Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF

Státní okresní archiv Karviná INVENTÁŘE A KATALOGY Číslo listu NAD : 413 Evidenční číslo pomůcky: 159 Spořitelna a záložna Orlová (1902) 1905 – 1952 INVENTÁŘ Zpracovala: Silvie Hanáková Karviná 2008 OBSAH Úvod str. 3 - 7 I. Úřední knihy 1. Správní knihy str. 8 2. Evidenční knihy str. 8 II. Spisový materiál 1. Spisy str. 9 - 10 III. Účetní materiál 1. Účetní knihy str. 11 2. Účetní spisy str. 11 - 12 IV. Ostatní materiál 1. Plány str. 13 2. Fotografie str. 14 2 ÚVOD I. Vývoj původce archivního fondu První návrh na zřízení spořitelny v Orlové podal pan Eisenberg na zasedání obecního výboru v Orlové dne 13. srpna 1902 za předsednictví starosty Orlové Pavla Kanii. Tento návrh byl jednohlasně přijat a obecní představenstvo mělo vypracovat a ke schválení předložit stanovy. Vzhledem k tomu, že u slezských úřadů nebyla jakákoli iniciativa ze strany Čechů vítána, zůstala žádost obce Orlová o založení spořitelny nevyřízena. Teprve po třech letech bylo zřízení spořitelny v Orlové dovoleno a obec musela zajistit garanční fond ve výši 20 000 K. První schůze výboru Obecní spořitelny se konala dne 13. listopadu 1905 za předsednictví Pavla Kanii, starosty města. Zeměpanským komisařem byl jmenován František Havlín a zapisovatelem obecní tajemník Jindřich Fiala. V ředitelství zasedali předseda Pavel Kania, přednosta kanceláře Antonín Tvardek, dále členové Salomon Blumenthal, vrchní inženýr Korejs a Karel Walowy. Na příští schůzi ředitelství byl zvolen pokladník spořitelny, právní zástupce, revizoři účtů, cenzoři směnek a stavební znalci. Vklad na jednu knížku směl být nejvýše 10 000 K a úrokováno bylo čtrnáctidenně. Sazba úroků ze zápůjček byla ustanovena 4,75 % u hypoték, 5 % u směnek, 5 % u cenných papírů, režijní příspěvek při zápůjčkách do 20 let 1 %, do 30 let 1,5 %, do 40 let 2% jednou pro vždy, úroky z prodlení na 5%. V Troppauer Zeitung, Opavském týdenníku a Silesii mělo být vypsáno volné místo likvidátora s nástupem od 1. ledna 1906. K požadavkům na tuto funkci patřila znalost češtiny a němčiny, také střední škola s dobrým vysvědčením a věk pod 32 let. Spořitelna začala úřadovat v jedné místnosti staré radnice 1. února 1906 a téhož dne složili slib Václav Mezera, likvidátor a J. Fiala, pokladník. Při zapracování úředníků vypomáhali pracovníci spořitelny v Polské Ostravě. První hypotéka 11 000 K byla povolena již 21. února a dne 30. března 1906 proběhla revize. Koncem roku tak spořitelna vykázala 154 941,07 K vkladů a čistý zisk 2 213, 63 K. Teprve na počátku následujícího roku byl jmenován Václav Mezera definitivním úředníkem s ročním platem 1 700 K a bilančním přídavkem ve výši měsíčního služného. Služební řád byl schválen 28. února 1907 a obec požádána, aby zaměstnance přibrala do svého penzijního fondu. Místo odstoupeného zeměpanského komisaře Františka Havlína nastoupil Jan Osvald Pastrnek. Dne 1. ledna 1908 byl jmenován Václav Mezera účetním a začalo se úřadovat i v neděli od 9 do 11 hodin. Nedělní úřadování netrvalo dlouho a 16. července téhož roku bylo zrušeno. Druhá svazová revize se konala 25. dubna 1908. Od 1. května 1910 byl přijat druhý úředník František Sladký, jehož v červenci vystřídal Josef Skála. Při vykonávání vojenské povinnosti zastupoval Václava Mezeru Adolf Tomek, úředník spořitelny v Brandýse nad Labem. Dne 1. července 1913 bylo zavedeno denní úrokování. 