Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Olomouc
__________________________________________________________











M 7 - 9



Farní úřad Olomouc, Nové Sady



(1751) 1785 - 1953







I n v e n t á ř







Zpracoval:


PhDr. Miroslav Koudela




______________________________________________________________

O l o m o u c 2 0 0 9



Str.

Obsah 2

Úvod 3
I. Vývoj původce archivního fondu 3
II. Vývoj a dějiny archivního fondu 10
III. Archivní charakteristika archivního fondu 11
IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu 16 V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky 18
Seznam použité literatury 19
Seznam použitých zkratek 20

I n v e n t á ř 21

Úřední knihy 21
Spisový materiál 22
Registraturní pomůcky 22
Spisy 23
I. Církevní stavby 23
II. Kostelní jmění 25
III. Jmění farního obročí 25
IV. Nadace 26
V. Duchovní správa 27
VI. Výkaz personálií při duchovní správě 28
VII. Doklady a přílohy k oddací matrice 29
VIII. Doklady a přílohy ke křestní a úmrtní matrice 29
IX. Farní ústav chudinský 29
X. Nařízení 29
XI. Varia 30
XII. Oddělení pro matriky 30

Rejstřík osob 31
Rejstřík míst 32
Rejstřík věcný 33



Úvod

I. Vývoj původce archivního fondu

Ves Nové Sady (něm. Neustift, čes. do roku 1919 Novosady) byla založena r. 1314 královským městem Olomoucí pod původním jménem Newsdorf na do té doby křovinami porostlém a zemědělsky nevyužívaném území na pravém břehu řeky Moravy jižně od městských hradeb. Vesnice osídlená německými kolonisty byla od počátku považována za předměstí Olomouce a její obyvatelé (drobní rolníci, rybáři a řemeslníci) za příslušníky městské obce, kteří byli povinni městu odvádět pravidelné úroční platy a jiné daně a dávky, nebyli však na rozdíl od poddanských vesnic městského panství nikdy povinni polními robotami.
Významné postavení ve vsi si udržoval až do poloviny 19. století olomoucký rybářský cech, doložený již roku 1430. Postupem doby se stal nejpočetnějším cechem svého druhu na Moravě, sdružoval až 12 fišmistrů s tovaryši a učni. Většina z nich sídlila právě na Nových Sadech, kde řeka Morava vytvářela příznivé podmínky pro rybolov. Příslušníci rybářského cechu zastávali po staletí rovněž úřady novosadských fojtů (rychtářů) a přísežných.
V létě 1642 byly Nové Sady spolu s ostatními olomouckými předměstími zcela zničeny Švédy, po jejich odchodu v r. 1650 však byla vesnice znovu vystavěna na původním místě za Blažejskou branou při silnici na Tovačov a Kojetín. Zásadní dopad na další osudy Nových Sadů však měla výstavba olomoucké tereziánské pevnosti v letech 1743-1758. Stejně jako ostatní předměstí byly i Nové Sady do r. 1757 srovnány se zemí. Výstavba nové vesnice, posunuté asi o 1 km dále k jihu mimo pevnostní pásmo, byla zahájena brzy po ukončení pruské blokády města v červenci 1758 a z větší části dokončena o dva roky později.
Ves zůstávala nadále předměstím města Olomouce a důležitou součástí jeho zemědělské základny, především jako významný producent zeleniny. Na území Nových Sadů v ohybu řeky Moravy byl v polovině 18. století zřízen měděný hamr (Kupfermühle) a o něco později také papírna - oba objekty byly ještě ve 2. polovině 18. století přestavěny na obilní mlýny.
Po zrušení poddanství a patrimoniálního systému následkem revolučních událostí roku 1848 se staly Nové Sady od r. 1850 samostatnou a samosprávnou obcí politického okresu Olomouc - venkov a soudního okresu Olomouc. Stavební i populační rozvoj obce v posledních desetiletích 19. století významně urychlilo zrušení olomoucké pevnosti, spojené s uvolněním rozsáhlého území v někdejším pevnostním pásmu. Na Nových Sadech začaly vznikat první průmyslové závody, obec si však přesto udržovala spíše zemědělský charakter.
Nové Sady byly po staletí pevnou součástí tzv. německého jazykového ostrova v okolí Olomouce, od konce 19. století se však i zde začíná usazovat stále více občanů českého původu. Růst aktivit stále sílící české menšiny, spojených zejména se založením místního odboru Národní jednoty, tělocvičné jednoty Sokol a české obecné školy, vyvolal již v prvních letech 20. století negativní reakce ze strany zdejších německých starousedlíků a jejich politické reprezentace, které přerostly v silné napětí mezi příslušníky obou národností.
Zástupci české menšiny převzali správu obce do svých rukou záhy po vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 a v následujícím roce se Nové Sady staly přímou součástí tzv. Velké Olomouce. V důsledku intenzivní výstavby a prohlubující se integrace nové městské čtvrti do organismu města v meziválečném období se početní poměr obou národností na jejím území téměř vyrovnal.
Radikální proměna Nových Sadů po ukončení 2. světové války byla zahájena odsunem většiny místních obyvatel německé národnosti a znovuosídlením konfiskovaných domů a usedlostí českými osídlenci. Polovenkovský ráz Nových Sadů vzal definitivně za své zahájením výstavby největšího olomouckého sídliště (tzv. obvod F) v 60. letech 20. století, jež bylo podstatně rozšířeno o 20 let později výstavbou nového sídlištního celku Nové Sady - jih. Původní vesnici dnes připomíná jen několik starších domků v Dolní Novosadské ulici (které byly z velké části zničeny katastrofální povodní v létě 1997) a některé sakrální stavby.
