Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
Státní okresní archiv Karviná
INVENTÁŘE A KATALOGY
Číslo listu NAD : 413
Evidenční číslo pomůcky: 159
Spořitelna a záložna Orlová
(1902) 1905 – 1952
INVENTÁŘ
Zpracovala: Silvie Hanáková
Karviná 2008
OBSAH
Úvod str. 3 - 7
I. Úřední knihy
1. Správní knihy str. 8
2. Evidenční knihy str. 8
II. Spisový materiál
1. Spisy str. 9 - 10
III. Účetní materiál
1. Účetní knihy str. 11
2. Účetní spisy str. 11 - 12
IV. Ostatní materiál
1. Plány str. 13
2. Fotografie str. 14
2
ÚVOD
I. Vývoj původce archivního fondu
První návrh na zřízení spořitelny v Orlové podal pan Eisenberg na zasedání obecního
výboru v Orlové dne 13. srpna 1902 za předsednictví starosty Orlové Pavla Kanii. Tento
návrh byl jednohlasně přijat a obecní představenstvo mělo vypracovat a ke schválení předložit
stanovy. Vzhledem k tomu, že u slezských úřadů nebyla jakákoli iniciativa ze strany Čechů
vítána, zůstala žádost obce Orlová o založení spořitelny nevyřízena. Teprve po třech letech
bylo zřízení spořitelny v Orlové dovoleno a obec musela zajistit garanční fond ve výši
20 000 K.
První schůze výboru Obecní spořitelny se konala dne 13. listopadu 1905 za
předsednictví Pavla Kanii, starosty města. Zeměpanským komisařem byl jmenován František
Havlín a zapisovatelem obecní tajemník Jindřich Fiala. V ředitelství zasedali předseda Pavel
Kania, přednosta kanceláře Antonín Tvardek, dále členové Salomon Blumenthal, vrchní
inženýr Korejs a Karel Walowy.
Na příští schůzi ředitelství byl zvolen pokladník spořitelny, právní zástupce, revizoři
účtů, cenzoři směnek a stavební znalci. Vklad na jednu knížku směl být nejvýše
10 000 K a úrokováno bylo čtrnáctidenně. Sazba úroků ze zápůjček byla ustanovena 4,75 %
u hypoték, 5 % u směnek, 5 % u cenných papírů, režijní příspěvek při zápůjčkách do 20 let
1 %, do 30 let 1,5 %, do 40 let 2% jednou pro vždy, úroky z prodlení na 5%.
V Troppauer Zeitung, Opavském týdenníku a Silesii mělo být vypsáno volné místo
likvidátora s nástupem od 1. ledna 1906. K požadavkům na tuto funkci patřila znalost češtiny
a němčiny, také střední škola s dobrým vysvědčením a věk pod 32 let.
Spořitelna začala úřadovat v jedné místnosti staré radnice 1. února 1906 a téhož dne
složili slib Václav Mezera, likvidátor a J. Fiala, pokladník. Při zapracování úředníků
vypomáhali pracovníci spořitelny v Polské Ostravě. První hypotéka 11 000 K byla povolena
již 21. února a dne 30. března 1906 proběhla revize. Koncem roku tak spořitelna vykázala
154 941,07 K vkladů a čistý zisk 2 213, 63 K. Teprve na počátku následujícího roku byl
jmenován Václav Mezera definitivním úředníkem s ročním platem 1 700 K a bilančním
přídavkem ve výši měsíčního služného.
Služební řád byl schválen 28. února 1907 a obec požádána, aby zaměstnance přibrala
do svého penzijního fondu. Místo odstoupeného zeměpanského komisaře Františka Havlína
nastoupil Jan Osvald Pastrnek. Dne 1. ledna 1908 byl jmenován Václav Mezera účetním
a začalo se úřadovat i v neděli od 9 do 11 hodin. Nedělní úřadování netrvalo dlouho
a 16. července téhož roku bylo zrušeno.
Druhá svazová revize se konala 25. dubna 1908. Od 1. května 1910 byl přijat druhý
úředník František Sladký, jehož v červenci vystřídal Josef Skála.
Při vykonávání vojenské povinnosti zastupoval Václava Mezeru Adolf Tomek, úředník
spořitelny v Brandýse nad Labem. Dne 1. července 1913 bylo zavedeno denní úrokování.
