Úvod | Informace o fondu | Záznamy | Rejstříky | zobrazit/uložit PDF
1. Vývoj a dějiny původce fondu

Panství Krásný Les se rozkládalo na severovýchodním okraji Krušných hor při hranici se Saskem mezi vesnicemi Krásný Les, Petrovice a Nakléřov. Všechny tyto vsi ležely ve velké nadmořské výšce (kolem 600 m n. m.) a patrně vznikly během německé kolonizace. Později byla k panství připojena i jižněji ležící obec Velké Chvojno. Petrovice a Nakléřov prameny zmiňují v druhé polovině 14. století, Krásný Les až v roce 1437, avšak vznik obce můžeme předpokládat již v průběhu 14. století.
Krásný Les snad původně příslušel k panství Krupka, ve 30. letech 15. století je ale uváděn jako korunní majetek. Císař Zikmund Lucemburský udělil v roce 1437 vsi Krásný Les a Větrov jako manství Volfovi Tellerovi, který pak obě vesnice držel společně s bratrem Kriekem. Jako majetek Koruny české je Krásný Les uváděn za Jiřího z Poděbrad, v 60. letech 15. století se již stal součástí krupeckého zboží, jehož majitelem byl Těma z Koldic. Krupka sice načas změnila majitele, ale do Těmovy držby se opět dostala v roce 1496.
Roku 1537 krupecké panství získal Václav z Vartenberka, avšak o deset let později mu byl majetek zkonfiskován pro účast ve stavovském odboji proti králi Ferdinandovi. K rozprodeji konfiskovaného panství Krupka došlo na přelomu 70. a 80. let. Roku 1580 získal vsi Krásný Les, Nakléřov a Petrovice Tham (Damián) ze Sebotendorfu, který tak vytvořil samostatný statek s centrem v Krásném Lese. Sebotendorfové panství drželi až do 20. let 17. století, kdy majetek ztratili v pobělohorských konfiskacích. Pravděpodobně tito majitelé vystavěli v Krásném Lese tvrz.
Panství Krásný Les získal v roce 1623 armádní důstojník František de Couries a ke statku přičlenil další konfiskáty: část Předlic, Velké a část Malého Chvojna. Po Františkově úmrtí se jeho bývalá manželka znovu provdala - za Mikuláše ze Schönfeldu, vlastníka panství Pnětluky a Lety u Písku. Majetek pak dědil jejich syn Rudolf Václav ze Schönfeldu, jež po sobě zanechal dva bezdětné syny, z nichž jeden, Josef Rudolf, založil v Krásném Lese špitál.
Po smrti Josefa Rudolfa vyplatila jeho sestra mladšího bratra Josefa Františka a spolu se svým manželem Františkem Ignácem Vratislavem z Mitrovic převzala panství. V roce 1708 zbudoval František Ignác v Krásném Lese nový zámek.
Mitrovicové drželi Krásný Les v průběhu 18. století, avšak pro zadlužení byla v roce 1792 na tento majetek uvalena nucená správa. Panství - již bez Předlic a Pnětluk - pak v dražbě koupil Josef z Hackelbergu-Landau, který v roce 1801 majetek prodal bratrům Antonínovi a Františkovi Waagnerovým, obchodníkům vínem a kůží v Knínicích.
Panství stále více upadalo do dluhů, až muselo být v roce 1836 prodáno advokátovi Likovcovi, který již následujícího roku zemřel. Pozůstalí se nedokázali shodnout na rozdělení majetku a panství prodali Antonínu Ballemu, továrníkovi ze Cvikova u Nového Boru. Velkostatek byl po jeho smrti rozdělen mezi dědice, jejichž díly odkoupil mezi léty 1874 a 1878 českolipský bankéř Emanuel Sommer. Ten v roce 1893 prodal Krásný Les Friedrichovi z Westphalen-Fürstenbergu, který jej spojil se sousedním velkostatkem Chlumec. Pozemková reforma postihla jako majitele velkostatku jeho syna Otokara, který si ponechal jen část pozemků a lesů a v roce 1931 prodal městu Ústí nad Labem hospodářství se zámkem.
Zbytkový statek byl ve 40. letech 20. století převeden do státního vlastnictví, přičemž na majetku hospodařil státní statek. Postupně byly zbořeny všechny hospodářské budovy dvora, došlo i k likvidaci zámeckého parku. Budova zámku chátrala a její destrukce pokračovala i v 90. letech 20. století, stejně tak i počátkem století následujícího.
Rozloha velkostatku v roce 1833 činila 4 762 ha (z toho dominikál 863 ha, rustikál 3 899 ha), v roce 1891 738 ha. Koncem 19. století byly na území velkostatku v provozu tři hospodářské dvory - Krásný Les, Petrovice a Velké a Malé Chvojno, přičemž jen na menší části dvora Krásný Les hospodařila vrchnost ve vlastní režii, ostatní dvory byly pronajaty.


