Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF



Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Opava





Číslo listu NAD: 440
Evid. číslo pomůcky: 854








Místní národní výbor Lipina

(1871) 1945 - 1973

INVENTÁŘ











Zpracovaly: Jarmila Sobotíková
Bc. Marta Linzmajerová




Opava 2009

OBSAH

Úvod 3

Seznam použité literatury 11

Seznam použitých zkratek 12

I. Úřední knihy
1. Správní knihy 13
2. Pamětní knihy 13

II. Spisový materiál
1. Registraturní pomůcky 13
2. Spisy 14
Statutární záležitosti organizace, kontrola 14
Vnitřní správa a ochrana veřejného pořádku 14
Evidence obyvatelstva a matriční záležitosti 15
Finance a plánování 15
Územní plánování a výstavba obce 15
Místní hospodářství 16
Doprava 16
Zemědělství 16
Zdravotnictví 16
Kultura 17

III. Ostatní materiál
1. Mapy 17

ÚVOD

I. Vývoj původce archivního fondu

Lipina (něm. Lippin) je malá, převážně zemědělská obec, která leží v jihozápadní části okresu Opava v nadmořské výšce 466 m. Od roku 1850 spadala obec do soudního a politického okresu Opava.
První zmínka o Lipině pochází z roku 1337. Obec patřila mimo jiné opavským dominikánům a roku 1547 byla připojena k hradeckému panství. Vesnice v 16. století zpustla a obnovena byla až koncem 18. století, kdy byla znovu osídlena německým obyvatelstvem z oderského panství. V letech 1850 - 1864 byla Lipina osadou Domoradovic, roku 1864 se osamostatnila. V období let 1945 - 1973 zde působil samostatný MNV. Od 1. května 1973 měla Lipina nejdříve společný MNV se Štáblovicemi a od 1. ledna 1976 společný MNV s Oticemi. Od roku 1979 se stala místní částí Otic. Samostatnost získala opět v letech 1990 - 1992. S účinností k 1. lednu 1993 se Lipina sloučila se Štáblovicemi a stala se jejich místní částí.
Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 1950 se Lipina rozkládala na ploše 332 ha a trvalý pobyt zde mělo 106 obyvatel, kteří obývali 26 domů. K 1. březnu 1961 zůstala plocha obce oproti stavu z roku 1950 nezměněná, ovšem počet obyvatel se snížil na 99. V obci byla zaměstnána asi třetina obyvatel, ostatní museli za prací dojíždět, většinou do Opavy, případně Ostravy. Někteří občané byli zaměstnáni v žimrovických papírnách. Sčítání lidu, domů a bytů k 1. prosinci 1970 zaznamenává pokles obyvatel na 67 občanů, kteří obývali již jen 20 domů. Z toho ekonomicky činných bylo 38 obyvatel, kteří pracovali převážně v zemědělství (18 osob), v průmyslu bylo zaměstnáno 10 osob. V roce 1980 pak v Lipině dále poklesl počet obyvatel na 54, ekonomicky aktivních bylo 25 osob, přičemž většina stále pracovala v zemědělství.
Během roku 1945 přicházejí na Lipinu noví osadníci, kteří se ujímají zkonfiskovaných německých usedlostí. Německé obyvatelstvo muselo vypomáhat při zemědělských pracích nebo bylo nuceno pracovat v blízkém lese. Dne 20. října 1946 byli Němci soustředěni do sběrného tábora v Opavě a posléze odsunuti do Německa. Z původního německého obyvatelstva zůstalo v Lipině údajně pět občanů.
Zemědělství v obci se zaměřovalo jak na živočišnou, tak na rostlinnou výrobu. Z kulturních plodin se zde kromě obilí pěstovaly také brambory, cukrovka, krmná řepa a kukuřice.