3 Ve starých místnostech byla spořitelna umístěna až do 1. dubna 1914, kdy si upravila kanceláře v domě E. Bonczka a zde setrvala do té doby, než byla schopna postavit si svou vlastní budovu. Slibný vývoj spořitelny zastavila světová válka. Hned na začátku odešel vedoucí úředník Václav Mezera a do přijetí nového úředníka vypomáhal zdarma v úřadování člen ředitelství, inspektor Antonín Klvaňa. Během krátké doby se ve spořitelně vystřídalo osm výpomocných úředníků a v roce 1915 odešel na vojnu i Josef Skála. Poté bezplatně úřadoval pozdější předseda výboru Josef Marek. V listopadu 1914 byly vykonány přípravy k přestěhování se na Moravu a úřadovalo se jen v pondělí a ve čtvrtek. V této době vypomáhala spořitelna značnými částkami obci a financovala obzvláště aprovizaci. Spořitelna byla nucena upisovat značnými částkami válečné půjčky, které obyčejně při příštím úpisu zase prodala, čímž byly ztráty na válečných půjčkách zmírněny. Přesto však po vzniku Československé republiky 28. října 1918 zůstala ztráta asi 67 000 K, která byla nevhodným nákupem půjčky Národní Svobody zvýšena na 150 000 K. Vedoucí úředník Václav Mezera, který koncem války působil jako instruktor na vojenském učilišti v Krnově, se na konci roku 1919 trvale ujal vedení spořitelny. Dne 15. května 1920 však utrpěl těžké zranění při pumovém atentátu. Za jeho nepřítomnosti jej zastupoval Josef Skála, který vedl spořitelnu s mladšími úředníky až do návratu Václava Mezery v roce 1921, kdy převzal vedení spořitelny v Karvinné. Roku 1922 byla Orlová povýšena na město a obecní spořitelna se tak stala spořitelnou městskou. Koncem tohoto roku bylo ohlášeno moratorium a pozdější likvidace Moravskoslezské banky, která měla v Orlové od roku 1918 svou filiálku. Pro spořitelnu začala nová doba. Začali se vracet bývalí vkladatelé, kteří se nechali zlákat vyššími úrokovými sazbami na knížky Moravsko-slezské banky u Hypoteční a zemědělské banky v Brně provádějící celou likvidaci. Z těchto vkladatelů většina ponechala své zkrácené úspory ve spořitelně. V květnu roku 1925 byl ředitel spořitelny Václav Mezera nucen odejít léčit se do sanatoria v Prosečnici. Léčba mu však nepomohla a dne 31. května 1925 zemřel. Byl převezen do Orlové a s vojenskými poctami pohřben. Po jeho smrti se stal nejdříve správcem a následně i ředitelem spořitelny Josef Libra. V dalších letech byla spořitelna nejsilnějším místním i okresním ústavem, rychlým tempem rostla a stala se hledaným místem pro úvěry. Tak silnému stavebnímu ruchu však nemohla stačit. Musela si opatřovat rezervy, které ji ochotně poskytovala Prostějovská spořitelna. A tak úvěruschopným žadatelům byly opatřeny peníze i v největší peněžní tísni. Kromě podpory soukromých staveb, financovala spořitelna i stavby veřejné a přispěla k postavení 14 škol většinou v národnostně ohroženém území Těšínska. Mimo účast při stavebním ruchu se spořitelna snažila vést všechny věkové kategorie obyvatelstva ke spořivosti - letáky, plakáty, světelnými obrazy a jinými reklamními prostředky. Nutnost zvyšování počtu úřednictva vyvolávala potřebu postarat se o výběr místa pro vlastní budovu. Většina pozemků patřila uhelným závodům. Až po velmi četných jednáních se podařilo získat v roce 1926 nejcennější část pozemku z nemocniční zahrady přímo u náměstí, která byla sice velmi drahá, ale vyhovovala pro účely spořitelny nejlépe. Nastala 4 nová práce se získáním projektu stavby, jenž byl omezen státním památkovým úřadem - novou budovou nesměl být příliš zakryt kostel stojící v blízkosti náměstí. Při vypsané soutěži u poroty zvítězil, z hlediska přizpůsobení