Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF

Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Opava



Číslo listu NAD: 955
Evid. číslo pomůcky: 855







Místní národní výbor Uhlířov

1945 - 1975 (1978)

INVENTÁŘ









Zpracovaly: Jarmila Sobotíková
Bc. Marta Linzmajerová







Opava 2009
Obsah:

Úvod 3
Seznam použité literatury 14

Seznam použitých zkratek 15

I. Úřední knihy
1. Evidenční knihy 16
2. Pamětní knihy 16

II. Spisový materiál
1. Registraturní pomůcky 16
2. Spisy 16
Statutární záležitosti organizace, kontrola 16
Vnitřní správa a ochrana veřejného pořádku 17
Evidence obyvatelstva a matriční záležitosti 18
Finance a plánování 18
Územní plánování a výstavba obce 19
Místní hospodářství 19
Zemědělství 19
Vodní hospodářství 20
Zdravotnictví 20
Školství 20
Sport 20

III. Účetní materiál
1. Účetní knihy 20


Úvod

I. Vývoj původce archivního fondu

Uhlířov (něm Köhlersdorf) se rozkládá asi 7 km jihozápadně od Opavy v nadmořské výšce 298 metrů. Leží podél silnice z Opavy do Vítkova mezi obcemi Otice a Štáblovice na říčce Hvozdnici, která je nejvýznamnějším přítokem řeky Moravice. Na západě tvoří Hvozdnice v délce asi tří kilometrů hranici uhlířovského katastru. Na území obce se nacházejí dva rybníky - tzv. Přední a Zadní.
Od roku 1850 patřil Uhlířov do politického a soudního okresu Opava. V letech
1945 - 1975 působil v obci samostatný MNV, jenž zanikl k 1. lednu 1976, kdy došlo k vytvoření společného MNV pro obce Otice, Uhlířov, Štáblovice a Lipinu se sídlem v Oticích. K 1. lednu 1979 byl Uhlířov spolu se Štáblovicemi a Lipinou sloučen s Oticemi a stal se jejich místní částí. S platností od komunálních voleb konaných 24. listopadu 1990 je Uhlířov opět samostatnou obcí.
Za druhé světové války přišlo o život 17 uhlířovských občanů (11 jich padlo při osvobozovacích bojích). Brzy po osvobození odešlo z Uhlířova sedm rodin dosídlit pohraničí.
Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 1950 se Uhlířov rozkládal na ploše 374 ha a trvalý pobyt zde měli 252 obyvatelé, kteří obývali 72 domy. K 1. březnu 1961 zůstala plocha obce oproti stavu z roku 1950 nezměněná, ale počet obyvatel se zvýšil na 327 lidí, kteří obývali 67 domů. Do roku 1970 poklesl počet obyvatel na 300, z čehož 162 osoby byly ekonomicky aktivní. Zhruba polovina z nich byla zaměstnána v zemědělství, ostatní pracovali v průmyslu, případně ve službách či státní správě. Většina obyvatel musela za prací dojíždět, nejčastěji do Opavy, případně do Ostravy. Nejvíce jich bylo zaměstnáno v opavských podnicích Ostroj, Juta a Minerva. K 1. listopadu 1980 došlo k opětovnému nárůstu počtu obyvatel na 315 a domů na 77 trvale obydlených. Přibližně polovina ekonomicky činných osob byla stále zaměstnána v zemědělství a většina jich nadále za prací dojížděla.
Ze zemědělských plodin se na katastru obce pěstuje především pšenice, žito, ječmen, oves, brambory, olejniny, cukrová řepa, jetel a vojtěška.
Dne 6. září 1957 se konala ustavující členská schůze JZD v Uhlířově. Družstvo bylo schváleno jako ustavené usnesením rady ONV v Opavě ze dne 7. září 1957. Na ustavující členské schůzi bylo zvoleno 5členné představenstvo a 3členná revizní komise, byly přijaty stanovy schválené III. celostátním sjezdem JZD a usneseno, že rezervní půda obce Uhlířova, kterou toho času obhospodařovalo JZD v Brance, připadne v hospodářském roce 1958 - 1959 JZD v Uhlířově. Do podnikového rejstříku bylo družstvo zapsáno 16. září 1957.
K 1. říjnu 1960 převzalo družstvo od JZD v Brance 34,50 ha zemědělské půdy a jeho výměra v tomto roce činila 259,24 ha zemědělské půdy, z toho 236,38 ha půdy orné a mělo 76 členů. Všech 45 dosud soukromě hospodařících zemědělců v Uhlířově se stalo členy družstva, z velké části ovšem vstoupili do družstva pod nátlakem.
JZD v Uhlířově se vyvíjelo samostatně do začátku roku 1961. Dne 1. února 1961 došlo k jeho sloučení s JZD "Pokrok" v Oticích. Dnem 1. února 1961 přešel majetek, závazky a práva zrušeného družstva bez likvidace na JZD "Pokrok" v Oticích. JZD v Uhlířově bylo
22. února 1962 vymazáno z podnikového rejstříku.