Církevní správu Nových Sadů vykonávala od založení vesnice fara při hlavním městském kostele sv. Mořice. Novosadští rybáři se rovněž účastnili slavnostních bohoslužeb rybářského cechu v olomouckém kostele sv. Blažeje, v němž byly po staletí uchovávány i jeho cechovní insignie. První známou církevní stavbou na území Nových Sadů se stala kaple Nejsvětější Trojice, lidově nazývaná "kostelíček" (das kleine Kirchl), která byla vystavěna na novosadské návsi po ukončení poslední velké morové epidemie v letech 1715-1716. Bohoslužby v ní sloužili několikrát do roka kněží z farnosti sv. Mořice. Kaple byla zdemolována v rámci likvidace celého předměstí v květnu 1757.
Z důvodu značné vzdálenosti nově založené vsi od jejího farního kostela a také kvůli častým povodním, které znemožňovaly přístup obyvatel Nových Sadů do města, požádali zdejší farníci v roce 1767 olomoucký magistrát a biskupskou konsistoř o povolení stavby nového filiálního kostela. Na základě uděleného souhlasu byla nová sakrální stavba vybudována v letech 1768-1773. Ještě nedostavěný kostel byl dne 4. listopadu 1770 vysvěcen svatomořickým kaplanem Filipem Fribekem na výslovné přání místních věřících ke cti svatých apoštolů Filipa a Jakuba, jejichž svátek byl již od roku 1735 každoročně slaven jako den vysvěcení (posvícení) původního novosadského kostelíka Nejsvětější Trojice. V letech 1775-1784 sloužil v kostele pravidelně bohoslužby kapucínský kněz Josef Thom, kterého novosadská obec vydržovala z vlastních prostředků.
Nový kostel byl z větší části vybaven inventářem zrušených olomouckých kostelů. Hlavní oltář zasvěcený patronům kostela pocházel z farního kostela Panny Marie na Předhradí, boční oltáře sv. Anny a sv. Josefa zdobily původně interiér kostela kartuziánského kláštera na olomouckém Předhradí. Na Nové Sady byly převezeny v letech 1782-1784. V kostelní věži byl r. 1785 zavěšen starobylý zvon ulitý v r. 1547 ze zrušeného (a později zbořeného) kostela sv. Blažeje. Rovněž insignie rybářského cechu uchovávané po staletí v uvedeném chrámu zdobí od josefínských časů interiér novosadského kostela. Z olomouckých kostelů pocházela i většina kostelních lavic, původní (dnes nedochovaná) kazatelna byla již roku 1770 darována z mariánského poutního kostela v Dubě nad Moravou, křtitelnici daroval kostel sv. Mořice v Olomouci. Z tohoto chrámu pochází i nejcennější akvizice kostela na Nových Sadech - gotická desková malba s výjevem Ukřižování Krista z dílny tzv. Mistra Rajhradské Archy. Obraz známý pod názvem "Novosadské Ukřižování" zakoupila roku 1935 Národní galerie v Praze.
Kostel byl opravován v letech 1833 a 1841, výraznější vnitřní úpravy prodělal v letech 1850 a 1854. V r. 1892 byla osazena špice kostelní věže. Významná renovace kostela, která mu dala v podstatě jeho současnou podobu, se uskutečnila v letech 1899-1914.
Okolo kostela byl již roku 1770 založen hřbitov, na němž byli od té doby pochováváni zesnulí z Nových Sadů a sousední vsi Povel. Hřbitov byl postupně rozšiřován v letech 1805, 1873, 1902 a 1917.
V roce 1784 zřídil náboženský fond při původně filiálním kostele sv. Filipa a Jakuba na Nových Sadech lokálii, jejíž správní obvod tvořily Nové Sady a sousední vesnice Povel (od r. 1919 rovněž součást města Olomouce). Na Povlu byla v r. 1773 vystavěna kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, která je v současnosti zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek.
Prvním lokálním kaplanem (lokálním kurátorem či lidově lokálem) na Nových Sadech byl dne 2. 9. 1784 jmenován Philip Jakob Lindner, řeholní kanovník augustiniánského řádu ze zrušeného kláštera Všech svatých na olomouckém Předhradí. Lokální, později farní budova naproti kostela byla postavena nákladem náboženského fondu v roce 1786.
Plat lokálního kaplana i provoz lokálie zajišťoval náboženský fond jako její zřizovatel a držitel patronátního práva. Od r. 1812 vyplácel každoročně 50 zlatých na krytí běžných potřeb kostela. Lokálie spolu s kostelem však byly postupně stále lépe zajišťovány i narůstající řadou zbožných odkazů a nadací. Již koncem 18. století získal novosadský kostel do svého vlastnictví více než dvě měřice pole z mešní nadace Rosiny Steigerové, zřízené kolem r. 1790.
V roce 1791 byla na Nových Sadech zřízena triviální škola, která se po r. 1850 přeměnila na německou obecnou školu. V r. 1853 byla nákladem obce vystavěna nová školní budova. Vyučovalo se v ní do května 1945. Při zdejším kostele byla již v 1. polovině 19. století zřízena nadace pro chudou školní mládež s kapitálem ve výši 231 zlatých.
V roce 1855 byl na Nových Sadech zřízen klášter kongregace milosrdných sester Neposkvrněného početí Panny Marie III. řádu sv. Františka, jemuž byl svěřen do správy arcibiskupský sirotčinec, založený r. 1859 olomouckým arcibiskupem, kardinálem Friedrichem z Fürstenbergu. Součástí sirotčince byla od r. 1861 jednotřídní obecná škola pro osiřelé dívky, která byla roku 1881 rozšířena na dvoutřídní a v následujícím roce získala právo veřejnosti. Od počátku školního roku 1882/1883 ji povinně navštěvovaly všechny školou povinné dívky z novosadského školního obvodu. V roce 1891 byla při arcibiskupském sirotčinci otevřena rovněž mateřská škola.
Dle Wolného Církevní topografie, vydané r. 1855, žilo tehdy ve správním obvodu novosadské lokálie 1232 katolíků německého jazyka, 1 nekatolík a 9 obyvatel židovského vyznání. S ohledem na tento stav a postupný rozvoj Nových Sadů a Povlu, ale i relativně dobré hmotné zabezpečení zdejší duchovní správy, byla dne 28. 3. 1860 novosadská lokálie povýšena na faru. Prvním farářem se stal dosavadní lokální kaplan Leopold Prokesch, působící na Nových Sadech od roku 1856. Římskokatolický farní úřad vykonává duchovní správu farnosti, tvořené obvody současných olomouckých městských částí Nové Sady a Povel, bez podstatných územních změn doposud.