se okolí, projekt architekta Otakara Schmidta z Prahy, který byl doporučen k přepracování. Po účelných změnách byla vypsána soutěž na provedení stavby a následně zadána nejvýhodnější nabídce, a to architektu R. Milenovskému z Orlové. Stavba si vyžádala náklady více než 1 000 000 Kč. Již 16. ledna 1928 začala spořitelna úřadovat v nových místnostech. Kromě potřebných úřadoven nová budova obsahovala trezor, ve kterém byly umístěny pokladny a bezpečnostní schránky, takže mohla vyhovět všem nárokům kladeným na spořitelnu. V době polského záboru byla Městská spořitelna v Orlové přeměněna na Komunalnou kasu oszczędności miasta Orłowej a v době německé okupace postupně likvidována. Za německé okupace v Orlové působila pobočka Kreissparkasse Teschen. Její konfiskovaná podstata, vedená odděleně od podstaty spořitelny, byla podle pokynů ministerstva financí přenesena do souhrnné likvidace Spořitelny a záložny v Bohumíně a poté do Likvidačního střediska v Opavě. Po osvobození byla ve spořitelně zavedena národní správa výnosem Zemského národního výboru, exp. v Ostravě. Původním dekretem z 2. 10. 1945 byl jmenován národním správcem František Pěgřímek, jenž byl dalším výnosem z 10. 11. 1945 odvolán a na jeho místo ustanoven Adolf Juzl, úředník spořitelny v Golčově Jeníkově. Národní správce Juzl vykonával svou funkci až do jmenování správní komise v roce 1948. O své činnosti vedl deník ve vázané knize, v němž podrobně zachycoval všechny závažnější události týkající se správy ústavu. Na dobu národní správy byl jmenován i čtyřčlenný poradní sbor, jehož obsahy schůzí jsou pečlivě zaznamenány v protokolech. Výnosem ministerstva financí ze dne 29. října 1948, čj. 214 093/48-III/6, bylo přikázáno Občanské záložně v Orlové, Občanské záložně v Lazích, Spořitelnímu a záloženskému spolku v Porubě a Městské spořitelně v Orlové, aby se sloučily v samostatný ústav lidového peněžnictví pod názvem Spořitelna a záložna v Orlové. Odvolané správní orgány nahradila pětičlenná zatímní správa, jejímž vedoucím úředníkem byl jmenován Adolf Juzl, dosavadní vedoucí úředník spořitelny. Jeho zástupcem se stal František Pěgřímek, dosavadní náměstek vedoucího spořitelny. Výnosem ministerstva financí bylo na návrh místního národního výboru povoleno Spořitelně a záložně zřídit pobočky v Orlové–Lazích a v Orlové–Porubě na zkušební dobu 1 roku. Poté pobočka v Lazích dále fungovala, zatímco v Porubě byla dnem 28. dubna 1950 zrušena. Spořitelně a záložně byla do obvodu působnosti přidělena výnosem ministerstva financí ze dne 24. dubna 1950 obec Orlová. Velikostí se řadil ústav v Ostravském kraji mezi větší. Až do přijetí jednotných stanov schválených ministerstvem financí, které upravily právní poměry a úkoly revidovaného ústavu, se ústav řídil stanovami bývalé Občanské záložny v Orlové, pokud nebyly v rozporu se zákonem č. 181/1948 Sb. K 31. prosinci 1952 proběhlo sloučení Spořitelny a záložny v Orlové se Státní spořitelnou v Orlové, resp. v Karviné. 5 II. Vývoj a dějiny archivního fondu Fond vznikl z činnosti Spořitelny a záložny v Orlové a Krajské spořitelny v Českém Těšíně – pobočky v Orlové. Dne 26. října 1978 převzal Státní okresní archiv Karviná pod č. př. 49/1978, čj. ar 470/78, písemnosti, které obsahovaly protokoly ředitelství a výroční zprávy z let 1904 - 1952. Dne 28. prosince 1978 byly Českou státní spořitelnou, okresní pobočkou v Karviné- Fryštátě pod č. př. 60/1978, čj. ar 543/78, předány hlavní knihy a bilance z let 1930 – 1952 a 20. března 2002 byla