V poválečných letech byl občanům Uhlířova k dispozici obchod se smíšeným zbožím a pohostinství. Své živnosti zde provozovali kovář, obuvník a švadlena. Poté, co byl soukromý obchod s potravinami zrušen, zahájila v obci prodej smíšeného zboží Jednota, která zároveň provozovala také hostinec. Občané si ovšem stěžovali na nedostatečné zásobování některými potravinami, zvláště masem a máslem. Pro masné výrobky byli nuceni dojíždět do okolních vesnic. Od roku 1961 se zásobování těmito komoditami zlepšilo díky pravidelným dojížďkám pojízdné prodejny Masny. V šedesátých letech se značně rozšířila nabídka dalších služeb pro občany. Roku 1960 v obci existovalo sedm drobných provozoven MNV, v nichž pracovalo deset zaměstnanců: holič, stolař, řezník, automechanik, dva zámečníci a tři zedníci, později také obuvník. Do obce také začala občasně dojíždět pojízdná prodejna s textilem.
Uhlířov utrpěl velmi rozsáhlé válečné škody. Při osvobozovacích bojích byly zničeny nebo vypáleny tři čtvrtiny všech domů. Proto ihned po osvobození občané započali s poválečnou obnovou obce. V září 1945 byl založen Přípravný výbor pro postavení kaple v Uhlířově, který zahájil mezi obyvateli sbírku, jejíž výtěžek měl sloužit na znovuvybudování kaple sv. Antonína, která byla zničena v dubnu 1945 po dělostřeleckém zásahu. V březnu 1948 se výbor transformoval ve Spolek pro ustavení kaple sv. Antonína v Uhlířově. Na mimořádné valné schůzi konané v září 1951 byla ovšem činnost spolku ukončena a spolkové jmění bylo předáno do správy farního úřadu ve Štáblovicích. K vybudování kaple nikdy nedošlo a na jejím místě byl postaven pomník obětem obou světových válek, který byl slavnostně odhalen 30. října 1949.
V rámci poválečné obnovy obce byla opravena školní budova, na níž válečné události zanechaly značné škody, protože byla využívána jako noclehárna a později nemocnice pro raněné vojáky. V prosinci 1945 byla znovu zprovozněna a bylo v ní opět zahájeno vyučování.
V roce 1946 byla postavena hasičská zbrojnice a do její věže byl umístěn zvon z bývalé kaple.
Pro život občanů měla velký význam elektrifikace obce. Práce na elektrifikaci probíhaly v roce 1947 a v lednu 1948 bylo elektrorozvodné zařízení zkolaudováno. V téže době byla pro občany v místním hostinci zřízena telefonní hovorna.
V roce 1949 byla zahájena stavba hřbitova, jelikož kapacita hřbitova ve Štáblovicích, kam byli do té doby uhlířovští občané pohřbíváni, již byla nedostačující. Hřbitov byl vysvěcen v dubnu 1950 a po exhumaci zde byly uloženy ostatky obětí druhé světové války. Na hřbitově byla rovněž vybudována hřbitovní kaple.
V roce 1950 byl na místě bývalé dřevěné lávky přes Hvozdnici na cestě k železniční zastávce ve Štáblovicích postaven most s kovovou konstrukcí. Následujícího roku byly zahájeny práce na rozšíření, napřímení a vyasfaltování okresní silnice procházející středem obce. Během první poloviny padesátých let byla vybudována kanalizační síť. Zároveň pokračovaly práce na rekonstrukci školní budovy.
Obyvatelé Uhlířova velmi ocenili zavedení obecního rozhlasu v roce 1957. Do té doby byli občané svoláváni zvonkem k památníku válečným obětem, kde jim byly úřední zprávy předčítány.
V roce 1961 byl převeden sál s příslušenstvím ze soukromého vlastnictví hostinské Františky Tesařové do užívání MNV. Sál, který se již nacházel v havarijním stavu, byl postupně zrekonstruován a adaptován na kulturní dům, a to především brigádnickou výpomocí ze strany občanů. Jeho slavnostní otevření se konalo 30. prosince 1967.
V roce 1969 došlo k rozšíření veřejného osvětlení a o rok později byla vybudována tzv. hasičská věž, upravena zasedací síň a některé kanceláře v budově MNV.
V sedmdesátých letech můžeme zaznamenat spolu se vzrůstající životní úrovní také velký rozmach výstavby rodinných domků svépomocí, což bylo dáno mimo jiné nabídkou výhodných půjček a stavebních parcel. Práce však pokračovaly rovněž ve výstavbě veřejné. V roce 1972 bylo provedeno asfaltování silnic v obci, byla zbourána již nevyhovující budova č. p. 1 na pozemku bývalého velkostatku, která dosud sloužila jako pohostinství, prodejna a klubovna, a na jejím místě byla částečně brigádnicky postavena nová budova prodejny a pohostinství Jednota, slavnostně otevřená v roce 1976.
Největším problémem v obci byl nedostatek pitné vody, se kterým se občané potýkali zvláště v období sucha v letních měsících. Tento problém byl vyřešen koncem sedmdesátých let, kdy byl postaven vodovod, čerpací stanice a věžový vodojem.