Posloupnost lokálních kaplanů (kurátorů), farářů a administrátorů v letech 1784-1953:
Philip Jakob Lindner 1784-1786
Jucundus Janko 1786-1805
Franz Czaiczner 1805-1808
Ignaz Prosch 1808 administrátor
Franz Marek 1808-1810
Johann Theimer 1810 administrátor
Franz Gröger 1810-1814
Ignaz Drozdek 1814-1815 administrátor
Joseph John 1815-1833
Ludwig Tidl 1833-1834 administrátor
Thaddäus Thiel 1834-1847
Ignaz Stern 1847 administrátor
Franz Schaffer 1847-1856
Ferdinand Zatoschil 1856 administrátor
Leopold Prokesch 1856-1874 (jako farář od 28. 3. 1860)
Konrad Surma 1874 administrátor
Franz Ludwig 1874-1894
Augustin Zenner 1894 administrátor
František Zmeškal 1894-1906
Gustav Klameth 1906 administrátor
Vincenc Zábojník 1906-1932
Ferdinand Lipowsky 1932 administrátor
Vojtěch Soušek 1932-1940
Ferdinand Lipowsky 1940-1945
František Gavlas 1945-1948 provizor ex currendo
František Vaňák 1948 administrátor
Josef Polášek od r. 1948 provizor
II. Vývoj a dějiny archivního fondu