3
Ve starých místnostech byla spořitelna umístěna až do 1. dubna 1914, kdy si upravila
kanceláře v domě E. Bonczka a zde setrvala do té doby, než byla schopna postavit si svou
vlastní budovu.
Slibný vývoj spořitelny zastavila světová válka. Hned na začátku odešel vedoucí
úředník Václav Mezera a do přijetí nového úředníka vypomáhal zdarma v úřadování člen
ředitelství, inspektor Antonín Klvaňa. Během krátké doby se ve spořitelně vystřídalo osm
výpomocných úředníků a v roce 1915 odešel na vojnu i Josef Skála. Poté bezplatně úřadoval
pozdější předseda výboru Josef Marek. V listopadu 1914 byly vykonány přípravy
k přestěhování se na Moravu a úřadovalo se jen v pondělí a ve čtvrtek. V této době
vypomáhala spořitelna značnými částkami obci a financovala obzvláště aprovizaci. Spořitelna
byla nucena upisovat značnými částkami válečné půjčky, které obyčejně při příštím úpisu zase
prodala, čímž byly ztráty na válečných půjčkách zmírněny.
Přesto však po vzniku Československé republiky 28. října 1918 zůstala ztráta asi
67 000 K, která byla nevhodným nákupem půjčky Národní Svobody zvýšena na 150 000 K.
Vedoucí úředník Václav Mezera, který koncem války působil jako instruktor na vojenském
učilišti v Krnově, se na konci roku 1919 trvale ujal vedení spořitelny. Dne 15. května 1920
však utrpěl těžké zranění při pumovém atentátu. Za jeho nepřítomnosti jej zastupoval Josef
Skála, který vedl spořitelnu s mladšími úředníky až do návratu Václava Mezery v roce 1921,
kdy převzal vedení spořitelny v Karvinné.
Roku 1922 byla Orlová povýšena na město a obecní spořitelna se tak stala spořitelnou
městskou. Koncem tohoto roku bylo ohlášeno moratorium a pozdější likvidace Moravskoslezské
banky, která měla v Orlové od roku 1918 svou filiálku. Pro spořitelnu začala nová
doba. Začali se vracet bývalí vkladatelé, kteří se nechali zlákat vyššími úrokovými sazbami na
knížky Moravsko-slezské banky u Hypoteční a zemědělské banky v Brně provádějící celou
likvidaci. Z těchto vkladatelů většina ponechala své zkrácené úspory ve spořitelně.
V květnu roku 1925 byl ředitel spořitelny Václav Mezera nucen odejít léčit se do
sanatoria v Prosečnici. Léčba mu však nepomohla a dne 31. května 1925 zemřel. Byl
převezen do Orlové a s vojenskými poctami pohřben. Po jeho smrti se stal nejdříve správcem
a následně i ředitelem spořitelny Josef Libra.
V dalších letech byla spořitelna nejsilnějším místním i okresním ústavem, rychlým
tempem rostla a stala se hledaným místem pro úvěry. Tak silnému stavebnímu ruchu však
nemohla stačit. Musela si opatřovat rezervy, které ji ochotně poskytovala Prostějovská
spořitelna. A tak úvěruschopným žadatelům byly opatřeny peníze i v největší peněžní tísni.
Kromě podpory soukromých staveb, financovala spořitelna i stavby veřejné a přispěla
k postavení 14 škol většinou v národnostně ohroženém území Těšínska. Mimo účast při
stavebním ruchu se spořitelna snažila vést všechny věkové kategorie obyvatelstva
ke spořivosti - letáky, plakáty, světelnými obrazy a jinými reklamními prostředky.