Místní základní škola byla zpočátku pouze jednotřídní, v letech 1958 - 1966 byla organizována jako dvojtřídní. V roce 1966 se stala opět jednotřídní s pěti postupnými ročníky. V obci existoval tzv. zemědělský útulek, který se od roku 1968 přetransformoval v mateřskou školu. Od roku 1971 sídlila mateřská škola v budově základní školy. Od roku 1973 měla základní škola již jen 1. - 4. postupný ročník a roku 1974 byla zcela zrušena. Žáci nižšího stupně začali dojíždět do základní školy ve Štáblovicích a žáci od šestého do devátého ročníku navštěvovali základní školu na Riegrově ulici v Opavě. Školní budova pak byla upravena pro celodenní využití mateřské školy, která byla do té doby pouze polodenní bez stravování.
Matriční úřad měl Uhlířov od roku 1950 ve Štáblovicích, od roku 1961 v Opavě.
Zdravotní poměry obyvatel obce byly dobré. Přímo v obci neprovozoval svoji ordinaci žádný lékař, pro občany Uhlířova ordinoval v Oticích MUDr. Jaroslav Montag, který v případě potřeby dojížděl za pacienty do obce. Děti navštěvovaly ordinaci dětského lékaře ve Štáblovicích. Dvakrát ročně přijížděl do obce zubní lékař ošetřit dětem chrup.
Co se týče dopravní obslužnosti, zaznamenává kronika obce neustále se opakující stesky občanů na nedostatečné dopravní spojení. Nejbližší železniční stanice se nacházela v 1,5 km vzdálených Štáblovicích. Dopravní spojení občanům zajišťovala pravidelná autobusová linka ČSAD z Opavy do Vítkova. Občané se opakovaně dožadovali rozšíření o další spoje, zvláště v odpoledních a večerních hodinách, a zřízení komunální linky do Otic. V roce 1961 se situace poněkud zlepšila zavedením dalšího autobusového spoje z Opavy do Melče přes Uhlířov.
V obci nebyla pošta, obyvatelé Uhlířova využívali nejbližšího poštovního úřadu ve Štáblovicích.
Po válce se začal postupně znovu probouzet společenský a kulturní život v obci. Pořádala se divadelní představení, četné besídky, oslavy, plesy a jiné společenské akce. Od roku 1953 dojížděl do Uhlířova pravidelně každých 14 dní pracovník Domu osvěty z Opavy promítat celovečerní film. V červnu 1959 bylo v Uhlířově při osvětové besedě zřízeno stálé kino. Pro malou návštěvnost a vysoké poplatky za půjčování filmů však bylo po dvou letech zrušeno. Osvětová beseda pořádala v obci přednášky, většinou z oblasti zdravovědy a zemědělství. Od roku 1967 sloužil kulturním a společenským účelům nově zrekonstruovaný kulturní dům. V obci se udržely některé lidové tradice z předválečného období, například tzv. "vodění medvěda", "pochovávání basy" nebo "kácení máje". Velký význam pro kulturní život měla místní lidová knihovna, kterou ještě před první světovou válkou založil čtenářsko-ochotnický spolek Havlíček, jenž v obci působil od roku 1906, po válce však již svoji činnost neobnovil. Knižní fond obecní knihovny vzrůstal také díky četným knižním darům a do roku 1948 čítal více než 500 svazků.
Asi největší společenskou událostí v životě obce byl "Sraz rodáků obce Uhlířova", který se konal 12. června 1971.
V poválečném období došlo také k obnovení spolkové činnosti. Kulturní a osvětové práce se ujala především TJ Sokol, která byla v letech 1930 - 1946 odbočkou TJ ve Slavkově a od roku 1947 se stala samostatnou jednotou. Kromě tělovýchovné činnosti pořádala také plesy či divadelní představení. České město Semily si vzalo patronát nad Uhlířovem a tamější Sokol podporoval uhlířovskou jednotu peněžitými dary. Kromě těchto darů byly organizovány výměnné pobyty žactva. V šedesátých letech odchodem některých činovníků aktivita Sokola ochabla a mladí členové se věnovali pouze hokeji. Činnost postupně stagnovala a v červnu 1969 byla oficiálně ukončena.
Nejstarším spolkem, který v Uhlířově působil již od roku 1892, byl sbor dobrovolných hasičů (později svaz požární ochrany). Uhlířov udržoval mnohaleté družební vztahy s českou vsí Čtyřkoly. Také hasičský sbor ze Čtyřkol spolupracoval s místními dobrovolnými hasiči a v září 1946 věnoval uhlířovským hasičům kombinovanou motorovou stříkačku. Spolek každoročně v obci uspořádal hasičský ples.
V období po roce 1948 se společenský život v obci odvíjel především v souvislosti s činností společenských organizací sdružených v NF. Byly to kromě již zmiňovaného svazu požární ochrany ČSČK, Pionýr, ČSM (po roce 1970 SSM), myslivecké sdružení, dohlížecí výbor Jednoty, VŽ a SRPŠ.
Z politických stran byly v obci do roku 1948 kromě KSČ zastoupeny ještě ČSL, ČSNS a ČSD. Po únoru 1948 v obci působila jako jediná politická organizace již jen KSČ.
Obec byla přifařena ke Štáblovicím, kam věřící z Uhlířova docházeli na bohoslužby. V obci nestál kostel, náboženským účelům zde sloužila pouze hřbitovní kaple.