převzata matrika členů, protokoly představenstva a mzdové listy z let 1905 – 1952 pod č. př. 35/2002, čj. 361/2002, z České spořitelny, a. s., oblastní pobočky v Karviné. Písemnosti Krajské spořitelny v Českém Těšíně, pobočky v Orlové byly převzaty dne 27. března 1986 pod č. př. 14/1986, čj. ar 91/86, ze Správy pro věci majetkové a devizové v Praze. Fond se dochoval v dobrém fyzickém stavu, není však zcela úplný. III. Archivní charakteristika archivního fondu Písemnosti vztahující se k fondu Spořitelna a záložna v Orlové spadají do období (1902) 1905 - 1952. Jsou zde tedy obsaženy i dokumenty, jejichž vznik se datuje před založením ústavu. K fondu Spořitelna a záložna Orlová byl přičleněn i fond Kreissparkasse Teschen, Orlau (Krajská spořitelna Český Těšín, pobočka Orlová) pro jeho přímou návaznost k fondu a malý rozsah. Fond byl inventarizován podle Základních pravidel pro zpracování archivního materiálu na základě uměle vytvořeného schématu: I. Úřední knihy 1. Správní knihy 2. Evidenční knihy II. Spisový materiál 1. Spisy III. Účetní materiál 1. Účetní knihy 2. Účetní spisy 6 IV. Ostatní materiál 1. Plány 2. Fotografie Kapitola Spisy nebyla pro malý rozsah materiálu rozdělena do podkapitol. Při inventarizaci fondu byla provedena vnitřní skartace nepodstatné korespondence, podkladů k úvěrování JZD Doubrava, Stavebních podniků v Orlové (mimo jiné i měsíční uzávěrky), družstva Cingrův dům Orlová, družstva Dělnický dům Orlová. Podstatnou část skartovaného materiálu tvořily mzdové listy zaměstnanců Spořitelny a záložny v Orlové. Vyčleněny byly fondy Občanská záložna Orlová 1905 – 1948 (0,06 bm) a Spořitelní a záloženský spolek (Towarzystwo oszczędności i zaliczek) Český Těšín 1944 – 1949 (0,09 bm) o celkovém rozsahu 0,15 bm. Převládajícím jazykem písemností je čeština, vyskytují se zde však i dokumenty v polštině (z období okupace) a němčině (zejména v písemnostech týkajících se založení spořitelny). Fond obsahuje 64 inventárních jednotek a 49 evidenčních jednotek, z toho 17 úředních knih, 8 kartonů, 18 plánů a 6 fotografií o celkové metráži 1,36 bm. Vzhledem k malému rozsahu fondu nebyly k inventáři pořízeny rejstříky. IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu Fond Spořitelna a záložna Orlová (1902) 1905 – 1952 přibližuje průběh jednání o stanovách mezi léty 1902 – 1905 a jejich změny v průběhu následujících let. Z období 2. světové války se dochovaly pouze dokumenty týkající se převzetí spořitelny polským Svazem spořitelen v Katovicích v letech 1938 - 1939. Dále navazují písemnosti datované po ukončení 2. světové války, zejména korespondence a činnost národního správce spořitelny. Významnou součástí fondu jsou knihy zápisů ze schůzí poradního sboru, správní komise a ředitelství. Nelze opomenout bilance a účetní závěrky. K fondu náleží také návrhy na novostavbu spořitelny a fotografie již realizované stavby. V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky Fond v roce 2008 uspořádala, inventář sestavila a úvod zpracovala Silvie Hanáková ve Státním okresním archivu Karviná. 7 Název fondu : Spořitelna a záložna Orlová Značka fondu : SaZ Orlová Časové rozmezí : (1902) 1905 - 1952 Počet evidenčních jednotek : 49 (17 úředních knih, 8 kartonů, 16 plánů, 6 fotografií) Počet inventárních jednotek : 64 Rozsah v bm : 1,36 Stav ke dni : 15. 9. 2008 Fond zpracoval : Silvie Hanáková Pomůcku sestavil : Silvie Hanáková Počet stran : 15 Inventář schválil : PhDr. Irena Hajzlerová, SOkA-KA/463/2008 dne 15. 9. 2008 8