Veškeré písemnosti lokálie a pozdější farnosti byly původně uloženy v prostorách farního úřadu na Nových Sadech. První stručnou zprávu o stavu a uložení farního archivu obsahuje dotazník vyplněný dne 9. 7. 1956 provizorem farnosti Josefem Poláškem. Archiv obsahoval písemnosti přibližně od r. 1785 do současnosti a byl uložen ve farní kanceláři. Podrobný soupis písemností farního úřadu byl dle nařízení Arcibiskupské konsistoře v Olomouci zaslán dne 17. ledna 1957 archivnímu oddělení Krajské správy ministerstva vnitra v Olomouci.
Podrobný průzkum farního archivu provedla dne 19. 12. 1959 odborná pracovnice Městského archivu v Olomouci Ludmila Pospíšilová. Většina písemností byla tehdy uložena v dřevěné uzamčené skříni s příhradami umístěné v přízemí fary, ve zvláštní místnosti přístupné pouze přes obytnou místnost faráře. Část nejstarších a obsahově nejcennějších dokumentů (nadační listy a knihy, účetní knihy) byly uloženy v trezoru v kanceláři farního úřadu. Písemnosti byly zhruba uspořádány podle konzistorní instrukce (tzv. Kohnovy spisové normy) z r. 1896, platné pro farní archivy na území olomoucké arcidiecéze.
Podstatnou část dokumentů novosadské farnosti z období od založení zdejší lokálie do r. 1953 převzal Okresní archiv v Olomouci dne 23. 5. 1974 a zanesl do evidence jednotného archivního fondu pod přírůstkovým číslem 89/1974.
Archivní fond zůstává uložen ve Státním okresním archivu Olomouc na základě smlouvy o depozitu církevních fondů, uzavřené dne 3. března 1995 mezi Arcibiskupstvím olomouckým a Ministerstvem vnitra České republiky.