2. Vývoj a dějiny fondu

Archivní fond velkostatku je dochován v torzálním stavu. Příčiny je možno spatřovat snad v častém střídání majitelů velkostatku, kteří archivu nevěnovali dostatečnou pozornost, neboť starší materiál pro ně postrádal praktickou hodnotu. Westphalen-Fürstenbergové po sloučení se sousedním velkostatkem Chlumec vedli spisovnu pro oba velkostatky společně. Část písemností je tak uložena v archivním fondu Velkostatek Chlumec.
Současný fond vznikl spojením několika přírůstků v 50. a 60. letech 20. století delimitovaných do pobočky litoměřického archivu v Děčíně. Předně se jednalo o soubor vyčleněný ze SOkA Ústí nad Labem (časový rozsah 1706-1870) a dále o soudní priora vyřazená z fondu okresního soudu Chabařovice. Z pobočky SOA v Klášterci nad Ohří byla předána v roce 1958 hospodářská instrukce z roku 1630 (inv. č. 1). V roce 1962 byly z Lesního závodu Dubí delimitovány katastrální mapy, jež dnes také tvoří součást tohoto archivního fondu (inv. č. 193 a 194). Během reinventarizace archivního fondu Velkostatku Chlumec v letech 2004-2005 byl z fondu vyjmut účet farního beneficia a církevních nadací Krásný Les a začleněn do fondu Vs Krásný Les (inv. č. 184).


3. Archivní charakteristika fondu

Fond je dochován jen částečně. Při reinventarizaci byl respektován systém v ukládání spisů sporné soudní agendy z první poloviny 19. století, jelikož se však nedochovala původní pomůcka, byly v inventáři jednotlivé spory rozepsány. Pozůstalostní spisy byly z hlediska většího praktického využití přemanipulovány, neboť taktéž není k dispozici původní pomůcka, která by umožnila vyhledávání ve spisech. Pozůstalostní a poručenské spisy jsou řazeny v českém abecedním pořádku (příjmení-volena častější varianta - jméno - obec - číslo popisné - datace spisu). Původně byl tento aktový materiál členěn ve 13 fasciklů, kde byl dělen dle let. Z písemností nebylo zřejmé, co bylo určující pro třídění do jednotlivých fasciklů.
Ve spisovně velkostatku byly velmi často zaváděny nové registraturní systémy, a proto se ve sporné agendě několikrát opakují stejné signatury, vždy s novým pročíslováním spisů. Stejně tak i v agendě Publicum docházelo s novým rokem k číslování od jedné.
Po reinventarizaci získal fond následující strukturu:

ÚŘEDNÍ KNIHY

SPISY
Pomůcky ke spisům
Původní registratura z 1. poloviny 19. století
Publicum
Judiciália
Pozůstalostní a poručnické spisy
Soudní agenda - zejména spory a přestupky
Spisy po roce 1850

ÚČTY
Hospodářské účty
Kontribuce
Kostelní účty
Špitální účty
Sirotčí účet

MAPY A PLÁNY
Stabilní katastr
Stavební plány

Část pozůstalostních a sporných spisů napadená plísní byla vytříděna, písemnosti byly uloženy mimo ostatní spisy a znepřístupněny. Pro špatný fyzický stav byla znepřístupněna většina kostelních účtů.



