Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Jeseník


Číslo evidenčního listu NAD: 284
Evidenční číslo archivní pomůcky: 413






Archiv obce Bílý Potok
1775 - 1945 (1949)




Inventář







Zpracoval:
Mgr. Květoslav Growka







Jeseník 2009

Úvod

I. Vývoj původce archivního fondu

Jméno vsi v české (1882) i německé podobě (Weissbach, 1290) je spojeno s potokem, u něhož byla založena. Osada Kohout (Hahnberg, Hamberk) byla trvale součástí Bílého Potoka, ves Horní Hoštice v letech 1850 - 1869 a opět až od roku 1963. V roce 1976 byl Bílý Potok i s Horními Hošticemi administrativně přičleněn k Javorníku. Obec užívala pečeť s postavou sv. Vavřince, patrona zdejšího kostela.
Bílý Potok byl i s kostelem založen ve druhé polovině 13. století, snad v době, kdy vznikl Javorník. Ves čítala 26 velkých lánů, z nichž šoltysovi patřily čtyři, dva náležely kostelu. K vesnici patřily dva svobodné statky, první ležel u Kohoutu, druhý kolem Lípového vrchu (Lindenberg). Bílý Potok patřil částečně vratislavskému biskupovi (podrobnější zprávy však známe až z roku 1585) a částečně zdejšímu fojtství, kdežto Kohout byl lenním statkem. V 1. pol. 15. století ves doplatila na husitská tažení proti državám vratislavského biskupa (1428, 1441) a ještě roku 1468 bylo celé okolí Pačkova včetně Bílého Potoka zničeno vojskem Jiřího z Poděbrad. Z těchto pohrom se ves vzpamatovala teprve počátkem 16. století. Počet poddaných biskupa se zvýšil kolem roku 1627, kdy část svobodného statku na Lípovém vrchu přešla do biskupského vlastnictví. Šoltéství přešlo roku 1637 od jeho dlouholetých držitelů rodiny Grütznerů do vlastnictví Jana Beera, hejtmana na Jánském Vrchu, který už předtím koupil Kohout, a stalo se rytířským statkem. Ale třicetiletá válka dopadla na všechny tak tíživě, že v polovině 17. století patřil Bílý Potok mezi nejchudší vesnice Jesenicka.
Rozdělením Slezska v roce 1742 se ves ocitla přímo na hranici mezi Rakouskem a Pruskem. Majitelé Kohoutu a šoltéství sídlili na zámečku v sousedním Fuchswinklu (Lisie Kąty), který se ocitl v Prusku. To mělo negativní dopady i na robotní povinnosti. Přesto koncem 18. století patřil Bílý Potok mezi zámožné vesnice. V roce 1806 bylo ve vsi 120 domů a 738 osob, z toho 24 domů a 166 osob patřilo k šoltéství, zbytek k biskupství, v roce 1836 zde žilo již 926 osob (v Bílém Potoku 126 domů a 926 obyvatel, v osadě Kohout 29 domů a 312 obyvatel), roku 1869 pak 996 osob ve 150 domech.V roce 1900 zde bylo při sčítání zjištěno 163 domů a 827 obyvatel, z toho v osadě Kohout 31 domů a 113 obyvatel, všichni německé národnosti. Po roce 1918 se zde objevila nepatrná česká menšina (v roce 1930 celkem 10 Čechů), k radikálnímu obratu došlo až po roce 1945. Podle údaje z roku 1950 počet usedlíků klesl na 453 obyvatel ve 151 domech.
Do dějin obce se významně zapsal vodoléčitel z Gräfenberku Vincenz Priessnitz (1799 - 1851), který roku 1841 zakoupil statek Kohout. Dlouholeté těsné spojení statku se šoltéstvím však způsobilo, že Priessnitz začal své hospodaření řadou sporů o pozemky a o lenní povinnosti. Konec feudálního systému v r. 1848 tyto spory anuloval a Priessnitz mohl statek zmodernizovat. Dokonce zde postavil první parní mlýn ve Slezsku. Po jeho smrti byl statek ve vlastnictví Priessnitzovy rodiny až do roku 1887. I další moderní provozy souvisely se zemědělským charakterem obce, v roce 1848 vznikla družstevní palírna a roku 1858 byl otevřen lihovar.
Druhou osobností, která uvedla Bílý Potok v širší povědomí, byl místní rodák, úspěšný herec evropského renomé a dramatik Rudolf Rittner (1869 - 1943). Po ukončení herecké dráhy si v obci nechal podle vlastního návrhu vystavět bizarní zámeček.
Škola byla v Bílém Potoce založena patrně při kostele někdy ve 13. století. První zmínku o její existenci máme až z roku 1579, vyučovali na ní kantoři z Javorníku. Počátkem 19. století budova přestala vyhovovat a vratislavský biskup Josef Kristián z Hohenlohe-Waldenburg-Bartensteinu nechal roku 1810 postavit školu novou.
Původní kostel sv. Vavřince pocházel ze stejné doby jako kostel sv. Kříže v Javorníku, z období přechodu od románského ke gotickému stylu. Kaplanství bylo povýšeno na farnost roku 1862. Kostel byl v éře zápasu katolické církve, resp. vratislavského biskupství s Bismarkovou