Dne 21. října 1952 se konala ustavující schůze přípravného výboru JZD v Lipině a 12. listopadu 1952 pak bylo ustavení JZD v Lipině schváleno JNV v Opavě. Téhož dne ustavující valná hromada zvolila pětičlenné představenstvo a tříčlennou dozorčí radu. Do podnikového rejstříku bylo JZD v Lipině zapsáno 11. prosince 1952. Družstvo hospodařilo jako JZD III. typu a v roce 1955 obdělávalo 88,79 ha zemědělské půdy, z toho 73,38 půdy orné. Družstvo ovšem samostatně pracovalo jen krátce. Záhy po svém vzniku se totiž zařadilo mezi hospodářsky nejslabší a brzy se stalo úpadkovým. Členská schůze družstva konaná 18. listopadu 1955 projednala a schválila jeho sloučení s JZD v Brance pro bezvýchodnou hospodářskou a politickou situaci v družstvu. Ke dni 30. listopadu 1955 přešla veškerá práva a závazky slučovaného družstva na přejímající JZD v Brance. Dne 29. prosince 1955 bylo JZD v Lipině vymazáno z podnikového rejstříku.
Úroveň služeb ve vesnici byla velmi nízká, občanům byla zpočátku k dispozici pouze pojízdná prodejna, později obchod s potravinami a pohostinství Jednota. Na zásobování obce se však ze strany občanů nevyskytly žádné stížnosti.
V poválečném období probíhala v obci jak veřejná, tak soukromá výstavba. O zapojení Lipiny na elektrickou síť se zasloužil především Leon Kresl. První elektrická žárovka byla v obci rozsvícena roku 1947. V témže roce byla opravena také příjezdová cesta do vesnice.
V roce 1950 občané společným úsilím v rámci akce "5 M" opravili silnici vedoucí středem obce. Největším úspěchem při výstavbě Lipiny se však stala generální oprava rozpadlého hostince č. p. 1 na kulturní dům, která byla dokončena v srpnu 1957. Jeho otevření v září 1957 bylo spojeno s lidovou veselicí. V prosinci téhož roku pak byla do nového kulturního domu přestěhována rovněž kancelář MNV. V rámci akce "Z" se roku 1958 započalo s pracemi na vybudování kanalizace. Její dokončení však bylo pro nedostatek financí oddalováno až do roku 1960. Začátkem 60. let byla ještě provedena přístavba požární zbrojnice a menší opravy a úpravy na veřejných i soukromých budovách, zvláště na budově školy a prodejně Jednoty.
V Lipině působila národní škola, v níž byli žáci od prvního do pátého ročníku vyučováni v jednotřídce o celkovém počtu 10 - 20 dětí. Žáci od šestého do devátého ročníku pak docházeli do základní školy v Melči. Jakýsi "patronát" nad místní školou převzala zbrojovka Vlašim, která jí zasílala finanční dary, jež byly využívány na nákup učebních pomůcek a vybavení školy. Při škole byla zřízena také žákovská a učitelská knihovna. V roce 1969 škola svou činnost ukončila. Žákům nižšího stupně pak byla zajištěna doprava do trojtřídní školy ve Štáblovicích.
Osobnost učitele hrála v obci významnou roli. Učitel byl většinou zároveň kronikářem, knihovníkem, organizátorem společenského života a také správcem osvětové besedy, která v obci zajišťovala kulturní a osvětovou činnost. Ze zápisů schůzí rady MNV vyplývá, že osvětová a kulturní činnost po uzavření školy a odchodu učitele z obce upadla.
Kulturní život se soustředil především kolem národní školy. Možnosti kulturního vyžití byly ovšem velmi omezené především pro absenci kulturního zařízení. Od roku 1957 sloužil pro tyto účely nově zrekonstruovaný kulturní dům. Osvětová činnost se vesměs zaměřovala na době poplatné vzpomínkové oslavy a lidovou zábavu. Při příležitostech různých svátků a výročí se v obci pořádaly akademie, na jejichž přípravě se podílelo hlavně žactvo pod vedením místního učitele.