III. Archivní charakteristika archivního fondu

Převzaté písemnosti Římskokatolického farního úřadu u sv. Filipa a Jakuba v Olomouci - Nových Sadech byly uloženy v hlavní budově Okresního archivu v Olomouci na Křížkovského ulici 2. Na jaře roku 1996 byly převezeny do nové budovy Státního okresního archivu v Olomouci, U Husova sboru 10. Před zpracováním tvořilo archivní fond farního úřadu 6 balíků a 4 kartony dokumentů v celkovém rozsahu 1,00 bm.
V roce 2008 uvedený archivní fond uspořádal a inventarizoval PhDr. Miroslav Koudela. Uspořádání fondu respektuje původní rozdělení písemností podle již zmíněné Kohnovy spisové normy platné od roku 1896 pro olomouckou arcidiecézi. Při pořádání byly v rámci vnitřní skartace z archivního fondu vyřazeny pouze obaly, nepoužité tiskopisy, bezvýznamné obálky korespondence a multiplikáty v celkovém rozsahu 0,12 bm.
Archivní fond Farní úřad Olomouc, Nové Sady obsahuje ke dni inventarizace celkem 25 úředních knih z let 1785-1953, 4 podací protokoly z let 1897-1930 a 4 kartony spisů z let (1751) 1792-1953 v celkovém rozsahu 0,88 bm. Plánky a nákresy obsažené ve spisech jsou popsány v příslušných inventárních záznamech.
Součástí dochovaných spisů je rovněž několik prior, předcházejících době založení novosadské lokálie. Nejvýznamnějším z nich je papežské breve z r. 1751 (inv. č. 78), povolující konání bohoslužeb v kapli Nejsvětější Trojice v původní vsi, zdemolované r. 1757. Uvedenou kapli lze považovat za předchůdce současného farního kostela sv. Filipa a Jakuba. Dalšími priory fondu je několik povolení k uzavření sňatku pro obyvatele Nových Sadů, vystavené vrchností v letech 1773-1783, které jsou součástí novosadských matričních dokladů (inv. č. 93). Z roku 1782 pochází rovněž jedna obligace vztahující se ke jmění novosadského kostela (inv. č. 59).
Dochované archiválie se nacházejí v poměrně dobrém fyzickém stavu, celkovou dochovanost archivního fondu je možno označit za mezerovitou. Větší část dokumentů z období do r. 1945 je vzhledem k převažujícímu německému obyvatelstvu farnosti psána v německém jazyce, z období po r. 1918 a zejména po 2. světové válce rovněž v češtině. Část záznamů v úředních knihách fary i část aktového materiálu je v latinském znění.
Členění úředních knih a spisů na skupiny a podskupiny podle Kohnovy spisové normy je následující:

I. Církevní stavby
a) farní kostel
b) filiální kostel
c) hřbitov
d) kříže, křížová cesta, sochy, obrazy
e) farní a hospodářská stavení
f) patronátní a konkurenční záležitosti
g) pojištění kostelních a farních budov
h) zvony, varhany



II. Kostelní jmění
a) pozemky, výtahy z pozemkových knih, pozemkové archy
b) protokoly a smlouvy o pronájmu, rejstřík o zaplaceném ročním nájemném
c) knihy kostelních účtů
d) vyřízení kostelních účtů a přílohy k nim
e) knihy kapitálů a úroků
f) pokladní deníky
g) příjmy z ofěry a kostelního zvonečku
h) předpis daní a dávek

III. Jmění farního obročí
a) pozemky, výtahy z pozemkových knih
b) protokoly a smlouvy o pronájmu, záznamy o obdělání půdy
c) beneficiální fasse
d) služné a doplněk kongruy
e) protokoly o odevzdání a převzetí fary
f) interkalární účty
g) výkup desátku
h) daně, daň pro náboženský fond, předpis poplatkového ekvivalentu
i) výkaz o ročních vydáních beneficiáta z vlastního

IV. Nadace
a) normae legales
b) všeobecná kniha o nadacích
c) nadační spisy
d) výkazy o persolvování nadačních povinností

V. Duchovní správa
a) konsekrace
b) oltářní privilegia a jiné indulty
c) povolení ke svěcení oltářů, křížů, křížové cesty, soch a obrazů
d) pořad bohoslužeb, pobožností, ohlašovací knihy
e) záležitosti týkající se bratrstev
f) vizitační nálezy
g) vyučování náboženství
h) výkaz duchovních prací
i) popis duší
k) štolová kniha a stipendijní knížky
l) závazky pro náboženský fond
m) změny ve vyznání
n) podací protokoly