2
proticírkevní politikou zbořen a na jeho místě byl roku 1895 pod patronací kardinála Georga Koppa vystavěn kostel nový v pseudohistorickém slohu.
Politická orientace německého obyvatelstva Bílého Potoka ve 20. století odpovídala vývoji celých Sudet. Po první světové válce, v níž zahynulo nebo bylo pohřešováno 39 mužů z Bílého Potoka, se museli místní Němci smířit se vznikem Československa. První Češi se v obci objevili při převzetí celnice. Převaha vlivu křesťanské sociální strany (DCV) a agrárníků (BdL) ve 20. letech byla však v dalším desetiletí vystřídána stranou národně socialistického zaměření. Ve volbách roku 1935 zvítězila Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP), z 445 voličů jí hlas dalo 349. I v Bílém Potoce se projevilo iredentistické hnutí, jehož směřování vyvrcholilo nacistickým pučem na Jesenicku v září 1938. Již v roce 1935 se čs. orgánům podařilo rozbít vyzvědačskou skupinu, vedenou Viktorem Hanickelem, hostinským z Bílého Potoka. Po mnichovské konferenci připadl okres Jeseník i obec Bílý Potok Německu. Nacistické plány na ovládnutí světa zaplatilo svými životy ve druhé světové válce 65 místních mužů. Bílý Potok byl osvobozen 5. 5. 1945.

Seznam zjištěných starostů obce:
Franz Rittner 1875 - 1915
Karl Weidner 1916 - červen1919
Josef Seifert červenec 1919 - březen 1930
Josef Band duben 1930 - 1931
Dr. Erich Lundwall 1932 - únor 1938
Johann Franke březen 1938 - 1945


II. Vývoj a dějiny archivního fondu

Registratura obecního úřadu se nedochovala. První zprávou o registratuře obecního úřadu je zápis o skartační dohlídce z 12. 9. 1952, kterou provedla V. Smolková, archivářka MNV v Javorníku, pověřená ředitelem Krajského archivu v Janovicích u Rýmařova. Podle tohoto zápisu se v dokumentech Místního národního výboru Bílá Voda, uložených v budově úřadu a částečně na půdě školy, nacházely spisy obce Bílý Potok, mj. záznamy o hospodaření obce a na lesním majetku, knihy s ohlašovacími a trestními záznamy. Tyto byly určeny k uložení do archivu v Javorníku. Podle správního komisaře Jahody byly spisy převezeny v roce 1947 do Jeseníku, ale bohužel nevěděl, která instituce je převzala. Další skartace s dohlídkou proběhla 15. 12. 1960, kdy proběhla revize skartace. Do Okresního archivu Šumperk, pracoviště Javorník bylo určeno 11 knih, 1 fascikl korespondence, katastrální mapa z roku 1836 a 3 stavební plány. Fond doplnila kniha Drenážního družstva Bílý Potok s dvěma plány. Archiválie převzal ke dni 24. 6. 1965 pod poř. č. 28/J archivář PhDr. Rudolf Zuber. V roce 1987 došlo ke zrušení pobočky v Javorníku a veškeré archiválie byly převezeny do centrály Státního okresního archivu v Šumperku.
Fond Archiv obce Bílý Potok (NAD 284) byl jako neuspořádaný předán ze Státního okresního archivu Šumperk na základě delimitačního protokolu k 1.1.1996 do Státního okresního archivu Jeseník.
V roce 1998 byla při pořádání fondu Jiřím Švubem vytříděna 1 úřední kniha a 1 fascikl, vznikl samostatný fond Drenážní společenstvo Bílý Potok (NAD 632) o 0,05 bm. Téhož roku fond inventarizoval a inventář včetně úvodu sestavil Roman Musil (AP č. 312). Při pořádání v roce 2009 byla pomůcka zrušena.
Dne 28. 12. 2000 byla k fondu vnitřní změnou přiřazena 1 jednotlivina (hranice obce 1836) ze zrušených sbírek městských muzeí a byla provedena oprava počtu plánů a přeřazení 4 původně evidovaných knih (1 mezi podací protokoly, 3 do spisového materiálu).

3
Dne 27. 2. 2004 delimitoval Zemský archiv v Opavě pod přír. č. 11/04 do fondu 2 úřední knihy: duplikáty pozemnostních archů a matriku výnosů [1789] - 1820. Právě tyto přírůstky byly důvodem k reinventarizaci fondu.
Dne 2. 3. 2009 delimitoval Státní okresní archiv Jeseník do Zemského archivu v Opavě pod č. j. SOkA-Je/39/2009 1 úřední knihu: účetní knihu statku Kohout a Bílý Potok (1844 - 1846).