4. Rozbor obsahu fondu

Torzální dochování písemností prakticky neumožňuje studium provozu velkostatku. Přesto zde je několik možností badatelského využití dochovaného archivního materiálu. Dochovalo se totiž několik významných souborů písemností. Předně je to soubor pozemkových knih od 17. století (pro Petrovice dokonce od roku 1572, tato pozemková kniha je současně nejstarší písemnost fondu). V roce 1679 byly totiž pro všechny katolické (jak výslovně upozorňuje titulní list) vsi na panství založeny pozemkové knihy, které jsou ve fondu dochovány do druhé poloviny 19. století. V roce 1788 byly založeny vedlejší pozemkové knihy (např. knihy testamentů, kvitancí či obligací) a v roce 1794 byly zavedeny knihy listin (dochovány pro Krásný Les a Petrovice). Od konce 18. století byly vedeny i hlavní pozemkové knihy, kde byly nemovitosti řazeny dle čísel popisných, přičemž každému číslu bylo vyhrazeno několik folií.
Fond obsahuje též soubor protokolů vrchnostenských povolení (k pobytu, sňatku, učení) ze 30. - 40. let 19. století. Zajímavým solitérem je instrukce pro panství vydaná v roce 1630.
Nedochovaný spisový materiál může částečně nahradit téměř nepřerušená řada podacích protokolů z let 1814-1848. Spisový materiál je tvořen především dvěma soubory soudních spisů. Jsou to pozůstalostní a poručnické spisy dochované pro konec 18. a první polovinu 19. století se značným demograficko-genealogickým potenciálem, často obsahující soupis pozůstalého majetku. Druhou skupinou jsou pak spisy sporné agendy, jež nejčastěji řeší nesplacené dluhy, ale např. i záležitosti vypořádání a finančního zajištění nemanželských dětí apod.
Pro 19. století jsou částečně dochovány patronátní spisy. Řadu informací pro stavbu a vybavení kostelů poskytují též kostelní účty, znepřístupněné však pro špatný fyzický stav.
Stavební plány jsou občas součástí spisů (plán stavby školy v Petrovicích byl vyjmut ze spisů a restaurován), dochovány jsou však minimálně. Součást fondu tvoří katastrální mapy obcí Krásný Les a Nakléřov.
Při studiu fondu je třeba přihlížet i k písemnému materiálu, jež je součástí fondu Velkostatek Chlumec, kde jsou uchovávány i některé písemnosti pro velkostatek Krásný Les. V každém případě judiciální materiál ve spojení s pozemkovými knihami a souborem protokolů vrchnostenských povolení může posloužit jako velmi dobrá pramenná základna pro demografická či genealogická studia v prostoru panství Krásný Les. Taktéž kostelní účty jsou velkým, již částečně excerpovaným, zdrojem pro poznání stavebního vývoje a zařízení kostelů, v některých případech již neexistujících.


5. Protokolární záznam o zpracování fondu

Fond Velkostatek Krásný Les zpracoval v roce 1960 dr. Miloslav Košťál. V letech 2005-2006 fond reinventoval Václav Zeman. Inventář fondu byl zpracován v programu Janus Archiv, verze 1.46. Skartováno ve fondu nebylo, vyčleněny byly spisy napadené plísní (v rozsahu 2 bm) a ty znepřístupněny.
Fond obsahuje 200 evidenčních jednotek (89 knih, 34 podací protokoly, 4 indexy, 1 repertář, 69 kartonů, 3 mapy a plány) v časovém rozsahu 1572 - 1903, s metráží 16,6 bm k 31. 8. 2006.






















































ÚVOD K INVENTÁŘI - PŘÍLOHY


OBCE PANSTVÍ KRÁSNÝ LES K ROKU 1848

Rozsah panství dle Františka Palackého (Popis Králowstwí českého, Praha 1848, s. 57).


V závorce za jménem obce uveden německý název, počet domů (D) a obyvatel (O) v roce 1848.

Krásný Les (Schönwald; D: 280; O: 1900): Nejstarší zmínka 1437. V blízkosti barokního zámku stály hospodářské budovy včetně pivovaru z roku 1766. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1790-1795 M. Rehnem. Fara od litoměřického stavitele Petra Versy z roku 1716, v roce 1896 zvýšena o patro.