Místní lidová knihovna sice v obci existovala, ale dlouho pro ni nebylo možné nalézt vyhovující prostory a navíc nikdo z občanů neměl zájem věnovat se práci dobrovolného knihovníka. Od roku 1957 sídlila lidová knihovna v nově zrekonstruovaném kulturním domě.
Matriční úřad měla Lipina od 1. ledna 1950 ve Štáblovicích a od 1. července 1961 připadla do obvodu matričního úřadu v Opavě.
Zdravotní poměry obyvatel komplikovala poměrně špatná dostupnost zdravotní péče. V obci nepůsobil žádný lékař, Lipina spadala pod zdravotní obvod v Melči, občané ovšem považovali dopravní spojení k nebližšímu lékaři za nevyhovující. Během roku 1965 došlo ke změně zdravotního střediska, Lipina byla nově přidělena ke Štáblovicím, pouze ambulanci zubního lékaře navštěvovali občané Lipiny nadále v Melči. V 50. letech se navíc obec neustále potýkala s nedostatečným zásobováním pitnou vodou. Voda z obecních studní byla totiž mnohdy hygienicky závadná. V roce 1958 byly čtyři obecní studny vyčištěny, opraveny a opatřeny kovovými čerpadly, čímž se kvalita vody podstatně zlepšila.
Dopravní obslužnost byla v obci neutěšená. Nejbližší železniční stanice se nacházela v pět kilometrů vzdálených Dolních Životicích. Neexistovalo zde žádné přímé dopravní spojení s Opavou, takže obyvatelé byli nuceni docházet po polních cestách na nejbližší autobusovou zastávku do Štáblovic, Mikolajic nebo Filipovic. Teprve koncem 60. let bylo zavedeno pravidelné dopravní spojení ČSAD na lince Štáblovice - Lipina. Jedinou komunikační vymožeností v 50. letech bylo telefonní spojení, které zajišťoval jediný telefonní aparát, umístěný zpočátku v polorozpadlém hostinci a později v soukromém domě.
V obci nefungovala pošta, protože Lipina spadala pod poštovní úřad ve Štáblovicích.
Zdá se, že také majetkové poměry občanů byly v 50. letech až na výjimky podprůměrné. Úroveň bydlení nebyla příliš vysoká, byty byly starší a v některých případech i hygienicky nevyhovující. V 60. letech se pak podle kronikáře životní úroveň obyvatel obce zvýšila.
Po osvobození se v obci začal postupně rozvíjet společenský ruch a spolková činnost. V Lipině působila osvětová beseda, kterou zpravidla řídil místní učitel. ČSM čítal při svém založení asi 8 členů a zaměřoval se především na kulturní vložky při veřejných schůzích. V obci byl ustaven JSČZ, který patrně nevyvíjel výraznější aktivitu. Ze složek NF pracovaly v obci dále VŽ, ČSČK, ČSPO, SČSP a Svazarm. Do uzavření školy k 1. září 1969 působilo v Lipině SRPŠ. Před únorem 1948 zde kromě KSČ byly zastoupeny ještě další politické strany: ČSL, ČSD a ČSNS.
Pravděpodobně snad již ve středověku náležela Lipina k farnosti v Melči. Po svém obnovení se v 80. letech 18. století stala součástí lokálního kaplanství Melč. V současné době patří Lipina opět k melčské farnosti. V obci nestojí žádný kostel, náboženským účelům zde sloužila jen místní kaple.
Z profánních architektonických památek je třeba zmínit ojedinělý soubor lidových usedlostí východosudetského typu pocházející z konce 18. století. Za pozornost stojí usedlost č. p. 24 s hospodářskou budovou, jež reprezentuje lidovou architekturu. Ve středu obce se nachází památník padlým v první světové válce z roku 1919.