Nutnost zvyšování počtu úřednictva vyvolávala potřebu postarat se o výběr místa pro
vlastní budovu. Většina pozemků patřila uhelným závodům. Až po velmi četných jednáních
se podařilo získat v roce 1926 nejcennější část pozemku z nemocniční zahrady přímo
u náměstí, která byla sice velmi drahá, ale vyhovovala pro účely spořitelny nejlépe. Nastala
4
nová práce se získáním projektu stavby, jenž byl omezen státním památkovým úřadem -
novou budovou nesměl být příliš zakryt kostel stojící v blízkosti náměstí. Při vypsané soutěži
u poroty zvítězil, z hlediska přizpůsobení se okolí, projekt architekta Otakara Schmidta
z Prahy, který byl doporučen k přepracování. Po účelných změnách byla vypsána soutěž na
provedení stavby a následně zadána nejvýhodnější nabídce, a to architektu R. Milenovskému
z Orlové. Stavba si vyžádala náklady více než 1 000 000 Kč. Již 16. ledna 1928 začala
spořitelna úřadovat v nových místnostech. Kromě potřebných úřadoven nová budova
obsahovala trezor, ve kterém byly umístěny pokladny a bezpečnostní schránky, takže mohla
vyhovět všem nárokům kladeným na spořitelnu.
V době polského záboru byla Městská spořitelna v Orlové přeměněna na Komunalnou
kasu oszczędności miasta Orłowej a v době německé okupace postupně likvidována. Za
německé okupace v Orlové působila pobočka Kreissparkasse Teschen. Její konfiskovaná
podstata, vedená odděleně od podstaty spořitelny, byla podle pokynů ministerstva financí
přenesena do souhrnné likvidace Spořitelny a záložny v Bohumíně a poté do Likvidačního
střediska v Opavě.
Po osvobození byla ve spořitelně zavedena národní správa výnosem Zemského
národního výboru, exp. v Ostravě. Původním dekretem z 2. 10. 1945 byl jmenován národním
správcem František Pěgřímek, jenž byl dalším výnosem z 10. 11. 1945 odvolán a na jeho
místo ustanoven Adolf Juzl, úředník spořitelny v Golčově Jeníkově. Národní správce Juzl
vykonával svou funkci až do jmenování správní komise v roce 1948. O své činnosti vedl
deník ve vázané knize, v němž podrobně zachycoval všechny závažnější události týkající se
správy ústavu. Na dobu národní správy byl jmenován i čtyřčlenný poradní sbor, jehož obsahy
schůzí jsou pečlivě zaznamenány v protokolech.
Výnosem ministerstva financí ze dne 29. října 1948, čj. 214 093/48-III/6, bylo
přikázáno Občanské záložně v Orlové, Občanské záložně v Lazích, Spořitelnímu
a záloženskému spolku v Porubě a Městské spořitelně v Orlové, aby se sloučily v samostatný
ústav lidového peněžnictví pod názvem Spořitelna a záložna v Orlové. Odvolané správní
orgány nahradila pětičlenná zatímní správa, jejímž vedoucím úředníkem byl jmenován Adolf
Juzl, dosavadní vedoucí úředník spořitelny. Jeho zástupcem se stal František Pěgřímek,
dosavadní náměstek vedoucího spořitelny. Výnosem ministerstva financí bylo na návrh
místního národního výboru povoleno Spořitelně a záložně zřídit pobočky v Orlové–Lazích
a v Orlové–Porubě na zkušební dobu 1 roku. Poté pobočka v Lazích dále fungovala, zatímco
v Porubě byla dnem 28. dubna 1950 zrušena.
Spořitelně a záložně byla do obvodu působnosti přidělena výnosem ministerstva
financí ze dne 24. dubna 1950 obec Orlová. Velikostí se řadil ústav v Ostravském kraji mezi
větší.
Až do přijetí jednotných stanov schválených ministerstvem financí, které upravily
právní poměry a úkoly revidovaného ústavu, se ústav řídil stanovami bývalé Občanské
záložny v Orlové, pokud nebyly v rozporu se zákonem č. 181/1948 Sb.
K 31. prosinci 1952 proběhlo sloučení Spořitelny a záložny v Orlové se Státní
spořitelnou v Orlové, resp. v Karviné.
5
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
Fond vznikl z činnosti Spořitelny a záložny v Orlové a Krajské spořitelny v Českém
Těšíně – pobočky v Orlové.
Dne 26. října 1978 převzal Státní okresní archiv Karviná pod č. př. 49/1978,
čj. ar 470/78, písemnosti, které obsahovaly protokoly ředitelství a výroční zprávy z let 1904 -
1952. Dne 28. prosince 1978 byly Českou státní spořitelnou, okresní pobočkou v Karviné-
Fryštátě pod č. př. 60/1978, čj. ar 543/78, předány hlavní knihy a bilance z let 1930 – 1952
a 20. března 2002 byla převzata matrika členů, protokoly představenstva a mzdové listy z let
1905 – 1952 pod č. př. 35/2002, čj. 361/2002, z České spořitelny, a. s., oblastní pobočky
v Karviné.