Národní výbory vznikaly ilegálně již za německé okupace jako orgány národně osvobozeneckého boje. Dne 4. prosince 1944 byl vydán dekret prezidenta republiky č. 18 Úředního věstníku československého, ve kterém bylo stanoveno, aby na osvobozeném území byly vytvořeny jako orgány lidové správy národní výbory.
Vymezení rozsahu působnosti, základní zásady volby a pravomoci národních výborů byly zakotveny v Košickém vládním programu. Národní výbory tu byly definovány jako orgány zastupitelské a orgány veřejné správy ve všech jejích oborech, které v obvodu své působnosti spravují všechny veřejné záležitosti.
Podle uvedených norem byly po osvobození republiky ustanoveny národní výbory.
V obcích s převahou německého (národně nespolehlivého) obyvatelstva byly dočasně zřízeny místní správní komise.
V období před parlamentními volbami v květnu 1946 byly jednotlivé politické strany Národní fronty zastoupeny v národních výborech paritně. V roce 1946 bylo jejich zastoupení upraveno dle výsledků těchto voleb.
Do roku 1948 nenastaly v organizaci a rozsahu působnosti národních výborů žádné podstatné změny s výjimkou rozšíření kompetence o některé nově přidělené agendy. Po únoru 1948 bylo postavení národních výborů zakotveno v Ústavě 9. května. Členové národních výborů byli ustavováni jmenováním akčními výbory Národní fronty.
Důležitý předěl ve vývoji národních výborů znamenalo vydání ústavního zákona
č. 12/1954 Sb. o národních výborech, zákona č. 13/1954 Sb. o národních výborech a zákona
č. 14/1954 Sb. o volbách do národních výborů. Národní výbory tu byly definovány jako orgány státní moci a správy pracujícího lidu, jejichž úkolem je řídit hospodářskou a kulturní výstavbu ve svých obvodech. Citované zákony současně určovaly způsob volby národních výborů a délku funkčního období. Ve své činnosti byly řízeny vládou a výkonným orgánem byla rada národního výboru. Volby dle těchto ustanovení se uskutečnily 16. května 1954 a
19. května 1957.
Dalším mezníkem ve vývoji národních výborů se stal rok 1960, kdy byla přijata celá řada zákonů určujících postavení těchto orgánů státní správy a moci směřujících k dalšímu zdokonalení jejich činnosti. Vedle zákona č. 36/1960 Sb. ze dne 9. dubna 1960 o územním členění státu, ústavního zákona o volbách do Národního shromáždění a Slovenské národní rady a ústavního zákona č. 35/1960 Sb. o národních výborech a jim odpovídajících zákonů
č. 37/1960 Sb. a č. 38/1960 Sb., v nichž se zdůrazňovala zejména odpovědnost poslanců vůči voličům, byl dne 25. května 1960 přijat nový zákon o národních výborech č. 65/1960 Sb., který nahrazoval doposud platný zákon z roku 1954. Dle tohoto zákona fungovaly NV až do roku 1967, kdy byl dne 29. června 1967 vydán zákon č. 69/1967 Sb. o národních výborech.
Tento zákon vytvořil nové právní a organizační podmínky pro upevnění postavení národních výborů, zabezpečil jejich větší samostatnost při rozhodování záležitostí spadajících do jejich působnosti, dělbu práce mezi orgány národních výborů a další zdokonalení metod práce. Národní výbory tedy převzaly pravomoc bývalých obecních zastupitelstev, rad a starostů, takže jim byla jako zastupitelským orgánům svěřena veškerá správa v obcích. Národní výbor měl pečovat o všestranný rozvoj obce, výstavbu, školská a kulturní zařízení
a vyřizovat běžné záležitosti. Řízení hospodářské a kulturní výstavby v obvodu své působnosti uskutečňoval národní výbor kolektivními orgány složenými z členů národního výboru, radou v čele s předsedou a komisemi.
Činnost národních výborů byla řízena a kontrolována ministerstvem vnitra, přičemž národní výbor vyššího stupně řídil a kontroloval národní výbor nižšího stupně.
Plenární zasedání národních výborů volila a řídila orgány národního výboru a jeho hospodářské a rozpočtové organizace. Rada národního výboru byla kolektivním výkonným orgánem národního výboru, který byl volen plenárním zasedáním, jemuž předkládal zprávy o své činnosti. Skládala se z předsedy, jeho náměstků, tajemníka a ostatních členů rady. Členové rady byli zpravidla voleni za předsedy jednotlivých komisí. Rada byla zároveň podřízena radě národního výboru vyššího stupně, sama pak usměrňovala a koordinovala činnost komisí a řídila odbory, pomáhala též vytvářet občanské výbory, výbor žen a jiné občanské aktivity. Hlavním úkolem rady bylo zabezpečovat plnění úkolů národního výboru ve všech úsecích jeho činnosti na základě zákonů a jiných právních předpisů a podle směrnic svého národního výboru projednávala a řešila návrhy jednotlivých komisí.
Komise byly iniciativní, výkonné a kontrolní orgány národního výboru s rozhodovací pravomocí pro řízení těch úseků, pro něž byly ustaveny. Práce komisí se účastnili jednak členové národního výboru, a jednak přímo občané. Komise byly voleny plenárním zasedáním, rada pak řídila bezprostředně jejich činnost.
Vzhledem k událostem v roce 1968 bylo dle ústavního zákona č. 117/1969 Sb. prodlouženo funkční období NV až do roku 1971.
V pozdějších letech byl zmiňovaný zákon č. 69/1967 Sb. doplněn řadou zákonných opatření a doplňků, např. zákonem ČNR č. 49/1982 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon o národních výborech a upravovala se působnost MNV ve střediskových obcích (tzv. malá novela). Dále zákonem ČNR č. 115/1988 Sb., kterým se s účinností od 1. června 1988 měnil zákon o národních výborech. Úplné znění zákona o národních výborech bylo obsaženo v tzv. novele zákona o národních výborech č. 140/1988 Sb.
Působnost NV byla ukončena zákonem ČNR o obcích č. 367/1990 Sb., kdy došlo
k obnovení nezávislé samosprávy vytvořením obecních úřadů.