Národní výbory vznikaly ilegálně již za německé okupace jako orgány národně osvobozeneckého boje. Dne 4. prosince 1944 byl vydán dekret prezidenta republiky č. 18 Úředního věstníku československého, ve kterém bylo stanoveno, aby na osvobozeném území byly vytvořeny jako orgány lidové správy národní výbory.
Vymezení rozsahu působnosti, základní zásady volby a pravomoci národních výborů byly zakotveny v Košickém vládním programu. Národní výbory tu byly definovány jako orgány zastupitelské a orgány veřejné správy ve všech jejích oborech, které v obvodu své působnosti spravují všechny veřejné záležitosti.
Podle uvedených norem byly po osvobození republiky ustanoveny národní výbory. V obcích s převahou německého (národně nespolehlivého) obyvatelstva byly dočasně zřízeny místní správní komise.
V období před parlamentními volbami v květnu 1946 byly jednotlivé politické strany Národní fronty zastoupeny v národních výborech paritně. V roce 1946 bylo jejich zastoupení upraveno dle výsledků těchto voleb.
Do roku 1948 nenastaly v organizaci a rozsahu působnosti národních výborů žádné podstatné změny s výjimkou rozšíření kompetence o některé nově přidělené agendy. Po únoru 1948 bylo postavení národních výborů zakotveno v Ústavě 9. května. Členové národních výborů byli ustavováni jmenováním akčními výbory Národní fronty.
Důležitý předěl ve vývoji národních výborů znamenalo vydání ústavního zákona č. 12/1954 Sb. o národních výborech, zákona č. 13/1954 Sb. o národních výborech a zákona č. 14/1954 Sb. o volbách do národních výborů. Národní výbory tu byly definovány jako orgány státní moci a správy pracujícího lidu, jejichž úkolem je řídit hospodářskou a kulturní výstavbu ve svých obvodech. Citované zákony současně určovaly způsob volby národních výborů a délku funkčního období. Ve své činnosti byly řízeny vládou a výkonným orgánem byla rada národního výboru. Volby dle těchto ustanovení se uskutečnily 16. května 1954 a 19. května 1957.
Dalším mezníkem ve vývoji národních výborů se stal rok 1960, kdy byla přijata celá řada zákonů určujících postavení těchto orgánů státní správy a moci směřujících k dalšímu zdokonalení jejich činnosti. Vedle zákona č. 36/1960 Sb. ze dne 9. dubna 1960 o územním členění státu, ústavního zákona o volbách do Národního shromáždění a Slovenské národní rady a ústavního zákona č. 35/1960 Sb. o národních výborech a jim odpovídajících zákonů č. 37/1960 Sb. a č. 38/1960 Sb., v nichž se zdůrazňovala zejména odpovědnost poslanců vůči voličům, byl dne 25. května 1960 přijat nový zákon o národních výborech č. 65/1960 Sb., který nahrazoval doposud platný zákon z roku 1954. Dle tohoto zákona fungovaly NV až do roku 1967, kdy byl dne 29. června 1967 vydán zákon č. 69/1967 Sb. o národních výborech.
Tento zákon vytvořil nové právní a organizační podmínky pro upevnění postavení národních výborů, zabezpečil jejich větší samostatnost při rozhodování záležitostí spadajících do jejich působnosti, dělbu práce mezi orgány národních výborů a další zdokonalení metod práce. Národní výbory tedy převzaly pravomoc bývalých obecních zastupitelstev, rad a starostů, takže jim byla jako zastupitelským orgánům svěřena veškerá správa v obcích. Národní výbor měl pečovat o všestranný rozvoj obce, výstavbu, školská a kulturní zařízení a vyřizovat běžné záležitosti. Řízení hospodářské a kulturní výstavby v obvodu své působnosti uskutečňoval národní výbor kolektivními orgány složenými z členů národního výboru, radou v čele s předsedou a komisemi.
Činnost národních výborů byla řízena a kontrolována ministerstvem vnitra, přičemž národní výbor vyššího stupně řídil a kontroloval národní výbor nižšího stupně.
Plenární zasedání národních výborů volila a řídila orgány národního výboru a jeho hospodářské a rozpočtové organizace. Rada národního výboru byla kolektivním výkonným orgánem národního výboru, který byl volen plenárním zasedáním, jemuž předkládal zprávy o své činnosti. Skládala se z předsedy, jeho náměstků, tajemníka a ostatních členů rady. Členové rady byli zpravidla voleni za předsedy jednotlivých komisí. Rada byla zároveň podřízena radě národního výboru vyššího stupně, sama pak usměrňovala a koordinovala činnost komisí a řídila odbory, pomáhala též vytvářet občanské výbory, výbor žen a jiné občanské aktivity. Hlavním úkolem rady bylo zabezpečovat plnění úkolů národního výboru ve všech úsecích jeho činnosti na základě zákonů a jiných právních předpisů a podle směrnic svého národního výboru projednávala a řešila návrhy jednotlivých komisí.
Komise byly iniciativní, výkonné a kontrolní orgány národního výboru s rozhodovací pravomocí pro řízení těch úseků, pro něž byly ustaveny. Práce komisí se účastnili jednak členové národního výboru, a jednak přímo občané. Komise byly voleny plenárním zasedáním, rada pak řídila bezprostředně jejich činnost.
Vzhledem k událostem v roce 1968 bylo dle ústavního zákona č. 117/1969 Sb. prodlouženo funkční období NV až do roku 1971.
V pozdějších letech byl zmiňovaný zákon č. 69/1967 Sb. doplněn řadou zákonných opatření a doplňků, např. zákonem ČNR č. 49/1982 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon o národních výborech a upravovala se působnost MNV ve střediskových obcích (tzv. malá novela). Dále zákonem ČNR č. 115/1988 Sb., kterým se s účinností od 1. června 1988 měnil zákon o národních výborech. Úplné znění zákona o národních výborech bylo obsaženo v tzv. novele zákona o národních výborech č. 140/1988 Sb.
Působnost NV byla ukončena zákonem ČNR o obcích č. 367/1990 Sb., kdy došlo k obnovení nezávislé samosprávy vytvořením obecních úřadů.