Písemnosti Krajské spořitelny v Českém Těšíně, pobočky v Orlové byly převzaty dne
27. března 1986 pod č. př. 14/1986, čj. ar 91/86, ze Správy pro věci majetkové a devizové
v Praze.
Fond se dochoval v dobrém fyzickém stavu, není však zcela úplný.
III. Archivní charakteristika archivního fondu
Písemnosti vztahující se k fondu Spořitelna a záložna v Orlové spadají do období
(1902) 1905 - 1952. Jsou zde tedy obsaženy i dokumenty, jejichž vznik se datuje před
založením ústavu. K fondu Spořitelna a záložna Orlová byl přičleněn i fond Kreissparkasse
Teschen, Orlau (Krajská spořitelna Český Těšín, pobočka Orlová) pro jeho přímou návaznost
k fondu a malý rozsah. Fond byl inventarizován podle Základních pravidel pro zpracování
archivního materiálu na základě uměle vytvořeného schématu:
I. Úřední knihy
1. Správní knihy
2. Evidenční knihy
II. Spisový materiál
1. Spisy
III. Účetní materiál
1. Účetní knihy
2. Účetní spisy
6
IV. Ostatní materiál
1. Plány
2. Fotografie
Kapitola Spisy nebyla pro malý rozsah materiálu rozdělena do podkapitol.
Při inventarizaci fondu byla provedena vnitřní skartace nepodstatné korespondence,
podkladů k úvěrování JZD Doubrava, Stavebních podniků v Orlové (mimo jiné i měsíční
uzávěrky), družstva Cingrův dům Orlová, družstva Dělnický dům Orlová. Podstatnou část
skartovaného materiálu tvořily mzdové listy zaměstnanců Spořitelny a záložny v Orlové.
Vyčleněny byly fondy Občanská záložna Orlová 1905 – 1948 (0,06 bm) a Spořitelní
a záloženský spolek (Towarzystwo oszczędności i zaliczek) Český Těšín 1944 – 1949
(0,09 bm) o celkovém rozsahu 0,15 bm. Převládajícím jazykem písemností je čeština,
vyskytují se zde však i dokumenty v polštině (z období okupace) a němčině (zejména
v písemnostech týkajících se založení spořitelny).
Fond obsahuje 64 inventárních jednotek a 49 evidenčních jednotek, z toho 17 úředních
knih, 8 kartonů, 18 plánů a 6 fotografií o celkové metráži 1,36 bm. Vzhledem k malému
rozsahu fondu nebyly k inventáři pořízeny rejstříky.
IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu
Fond Spořitelna a záložna Orlová (1902) 1905 – 1952 přibližuje průběh jednání
o stanovách mezi léty 1902 – 1905 a jejich změny v průběhu následujících let. Z období
2. světové války se dochovaly pouze dokumenty týkající se převzetí spořitelny polským
Svazem spořitelen v Katovicích v letech 1938 - 1939. Dále navazují písemnosti datované po
ukončení 2. světové války, zejména korespondence a činnost národního správce spořitelny.
Významnou součástí fondu jsou knihy zápisů ze schůzí poradního sboru, správní komise
a ředitelství. Nelze opomenout bilance a účetní závěrky. K fondu náleží také návrhy na
novostavbu spořitelny a fotografie již realizované stavby.
V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky
Fond v roce 2008 uspořádala, inventář sestavila a úvod zpracovala Silvie Hanáková
ve Státním okresním archivu Karviná.
7
Název fondu : Spořitelna a záložna Orlová
Značka fondu : SaZ Orlová
Časové rozmezí : (1902) 1905 - 1952
Počet evidenčních jednotek : 49 (17 úředních knih, 8 kartonů, 16 plánů, 6 fotografií)
Počet inventárních jednotek : 64
Rozsah v bm : 1,36
Stav ke dni : 15. 9. 2008
Fond zpracoval : Silvie Hanáková
Pomůcku sestavil : Silvie Hanáková
Počet stran : 15
Inventář schválil : PhDr. Irena Hajzlerová, SOkA-KA/463/2008
dne 15. 9. 2008
8