VI. Výkaz personálií při duchovní správě
a) faráři a jejich posloupnost
b) pomocní kněží a jejich posloupnost
c) ředitel kůru, varhaník, jejich ustanovení a mzda
d) kostelník, jeho ustanovení a mzda
e) zvoník, jeho ustanovení a mzda
f) hrobník, jeho ustanovení a mzda
g) kostelní hospodáři
h) otcové chudých
i) pamětní kniha



VII. Doklady a přílohy k oddací matrice
a) ohláškové knihy
b) přílohy k oddacím matrikám
c) rozvody od stolu a lože

VIII. Doklady a přílohy ke křestní a úmrtní matrice
a) přílohy ke křestní matrice (prohlášení za otce)
b) přílohy k úmrtní matrice (úmrtní listy, povolení k převozu zesnulého aj.)

IX. Farní ústav chudinský
a) účetní knihy
b) pokladní deníky

X. Nařízení
a) konzistoriální kurendy s pastýřskými listy
b) nařízení politických úřadů

XI. Varia

XII. Oddělení pro matriky
a) oddavkové matriky
b) rodné a křestní matriky
c) úmrtní matriky
d) matriky biřmovanců
e) oddavková matrika pro církevní účely
f) křestní matrika pro církevní účely
g) úmrtní matrika pro církevní účely
h) formulář pro vedení latinských matrik
i) katalog farní knihovny

IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

Archivní fond obsahuje podstatnou, i když u některých skupin a podskupin dokumentů jen mezerovitě dochovanou část registratury novosadské lokálie a pozdějšího farního úřadu z let 1785-1953 s výše uvedenými priory z let 1751-1783.
Mezi úředními knihami převažují účetní knihy, z nichž jsou obsahově nejcennější knihy kostelních účtů z let 1791-1837, 1837-1868 a 1937-1944 (knihy z let 1869-1936 se nedochovaly). Důležité jsou rovněž knihy nadací z let 1785-1847 a 1816-1949 spolu s výkazy nadací při farním kostele na Nových Sadech a při kapli na Povlu z let 1918-1950. Součástí archivního fondu je rovněž matrika konvertitů z let 1895-1918 a matrika biřmovanců z let 1895-1950. Oddavkové, křestní a úmrtní matriky pro církevní účely nebyly archivu předány, na farním úřadě zůstává uložena rovněž pamětní kniha farnosti.
Z registraturních pomůcek se dochovaly pouze čtyři podací protokoly z let 1897-1930 (s mezerou v letech 1920-1923).
Pro badatele pravděpodobně nejzajímavější jsou obsahově i časově různorodé spisy dokládající historii farnosti a farního kostela od založení lokálie do prvních let po ukončení 2. světové války. Dochován je mj. inventář kostela z r. 1834 spolu se spisy dokumentujícími jeho opravy a stavební úpravy v letech 1850-1938. Řada spisů se týká farního hřbitova (přiložen je i jeho situační plán z r. 1902). Součástí fondu je rovněž seznam křížů, soch, polních kaplí a božích muk v obvodu farnosti spolu s reversy na jejich udržování. Důležitá jsou akta týkající se restaurování a pořizování soch, oltářů a jiného vybavení kostela, zajímavé je i svědectví o historicky cenných insigniích olomouckého cechu rybářů uložených v novosadském kostele. Řada spisů se dotýká také budovy fary, jejího vybavení a stavebních úprav.
Mezi historicky významné dokumenty patří bezesporu popis novosadské lokálie z r. 1818, písemnosti vztahující se k povýšení lokálie na farnost z let 1855-1860 spolu s doklady o změnách obvodu a hranic farnosti v letech 1874-1937.
Součástí archivního fondu je rovněž bohatý spisový materiál účetní povahy, týkající se kostelního a farního jmění a doplňující výše zmíněné účetní knihy. Cenné jsou zejména kostelní účty z let 1794-1855 a protokoly o odevzdání a převzetí fary z let 1834-1948, obsahující také inventáře a popisy kostela, fary a farního obročí.
K objemově nejrozsáhlejším částem aktového materiálu patří nadační listy a spisy z let 1815-1953.
Důležíté jsou rovněž spisy týkající se duchovní správy lokálie a farnosti. Nejstarším dokumentem uvedené skupiny je již zmíněné povolení bohoslužeb v kapli Nejsvětější Trojice z r. 1751, najdeme zde však také povolení k vysvěcení oltářů, křížů, křížové cesty, soch, obrazů a různých bohoslužebných předmětů, tvořících inventář farního kostela, ale např. i povolení k vysvěcení místní hasičské zbrojnice, pomníku obětem 1. světové války na Povlu nebo ke konsekraci kaple novosadského kláštera milosrdných sester. Mezi těmito spisy se nacházejí rovněž autentiky (potvrzení o pravosti) relikvií, uložených ve farním kostele. Součástí uvedené skupiny jsou také dokumenty o náboženských bratrstvech a spolcích v obvodu farnosti, vizitační nálezy a protokoly kanonických vizitací i písemnosti, týkající se farní a obecné školy a vyučování náboženství. Cenným pramenem je výkaz o počtu věřících v obvodu lokálie z let 1786-1792 spolu s dochovanými výkazy o stavu duší z let 1855-1858.
Archivní fond obsahuje rovněž část osobních dokladů a spisů spolu se zlomky korespondence novosadských lokálů a farářů z let 1826-1943, jakož i spisy týkající se pomocných kněží farnosti z let 1912-1943.
Relativně četné jsou doklady a přílohy k oddacím, křestním a úmrtním matrikám (mj. povolení sňatků obyvatel Nových Sadů a Povlu ze strany jejich městské a kapitulní vrchnosti z let 1773-1846, povolení změn jména, křestní listy z let 1818-1828 či výkaz o počtu zemřelých ve farnosti v letech 1863-1872). Archivní fond obsahuje rovněž výtahy z matrik lokálie z let 1786, 1821 a 1828-1842.
Ve skupině XI. Varia zaujmou spisy týkající se arcibiskupského sirotčince na Nových Sadech (mj. statuta sirotčince či stanovení podmínek pro přijímání sirotků do uvedeného ústavu).