III. Archivní charakteristika archivního fondu

Pro zpracování archivního fondu byl použit Metodický návod na pořádání a inventarizaci archivních fondů Archiv obce (AS MV, č. j. AS/1-284/2000). Inventární seznam je členěn do následujících oddílů:


A. ÚŘEDNÍ KNIHY
Knihy správní a evidenční
Knihy Josefského katastru slezského a Matriky výnosu pozemků
B. SPISOVÝ MATERIÁL
Registraturní pomůcky
Spisy
1. Obec a její správa
2. Správa obecního majetku, hospodaření obce
3. Trestní záležitosti
4. Chudinství, školství a církevní záležitosti
5. Vojenské záležitosti
6. Zemědělství, lesnictví a myslivost
C. ÚČETNÍ MATERIÁL
Účetní knihy
D. OSTATNÍ MATERIÁL
Stavební a situační plány


Registratura původce je dochována torzovitě. Pořádací schéma metodického návodu bylo přizpůsobeno omezenému rozsahu fondu. Ze stejného důvodu nebyly vyhotoveny rejstříky. Při reinventarizaci fondu nebyla provedena vnitřní skartace. Časový rozsah fondu je 1775 - 1945 (1949). Posteriora vznikla u úředních knih (inv. č. 12, 52), v jejichž vedení pokračovali funkcionáři místního národního výboru. Primárním jazykem fondu je němčina, v některých úředních knihách se vyskytuje čeština a polština. Fyzický stav fondu lze hodnotit jako částečně poškozený (část knih má poškozené plátěné vazby - inv. č. 2, 3, 6, 11, 16 a 19).
Duplikáty katastrálních elaborátů Josefského katastru a Matriky výnosu pozemků (inv. č. 17, 18) jsou vykazovány jako úřední knihy i přesto, že mají formu vázaných i nevázaných svazků a sešitů. S ohledem na fakt, že duplikáty elaborátů nevznikly z činnosti správy obce, jsou v regestech uvedeny odkazy na příslušné fondy uložené v Zemském archivu v Opavě. Stavební a situační plány (inv. č. 55 - 60) jsou uloženy v kartonu č. 2.
Ke dni dokončení reinventarizace obsahuje fond 60 inventárních jednotek a 31 jednotek evidenčních, tj. 22 úředních knih z let [1789] - 1945 (1949), 1 podací protokol z let 1892 - 1905, 2 kartony z let 1775 - 1945 a 6 plánů z let 1921 - 1933. Celkem fond měří 0,67 bm.



4
IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

Dochovaný zlomek obecního archivu obsahuje různorodý materiál z oblasti obecní správy, hospodaření obce, voleb do obecního představenstva, dále evidenci obyvatelstva a jejich pozemkovou držbu a záležitosti vojenské. K badatelskému využití jsou vhodné protokoly ze zasedání obecního zastupitelstva, obecního výboru a obecního představenstva z let 1882 - 1944. Zařazením duplikátů katastrálních elaborátů k fondu se zlepšila přístupnost tohoto pramene pro badatele. Zmíněné dokumenty jsou archiváliemi I. kategorie. Ostatní dokumenty jsou pouhým torzem původní registratury. Badatele lze odkázat na fond Velkostatek Bílý Potok (Zemský archiv v Opavě, NAD 407), Rudolf Rittner (SOkA Jeseník, NAD 262) a Sbírku archiválií různého původu (SOkA Jeseník, NAD 752).


V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky

Fond Archiv obce Bílý Potok v roce 1998 prozatímně uspořádal Jiří Švub. V témže roce ho přepořádal a inventář s úvodem sestavil Mgr. Roman Musil. V roce 2009 fond reinventarizoval a inventář včetně úvodu zpracoval Mgr. Květoslav Growka.



Literatura:

BARTOŠ, Josef - SCHULZ, Jindřich - TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Sv. XIII. Olomouc 1994, s. 128 - 129.
DOHNALOVÁ, Emilie - MUSILOVÁ, Eva: Bibliografie okresu Jeseník. Brno 2002, s. 158 - 159.
MELZER, Miloš - SCHULZ, Jindřich a kol.: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993, s. 197 - 198.
PACHL, Hans.: Jauernig und Jauerniger Ländchen. Regensburg 1983, s. 515 - 538.
Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník. Olomouci 2001, s. 21 - 22.
ZUBER, Rudolf: Jesenicko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1966, s. 207 - 215.
ZUBER, Rudolf: Rudolf Rittner. Severní Morava, sv. 5, Šumperk 1960, s. 44 - 51.


















5

























Název fondu: Archiv obce Bílý Potok
Značka fondu: AO Bílý Potok
Časové rozmezí: 1775 - 1945 (1949)
Počet evidenčních jednotek: 31 (22 úředních knih, 1 podací protokol, 2 kartony, 6 plánů)
Počet inventárních jednotek: 60
Rozsah v bm: 0,67 bm
Stav ke dni: 2. 3. 2009
Fond zpracoval: Mgr. Květoslav Growka
Pomůcku sestavil: Mgr. Květoslav Growka
Počet stran: 12
Inventář schválil: Mgr. Bohumila Tinzová
Č. j.: SOkA-Je/22/2009


12