Nakléřov (Nollendorf, Nahlendorf; D: 95; O: 532): Nejstarší zmínka 1382, kdy ves vlastnili Lungvicové. Ti dosáhli povýšení kostela na farní v roce následujícím. Počátkem 15. století příslušel Nakléřov k hradu Blansku, v roce 1407 je majitelkou uváděna Markéta z Vartemberka, v roce 1417 Kateřina z Mojžíře. V 16. století byl součástí zboží hradu Krupka. Odprodán byl společně s Krásným Lesem a od roku 1580 tvořil součást tohoto panství. Kostel byl nově postaven v letech 1679-1683, věž přistavěna v roce 1805. Stržen v roce 1975.

Panenská (Jungferndorf; D: 24; O: 153): Nejmladší obec panství, založena počátkem 19. století.

Petrovice (Peterswald; D: 410; O: 2517): Nejstarší zmínka 1352. Prvním doloženým majitelem vsi byl ve druhé polovině 14. století Beneš z Vartenberka, po kterém následovali páni z Kamýka. Počátkem 15. století se majitelé vsi měnili, po určitý čas náležely Petrovice k hradu Krupka, od roku 1580 součástí panství Krásný Les. Poslední přestavba kostela sv. Mikuláše provedena v roce 1793, kostel ve vsi zmiňován však již k roku 1352.

Velké Chvojno (Böhmisch-Kahn; D: 46; O: 303): Nejstarší zmínka 1352. Ves sdílela společný osud s Krásným Lesem až po spojení vesnic v rukou Františka de Couriers. Ve středověku patřila ves johanitům (součástí tzv. levínského újezdu bylo i území kolem hory Hvogen, tj. dnešního Chvojence). Vlastníky patronátního práva ke kostelu byli ve druhé polovině 14. století páni z Bergova, v průběhu 15. století se pak obec stala součástí majetku příslušejícího ke hradu Krupka. Při rozprodeji tohoto zboží získal Velké Chvojno Adam Kelbl z Gejzinku. Za Kelblů stála ve vsi tvrz. Tento rytířský rod však majetek ztratil v pobělohorských konfiskacích. Nový majitel František de Couries připojil Velké a část Malého Chvojna k panství Krásný Les, jehož trvalou součástí se obce od té doby staly. V obci stál již v roce 1352 připomínaný kostel sv. Martina, přestavěný v roce 1713 Petrem Versou, v roce 1977 byl však zbořen. V roce 1842 zachvátil obec požár a kromě domů čp. 6, 7 a 8 vyhořela zbylá 34 stavení.

části vsí Malé Chvojno (Klein-Kahn) a Telnice (Telnitz)