V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky

Archivní fond uspořádal v roce 2008 a inventář s úvodem, osobním, místním a věcným rejstříkem sestavil v roce 2009 PhDr. Miroslav Koudela ve Státním okresním archivu Olomouc.




Seznam použité literatury

KUX, Johann: Die deutschen Siedlungen um Olmütz. Olomouc 1943.
RÖDER, Julius: Geschichte der Vorstadt-Pfarrkirche "S. S. Ap. Philippi et Jacobi" in Olmütz - Neustift. Olomouc - Nové Sady 1925.
SEYFRIED, Leopold: Ortskunde der Gemeinden Neustift und Powel. Olomouc 1896.
TICHÁK, Milan: Paměť olomouckých předměstí. Olomouc 2000.
TRAPL, Miloš a kol.: Historický místopis politického okresu Olomouc - město 1848-1960. Olomouc 1972.
WOLNÝ, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung. Olmützer Erzdiöcese. I. Band. Brno 1855, s. 349-350.


Seznam použitých zkratek

bm běžný metr
č. číslo
čes. česky
inv. č. inventární číslo
kart. karton
kolor. kolorováno
lat. latinsky
mj. mimo jiné
něm. německy
pap. papír
pk. polokožená vazba
pošk. poškozená
r. rok
s. strana
SOkA státní okresní archiv
sv. svatý
zach. zachovalá























Název fondu: Farní úřad Olomouc, Nové Sady
Značka fondu: M 7 - 9
Časové rozmezí: (1751) 1785 - 1953
Počet evid. jednotek: 33 (25 úředních knih, 4 podací protokoly,
4 kartony)
Počet inv. jednotek: 108
Rozsah v bm: 0,88
Stav ke dni: 5. 3. 2009
Fond zpracoval: PhDr. Miroslav Koudela
Pomůcku sestavil: PhDr. Miroslav Koudela
Počet stran: 37
Inventář schválil: PhDr. Bohdan Kaňák, Ph.D.
ředitel SOkA Olomouc

Č.j.: SOkA-Ol/