Osvobozovací boje v Uhlířově probíhaly do konce dubna 1945. Dne 28. května 1945 byl schválen nově utvořený 12členný MNV, jehož předsedou se stal učitel národní školy Oldřich Malina (ČSNS) a místopředsedou Karel Světlík (KSČ). Do MNV byli dále zvoleni Karel Musial (jednatel), Karel Vrána (pokladník), Antonín Světlík (stavební referent), Ladislav Vavrečka (osvětový referent), Štěpán Váleček (psán též Valeček, zásobovací referent), Bohuslav Lenek (zemědělský referent), Rudolf Frank, Arnošt Vrána, Rudolf Pavelek a Josef Tichý.
V září 1945 se Oldřich Malina vzdal funkce předsedy a jeho místo obsadil Karel Černý (ČSNS). Do konce roku 1945 došlo také ke změně místopředsedy, když se Karel Světlík odstěhoval do Bratříkovic a na jeho místo byl dosazen Rudolf Frank.
Dne 26. května 1946 se uskutečnily volby do Ústavodárného národního shromáždění. Z celkového počtu 164 uhlířovských voličů odevzdala 71 osoba hlas ČSL, 63 voliči hlasovali pro ČSNS, 24 hlasy obdržela KSČ a 6 hlasů získala ČSD. Na základě výsledků těchto voleb byl 2. července 1946 ustaven nový MNV, jehož předsedou byl zvolen Tomáš Montág (psán též Montag) za ČSL a místopředsedou Karel Černý za ČSNS. Zemědělským referentem se stal Cyril Volf, stavebním referentem Ferdinand Mrůzek, sociálním referentem Štěpán Váleček a pokladníkem Karel Vrána. Při MNV byla ustavena také finanční komise, do níž byli zvoleni Alois Holeš, Bedřich Tichý, Bohumír Lenek a Ladislav Vavrečka.
Po únoru 1948 byla jedinou činnou politickou stranou v Uhlířově KSČ. V roce 1949 měla její místní organizace, jejímž předsedou byl Gustav Slavík, 31 člena, do roku 1953 však počet klesl na pouhé čtyři. V roce 1948 byl v obci ustaven MAV NF, který koordinoval veškerou politickou činnost a jmenoval nebo odvolával členy MNV.
V březnu 1948 byli členy MNV v Uhlířově Tomáš Montág (předseda), Karel Černý (místopředseda), Cyril Volf (zemědělský referent), Arnošt Vrána (pokladník), Richard Krejčí (předseda MAV NF), Alois Holeš, Tomáš Esler (psán též Essler), Jan Procházka, Štěpán Váleček, Norbert Prejda, Rudolf Frank (předseda JSČZ) a Leopold Baier (psán též Bajer).
V květnu 1950 došlo z popudu MAV NF k reorganizaci MNV, přičemž počet členů vzrostl na 15 a byla ustavena 5členná rada. Na schůzi konané 20. května 1950 byl za odvolaného předsedu MNV Tomáše Montága dosazen Bedřich Beneš a za místopředsedu Karla Černého Karel Skazík. V radě MNV dále pracovali Arnošt Vrána jako pokladník, Štěpán Váleček jako vyživovací referent a Ferdinand Lampa jako školský a osvětový referent.
V květnu 1954 proběhly první volby do MNV. Funkci předsedy nově zvoleného 12členného MNV obsadil Vlastimil Dobruš. Dosavadní předseda Bedřich Beneš pak v MNV nadále pracoval jako tajemník. Hospodářským referentem se stal Arnošt Vrána, školským referentem Ladislav Vavrečka, technickým referentem František Lampa a zdravotnickým referentem Miroslav Pavelek. Při MNV byly ustaveny také komise, a to finanční v čele s Daliborem Prdou a zemědělská v čele s Rudolfem Frankem.
V roce 1954 odstoupila dosavadní předsedkyně VŽ Vlasta Honáková a VŽ se rozpadl. Na žádost ONV v Opavě vytvořila místní učitelka Alice Ignácová nový VŽ a stala se jeho předsedkyní.
V květnu 1957 se konaly další volby, na jejichž základě vystřídal František Lampa ve funkci předsedy Vlastimila Dobruše. Tajemníkem nadále zůstal Bedřich Beneš. V 5členné radě dále působili Arnošt Vrána (účetní), Karel Skazík a Vladimír Minař. Při MNV pracovaly dvě komise - kulturní vedená předsedou MNV Františkem Lampou a zemědělská vedená Janem Procházkou.
V roce 1959 František Lampa rezignoval na funkci předsedy MNV a novým předsedou byl zvolen ředitel národní školy a správce osvětové besedy Vilém Galgonek.