Lipina byla osvobozena 5. května 1945 Rudou armádou. Dne 6. května 1945 se ujala správy obce milice v počtu asi 12 mužů, kterou vedl občan jménem Šrámek a která sídlila v budově školy. Tu záhy vystřídala místní správní komise v čele se správním komisařem Ladislavem Paláčkem. Ten byl na vlastní žádost k 1. prosinci 1945 své funkce zproštěn.
První doložená schůze MNV v Lipině se konala 21. srpna 1945. Zpočátku byl MNV pouze čtyřčlenný. Jeho předsedou se později stal dosavadní správní komisař Ladislav Paláček, místopředsedou Jindřich Honajzer (psán též Honaizer i Honajser), pokladníkem Čeněk Přibyla a členem Adolf Fišer. Dne 25. února 1946 dochází k reorganizaci a rozšíření MNV na 9 členů. Na základě nových voleb se ujímá funkce předsedy Otto (Otakar) Kříž, funkce místopředsedy František Černohorský, funkce pokladníka Jan Melar a funkce vyživovacího referenta Čeněk Přibyla. Devítičlenný MNV doplnili ještě Adolf Matějka, Julius Pliska, Vilém Firlej, Antonín Štencel a Adolf Hrbáč.
Dne 26. května 1946 se uskutečnily volby do Ústavodárného národního shromáždění, v nichž z 31 platných hlasů obdržela KSČ 21 hlas, ČSL 6 hlasů, ČSD 4 hlasy a ČSNS neobdržela žádný hlas. Na základě výsledků těchto voleb byl 14. července 1946 ustaven nový MNV. Předsedou byl opět jmenován Otto Kříž za KSČ, prvním náměstkem František Černohorský za KSČ, druhým náměstkem a zároveň pokladníkem Jan Melar za ČSL, zásobovacím referentem Čeněk Přibyla za KSČ, předsedou rolnické komise Julius Pliska za KSČ, členy finanční komise Antonín Štencel (psán též Štencl) za ČSD a Vilém Firlej za KSČ, členem rolnické komise Adolf Matějek za KSČ a osvětovým referentem Adolf Hrbáč za ČSL.
Dne 1. října 1946 odchází z MNV z důvodu nástupu vojenské služby osvětový referent Adolf Hrbáč, místo něj doplňuje MNV učitel František Mácha (ČSL). Ten však svoji funkci složil 2. září 1947, a to z důvodu odstěhování se do jiné obce. Jeho místo pak obsadil učitel Jan Blažek (ČSL).
K další změně ve složení MNV dochází na schůzi konané 8. září 1947. Dosavadní předseda Otto Kříž byl členy MNV zbaven své funkce "pro opilství". Na jeho místo pak byl dosazen po doplňovacích volbách konaných 29. října téhož roku předchozí předseda Ladislav Paláček za KSČ, jeho náměstkem byl zvolen Čeněk Přibyla za KSČ. Ve funkci místopředsedy vystřídal Františka Černohorského Jindřich Honajzer, rovněž za KSČ. Kromě referátů byly při MNV zřízeny také komise. V říjnu 1949 zahájila svoji činnost komise pojišťovací pro otázky veterinární, v níž pracovali Jindřich Honajzer, Bedřich Mrkva a František Černohorský. V listopadu 1949 pak byla ustavena komise honební, v níž působili Josef Theuer, Julius Pliska, Vilém Firlej a Jan Melar.
Ladislav Paláček se 1. července 1949 vzdal funkce předsedy a MNV vedl prozatímně jeho náměstek Čeněk Přibyla. Na veřejné schůzi MNV byl 20. listopadu 1949 zvolen předsedou Jindřich Honajzer, který se své funkce ujal v únoru 1950, místopředsedou zůstal nadále Čeněk Přibyla, jenž zároveň přijal funkci zemědělského referenta. Osvětovým a finančním referentem se stal Jan Blažek.
V obci působil po únoru 1948 MAV NF s předsedou Janem Melarem a členy Ottou Šoltysem a Františkem Černohorským, který jmenoval a odvolával členy NV.
V březnu 1950 měl MNV tyto členy: předsedu Jindřicha Honajzera, místopředsedu Čeňka Přibylu, zemědělského referenta Adolfa Hrbáče, kulturního referenta Jana Blažka, Adolfa Matějku, Antonína Štencela, Bedřicha Mrkvu, Josefa Nábělka a Jana Melara (psán též Mellar). V dubnu 1950 pak ve funkci zemědělského referenta vystřídal Adolfa Hrbáče Ladislav Polášek, ale hned v květnu se této funkce ujal František Kristián.
V červnu 1950 se konala schůze MAV NF, na níž byla prodiskutována reorganizace MNV. MNV byl rozšířen na 15 členů. Nové složení rady a pléna MNV bylo projednáno se zástupci NF a schváleno na členské schůzi KSČ. Členy MNV se nově stali František Kristián, Otto (Otakar) Šoltys, Anna Melarová (psána též Mellarová), Drahomíra Firlejová, Antonie Theuerová, František Černohorský, Jaroslav Kuzník, Alois Gödrich, Ladislav Polášek, Julius Pliska a nadále zůstali Bedřich Mrkva, Adolf Matějek, Jindřich Honajzer, Čeněk Přibyla a Josef Nábělek. Členy rady byli jmenováni: Jindřich Honajzer (předseda), František Kristián (místopředseda), Čeněk Přibyla (finanční referent), Josef Nábělek (školský referent) a Otto Šoltys (zásobovací referent).