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA


ANDĚL, Rudolf a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1984
FEJFAR, Franz, Das Peterswalder Richtergut, BHAKB 12, 1932, s. 16-22
FEJFAR, Franz, Die alte Post in Peterswald um das Jahr 1800, BHAKB 13, 1933, č. 5-6, s. 74-76
FEJFAR, Franz, Peterswald nach dem Dreißigjährigen Kriege, BHAKB 9, 1929, s. 13-22
JAHNEL, Carl, Aus dem Erzgebirge [Habartice, Nakléřov, Petrovice, Krásný Les, Větrov], MNEC 23, 1900, s. 113-146
JAHNEL, Carl, Aus dem Erzgebirge. Nollendorf, BHAKB 3, 1923, s. 114-121
JAHNEL, Carl, Aus dem Erzgebirge. Peterswald, BHAKB 3, 1923, s. 162-167
JAHNEL, Carl, Schönwald, BHAKB 5, 1925, s. 67-75
KÖHLER, Rudolf, Aus alten Kirchenrechnungen der Pfarrgemeinde Schönwald, Bezirk Aussig, BHAKB 17, 1937, s. 67-70
KÖHLER, Rudolf, Das Kreuz auf dem Sattelberge bei Schönwald, BHAKB 3, 1923, s. 168-170
KÖHLER, Rudolf, Das Walterkreuz bei Schönwald, BHAKB 1, 1921, s. 132-134
KÖHLER, Rudolf, Der Meierhof zu Nollendorf, BHAKB 8, 1928, s. 61-64
KÖHLER, Rudolf, Der Verkauf des alten Zollhauses in Peterswald, BHAKB 5, 1925, s. 184
KÖHLER, Rudolf, Die alte Kirche zu Schönwald, BHAKB 2, 1922, s. 25-32
KÖHLER, Rudolf, Die alte Spital in Schönwald, BHAKB 2, 1922, s. 123-128
KÖHLER, Rudolf, Die Kirche in Nollendorf, BHAKB 9, 1929, s. 22-26
KÖHLER, Rudolf, Die Pfarrer von Schönwald, BHAKB 7, 1927, s. 108-113; 161-165
KÖHLER, Rudolf, Die Schule zu Peterswald, BHAKB 4, 1924, s. 133-137, 188-191
KÖHLER, Rudolf, Jungferndorf, BHAKB 10, 1930, s. 60-65, 144
KÖHLER, Rudolf, Meierhofsbau in Schönwald, BHAKB 18, 1938, s. 116-117
PALACKÝ, František, Popis Králowstwí českého, Praha 1848
PÁTEK, Jakub, Obyvatelstvo Nakléřova na základě sčítacích operátů 1869-1921, Bakalářská práce, PedF UJEP Ústí nad Labem, katedra historie, Ústí nad Labem 2001
PLASCHKE, Wenzel, Der Brand des Dorfes Böhmisch-Kahn [1842], BHAKB 3, 1923, s. 133-134
POCHE, Emanuel a kol., Umělecké památky Čech, díl 1-4, Praha 1977-1982
PROCHÁZKA, Joh. F., Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Prag 1891
Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850 - 1970 I/1, Praha 1978
RICHTER, Emil, Schule in Böhmisch-Kahn, BHAKB 1, 1921, s. 91-92
RICHTER, Emil, Zur Geschichte der Schule in Peterswald, BHAKB 13, 1933, s. 18-24
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl 14., Praha 1998 (reprint vydání z roku 1923)
SEDLÁČEK, August, Místopisný slovník historický Království českého, Praha 1998 (reprint prvního vydání z roku 1909)
SEKYRA, Marek, Panství Krásný Les a jeho sídelně historický a demografický vývoj od doby vzniku do zrušení patrimoniální správy, Diplomová práce, PedF UJEP Ústí nad Labem, katedra historie, Ústí nad Labem 1999
SCHALLER, Jaroslaus, Topographie des Königreichs Böhmen, Fünfter Theil - Leitmeritzer Kreis, Prag-Wien 1787
SCHUSTER, Walther, Deutsch-Kahn und Böhmisch-Kahn, BHAKB 11, 1931, 111-120
SLÁDEK, Miloš, Značně zchátralé a zbořené kostely v Čechách, in: Nová využití pro staré kostely, Ústí nad Labem 2002, s. 230-270
SOMMER, Johann Gottfried, Das Königreich Böhmen; statistisch-topographisch dargestellt, Bd 1: Leitmeritzer Kreis, Prag 1833
SOUČEK, Jiří, Obrazová rukověť obcí a církevních staveb v okrese Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1999
SUCHÁ, Kateřina, Místní a pomístní jména na katastrálních územích Nakléřov , Krásný Les, Petrovice na Ústecku a jejich historická výpověď, Diplomová práce, PedF UJEP Ústí nad Labem, katedra historie, Ústí nad Labem 2004
ÚLOVEC, Jiří, Hrady, zámky a tvrze na Ústecku, Ústí nad Labem 2002
UMLAUFT, Franz Josef, Bau- und Kunstdenkmäler im Aussig-Karbitzer Bezirk aus der Zeit von 1530 bis 1680, BHAKB 12, 1932, s. 70-116
UMLAUFT, Franz Josef, Brand des Dorfes Böhmisch-Kahn 1842, BHAKB 6, 1926, s. 38-39
UMLAUFT, Franz Josef, Die Meierhofe im Aussig-Karbitzer Bezirke, BHAKB 13, 1933, č. 5-6, s. 17-35
UMLAUFT, Franz Josef, Geschichtsquellen für die Orte des Aussig-Karbitzer Bezirkes, BHAKB 15, 1935, s. 74-84
UMLAUFT, Franz Josef, Neu angeschaffte Glocken im Aussig-Karbitzer Bezirke, BHAKB 3, 1923, s. 181-182
VELÍMSKÝ, Tomáš, Trans montes, ad fontes! K roli újezdů při středověké kolonizaci středních a vyšších poloh na území severozápadních Čech, Most 1998


BHAKB: Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes
MNEC: Mittheilungen des Nordböhmischen Exkursions-Clubs