Další volby do NV se uskutečnily v červnu 1960. Na plenárním zasedání 20. června byli odhlasováni a schváleni funkcionáři MNV. Předsedou byl zvolen Vilém Galgonek, tajemníkem Josef Ruprecht, předsedou zemědělské komise Ferdinand Lampa, předsedou komise pro výstavbu Dalibor Prda, předsedou komise pro ochranu veřejného pořádku Štěpán Váleček, předsedou komise školské a kulturní Břetislav Baier a předsedou komise finanční
a plánovací Arnošt Vrána. Později byla ustavena ještě komise sociální v čele s Gustavem Slavíkem. Všechny komise byli 5členné, přičemž každá byla zastoupena třemi členy MNV a dvěma dalšími občany.
V září 1960 byly navrženy nové členky VŽ, do čela se postavila Marie Vavrečková. Již v květnu 1961 ji ale vystřídala Božena Musialová.
V březnu 1962 došlo k reorganizaci MNV, když dosavadní předseda Vilém Galgonek se stal tajemníkem a do funkce předsedy byl zvolen Břetislav Baier.
Další volby do NV proběhly v červnu 1964. Plenární zasedání 10. července 1964 potvrdilo ve funkci předsedy Břetislava Baiera a ve funkci tajemníka Viléma Galgonka. MNV byl 18členný a 9člennou radu tvořili kromě předsedy a tajemníka Dalibor Prda, Ferdinand Lampa, Oldřich Hanák, Milan Světlík, Lubomír Tichý, Blažej Volf (psán též Wolf) a Josefa Martínková. Při MNV pracovalo šest komisí: komise pro výstavbu s předsedou Daliborem Prdou, komise školská a kulturní v čele s Blažejem Volfem, komise zemědělská vedená Oldřichem Hanákem, komise ochrany veřejného pořádku v čele s Lubomírem Tichým, komise finanční s předsedou Milanem Světlíkem a komise sociální a zdravotní vedená Gustavem Slavíkem. Práci účetního a hospodáře zastával Ferdinand Lampa a předsedkyní VŽ byla jmenována Josefa Martínková.
Od 1. 1. 1965 byl funkce tajemníka MNV zproštěn Vilém Galgonek z důvodu studia a jeho místo obsadil Milan Světlík. Uvolněné funkce předsedy finanční komise se ujal Arnošt Vrána.
V červnu 1966 zažádal Břetislav Baier z důvodu večerního studia o zproštění funkce předsedy MNV a od 1. července 1966 zastával tuto funkci bývalý tajemník MNV učitel Vilém Galgonek. Ovšem již 15. prosince 1966 byl na plenárním zasedání do funkce předsedy opětovně jmenován Břetislav Baier a Vilém Galgonek ve funkci tajemníka znovu vystřídal Milana Světlíka.
V roce 1968 měly proběhnout nové volby, ale vzhledem k politickým událostem byly odloženy.
Koncem roku 1968 zažádal Vilém Galgonek o zproštění funkce tajemníka MNV z rodinných důvodů. Od 1. ledna 1969 byl touto funkcí pověřen Ferdinand Lampa. V témže roce vystřídal ve funkci předsedy zemědělské komise Oldřicha Hanáka Vladimír Mrůzek.
V dubnu 1969 došlo k dalším změnám ve vedení MNV. Plenární zasedání zvolilo
1. března 1969 jako předsedu MNV Arnošta Vránu a na uvolněné místo předsedy finanční komise nastoupil Milan Wolf.
Začátkem roku 1970 došlo ke snížení počtu poslanců MNV z 18 na 16 v důsledku odstěhování dvou členů MNV do jiné obce. Vzhledem k malému počtu obyvatel však nebylo nutno uspořádat doplňující volby.
V listopadu 1971 se konaly volby do NV. Dne 17. prosince 1971 byli na ustavujícím plenárním zasedání zvoleni noví funkcionáři MNV. Předsedou 13členného MNV byl opětovně zvolen Břetislav Baier a místopředsedou dosavadní předseda Arnošt Vrána. V 7členné radě dále působili Karel Plachký jako tajemník, Ferdinand Lampa jako účetní, Josef Martínek jako předseda stavební komise, Antonie Minářová ml. jako předsedkyně školské a kulturní komise a Miroslav Pavelek ml. jako předseda komise ochrany veřejného pořádku. V únoru 1972 byl počet členů rady snížen na šest, přičemž se členství v radě vzdal Miroslav Pavelek ml.
V říjnu 1972 došlo ke změně předsedy komise ochrany veřejného pořádku, když Miroslava Pavelku ml. nahradil v této funkci Štěpán Váleček.
Předsedou MNV zůstal až do ukončení činnosti samostatného MNV Břetislav Baier, místopředsedou Arnošt Vrána a členy 6členné rady Karel Plachký, Ferdinand Lampa, Josef Martínek a Antonie Minářová ml.
K 1. lednu 1976 došlo k integraci národních výborů a MNV Uhlířov byl sloučen s MNV Otice, Štáblovice a Lipina pod společný MNV Otice se sídlem v Oticích.