V červnu 1950 byly také při MNV ustaveny další komise, a sice finanční v čele s Čeňkem Přibylou, vyživovací v čele s Aloisem Gödrichem, zemědělská v čele s Františkem Kristiánem a školská v čele s Josefem Nábělkem.
V prosinci 1952 zažádal MNV vzhledem k malému počtu obyvatel o snížení počtu členů z 15 na 12. Této žádosti bylo Krajským národním výborem v Ostravě na základě souhlasného návrhu JNV v Opavě vyhověno. V prosinci 1952 tedy došlo ke změnám ve složení MNV, které byly provedeny na podkladě návrhu MAV NF. Svých funkcí v MNV se za tři odvolané členy ujali Jan Círoka (psán též Círok, referent ŠOT), Zdena Nábělková (předsedkyně VŽ za dosavadní předsedkyni Annu Melarovou) a Jan Melar (zemědělský referent).
Dne 20. května 1953 se rada MNV na své schůzi zabývala změnami ve funkcích MNV a na základě jejich schválení následně pracovala v tomto složení: Jindřich Honajzer (nadále předseda), Josef Nábělek (místopředseda a zemědělský referent), Zdena Nábělková (referentka ŠOT), Čeněk Přibyla (finanční a zásobovací referent) a Miroslav Vejmelka, který se stal novým členem MNV za odvolaného Aloise Gödricha.
V květnu 1954 proběhly první volby do MNV. Na plenární schůzi MNV 24. května 1954 byl ve své funkci předsedy MNV znovu potvrzen Jindřich Honajzer, funkci náměstka přijal František Kristián a tajemníkem se stal Karel Matějek. Na schůzi byli rovněž zvoleni členové jednotlivých komisí, a sice komise zemědělské (Josef Theuer, Adolf Matějek a Ludmila Přibylová), komise finanční (Vilém Firlej a Čeněk Přibyla), komise kulturně-osvětové (Jiří Klapetek, Štěpánka Mrkvová a Alois Gödrich).
Ke změně předsedy MNV dochází 27. srpna 1955, kdy byl na mimořádném zasedání MNV zproštěn funkce stávající předseda Jindřich Honajzer, jehož vystřídal nově zvolený předseda, dosavadní tajemník MNV Karel Matějek.
Po květnových volbách 1957 proběhla 12. června téhož roku volba předsedy, tajemníka a ostatních členů rady MNV. Předseda MNV Karel Matějek byl ve své funkci potvrzen, tajemníkem se stal Jan Blažek a ostatními členy rady Josef Nábělek, František Kristián a Jaroslav Kuzník. Zároveň došlo ke změnám ve složení stálých komisí při MNV. Byly ustaveny celkem tři: komise zemědělská (Josef Theuer, Jan Melar a Štěpánka Mrkvová), finanční (František Kristián, Alois Gödrich a Adolf Matějek) a školská, kulturní a zdravotní (Josef Nábělek, Vilém Firlej a Jaroslav Kuzník).
Koncem roku 1959 předal Jan Blažek funkci tajemníka MNV Josefu Nábělkovi.
Po volbách v červnu 1960 zůstal předsedou MNV nadále Karel Matějek a tajemníkem Josef Nábělek. Ostatními členy rady MNV se stali Jaroslav Kuzník, Vladimír Machovský a Alice Blažková.
Na mimořádné schůzi pléna 3. července 1960 bylo projednáno nové uspořádání stálých komisí při MNV. Do čela komise školské, kulturní a osvětové byla jmenována Alice Blažková, vedení komise finanční se ujal Alois Gödrich a za předsedu komise zemědělské a bezpečnostní byl zvolen Vladimír Machovský, kterého v lednu 1963 vystřídal ve funkci Jindřich Honajzer.
Další volby do MNV se konaly v červnu 1964. Plenární zasedání 17. července 1964 zvolilo novým předsedou MNV Čeňka Přibylu a tajemnicí Zdenu Nábělkovou. V radě MNV jako členové působili Karel Matějek, Alois Gödrich, Jan Melar a Vilém Firlej. Změny nastaly také ve vedení komisí. Předsedou komise školské a sociálního zabezpečení se stal Karel Matějek, komise finanční a výstavby Alois Gödrich, komise zemědělské Berthold Theuer, komise ochrany veřejného pořádku Čeněk Přibyla.
V roce 1968 měly proběhnout nové volby, ale vzhledem k politickým událostem byly odloženy a konaly se až v listopadu 1971.
Dne 23. prosince 1971 byli na ustavujícím plenárním zasedání zvoleni noví funkcionáři MNV. Ve funkci předsedy nadále zůstal Čeněk Přibyla, tajemníkem se nově stal Josef Nábělek. Ostatními členy rady byli zvoleni Alois Gödrich, Alena Hoppová a Jiří Mrkva. Předsedou komise ochrany veřejného pořádku byl jmenován Rudolf Štefek. Kromě ní působila v obci již jen komise finanční vedená Aloisem Gödrichem.
MNV v Lipině ukončil svou činnost k 1. květnu 1973, kdy došlo k jeho sloučení s MNV ve Štáblovicích.


