp. Kaple byla vysvěcena o svátku Nanebevzetí P. Marie roku 1902. Oblíbené poutní místo bylo za druhé světové války opuštěno a po jejím ukončení čeští dosídlenci pohraničí začali kapli vykrádat a devastovat. V roce 1958 se toto místo změnilo v rumiště.

Posloupnost duchovních správců:
(F = farář; A = administrátor; Aexc = administrátor exkurendo; K = kaplan)

Josef Neugebauer 1822-1845 K
Johann Tinz 1845-1864 K
Josef Weindlich 1864 A
Gedeon Appel 1864-1871 K
Emanuel Brosig 1871-1890 F
Josef Eichinger 1890-1895 F
Rudolf Hofmann 1895-1918 F
Alois Kraus 1918-1932 F
Alois Starker 1932-1933 F
Hermann Wagner 1933-1948 F
Vladislav Marciniak 1948-1950 Aexc
Bohuslav Rusek 1950-1958 A
Ervín Morcinek 1958-1972 A
Josef Čichoň 1972-1990 A
František Baroš, SDB 1990- F



II. Vývoj a dějiny archivního fondu

Registratura farního úřadu v Supíkovicích se jako celek nedochovala, lze jen dohledat její zlomky podle protokolu průzkumu archiválií J. Krále, okresního archiváře, z 27.11.1959. Na základě vzájemné dohody mezi Krajskou správou ministerstva vnitra v Ostravě a Apoštolskou administraturou v Českém Těšíně, uzavřenou r. 1960, o začlenění farních archivů do operativní správy okresních archivů došlo 31.10.1961 k předání archiválií z farního úřadu v Supíkovicích do Okresního archivu v Šumperku, pracoviště Javorník (č. přír. 53/65/J). Ze Státního okresního archivu Šumperk do Státního okresního archivu Jeseník byl fond předán jako nezpracovaný na základě předávacího protokolu k 1.1.1996. Při spisové a skartační dohlídce dne 26.8.2004 bylo konstatováno, že farní úřad v Supíkovicích předal do archivu veškerý archivní materiál do roku 1950 s výjimkou německy psané kroniky, které je nezvěstná. Vzhledem k tomu, že se o její znění opírá německá krajanská literatura, zřejmě byla nezákonně vyvezena do Spolkové republiky Německo.

III. Archivní charakteristika archivního fondu

Dokumenty farního archivu prozatimně uspořádal v r. 2002 Jiří Švub podle Kohnovy spisové normy, která byla r. 1896 zavedena v olomoucké arcidiecézi, lze ji však použít i k pořádání farních registratur z diecéze vratislavské. Vnitřní skartace nebyla provedena. Fond je mezerovitý, chybí zejména kronika farnosti a nedochovaly se ani stavební plány. Fond se nachází v celkem dobrém fyzickém stavu, částečně poškozené jsou pouze úřední knihy, inv. č. 2, 3, 4, 9, 28 (jejich ochrana byla provedena uložením do spisových desek). Jazykem fondu je především němčina, jen omezeně pak latina a čeština.
Při inventarizaci byl archivní materiál rozdělen na 2 skupiny (úřední knihy a spisový materiál, který se pak dále dělí na registraturní pomůcky a vlastní spisy). Členění materiálu na skupiny a podskupiny podle Kohnovy spisové normy je následující:


I. Církevní stavby
a) farní kostel
b) filiální kostel
c) hřbitov
d) kříže, křížová cesta, sochy, obrazy
e) farní a hospodářská stavení
f) patronátní a konkurenční záležitosti
g) pojištění kostelních a farních budov
II. Kostelní jmění
a) pozemky, výtahy z pozemkových knih, pozemkové archy
b) protokoly a smlouvy o pronájmu, rejstřík o zaplaceném ročním nájemném
c) knihy kostelních účtů
d) vyřízení kostelních účtů a přílohy k nim
e) kniha kapitálů a úroků
f) pokladní deníky
g) příjmy z ofěry a kostelního zvonečku
h) předpis daní a dávek
III. Jmění farního obročí
a) pozemky, výtahy z pozemkových knih
b) protokoly a smlouvy o pronájmu, záznamy o obdělání půdy
c) beneficiální fasse
d) služné a doplněk kongruy
e) protokoly o odevzdání a převzetí fary
f) interkalární účty
g) výkup desátku
h) daně, daň pro náboženský fond, předpis poplatkového ekvivalentu
i) výkaz o ročních vydáních beneficiáta z vlastního
IV. Nadace
a) normae legales
b) všeobecná kniha o nadacích
c) nadační spisy
d) výkazy o persolvování nadačních povinností
V. Duchovní správa
a) konsekrace
b) oltářní privilegia a jiné indulty
c) povolení ke svěcení oltářů, křížů, křížové cesty, soch a obrazů
d) pořad bohoslužeb, pobožností, ohlašovací knihy
e) záležitosti týkající se bratrstev
f) vizitační nálezy
g) vyučování náboženství
h) výkaz duchovních prací
i) popis duší
k) štolová kniha a stipendijní knížky
l) závazky pro náboženský fond
m) změny ve vyznání
n) podací protokoly
VI. Výkaz personálií při duchovní správě
a) faráři a jejich posloupnost
b) pomocní kněží a jejich posloupnost
c) ředitel kůru, varhaník, jejich ustanovení a mzda
d) kostelník, jeho ustanovení a mzda
e) zvoník, jeho ustanovení a mzda
f) hrobník, jeho ustanovení a mzda
g) kostelní hospodáři
h) otcové chudých
i) pamětní kniha
VII. Doklady a přílohy k oddací matrice
a) ohláškové knihy
b) přílohy k oddacím matrikám
c) rozvody od stolu a lože
VIII. Doklady a přílohy ke křestní a úmrtní matrice
a) přílohy ke křestní matrice ( prohlášení za otce)
b) přílohy k úmrtní matrice (úmrtní listy, povolení k převozu zesnulého aj.)
IX. Farní ústav chudinský
a) účetní knihy
b) pokladní deníky
X. Nařízení
a) konzistoriální kurendy s pastýřskými listy
b) nařízení politických úřadů
XI. Varia
XII. Oddělení pro matriky
a) oddavkové matriky
b) rodné a křestní matriky
c) úmrtní matriky
d) matriky biřmovanců
e) oddavková matrika pro církevní účely
f) křestní matrika pro církevní účely
g) úmrtní matrika pro církevní účely
h) formulář pro vedení latinských matrik
i) katalog farní knihovny

Ke dni inventarizace fond čítá 118 inventárních jednotek a 57 evidenčních jednotek, tj. 37 úředních knih (z let 1685-1946), 8 podacích protokolů (z let 1848-1939), 1 repertář (z let 1845-1860) a 11 kartonů spisového materiálu (z let 1785-1960) v celkovém rozsahu 2,48 bm.


IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

Nejstarším dokumentem, který se ve fondu farního úřadu v Supíkovicích nachází, jsou tři knihy kostelních účtů z let 1685-1772, tedy ještě z doby před vznikem lokálie. Badatelsky nejvýznamnější část fondu pak představují výpisy z matrik z let 1695-1825. Fond jinak obsahuje běžnou farní agendu. Bohužel chybí farní kronika, postrádáme i inventáře a plány ke stavbě kostela.


V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky

Fond uspořádal v roce 2002 Jiří Švub, inventarizaci provedl a konečné znění inventáře včetně úvodu sestavil v roce 2008 Květoslav Growka.

Prameny a literatura:
Bartoš, J. - Schulz, J. - Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Sv. 13. Olomouc 1994.
Dohnalová, E. - Musilová, E.: Bibliografie okresu Jeseník. Brno 2002, s. 174 - 175.
Kretschmer, R: Sankt Hedwig zu Saubsdorf und ihre Wohltäter. In: Saubsdorf. Nördlinggen 1980, s. 126-137
Kretschmer, R.: Saubsdorf im Wandel der Zeiten. Nördlingen 1992.
700 Jahre Saubsdorf. Nördlingen 1984.
Melzer, M. - Schulz, J. a kol.: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993, s. 448-450.
Mlčák, L.: Zvony na Šumpersku a Jesenicku. Olomouc 2004, s. 98.
Zuber, R.: Jesenicko v období feudalismu do r. 1848. Ostrava 1966.
Zuber, R.: Osídlení Jesenicka do počátku 15. století. Opava 1972.































Název fondu: Farní úřad Supíkovice
Značka fondu: FÚ Supíkovice
Časové rozmezí: 1685 - 1960
Počet evidenčních jednotek: 57 (37 úředních knih, 8 podacích protokolů, 1 repertář a 11 kartonů)
Počet inventárních jednotek: 118
Rozsah v bm: 2,48 bm
Stav ke dni: 8. 9. 2008
Fond zpracoval: Jiří Švub, Mgr. Květoslav Growka
Pomůcku sestavil: Mgr. Květoslav Growka
Počet stran: 13
Inventář schválil: Mgr. Bohumila Tinzová
Č. j.: SOkA-Je/132/2008