II. Vývoj a dějiny archivního fondu

Fond vznikl z činnosti MNV Uhlířov v letech 1945 - 1975. Písemnosti byly ukládány v budově MNV. Vybrané archiválie MNV převzal do své péče Okresní archiv v Opavě postupně v letech 1959, č. př. 17/59, 1964, č. př. 756/64, 1973, č. př. 1287/73, 1976, č. př. 19/76, 1980, č. př. 145/80 a 1981, č. př. 125/81.
Archivní dokumenty byly ukládány nejprve v opavském depozitáři na Otické ulici
č. 15 a po jeho zrušení v roce 1980 byly přestěhovány do nového depozitáře archivu v Opavě, Lidická 2a. Část fondu byla po roce 1980 uložena také v pobočném depozitáři na zámku v Neplachovicích. Po archivním zpracování byl fond soustředěn a uložen v depozitáři Státního okresního archivu v Opavě, Lidická 2a.

III. Archivní charakteristika archivního fondu

Písemnosti z let 1945 - 1975 (1978) byly předány v poměrně dobrém fyzickém stavu, avšak ne zcela kompletní. Ve fondu chybí některé písemnosti zásadní povahy, zvláště zápisy ze schůzí rady z let 1945 - 1950 a pléna z let 1945 - 1950. Nezachovaly se rovněž hlavní účetní knihy z let 1945, 1950 a 1952 - 1975 a podací protokoly z let 1945 a 1950 - 1964. Zápisy ze schůzí jednotlivých komisí jsou dochovány jen částečně.
Duplikáty zápisů rady a pléna MNV Uhlířov z let 1945 - 1975, které byly zasílány na vědomí ONV Opava-venkov, JNV Opava a ONV Opava, jsou uloženy v těchto fondech, ale ani tyto duplikáty nejsou kompletní a mnohé zápisy chybí.
Posteriorum fondu tvoří kronika obce Uhlířova vedená do roku 1977 a kronika obce Uhlířova z roku 1978.
Fond byl uspořádán v roce 2009 ve Státním okresním archivu v Opavě podle platných metodických návodů pro zpracování archivního materiálu (Metodické návody a instrukce pro zpracování archivního materiálu - zvláštní příloha k Sborníku archivních prací X/1960, č. 2) a doporučeného pořádacího schématu pro archivní fondy místních národních výborů a městských národních výborů (Archivní časopis č. 2/2001):

I. ÚŘEDNÍ KNIHY
1. Evidenční knihy
2. Pamětní knihy

II. SPISOVÝ MATERIÁL
1. Registraturní pomůcky
2. Spisy

III. ÚČETNÍ MATERIÁL
1. Účetní knihy



Jelikož spisový materiál nebyl označován spisovými značkami ani manipulován do jednotlivých období a byl z velké části předán v tzv. rozsypu, byl pro jeho uspořádání použit uměle vytvořený spisový plán obsažený ve výše uvedeném pořádacím schématu pro archivní fondy místních národních výborů a městských národních výborů z roku 2001:

Statutární záležitosti organizace, kontrola
Vnitřní správa a ochrana veřejného pořádku
Evidence obyvatelstva a matriční záležitosti
Finance a plánování
Územní plánování a výstavba obce
Místní hospodářství
Zemědělství
Vodní hospodářství
Zdravotnictví
Školství
Sport

Zápisy rady a pléna a zápisy ze schůzí komisí byly vedeny ve formě volných listů a byly proto vzhledem ke stavu jejich dochování uloženy do kartonů do oddílu II. Spisový materiál - 2. Spisy.
Při pořádání fondu byla provedena vnitřní skartace na základě protokolu čj.
SOkA-Op/127/2009. Vyskartovány byly pouze duplicitní písemnosti, účetní doklady, objednávky a faktury, oběžníky a všeobecné pokyny nadřízených orgánů, pozvánky na akce, očkování zvířat, výplatní listiny, tiskopisy mzdových listů, odměny, čerpání dovolené, měsíční výkazy, zemědělská daň, daň z příjmů, daň ze psů, jednorázové sociální příspěvky občanům, tiskopisy k volbám o rozsahu 0, 98 bm.
K inventáři nebyly vzhledem k rozsahu fondu a přehlednosti jeho zpracování vyhotoveny rejstříky.
Fond o celkovém rozsahu 1,07 bm tvoří 78 inventárních a 31 evidenčních jednotek, a to 23 úředních knih, 2 podací protokoly a 6 kartonů.

IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

Fond MNV Uhlířov lze okrajově využít ke studiu dějin obce a jejího poválečného hospodářského a politického vývoje, výstavby, sociálního a kulturního rozvoje.
Ve fondu se nacházejí některé zajímavé dokumenty, k nimž patří zejména zápisy rady a pléna, evidence obyvatelstva, informace o výstavbě a zemědělství či majetkových poměrech obyvatelstva. Zvláště cenným pramenem jsou kroniky obce. Pro studium dějin obce lze využít další zpracované fondy Státního okresního archivu Opava, a to Archiv obce Uhlířov, JZD Uhlířov, Spolek pro postavení kaple svatého Antonína Uhlířov, ONV Opava-venkov, JNV Opava a ONV Opava.



V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení pomůcky

Fond uspořádaly Jarmila Sobotíková a Bc. Marta Linzmajerová. Inventář sestavila
Bc. Marta Linzmajerová ve Státním okresním archivu Opava v roce 2009.








































SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

- Frank, M., Medková, M., Müller, K., Schenková, M. Opavsko zblízka. Opava 2005.
- Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek I. Ostrava 1966.
- Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek XIV. Olomouc 1995.
- Hosák, L. Historický místopis země moravskoslezské. Praha 1938.
- Káňa, O., Plaček, V. Opavsko 1945 - 1977. Opava 1979.
- kol. autorů. Okres Opava. Ostrava 1983.
- Martinek, B. Uhlířov. Z historie obce. Uhlířov 2000.
- Medková, M., Müller, K. Správní vývoj okresu Opava 1848 - 1998. Opava 1998.
- Statistický lexikon obcí republiky Československé 1955. Praha 1955.
- Statistický lexikon obcí ČSSR 1965. Praha 1966.
- Statistický lexikon obcí ČSSR 1974. Praha 1976.
- Statistický lexikon obcí ČSSR 1982. Praha 1984.
- Turek, A. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava 2004.
- Změny hranic obcí opavského okresu 1945 - 1979. Opava 1980.
- 35 let socialistického zemědělství v okrese Opava. Opava 1984.
- 100 let Sboru dobrovolných hasičů v Uhlířově. Uhlířov 1992.

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK:

bm - běžný metr
č. p. - číslo popisné
č. př. - číslo přírůstku
ČNR - Česká národní rada
ČSČK - Československý červený kříž
ČSAD - Československá státní automobilová doprava
ČSD - Československá sociální demokracie
ČSL - Československá strana lidová
ČSM - Československý svaz mládeže
ČSNS - Československá strana národně socialistická
HTÚP - hospodářsko-technické úpravy pozemků
JZD - jednotné zemědělské družstvo
JNV - jednotný národní výbor
JSČZ - jednotný svaz českých zemědělců
KSČ - Komunistická strana Československa
k. ú. - katastrální území
MAV NF - místní akční výbor Národní fronty
MNV - místní národní výbor
MV NF - místní výbor Národní fronty
NF - Národní fronta
NV - národní výbor
ONV - okresní národní výbor
Sb. - Sbírka zákonů
SRPŠ - Sdružení rodičů a přátel školy
SSM - Socialistický svaz mládeže
TJ - tělovýchovná jednota
VŽ - Výbor žen
ZDŠ - základní devítiletá škola