II. Vývoj a dějiny archivního fondu

Fond vznikl z činnosti MNV Lipina v letech 1945 - 1973. Písemnosti byly ukládány v budově MNV. Vybrané archiválie MNV převzal do své péče Okresní archiv v Opavě postupně v letech 1968, č. př. 960/68, 1969, č. př. 1048/69, 1973, č. př. 1239-1240/73, 1976, č. př. 21/76, 1980, č. př. 146/80 a 2007, č. př. 48/2007.
Archivní dokumenty byly ukládány nejprve v opavském depozitáři na Otické ulici č. 15 a po jeho zrušení v roce 1980 byly přestěhovány do nového depozitáře archivu v Opavě, Lidická 2a. Část fondu byla po roce 1980 uložena také v pobočném depozitáři na zámku v Neplachovicích. Po archivním zpracování byl fond soustředěn a uložen v depozitáři Státního okresního archivu v Opavě, Lidická 2a.

III. Archivní charakteristika archivního fondu

Písemnosti z let (1871) 1945 - 1973 byly předány v poměrně dobrém fyzickém stavu, avšak ne kompletní. Chybí některé dokumenty zásadní povahy, zvláště zápisy ze schůzí rady z let 1945 -
- 1949 a pléna z let 1945 - 1946 a dále také podací protokoly z let 1945 - 1946 a 1963 - 1973. Účetní knihy se nezachovaly vůbec. Rovněž se nedochovala většina zápisů jednotlivých komisí. Naopak v dobrém stavu a úplné jsou obecní kroniky z let 1945 - 1962 a 1963 - 1970.
Duplikáty zápisů rady a pléna MNV Lipina z let 1945 - 1973, které byly zasílány na vědomí ONV Opava-venkov, JNV Opava a ONV Opava, jsou uloženy v těchto fondech, ale ani tyto duplikáty nejsou kompletní a mnohé zápisy chybí.
Vzhledem k tomu, že se nedochoval žádný archivní materiál Obecního úřadu v Lipině do roku 1945, byla do fondu zařazena jako priorum evidenční mapa k. ú. Lipina z roku 1871.
Fond byl uspořádán v roce 2009 ve Státním okresním archivu v Opavě podle platných metodických návodů pro zpracování archivního materiálu (Metodické návody a instrukce pro zpracování archivního materiálu - zvláštní příloha k Sborníku archivních prací X/1960, č. 2) a doporučeného pořádacího schématu pro archivní fondy místních národních výborů a městských národních výborů (Archivní časopis č. 2/2001):

I. ÚŘEDNÍ KNIHY
1. Správní knihy
2. Pamětní knihy

II. SPISOVÝ MATERIÁL
1. Registraturní pomůcky
2. Spisy

III. OSTATNÍ MATERIÁL
1. Mapy

Jelikož spisový materiál nebyl označován spisovými značkami ani manipulován do jednotlivých období a byl z velké části předán v tzv. rozsypu, byl pro jeho uspořádání použit uměle vytvořený spisový plán obsažený ve výše uvedeném pořádacím schématu pro archivní fondy místních národních výborů a městských národních výborů z roku 2001:

Statutární záležitosti organizace, kontrola
Vnitřní správa a ochrana veřejného pořádku
Evidence obyvatelstva a matriční záležitosti
Finance a plánování
Územní plánování a výstavba obce
Místní hospodářství
Doprava
Zemědělství
Zdravotnictví
Kultura

Zápisy rady a pléna se zachovaly převážně ve formě volných listů a byly proto vzhledem ke stavu jejich dochování uloženy do kartonů do oddílu II. Spisový materiál - 2. Spisy. Zápisy dochované ve formě knih byly zařazeny mezi I. ÚŘEDNÍ KNIHY - 1. Správní knihy. Prakticky všechny dochované zápisy ze schůzí komisí byly vedeny ve formě knih a byly proto zařazeny do oddílu I. ÚŘEDNÍ KNIHY - 1. Správní knihy.
Při pořádání fondu byla provedena vnitřní skartace na základě protokolu čj. SOkA-Op/ 84/2009. Vyskartovány byly pouze duplicitní písemnosti, účetní doklady, objednávky a faktury, oběžníky a všeobecné pokyny nadřízených orgánů, pozvánky na akce, očkování zvířat, výplatní listiny, tiskopisy mzdových listů, odměny, čerpání dovolené, měsíční výkazy, zemědělská daň, daň z příjmů, daň ze psů, jednorázové sociální příspěvky občanům, tiskopisy k volbám o rozsahu 1,06 bm.
K inventáři nebyly vzhledem k rozsahu fondu a přehlednosti jeho zpracování vyhotoveny rejstříky. Fond o celkovém rozsahu 0,53 bm tvoří 51 inventárních a 16 evidenčních jednotek, a to 7 úředních knih, 5 podacích protokolů, 3 kartony a 1 mapa. Mapa je uložena v kartonu.

IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

Fond MNV Lipina lze jen okrajově využít ke studiu dějin obce a jejího poválečného hospodářského a politického vývoje, výstavby, kulturního a sociálního rozvoje.
Ve fondu se nacházejí některé zajímavé dokumenty, k nimž patří především zápisy rady a pléna, evidence obyvatelstva, informace o výstavbě a zemědělství či majetkových poměrech obyvatelstva. Zvláště cenným pramenem jsou pamětní knihy obce. Pro studium dějin obce lze využít další zpracované fondy Státního okresního archivu Opava, a to JZD Lipina, ONV Opava- -venkov, JNV Opava a ONV Opava.

V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky

Fond uspořádaly Jarmila Sobotíková a Bc. Marta Linzmajerová. Inventář sestavila Bc. Marta Linzmajerová ve Státním okresním archivu Opava v roce 2009.

















SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

- Frank, M., Medková, M., Müller, K., Schenková, M. Opavsko zblízka. Opava 2005.
- Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek I. Ostrava 1966.
- Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek XIV. Olomouc 1995.
- Hosák, L. Historický místopis země moravskoslezské. Praha 1938.
- Káňa, O., Plaček, V. Opavsko 1945 - 1977. Opava 1979.
- kol. autorů: Okres Opava. Ostrava 1983.
- Medková, M., Müller, K. Správní vývoj okresu Opava 1848 - 1998. Opava 1998.
- Statistický lexikon obcí republiky Československé 1955. Praha 1955.
- Statistický lexikon obcí ČSSR 1965. Praha 1966.
- Statistický lexikon obcí ČSSR 1974. Praha 1976.
- Statistický lexikon obcí ČSSR 1982. Praha 1984.
- Turek, A. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava 2004.
- Změny hranic obcí opavského okresu 1945 - 1979. Opava 1980.
- 35 let socialistického zemědělství v okrese Opava. Opava 1984.

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK:

bm - běžný metr
č. p. - číslo popisné
č. př. - číslo přírůstku
ČNR - Česká národní rada
ČSČK - Československý červený kříž
ČSAD - Československá státní automobilová doprava
ČSD - Československá sociální demokracie
ČSL - Československá strana lidová
ČSM - Československý svaz mládeže
ČSNS - Československá strana národně socialistická
ČSPO - Československý svaz požární ochrany
JZD - jednotné zemědělské družstvo
JNV - jednotný národní výbor
JSČZ - jednotný svaz českých zemědělců
KSČ - Komunistická strana Československa
k. ú. - katastrální území
MAV NF - místní akční výbor Národní fronty
MNV - místní národní výbor
NF - Národní fronta
NV - národní výbor
Sb. - Sbírka zákonů
SČSP - Svaz československo-sovětského přátelství
SRPŠ - Sdružení rodičů a přátel školy
Svazarm - Svaz pro spolupráci s armádou
ŠOT - školství, osvěty a tělovýchovy (komise)
VŽ - Výbor žen